1. Probuzení

23. leden 2012 | 16.47 |

Říká se, že proroctví a mýti jsou nesmysly, které si vymyslel člověk, ale co když je to pravda? Co když je pravda zakrytá ve lži?        

1. Probuzení            
Rok 1993, co si letělo vánicí, která pokrývala stát Colorado. Zmrzlý anděl si s tím ale nedělal starosti, ani si nechtěl odpočinout, protože musel něco zachránit. Něco co by, až by tomu bylo 18 let, mělo zachránit všechny padlé anděly. ,,Neboj se, nikdo ti neublíží, postarám se o to abys žil jako ostatní," řekla něžně andělslká žena u dveří od jednoho domu, kde stala s jednou mladou ženou, která se o dítě měla starat. ,,Jak se jmenuje ?" Zeptala se žena anděla. ,,William ," řekl anděl a odešel od dítěte a od domu. Za 18 let, dneska mi má být 18 let, ale nějak mě to netěší, spíš mě to děsí, protože už je to dost velké číslo a nevím vůbec co dostanu za dárky. V tu chvíli do pokoje vešla moje matka Anita, která nesla dort a za ní byl i můj otec Alan. ,, Všechno nejlepší ," řekla šťastně matka a sedla si vedle mě na postel. ,, Všechno nejlepší chlapče," řekl vesele otec a podal mi dárek. ,,Co to je?" Zeptal jsem se zvědavě táty a zatřepal jsem s dárkem. ,,Musíš ho rozbalit, abys to zjistil," řekl mi vesele otec a poplacal mě po rameni.Trhat papír nebylo snadné, ale podařilo se mi to. Z krabice jsem pak vyndal dva lístky na fotball a knihu,bájné příšery', ale nevím proč mi dali tuhle knihu. ,,Bájné příšery? Proč tuhle knihu?" Zeptal jsem se zmateně rodičů a zvedl jsem knihu. ,,Říkali jsme si, že až půjdeš na vysokou školu, tak jí budeš potřebovat," řekla mi matka mile a pohladila mě po zádech. Já se nechápavě podíval na knihu. Možná jí budu potřebovat, myslím že tyhle věci v nějakých školách probírají. ,,Dáš si kousek dortu?" Zeptala se mě matka. Já jsem přikívl. ,,Dobře, ale dám ti ho v kuchyni," řekla matka a zvedla se z postele. ,,Jasně, musím se ale jako první převlíknout," řekl jsem trochu v rozpacích. Matka přikívla a odešla z pokoje, za ní šel otec. Já jsem ještě seděl na posteli, protože mi začala trochu bolet hlava. Když jsem se převlíkl, tak šel do kuchyně, kde byl na stole položený talířek s kouskem dortu. Když jsem dort ochutnal tak byl dobrý. Matka udělala můj oblíbený jahodový dort. Když jsem dojedl, tak jsem šel k autu a nasedl jsem si do něj, pak jsem jel do školy. Při cestě do školy mě strašně bolela hlava. Páni, doufám že tohle bolení hlavy nebude trvat dlouho, docela mě to rozčiluje. Když v tu chvíli jsem uviděl záblesk dívky, která stála u schodů naší školy a usmívala se na mě. Když záblesk zmizel, díval jsem se vytřeštěně na silnici za oknem auta. Ta dívka byla krásná, byla hezčí než Andrea Omerová, která je ve škole jedna z nejhezčích holek naší školy a kdo to vůbec byl? Musel jsem zastavit u zadní části parkoviště, protože bylo hrozně narváno. Naštěstí jsem nepřišel na hodinu trilogie pozdě. ,,Čau kámo," pozdravil mě ve třídě můj kamarád Erik Dánston.

