Upír (nebo také vampýr, nemrtvý) je tvor vyskytující se v mýtech, legendách, hororech a fantasy, živící se krví, kterou pije svým - zpravidla lidským - obětem.
Tajemství okolo upírů se snažíme vysvětlit už řadu let a existuje hned několik teorií.
Nemoc porfyrie
Porfyrie je porucha, kdy se při některém kroku tvorby hemu meziprodukty místo dalšího metabolizování hromadí a ukládají v těle. Může to být vada vrozená nebo získaná, např. otravou olovem, onemocněními žluče nebo jater. Příznaky porfyrie jsou: zbarvení moči a zubů dočervena, kožní reakce na světlo, svědění a bolest kůže při expozici UV zářením, nehojící se puchýře, hemolýza (rozpad krvinek, psychické a nervové poruchy, krvácení a ústup dásní.
Po podrobnějším vědeckém zkoumání (Adams 1999) byla ovšem teorie, že by pití krve mohlo potlačit příznaky porfyrie, označena jako nepravděpodobná a založená na nepochopení nemoci. Nemocní porfyrií nemají žádnou chuť na krev a látka, kterou potřebují, neprojde trávením. Kromě toho je celá hypotéza založena na moderních představách o upírech a neodpovídá příliš původní mytologii.
Tuberkulóza
Několik případů vampyrismu se objevilo také v Nové Anglii a zjistilo se, že v každém případě, kdy daná mrtvola byla podezřelá z upírství, nebožtík zemřel na jednu a tutéž chorobu. To, co všechny tyto tzv. upíry spojuje, je skutečnost, že všichni zemřeli na tuberkulózu. A většinou zemřeli relativně mladí. Před občanskou válkou v Americe byla tuberkulóza v této části světa nejčastější příčinou smrti. Každé čtvrté úmrtí v Americe v té době měla na svědomí právě tuberkulóza. Choroba se záhadně přenášela z města do města, z rodiny na rodinu. V té době nikdo nevěděl, že původcem tohoto zákeřného onemocnění je bacil – bakterie Mycobacterium tuberculosis, která se šíří vzduchem ve formě tzv. kapénkové nákazy, téměř identicky jako např. virus chřipky. Nikdo nevěděl, jak tuto chorobu léčit. Byly známy pouze její smrtelné příznaky.
Plíce se rozpadají. Už nestačí zabezpečit dostatečné množství kyslíku pro tělo. Postižený jedinec viditelně chřadne. Doslova se stává slabším a slabším a bledším a bledším. Vypadá jako"živá mrtvola". Velice často kašle, vykašlává velké chuchvalce krve, pak i plic. Tyto charakteristické symptomy posledního stádia tuberkulózy se skutečně podobají naším představám o tom, jak vypadá člověk, kterého napadl upír. Tuberkulóza vysvětluje také onen nejstrašnější aspekt celé víry v upíry: Na hřbitovech, po spálení nebožtíkových orgánů, rodiny zemřelých "upírů" doslova snědly popel z infikovaných orgánů spolu se zpečenými zbytky těchto orgánů v zoufalé snaze zastavit smrt. Věřili, že se takto "vyléčí". Bohužel, opak byl pravdou. Nejenom že se nevyléčili, ale nevědomky šířili chorobu dále.
Přirozená fáze rozkladu
Je pozoruhodné, že se někdy našlo tělo, které vypadalo jako živé. Ve skutečnosti však jde pouze o důsledek jedné z několika fází přirozeného rozkladu mrtvého těla. Existují určité důkazy, které nám pomáhají vysvětlit to, co nacházíme v lidových příbězích z Evropy a také z Nové Anglie. Po smrti už nehty nerostou. Nehty zdánlivě vypadají delší, protože měkké tkáně pod nimi vysychají a stahují se. Podobné to je i s vlasy. Když tkáně na tváři vysychají, vlasy vypadají delší.
Netopýři
V Jižní Americe žijí netopýři živící se krví teplokrevných zvířat (většinou krav), kteří by mohli mít souvislost s legendami o upírech. Jejich české pojmenování je upíři. Nejsou ovšem žádné důvody předpokládat, že se vyskytovali v Evropě nebo že se s nimi mohli Evropané setkat dříve než v 16. století, kdy si španělští dobyvatelé všimli podobnosti těchto zvířat s legendami o upírech a pojmenovali je podle toho.
Boj proti upírům
Jednou z nejméně drastických metod eliminace upíra bylo vynesení osoby podezřelé z vampyrismu za hranici osady, ve které dříve žil, například do bažin a ponechání ho jeho osudu mimo hrob, do kterého byl pohřben. Další z řady méně drastických metod bylo navrtání nebožtíkova hrobu a vlití do něho svěcené vody.
