20.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.37 | rubrika: KatherinesTrue stor

 Když jsem ho ale uviděla, začal se ke mě dobývat pocit beznaděje. Zavřela jsem oči a soustředila se na to, abych tento pocit zahnala. Teď musím být silná. Nic mě nesmí rozptylovat. Přikazovala jsem sama sobě a oči opět otevřela.

Napočítala jsem do tří a vydala se směrem ke Klausovi. Zastavila jsem se těsně před ním a beze slova se na něj podívala tím nejpomstychtivějším pohledem co jsem dokázala.
Ten vytřeštil oči a jediné slovo co z něj vypadlo bylo: " Katerino?!"
" Chyběla jsem ti?"
20. kapitola
" To není možné." mumlal si sám pro sebe.
" To jsem si říkala taky, ale jsem tady." řekla jsem s úsměvem.
" Zabil jsem tě jednou, zabiju tě zase." řekl se zaťatými zuby. Na chvíli jsem znejistěla, ale nedala jsem na sobě nic znát. Teď jsem byla já, ta co měla sílu. Najednou mě něco napadlo, z auta u kterého Klaus stál se plazil drát přímo až k jeho nohám. Kdybych dokázala přivolat bouřku, do Klause by to uhodilo. Sice by ho to nezabilo, ale aspoň na chvíli zabavilo a já bych byla schopná do něj zabodnout dřevěný kůl.
Zhluboka jsem se nadechla a zaměřila se na nebe stejně jako poprvé. Teď byl rozdíl v tom, že jsem věděla co dělám. Když jsem se podívala znovu na Klause, nepřestávala jsem se usmívat. Za pár vteřin jsem už začínala pociťovat, že se bouřka blíží. Nebe se rozzářilo blesky a já jen trpělivě vyčkávala na ten správný. Najednou se ozvala rána větší než obvykle. Byla to taková rychlost, že jsem tak tak stihla zpozorovat jak se to stalo a blesk udeřil přímo do Klause. Ten se skácel k zemi a celý se třepal. Rychle jsem vzala kus dřeva, který ležel na zemi a chtěla ho vrazit přímo do jeho srdce. Byla jsem jen krůček k tomu abych ho zabila, něco mi ale stále říkalo abych to nedělala. Najednou Klaus, který ležel bezmocně na zemi promluvil: " V tvém vlastním zájmu bych tohle nedělal."
" Proč?" ptala jsem se.
" To ty můžeš za tu bouřku, že ano?!" řekl s úsměvem a já jsem věděla, že tohle rozhodně otázka nebyla.
" Né že by sis to nezasloužil." řekla jsem.
" Buď jsi velice obětavá, nebo ti nic neřekli...." Klaus jen zakroutil hlavou a pokračoval. "...ta pověst, nebo jak se to dá nazvat pokračuje. Máš sice sílu mě zabít, ale ty zemřeš se mnou. Příroda musí být vyvážená a síla té čarodějky se jí vrátí jedině když TY zemřeš." Teď už jsem se neusmívala. Věděla jsem, že můžu umřít, ale né tímto způsobem.
" Možná je to pouze legenda. Víš, nemusíš si s tím lámat hlavu, stejně se to za pár vteřin dozvíš." Už mi to začínalo lézt na nervy. Klaus se mi snažil dostat ho hlavy a to jsem nesměla dopustit.
" Vlastně jsem ti vděčná, že jsi mě zabil. Protože díky tomu jsem se změnila. Teď už mě nezajímá co se mnou bude, jediné co mě teď zajímá je tvůj konec." řekla jsem a vrazila mu kůl přímo do srdce. Ten se po chvíli začal lesknou a přísahala bych, že až zářil. Nevěřila jsem svým očím a upřeně sledovala kolík. Byl plný energie. Mohlo mě napadnout, že Klause nezabiju obyčejným dřevěným kůlem. Čekala jsem, že vyschne nebo tak něco, ale místo toho začal hořet. Netrvalo to moc dlouho a jediné co s něco zbylo byl jen popel.
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 19x

19.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.36 | rubrika: KatherinesTrue stor

 " Tam venku jsi byl tak rozhodnutý, že mě zachráníš....věřil si ve mě a....nesnesla bych kdyby se ti kvůli mně něco stalo. Jak jsem říkala, nejsem žádný hrdina. Ale až teď jsem si uvědomila, že dokážu bojovat za ty, které miluju." Damon na to nic neřekl, ale i tak jsem věděla, že se mnou souhlasí.