,,Čau Eriku," pozdravil jsem Erika a sedl jsem si do protější lavice. ,,Jak se má oslavenec?" Zeptal se mě Erik vesele. Já se nervózně podrbal ve vlasech. ,,Ty o tom víš?" Zeptal jsem se překvapeně Erika. ,,Jasně, zeptal jsem se tvé mamky," řekl mi vesele Erik. Po škole jsem šel s Erikem a s mími přáteli na footballový trénink. ,,Pořád se ti líbí Andrea?" Zeptal se mě Erik zvědavě . ,,Jasně, proč se mě ptáš?" Zeptal jsem se zmateně Erika a sedl jsem si na lavičku v šatně. ,,Jenom to že tě chci varovat, je to pěkná mrcha," řekl vážně Erik a taky si sedl. ,,To je nesmysl, proč mi to vůbec říkáš? A ty snad s nikým chodíš?" Zeptal jsem se trochu rozzlobeně Erika. ,,Protože jsi můj kámoš a to druhé je ano, mám holku, je to kus kdyby to byla moje sestra, tak bych ti jí domluvil," řekl vesele Erik a nasadil si tričko. ,,Až půjdem tak ti jí přestavím a pak můžeme jít do kavárny, kde se trochu seznámíte," řekl vesele Erik a stoupl si. ,,Jasně, to by bylo super," řekl jsem vesele a zamyslel jsem se jestli je vážně kus nebo si jenom Erik vymýšlí. Když jsme šly ven ze školy, tak jsme uviděly čekat na schodech dívku, kterou jsem viděl v tom záblesku. Když jsme přišly blíž tak jsem jí zvládl líp popsat kvůli slunci. Měla dlouhé hnědé vlasy z blond´atýma pramínkama, modré oči, světlá pleť, štíhlá, růžové rty, měla na sobě nové džíny a tričko. ,, Ahoj," řekla nám mile dívka. ,,Irino, chci ti někoho přestavit, tohle je můj kámoš William Schrenel," řekl vesele Erik a ukázal rukou na mě. ,,Wille, tohle je moje přítelkyně Irina Dorenová," představil mi Erik svojí holku. ,,Ahoj Wille, moc mě těší," řekla Irina mile a usmála se na mě , s tím nejkouzelnějším úsměvem, který jsem kdy viděl. ,,To mě taky," řekl jsem zdvořile a podal jsem si s ní ruku. ,,Měl jsi Eriku pravdu,  je vážně milí," řekla vesele Irina a vzala Erika za ruku. ,,Jo, jasně, víš přece že mám vždycky pravdu," řekl vesele Erik. V kavárně jsme si sedli a začali jsme si povídat. ,,Jak jste se vůbec seznámili?" Zeptal jsem se Erika zvědavě. ,,Potkali jsme se tady, jednou jsem sem šel z jedním kámošem a omylem jsem jí strčil do notebooku a on se jí vypnul," řekl vesele Erik a políbil Irinu na tvář. ,,A ty jsi odtud'?" Zeptal  jsem se Irini zvědavě a podíval jsem se na ní. ,,Ne, jsem ze Seattlu, Washington," řekla mile Irina a podívala se na hodinky. ,,Proč jsi přijela sem?" Zeptal jsem se nechápavě Irini. ,,Kvůli příbuzným, mám tu matku," řekla klidně Irina a opřela se loktny o stůl. ,,Slyšela jsem že hraješ football, hraješ taky něco jiného?" Zeptala se mě zvědavě . ,,Umí tančit," řekl vesele Erik a dloubnul do mě loktem .,, Vážně? Já taky, hrozně mě to baví," řekla šťastně Irina a začala trochu kašlat. ,,Sakra, potřebuju se napít." řekla Irina rozzlobeně. ,,Půjdu pro pití, co chcete?" Zeptal se nás Erik. ,,Já si dám jahodový koktejl," řekla klidně Irina a opřela se o opěradla židle. ,,Já si dám to samé," řekl jsem klidně. ,,Jak se jmenují tvý rodiče?" Zeptala se mě klidně Irina a podívala se upřeně na mě. ,,Alan a Anita," odpověděl jsem Irině a podíval jsem se do jejich klidných očí. Irina si povzdechla a podívala se na stůl a pak zase na mě. ,,Ty to nevíš, vit'?" Řekla Irina sklamaně a opřela si hlavu pravou rukou. ,,Co nevím?" Zeptal jsem se Irini zmateně. ,,To že jsi adoptovaný," řekla Irina klidně a podívala se na mě. ,,Já přece nejsem adoptovaný, to jses pěkně spletla," řekl jsem nevěřícně. ,,Ale jsi tvá pravá matka se jmenuje Adelaida a žije ve Seattlu s ostatnímy padlými anděly," řekla vážně Irina a opřela se rukama o