Moje-kniha | 23.kapitola

"Možná proto, že tu nebyl můj převzácný bratříček," ozval se, jako by to chtěl potvrdit. Jeli spolu ve ferrari a hledali Elenin jaguár - ve skutečném světě.

Elena ho ignorovala. Také ignorovala tichý, ale poněkud rozčilující sykot pocházející z přístroje, který si Damon instaloval do auta. Nebylo to rádio, ozývaly se tam jen hlasy a šum z éteru.

Nějaká moderní verze namísto spiritistické tabulky? Přímý audiovýstup místo únavného hláskování?

Elena se zachvěla.

"Dal jsi svoje slovo, že ho pojedeš se mnou hledat. To ti přísahám při... při Druhé Straně."

"Říkala jsi, že jsem to udělal, a nejsi lhářka - ne, ty mi nelžeš. Teď, když jsi zase člověk, ti dokážu číst ve tváři. Jestli jsem dal slovo, tak jsem dal slovo."

Člověk? pomyslela si Elena. Opravdu jsem člověk? Co vlastně jsem - se všemi těmi Silami, které mám k dispozici? Dokonce i Damon poznal, že se Starý les ve skutečném světě proměnil. Už to není starobylý, napůl mrtvý prales. Je polovina léta a tam kvetou jarní květy. Je tam všude život.

"A na každý pád tak budu mít spoustu času být s tebou sám - moje princezno temnot."

A už je to tady zase, pomyslela si Elena unaveně. Ale kdybych jenom zmínila, že jsme se spolu procházeli a smáli na mýtině v lese a on klečel u mých nohou, aby mi upravil podnožku, tak by mě nechal tady. Dokonce i já začínám přemýšlet, jestli se to vůbec stalo.

Auto mírně poskočilo - pokud se tedy při Damonově stylu jízdy dá o něčem takovém hovořit.

"Dostal jsem ho!" zaradoval se - a pak, když se k němu Elena otočila připravená stočit volant a přinutit ho zastavit - klidně dodal: "Pro tvoji informaci, trefil jsem kus pneumatiky. Neznám moc zvířat, co mají černou barvu, oblý tvar a tloušťku jenom pár milimetrů."

Elena neřekla nic. Co se taky na Damonovy vtípky dá říct? Ale hluboko uvnitř byla ráda, že Damon necítí nutkání zabíjet malá huňatá zvířátka jen tak pro pobavení.

Budeme spolu sami asi dost dlouho, pomyslela si - a pak si uvědomila, že je tu ještě jeden důvod, proč Damonovi nedokáže jednoduše říct, ať se jde vycpat. Šiniči vložil přesnou polohu Stefanovi cely do jeho mysli, ne do její. Zoufale ho potřebuje, aby ji tam odvedl a aby jí pomohl v boji se Stefanovými vězniteli.

Ale je v pořádku, že zapomněl na to, jaké Síly se v ní skrývají. Alespoň má něco v záloze na horší časy.

Přesně v té chvíli Damon zvolal: "Co to sakra..." a naklonil se, aby vyladil to podivné rádio-nerádio.

"...kuji; všem jednotkám: vyhlašuje se pátrání po muži bílé pleti jménem Matt Honeycutt, výška 177, světlé vlasy, modré oči..."

"Co to je?" dožadovala se Elena vysvětlení.

"Policejní vysílačka. Pokud chceš přežít v téhle ohromné zemi svobody, je nejlepší vědět, kudy utéct..."

"Damone, neobracej mě tu na svůj způsob života. Já chci vědět, co je to s Mattem?"

"Vypadá to, že se ho nakonec rozhodli předvést. Caroline se včera nedočkala vytoužené odplaty. Takže hádám, že se o ní snaží teď takhle."

"Ale to se k Mattovi musíme dostat jako první - pokud zůstane ve Fell's Church, může se stát úplně cokoliv. Jenže svým autem jet nemůže a do tohohle se nevejde. Co budeme dělat?"

"Přenecháme ho policajtům?"

"To ne, prosím, musíme..." začala Elena, když v tom se na mýtině po jejich levici objevil jaguár, jako by sám nabízel plán B.