" Dej vědět Bonnie. Čím dřív Klause zastavím, tím dřív se budu moct vrátit ke svému starému životu."
19. Kapitola
Ještě ten den zavolal Damon Bonnie. Nejdřív přijít nechtěla, ale nic jiného jí nezbývalo. I když jsem měla její moc já, ona byla ta která ji uměla používat. A Klause jsme chtěli porazit všichni. Bonnie dorazila i se Stefanem. Stejně jsem nechápala proč se toho musel účastnit i on. Podle jeho výrazu jsem ale usoudila, že ho Bonnie požádala aby na celou akci dohlížel. Malý úšklebek jsem si ale neodpustila. Přeci jen jsem byla několikrát starší než on a teď jsem k tomu všemu měla ještě moc. Moc větší než si kdokoliv z nás dokázal představit.
" Jak víš, že tentokrát to myslí opravdu vážně?!" hádala se Bonnie s Damonem.
" Prostě to vím." odsekl.
" Katherine je nevyzpytatelná. Dokonce ani ty..."řekla a ukázala na Damona. "...nemůžeš vědět co udělá."
" Stejně jinou možnost nemáme. Prostě jí budeš muset věřit. Teda....pokud chceš dostat svou moc zpátky." řekl s úsměvem.
" Můžete toho vy dva už konečně nechat?!" napomenul je Stefan.
" Začneme?" Už jsem se začínala opravdu nudit. Všichni kolem mě se jen hádali a diskutovali jestli to zase není nějaká hra. Ale přímo mě se nikdo nezeptal. Dokonce se na mě ani nepodívali.
" Co mám teda dělat?" ptala jsem se šla přímo k Bonnie. Ta se z hluboka nadechla a začala mi vysvětlovat jak moc použít. "...musíš se opravdu soustředit. Nic. vůbec nic tě nesmí vyrušit. Pokud budeš mít oslabenou mysl, nebudeš se moct bránit. Když se nebudeš moct bránit....zemřeš!" řekla přísným hlasem. " ...A Klaus vyhraje." dodala. Souhlasně jsem kývla.
" Dnes by měl Klaus dorazit." řekl Damon. " Musíme ho najít dřív než najde on nás."
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 15x

18.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.36 | rubrika: KatherinesTrue stor

 Chtěla jsem ho odrazit, natáhla jsem k němu ruce, ale on proletěl zdí aniž bych se ho dotkla.