Více drastické metody se již přímo týkají samotných těl nebožtíků podezřelých z vampyrismu. Jednotlivé eliminační metody se lišily podle geografického místa a historického údobí, ve kterém byly aplikovány. Těla nebožtíků - upírů byla vykopávána z hrobů a byly jim protínány šlachy pod koleny, aby nemohli chodit. Jejich těla byla vykopávána a ukládána zpět do hrobů tváří dolů, aby kousali do země a nikoliv do lidí. Velice často byly nebožtíkům - upírům vkládány do úst kartičky s nápisem Ježíš. Tento velice jednoduchý magický prostředek měl eliminovat jejich přerod v upíra.
Nejdrastičtější metody eliminace upírů začínaly uříznutím jejich hlavy. Uříznuta hlava pak byla umístěna nebožtíkovi buď mezi nohy nebo pod jednu nebo pod druhou jeho paži. Jednoznačně nejpopulárnější metodou eliminace upírů bylo probíjení jejich srdce pomocí zašpičatělého dřevěného kůlu. Tyto kůly musely být připraveny zásadně z osikového, dubového, javorového (pouze z javoru-klenu) nebo lipového dřeva. Kůly byly vráženy jak do srdce upíra, tak také do jeho lebky. V některých regionech, například na Ukrajině, byly dřevěné kůly vráženy upírům do zadku. Když nebyly kůly k dispozici nebo když se jednalo o jinou démonologickou školu, byly namísto dřevěných kůlů používány náboje do palných zbraní odlité ze stříbra a velké kovové hřeby. Byly to jednak velké tesařské hřeby nebo poněkud menší podkovářské hřeby. Tyto hřeby byly vráženy do nebožtíkovy lebky nebo do srdce; nejčastěji však do jeho lebky přímo doprostřed čela.
Kromě těchto drastických metod eliminace upírů byly také používány jiné, elegantní, velice rafinované metody mající za cíl zabránit upírovi jeho hlavní pracovní činnost: sání krve. Nebožtíkovi byly za tímto účelem vráženy do měkkého patra přímo pod jazykem trny (z růží, trnek nebo akátů). To mělo když ne zabránit, tak účinně snížit možnost sání krve z těl jeho obětí. Kromě toho byly tyto trny vráženy upírům také pod nehty. K dalším preventivním opatřením tohoto typu patřilo rozvěšování česneku na místech, kde byl předpokládán upíří útok. Stejně účinně byl schopen zadržet případný upíří útok jakýkoliv posvěcený kříž.
Když všechny tyto metody selhaly, bylo nebožtíkovo tělo vykopáno a na křižovatkách významných cest bylo spáleno na hranici. Prach z upírova těla pak byl následně rozprášen do všech světových stran.
Upíři v historii
Nejznámější upír Dracula souvisí se skutečnou historickou osobností jen volně. Ze skutečných legend mají k vampirismu blíže ty o méně známé Maďarské hraběnce Alžbětě Báthoriové alias Čachtické paní (srpen 1560 – srpen 1614), dokonce je možné, že právě ona inspirovala Stokerova Draculu.
Roku 1725 v Rakousko-Uhersku zemřel Peter Plogojowitz. Následovala série náhlých úmrtí, která vedla k podezření z vampirismu. Peter byl exhumován, prozkoumán, bylo shledáno že má příznaky vampirismu a poté mu bylo probodeno srdce kůlem a byl spálen. Případ byl poměrně dobře dokumentován, zpráva o něm byla překládána a šířena a byla následována dalšími případy. Hysterii ukončila Marie Terezie, když nechala svého osobního lékaře případy vyšetřit a po jeho závěru že upíři neexistují vydala zákon zakazující otevírání hrobů a zhanobování těl.
Upíři v Čechách
První případ vampyrismu v Čechách byl zdokumentován kronikářem Neplachem ve vsi Blov u Kadaně, kde zemřel jakýsi pastýř Myslata. Ten každou noc vstával, obcházel všechny vesnice v okolí, strašil lidi, vraždil a mluvil. Lidé se tedy rozhodly jeho tělo vykopat a chtěli ho spálit. Když ho pokládali na oheň, kdosi popadl hůl a bodl jí do něj a z rány začala vytékat krev. Když byl spálen všechno zlo se uklidnilo.
O podobném případě se také zmiňuje v souvislosti s rokem 1344 kdy zemřela žena v Levíně na Litoměřicku. Po pohřbu však vstala, zardousila mnoho lidí a nad každým z nich tančila. A když byla probodnuta, vytékala z ní krev jako ze živého tvora. Ačkoliv byla probodnuta, stále ještě vstávala, ovšem jakmile byla spálena, tu všechno trápení ustalo.
Upíři v Čelákovicích
Před časem odkryli archeologové nedaleko Čelákovic slovanské pohřebiště z 10. století. Mimo jiné zde objevili asi dvacet hrobů dospělých osob pochovaných odděleně od ostatních, jejichž kostry byly zatíženy kameny.