"Vezmeme si tamto auto," oznámila Damonovi rezolutně. "Je alespoň prostorné. A pokud v něm chceš mít tu svoji policejní vysílačku, tak už bys ji radši měl začít odmontovávat odsud."

"Ale..."

"Já zajdu pro Matta. Jsem jediná, koho poslechne. Pak necháme ferrari v lese - nebo ho třeba hodíme do potoka, jestli ti to vyhovuje líp."

"Samozřejmě, rozhodně hlasuju pro potok."

"Ve skutečnosti na to možná nebudeme mít čas. Prostě ho necháme v lese."

Matt zíral na Elenu. "Ne, já nebudu utíkat."

Elena na něj upřela svůj nejlepší přesvědčivý pohled: "Matte, nastup si. Teď hned. Musíš. Soudce, který podepsal příkaz k tvému zadržení, je příbuzný Carolinina táty. Meredith říká, že řádí jako za časů lynčování. Dokonce i Meredith ti radí, abys utekl. Ne, nepotřebuješ žádné oblečení, to si obstaráme cestou."

"Ale... ale... vždyť nic z toho není pravda..."

"Jenže oni z toho pravdu udělají. Caroline bude plakat, vzlykat a naříkat. Nikdy bych si nemyslela, že je nějaká dívka schopná tohle udělat z pomsty, ale Caroline je kategorie sama pro sebe. Úplně se zbláznila."

"Ale..."

"Řekla jsem: nastup si! Budou tu každou minutu. Už byli u vás doma i u Meredith. Co vlastně děláš u Bonnie?"

Bonnie a Matt si vyměnili pohledy. "Nic, jenom jsem se přišel podívat na auto Bonniiny mámi," odpověděl Matt, "zase se porouchalo a..."

"To je fuk! Jedeš se mnou! Bonnie, co to děláš? Voláš zpátky Meredith?" Bonnie sebou trhla. "Jasně."

"Rozluč se s ní za nás, že ji máme rádi a budee na ni myslet. Chraňte město... budeme v kontaktu..."

Když se červený jaguár rozjel, Bonnie řekla do telefonu: "Mělas pravdu, veze Áčko pryč. Nevím, jestli Damon jede taky, v autě nebyl."

Chvilku poslouchala a pak řekla: "Dobře, provedu. Uvidíme se."

Zavěsila a pustila se do práce.

Milý deníčku,

Dneska jsem utekla z domova.

Myslím, že se tomu vlastně nedá takhle říkat, když je člověku skoro osmnáct a bere si vlastní auto - a hlavně, když nikdo nevěděl, že jsem doma. Takže akorát řeknu, že jsem na útěku.

Další mírně šokující zprávou je, že jsem na útěku se dvěma chlapci. A žádný z nich není můj chlapec.

Píšu to, ale ... nemůžu si pomoct, některé věci si prostě pamatuju. Pohled v Mattových očích tam na mýtině - upřímně si myslím, že byl připravený při mojí obraně zemřít. Nemůžu si pomoct, musím myslet na to, co jsme kdysi jeden pro druhého znamenali. Ty modré oči... ach, nevím, co to se mnou je!

A Damon. Teď už vím, že pod všemi těmi vrstvami kamene, kterými obklopil svoji duši, bije živé srdce. Je schované hluboko, ale je tam. Pokud mám být sama k sobě upřímná, musím přiznat, že se dotýká něčeho hluboko v mém nitru, až se celá rozechvívám - té části mého já, které ani sama nerozumím.

Ach, Eleno! Hned toho nech! Sama se k té temné části duše nemůžeš přiblížit, zvláště teď, když víš, že máš Síly. Neopovažuj se k ní přiblížit. Všechno je teď jiné. Musíš být zodpovědnější (a v tom zrovna nevynikáš!).

A ani tu nebude Meredith, aby mi pomohla chovat se zodpovědně. Jak tohle bude jenom fungovat? Damon s Mattem v jednom autě? Společně na cestách? Dokážeš si to představit? Dneska večer jsme zastavili hodně pozdě a Matt byl tak zaskočený celou situací, že už nedokázal vnímat nic dalšího. A Damon se jenom culil. Ale zítra bude v dokonalé formě, vím, že bude.