" Co to...?" divila jsem se a prohlížela si ruce.
"Začíná mě to bavit."
" Vypadá to, že se přestává ovládat." Řekla vyděšeně Bonnie.
" Co se stane pokud se s tím co nejdříve nesrovná?" zeptal se Damon.
" Zemře."
18. Kapitola
Poprvé po dlouhé době jsem si připadala zase silná a neporazitelná. Měla jsem všechno co jsem potřebovala. Moc. Sílu. A respekt. Byla jsem už docela daleko od Bonnie domu a tak mě napadlo zkusit ještě nějaké kouzlo. Byla to zábava. Stála jsem uprostřed ulice a vzpomněla si, jak Bonnie ovládala počasí. Zadívala jsem se na nebe s myšlenkou jak by bylo skvělé přivolat bouřku a najednou začalo kapat. Déšť byl čím dál tím silnější a začalo se stmívat. Stála jsem tam s úsměvem na tváři a nevěřila svým očím. Na obloze se rýsovali obrovské blesky a v okolí se rozezvučeli. Bylo to úžasné a neuvěřitelné zároveň.
"Katherine!" ozvalo se z dálky. Otočila jsem se a uviděla úplně promáčeného Damona jak se ke mě přibližuje. Když jsem ho uviděla v koutku mysli jsem se začínala cítit provinile. Snažila jsem se to zahnat, ale nešlo to.
" Jdi pryč." zakřičela jsem na něj, protože přes tu bouřku by mě neslyšel ani upír.
" Vždyť někomu ublížíš."
" Já vím. Není to zábava?!"
" Copak nevidíš, že tě to zabíjí?" křičel zoufale Damon.
" Jak by mi to mohlo ublížit. Jsem přece upír."
" Právě pro to. Je to živá energie a ty si upír. Vysává to z tebe život." Teď už mi to jako tak dobrý nápad nepřišlo, ale nemohla jsem si pomoct. Chtěla jsem to. Potřebovala jsem to.
Naposledy jsem se podívala na nebe a pak zpátky na Damona. Nevím jestli mi to zoufalství viděl na očích, ale mou změnu zaznamenal.
" Zastav to." Zopakoval ještě jednou.
" Nemůžu." odpověděla jsem a po tváři mi stekla slza.
" Ty to nechápeš. Nejsem žádný hrdina a nikdy jsem nebyla. Tohle ke mě prostě nepatří. Nemůžu...Nechci zastavit ani bouřku, ani Klause."
" Tohle tě ale zabije." řekl Damon, udělal několik kroků směrem ke mě a chytil mě za ruku.
" Musíš." Cítila jsem se hůř a hůř. On ve mě věřil a to bylo to nejhorší.
Kdyby mi někdo před pár lety řekl že mě Katherine Pierce bude věřit Damon Salvatore tak bych se mu vysmála. Ale opravdu to tak je.
Najednou jsem začínala pociťovat jak ze mě mizí život. Damon měl pravdu. TATO moc není pro upíry. Začínala se mi motat hlava a pociťovala jsem silnou závrať.
Naposledy jsem se podívala na Damona a něco mi říkalo, že mám ještě naději.
" Zastavím Klause." řekla jsem směrem k Damonovi a upadla do bezvědomí. Jediné co jsem ještě zaznamenala bylo, že mě někdo chytil dřív než jsem stihla spadnout na zem.
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 16x

17.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.35 | rubrika: KatherinesTrue stor

 " Vidím jak tu sama ze sebou zápasíš. A navíc...proč bys to dělala?!"

" Tohle rozhodnutí nezáleží na mě. A taky...chci aby šel ke dnu a je mi jedno tak toho dosáhnu."
" A co když se to nepovede? Co když tě to ovládne?!"
" Pak mě budeš muset zabít dřív než se o to pokusím já."
17. Kapitola
Další den ráno už vše bylo připraveno. Sešla jsem schody dolů a rozhlédla se okolo. Byli tu všichni. Všichni kromě Eleny. Stefan pro případ, že bych se pokusila utéct, Bonnie kvůli kouzlu a Damon jako podpora, kterou jsem opravdu potřebovala.
Když jsem se podívala na Bonnie, stála v kruhu který tvořili bílé svíčky.
" Co mám dělat?" zeptala jsem se odhodlaně.
" Stoupni si vedle mě a chyť mě za ruce." Řekla Bonnie.
Byla jsem hrozně nervózní. Hlavně proto, že možná ztratím jedinou osobu, která mi věří.
Udělala jsem dva kroky k Bonnie, ale pak jsem se otočila zpátky na Damona. Zhluboka se nadechla, udělala pár kroků k němu a políbila ho. Bylo mi jedno, že nás Stefan nebo kdokoliv jiný uvidí. Bude to možná naposledy co ho takhle uvidím.
" Nedělej to." Zašeptal mi ho ucha.
" Musím." Odpověděla jsem.
Ještě naposledy jsem se na něj podívala a pak šla k Bonnie. Když mě chytila za ruce, ucukla jsem. Moc často se k čarodějnicím tak blízko nepřibližuji.
Bonnie se na mě podezíravě podívala a začala zaříkávat. Tomu co říkala jsem nerozuměla, ale zrovna pozitivně to neznělo. Držela mě za ruce tím dál tím silněji a vítr foukal víc a víc. Uběhla sotva minuta, ale bylo to jako věčnost. Najednou jsem začínala mít divný pocit. Jako kdybych se sama sobě ztrácela. Otevřela jsem oči, ale nic jsem neviděla. Všude byla tma a já cítila jak upadám do bezvědomí.
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 18x

16.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.34 | rubrika: KatherinesTrue stor

 " Prosím nechoď." Řekla jsem a v hlase mi zaznělo zoufalství, které nemohl přehlédnout ani on.

" Co?" divil se Damon.
" Nechci aby si zase odešel." Zašeptala jsem a Damon se ze zmateným výrazem otočil směrem ke mně.
" Víš možná jsem blázen, ale chci abys to věděl."
" Věděl co?" divil se Damon ještě
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 17x

15.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.33 | rubrika: KatherinesTrue stor

 Najednou se za mnou objevila Bonnie.

" Říkala jsem si, proč se mě nikdo nepokusil zastavit."
" Odsud se nedostaneš dokud já neřeknu." Odpověděla nadřazeně Bonnie.
" Kouzlo?" zeptala jsem se naštvaně a Bonnie přikývla.
15. Kapitola
Nechtěla
komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 13x

14.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.33 | rubrika: KatherinesTrue stor

 Rychle jsem vstala z postele a rozhlížela se okolo. Hlavou mě proudily myšlenky typu: Kdo to je? Jak mě tu našel? Jestli je to Klaus, můžu ho opravdu zabít? Ale nikoho jsem neviděla.

Po chvíli vystoupila ze tmy temná postava, která si stoupla v oknu. Nevěděla jsem kdo to je, než mu měsíc odhalil tvář.
" Damone?" řekla jsem překvapeně. Ten se jen usmál.
" Myslel jsem, že by se ti hodilo tohle." Řekl a hodil na stůl sáček s krví.
14. Kapitola
" Jak jsi mě tu našel?" divila jsem se a přitom nespustila oči z krve.
" Zamyslel jsem se nad tím, kam bych šel já a napadlo mě to."
" A to s tebe Stefan spustil oči?" Damon se zatvářil provinile.
" Vlastně, najít tě, mě poslal Stefan." Po téhle informaci jsem nevěděla jestli mám Damonovi utrhnout hlavu, nebo ho něčím probodnout, ale zachovala jsem klid.
" A od kdy ty posloucháš Stefana?" ptala jsem se trochu naštvaně.
" Kdybych mu to neodkývl, tak by šel se mnou."
" Nevyjde to na stejno? Jestli mě zpátky odtáhneš ty nebo Stefan?!" Na to mi nic neřekl.
Podívala jsem se na Damona, který měl zamyšlený výraz a šla si sednout na postel.
Po chvíli si Damon sedl vedle mě.
" Víš...někdy si připadám jako bych to už nebyla já."
" Protože jsi umřela?" zeptal se Damon.
" Nevím. Jestli sis všiml, tak jsem už dlouho nic neprovedla, nikoho nezabila...."
" ...A teď nás máš zachránit." Dokončil mou větu.
" Na dvě minuty jsem na to konečně zapomněla." Řekla jsem naštvaně.
Chvíli bylo ticho. Tenhle rozhovor mě přestával bavit. Takhle spolu mluví Elena se Stefanem. Né já a Damon. My by jsme se měli hádat, chtít se navzájem zabít a podobně. Vážně je možné aby mě ta smrt změnila? Ptala jsem se sama sebe.