Pořád si myslím, že je obrovská škoda, že Šiniči musel Damonovi vzít křídla vykoupení spolu s ostatními vzpomínkami. Ale pevně věřím, že někde hluboko uvnitř si nějaký malinký kousek Damona pamatuje, jaké to bylo, když jsme byli spolu. A teď má pocit, že se musí chovat hůř než dřív, aby dokázal, že to, co si pamatuje, byla všechno lež.

Takže zatímco čteš tohle, Damone - vím, že se deníčku dokážeš nějak zmocnit a budeš slídit - dovol mi říct, žes byl nějakou dobu opravdu milý, doopravdy MILÝ a byla to zábava. Mluvili jsme spolu. Dokonce jsme se spolu i smáli - a stejným vtipům. A ty... tys byl něžný. A teď si myslíš:, No jo, to je celá Elena - kuje plány, jak by mě přesvědčila, že se můžu změnit - ale já vím, kam přijdu a je mi to jedno. 'Nepřipomíná ti to něco Damone? Neřekls snad tahle slova někomu v poslední době? A pokud ne, jak jsem se je dozvěděla já?Nemohlo by to být tak, že ti říkám pravdu?

Pro tentokrát zapomenu, že naprosto pošlapáváš svoji čest tím, že si čteš soukromá tajemství, která nejsou tvá.

Co dál?

Za prvé: Stýská se mi po Stefanovi.

Za druhé: Na tohle dobrodružství jsem si ani nezabalila. Přisvištěli jsme s Mattem do penzionu, on popadl peníze, které mi tu zanechal Stefan a já jsem popadla náruč oblečení z šatníku - a jen nebesa vědí, co mám vlastně s sebou: Bonniina trička, Meredithiny kalhoty a ani jednu slušnou noční košili.

Ale mám alespoň tebe, můj vzácný příteli, dárek, který pro mě Stefan schoval. Stejně se mi nikdy nelíbilo zapisovat tyhle věci do souboru pojmenovaného ,Deník'.

Bílé stránky jako tady, to je můj styl.

Za třetí: Stýská se mi po Stefanovi. Stýská se mi tak hrozně, že pláču, i když píšu o oblečení. A pak to vypadá, že pláču nad šatama, což ze mě dělá neskutečně povrchní osobu. Ach jo, někdy se mi prostě chce vřískat.

Za čtvrté: Chce se mi vřískat zrovna teď. Teprve když jsme se vrátili do Fell's Church, tak jsme zjistili, jakou spoušť, tu po sobě malachové zanechali. Našli jsme ještě čtvrtou holčičku, o které si myslíme, že byla posedlá stejně jako Tami, Kristin a Ava - nedokázala jsem to s určitostí poznat, takže jsem ani nemohla nic dělat. A mám pocit, že jsme zaručeně ještě neslyšeli o posedlých naposled.

Za páté: Ale nejhorší je to, co se stalo u Saitouových. Isobel je v nemocnici s vážnou infekcí ve všech místech, kde si udělala piercing. Obasann jak všichni říkali její Aničce, nebyla mrtvá, jak si mysleli první zdravotníci, kteří se k ní dostali. Byla ve stavu hlubokého tranzu - a snažila se kontaktovat nás. Nikdy se už nedozvím, jestli část odvahy a víry, které jsem měla, nepocházely od ní. Ale v pracovně našli Jima Brycea. Měl... aaach, nedokážu to ani napsat. Vždyť býval kapitánem basketbalového týmu! Ale snědl část sama sebe: celou levou ruku, většinu prstů na pravé ruce, svoje rty. A pak si vrazil tužku uchem do mozku. Říká se (já jsem to slyšela od Tyrona Alberta, vnuka doktorky Albertové), že trpěl Lesch-Nybanovým syndromem (nevím, jestli to píšu správně, slyšela jsem to jenom vyslovit)a že je to strašně vzácná choroba, ale že už byly zaznamenány jemu podobné případy. To říkají doktoři. A já říkám, že v něm byl malach, který ho k tomu donutil. Ale nepustili mě k němu, takže jsem se nemohla pokusit malacha odstranit.