Už jsem ty myšlenky nemohla vystát tak jsem se je pokusila zahnat zpátky. Nejdřív se to nedařilo, ale nakonec se to povedlo.
Damon se díval jak zápasím sama se sebou, ale pořád mlčel. Pak se ke mně naklonil blíž a políbil mě. Nejprve něžně, pak tvrdě a hladově. Přitiskla jsem se k němu blíž a ovanula mu ruce kolem krku.
Stále jsem nevěděla jestli to dělám proto, že ho nemůžu mít, nebo proto, že mi na něm záleží. Ale věděla jsem, že dokud si to neujasním musím s tím přestat.
I když jsem se od Damona odtrhla, ruce jsem měla stále omotané kolem něj. V té blízkosti jsem si něčeho všimla. Tohle nebyl Damon, který mě nesnáší. Tohle byl Damon kterého někdo ovlivnil. Nechápala jsem jak se to stalo, ale pak jsem si uvědomila, že od té doby co si Klaus myslí, že jsem po smrti Damon neměl sporýš.
" Klaus." Vykřikla jsem nahlas a pustila Damona. Ten se mezi tím vzpamatoval.
" Co je s Klausem?" divil se Damon.
" Ovlivnil tě. Musel to být on. Nikdo jiný takovou moc nemá."
" Ovlivnil?" Najednou Damonovi všechno došlo. Podíval se na postel na které jsme před chvílí seděli a pak zpátky na mě.
Byla jsem docela zklamaná, že to bylo Klausovo ovlivnění. Mělo mi to dojít už na začátku.Věděla jsem, že Damon bez sarkastických poznámek není Damon.
" Takže už o tobě ví?" zeptat se Damon.
Najednou jsem úplně zkoprněla. " Jak by se to tak rychle dozvěděl?" divila jsem se.
" To nevím, ale musíme odsud zmizet." Řekl Damon.
" To si nemyslím." Řekl další hlas. Když jsem se otočila, objevil se přede mnou Stefan.
" Věděl jsem, proč tě mám sledovat." Řekl odměřeně a podíval se na mě, jako by úplně všechno viděl.
" Copak ses úplně zbláznil?" řekl naštvaně směrem k Damonovi.
" To ses ještě nepoučil?!"
" Ovlivnili ho." Vložila jsem se do toho, aby se tu náhodou nepoprali. I když bych ráda věděla kdo vyhraje. Ale teď na to nebyl čas.
" Ovlivnili?"
" Klaus. ....Asi."
" Asi?" zopakoval Stefan.
" Neznám nikoho jiného, kdo by to dokázal." Řekla jsem.
" Možná to bude vědět Bonnie." Nabídl Stefan.
" Bonnie? Zase?" Nevím proč do všeho tahá Boniie,ale teď by se mi utéct stejně nepodařilo tak jsem musela jít taky.
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 5 (1x) | přečteno: 22x

13.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.32 | rubrika: KatherinesTrue stor

 Jedna čarodějnice psala, že se to jednou stalo. Ta upírka byla skoro neporazitelná. Nedokázali ji zastavit ani kouzla, ani upíři. I původní s tím měli velký problém....Píše se tady, že zjistila až od duchů jejich předků proč se vrátila zpět....." Bonnie se na mě podívala znovu, ale tentokrát jinak. A to mě trochu vylekalo... "Jsi tu, aby si porazila Klause."

13. Kapitola
První slovo které jsem ze sebe dostala bylo: "Cože?" Myslela jsem si, že si ze mě Bonnie dělá legraci ale netvářila se tak. Stefan moc nadšený nebyl a Damon, na to že má vždy co říct, mlčel.
" Nejsem tak hloupá, abych Klausovi dala jakkoliv najevo, že jsem na živu. Natož abych se ho pokusila zabít."
" Ty se o to nemáš pokusit. Ty to máš udělat." řekla Bonnie.
" Nic jiného se v té knize nepíše?" ptala jsem se zoufale. Na to abych zabila Klause jsem se rozhodně necítila. Obzvlášť když mě před pár dny zabil on. Při pomyšlení na tu situaci mě napadla zase ta samá otázka.
" A jsem vůbec naživu?" Bonnie se zahleděla do knížky a začala prstem sjíždět řádek po řádku.
" Umřela si, ale čarodějnice tě vrátili zpět."
" A proč zrovna mě?" zvyšovala jsem hlas.
" Nejsi jediná kdo s tím má problém." Špitla Bonnie. Stefan se na ni káravě podíval, ale ona pokračovala.
" Co?! Šílená, manipulativní mrcha nás má zachránit?! Neříkej že věříš tomu, že Katherine začne nad hlavou problikávat svatozář!"
" Au." Vložila jsem se do toho. " To od tebe nebylo zrovna milé. Hlavně teď když mám vše co potřebuji a může tě klidně zabít." Dodala jsem.
" Jelikož se Klaus chystá pro Elenu, nemáme moc času to rozebírat." Řekl Damon.
" Pro Elenu?" Ztuhl Stefan.
" Ani mě to nepřekvapuje. Vybral sis Elenu a za pár dní bude i po ní."
" Počkat. Co?" divil se Stefan víc a víc.
" To že jsem předurčena zabít Klause, nebo jak to vlastně je, je Damonova vina. Já s tím nemám nic společného." Odpověděla jsem.
Stefan se výhružně podíval na Damona, ale ten si s toho nic nedělal.
" Uznávám, že jsem pár věcí s toho co jsem ti řekl vynechal, ale jen nepodstatných." Obhajoval se Damon.
" Nepodstatných?" Zopakoval Stefan.
" Tak trochu."
" No....tak já odsud mizím, než se tu ukáže." Řekla jsem a chystala se odejít. Všichni tři se na mě podívali a než se stihli uvědomit, co jsem právě řekla, byla jsem pryč.
Nevěděla jsem kam mám jít, nebo co mám vlastně dělat, ale rozhodně nepřipadalo v úvahu zůstat u Bonnie doma.
Nejdřív mě napadlo, že zmizím úplně. Někam hodně daleko. Ale nakonec jsem se rozhodla zůstat tady. Stejně si všichni budou myslet, že jsem pryč a kdybych se rozhodla odejít, mohla bych narazit na Klause a to jsem v plánu neměla.
Vyhlédla jsem si malý a odstrčený domek. Měla jsem štěstí, že tam nikdo nebydlel. Kdybych někoho musela zabít, sháněli by se po něm a já bych musela jinam.
Obešla jsem ten dům dokola a uviděla otevřené okno. Tak jsem vlezla dovnitř. Na to, že byl opuštěný, byl docela útulný. Přeci jen jsem byla zvyklá na větší, ale nic jiného mi nezbývalo.
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 14x

12.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.32 | rubrika: KatherinesTrue stor

 Z hluboka jsem se nadechla- i když jsem kyslík vlastně ani nepotřebovala a seběhla schody dolů.

" Bonnie."
" Katherine." Řekla nuceně.
" Konečně jsi tady. Už jsem si myslela, že si pro tebe budu muset zajít osobně." Řekla jsem a v úsměvu odhalila špičáky.
12. Kapitola
S úsměvem a odkrytými špičáky jsem se pomalu přibližovala k Bonnie. Ta udělala krok dozadu a s pohledem zaměřeným na mě něco začala mumlat. Nevěděla jsem sice co, ale s jejího výrazu jsem usoudila, že se pokouší o něco, co se mi nebude líbit.
" Nevím o co se to pokoušíš, ale zřejmě to nefunguje." Řekla jsem sarkasticky.
Bonnie udělala další krok dozadu a vyděšeně se na mě podívala.
" Tak co se to děje?" ptala jsem se.
" Nemám tušení. Jen vím, že jsi odolná vůči kouzlům." Na to jsem se jen usmála.
" Ale neboj se. Zabít tě můžu i tak." Řekla a vytáhla dřevěný kůl.
" Novinka. Mrtvá už jsem......po druhé." dodala jsem sarkasticky.
Najednou se otevřeli dveře a dovnitř vešel Stefan.
" Můžete tohle přeskočit a dostat se rovnou k tomu hlavnímu?"
" Jistě." řekla jsem s úsměvěm.
" Možná bude něco napsané v knihách." řekla Bonnie.
" Dobře tak jdeme." Řekl Stefan a šel ke dveřím.
" Všichni?"
" Ale no tak.....bude to zábava." Nevím proč jsem to dělala, ale měla jsem to v povaze. Uvnitř jsem byla vyděšená, ale na venek by to na mě nikdo nepoznal. Tedy až na Damona. Při pomyšlení na jeho jméno mě napadla otázka. Kde asi tak je? Ale odpověď jsem neznala. Možná je s Elenou, možná s Alaricem a možná právě zabíjí nějakého bezbranného člověka. I když ta poslední možnost je nepravděpodobná, protože v Elenině blízkosti se snaží být člověkem.
Když jsem se vrátila zpátky do reality, Bonnie se Stefanem už na mě čekali.
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 13x