Ani nedokážu říct, jestli je naživu, nebo jestli je mrtvý. Posílají ho do nějakého ústavu pro dlouhodobě nemocné.

Tady jsme selhali. Já jsem selhala. Nebyla to Jimova vina. Byl s Caroline jenom jednu noc a pak přenesl malacha na svoji přítelkyni Isobel a na svoji mladší sestru Tami. A jak Caroline, tak Tami to pak šířily dál. Pokoušely se nakazit Matta, ale nedovolil jim to.

Za šesté: podle toho, co říkal Šiniči, byly ty tři holčičky, u kterých je jisté, že se nakazily, všechny řízené Misao. Ony tvrdí, že si nepamatují vůbec nic o tom, že by se nevhodně zlobily nebo dělaly návrhy cizím lidem. Zdá se, že z doby, kdy byly posedlé, si nepamatují naprosto nic - a teď se chovají naprosto jinak. Jsou milé a klidné.

Kdybych dokázala přesvědčit sama sebe, že se Misao vzdala tak snadno, tak bych si mohla být jistá, že už budou v pořádku.

Horší je to s Caroline - kdysi to bývala moje kamarádka a myslím, že teď potřebuje pomoc víc než kdy dřív. Damon se dostal k jejím deníkům - vedla si deník tak, že se nahrávala na video, a tak jsme ji viděli, jak mluví se zrcadlem... a sleduje, jak jí zrcadlo odpovídá. Většinou se v něm odrážel její vlastní obraz, ale občas, na začátku a na konci spojení, se tam ukázala Šiničiho tvář. Vypadá dobře, i když trochu divoce. Chápu, že se do něj Caroline dokázala zamilovat a souhlasit, že se stane přenašečem malachů ve městě.

Všechno je skončeno. Použila jsem veškeré svoje Síly, abych dostala malachy z těch děvčátek.

Caroline mi samozřejmě nedovolila ani se k ní přiblížit.

A pak ta její osudová slova: "Potřebuju manžela!" Všechny dívky vědí, co to znamená. A každé dívce je líto té, která tohle vysloví, i když nemají rady.

Před pár týdny Caroline chodila s Tylerem Smalwodem. Meredith tvrdí, že se s ním Caroline rozešla a že ji pak Tyler z pomsty vzal za rukojmí pro Klause. Ale jestli spolu předtím spali bez ochrany (a Caroline je na to hloupá dost), určitě musela vědět, že je těhotná a někoho si hledat zrovna v době, kdy se tu objevil Šiniči.(Což bylo těsně předtím, než jsem... se vrátila do života.) A teď se to snaží hodit na Matta. Byla to prostě čirá smůla, že si vymyslela zrovna tu noc, kdy malachové napadli Matta, a že ten stařík z dobrovolné hlídky viděl Matta jet domů a omdlít za volantem, jako kdyby byl opilý anebo udrobovaný.

Nebo to možná nebyla jenom smůla. Možná, že to všechno taky byla součást Misainy hry.

Teď už půjdu spát. Příliš mnoho přemýšlení. Příliš mnoho starostí. Ach, Bože, tolik mi chybí Stefan!Pomohl by mi se vypořádat se všemi starostmi tím svým něžným, ale moudrým způsobem.

Spím v autě a mám zamřené dveře. Kluci spí venku pod vozem. Alespoň jsme to na začátku takhle zavedli - na jejich naléhání. Alespoň že na tomhle se shodli.

Myslím, že Šiniči a Misao nezůstanou dlouho pryč z Fell's Church. Nevím, jestli odjeli na několik dní, týdnů nebo měsíců, ale Misao se uzdraví a nakonec se oba vrátí, aby si to s náma vyřídili.

A to znamená, že Damon, Matt a já - jsme uprchlíci v obou těchto světech, našem i jejich.

A nemám ani ponětí, co nás čeká zítra.

Elena