11.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.31 | rubrika: KatherinesTrue stor

 " Co se děje Damone?" ptala se ho Elena na chodbě.

" Nic. Nic s čím by sis měla dělat starosti." Odpověděl.
" Damone....vím, že se něco děje."
" Já...."
" Jde o Katherine, že jo?"
" Proč by mělo jít zrovna o ni?" divil se.
" Protože o ni jde vždy. A taky....viděla jsem jak ses na ni díval." Dodala.
" Co?" divil se Damon.
" Miluješ ji."
11. Kapitola
Pak zaznělo ticho. Chtěla jsem se jít podívat co se děje ale asi před deseti minutami jsem dala Damonovi jasně najevo můj nezájem.
" Takže to je pravda?!" řekla po chvíli Elena a prolomila ticho.
" Bojíš se, že kvůli tomu přejdu na temnou stranu?" řekl Damon sarkasticky a odešel.
Myslela jsem si, že Elena už taky odešla, ale pak někdo zaklepal na dveře.
" Katherine?" zavolala nejistě. Stoupla jsem si a šla ke dveřím.
" Jaké milé překvapení. Pojď dál." Elena vešla do místnosti a zavřela za sebou dveře.
" Takhle tě ale nikdo neuslyší křičet." Řekla jsem sarkasticky a podívala se směrem ke dveřím.
" Stejně by mě nikdo neslyšel."
" Proč myslíš?"
" Nikdo tu není."
" A to tě tu se mnou nechají samotnou?" řekla jsem a Elena se podívala k zemi.
" Nikdo to neví, že ne?!" dodala jsem.
" Chci vědět co máš v plánu."
" No...tak za prvé zjistit co se to vlastně stalo."
" Myslím s Damonem."
" S Damonem?" divila jsem se.
" Naposledy když se takhle choval, zabil Jerremyho."
" A co s tím mám společného já?"
" Myslím, že to víš." Na chvíli bylo ticho.
" Zaslouží si to. To kvůli němu jsem umřela. A myslím, že víš jaké byli možnosti. Buď ty nebo já. A koho si vybral? TEBE." Řekla jsem naštvaně a skoro po Eleně křičela. Ani nevím proč jsem jí to říkala, ale nemohla jsem si pomoct. Elena na to neřekla ani slovo a jen se na mě lítostivě dívala.
" Tobě na něm záleží." Řekla. Dívala se na mě jako na Damona, dnes v hale. Bylo jí mě opravdu líto a já jsem věděla, že má pravdu. Záleželo mi na něm. Ale zároveň jsem na něj byla naštvaná.
" Proč tě to vůbec zajímá?"
" Ani nevím." Řekla zamyšleně.
" Tak v tom případě nevím co tady ještě děláš." Řekla jsem výhružně. Elena se otočila a šla ke dveřím. Pak se naposledy otočila a řekla: " Volala jsem Bonnie. Dneska přijde. Ale řekla, že pokud se o něco pokusíš, zabije tě."
" Ách...ty čarodějky." Řekla jsem a usmála se. Nemohla jsem se dočkat až Bonnie přijde. Ale zároveň jsem měla strach s toho co bych se mohla dozvědět.
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 15x