stůl. ,,To si jenom vymýšlíš," řekl jsem ironicky a zvedl jsem ze židle. ,,Kam to jdeš?" Zeptala se mě Irina zmateně a taky se zvedla. ,,Jdu domů," řekl jsem odhodlaně a šel jsem pryč, ale Irina ke mně přiběhla a chytla mě za ruku. Já jsem ucítil zvláštní pocit, jako by teplo. ,,Podívej se na mě," řekla Irina trochu naštvaně a druhou rukou si otočila moji tvář abych jí viděl do očí. ,,Tak ti to řeknu jinak, dneska máš narozeniny bude ti 18 let, ale tvý rodiče nejsou Alan a Anita, ale Zeus bůh všech bohů a Adelaide, Adelaide je anděl, kterého vyhnali, protože zjistili že tě porodila. Já jsem dcera Athény bohyně válek a moudrosti a dcerou Alfonze padlýho anděla který se snažil nás ochránit." řekla Irina klidně a pustila mě a poodstoupila ode mě. ,,A stejně nikam nemůžeš odejít," řekla Irina vesele a ukázala kolem sebe na lidi kteří se ale nehýbali. ,,Co se stalo?" Zeptal jsem se překvapeně Irini a porozhlédl se kolem sebe, nic se nehýbalo, kromě Irini a mě. ,,Dostala jsem nás do zastavěného času, kde nikdo nestárne a ani se nehýbá," řekla klidně Irina a pomalým krokem šla k pultu. Já jsem šel vedle ní a díval jsem se na zmrzlé lidi kolem sebe. ,,Proč tu jsme?" Zeptal jsem se zmateně Irini a podíval jsem se na ní. ,,A jak to děláš?" Zeptal jsem se znovu zvědavě Irini. Irina klidně pokrčila rameny a pak se usmála. ,,S tím jsem se narodila, jako ty, jsi tu abych ti ukázala že co říkám je pravda. Alan a Anita tě jenom chránili před nebezpečím které ti hrozilo a čekali taky na to až přijdu," řekla Irina a stoupla si vedle zmrzlého Erika který se opíral o pult. Já jsem si stoupl na druhé straně Erika a ohromeně jsem se dotkl Erikovi ruky, která byla teplá. ,,Proč tu jsi? Ale doopravdy," řekl jsem klidně a podíval jsem se na Irinu. ,,Jsem tu, abych tě doprovodila na cestě, která může všechny padlé poslat zpátky do nebe. Jestli nepůjdeš, tak zemře milióny padlých andělů, a to ti musím říct že jsou tu jenom pro to že věří na Lexikona, na božího anděla, který ukáže andělům lidskou povahu a ukáže jim že to nejsou jenom smrtelníci, ale lidé kteří mají právo u bohů být," řekla vážně Irina a podívala se mi upřeně do očí. ,,Já a . . . a Lexikon? To sis musela vážně nikoho s se mnou splést. Já jsem jenom normální kluk, který se chce jenom dostat na vysokou školu," řekl jsem trochu netrpělivě a šel jsem od Erika a Irini pryč. ,,Kam to jdeš?" Zeptala se mě Irina polekaně. ,,Jdu domů, kde mám své pravé rodiče," řekl jsem Irině, ale nepodíval jsem se na ní. ,,Počkej," řekla mi najednou zoufale Irina a chytla mě za rameno. Já se snažil její ruku ze sebe sestřást, ale nešlo to a k tomu jsem měl touhu tu ruku tam mít. ,,Počkej, je to pravda, jestli s se mnou nepůjdeš, tak zemře milióny padlých . . . a jeden z padlých je můj otec, nechci aby zemřel a šel do pekla. Tak mi prosím pomoc a až to všechno skončí tak ti slibuji, že o andělech a o tomhle vše pak můžeš zapomenout a žít jako dřív," řekla Irina zoufale a podívala se mi do očí. Mezi tím jsem si povzdychl a pomyslel jsem si: kdyby šlo o mého tátu... . ,,Slibuješ, že tohle to všechno je doopravdy a že to není žádný hloupý vtip,'' řekl jsem vážně. Irina přikívla a snažila se ovládnout aby nezačala brečet radostí. ,,Dobře, teď půjdeme za Alanen a Anitou," řekla klidně Irina a pak mě pustila. ,,Ale ještě musím udělat jednu věc," řekla Irina a stoupla si k Erikovy a chytla mu ruku, v tu chvíli se probudil. ,,Ehh, co se stalo?" Zeptal se zmateně Erik. Irina se Erikovy zahleděla do očí. ,,Nic si nepamatuješ! Pamatuješ si že tě nechala holka a ty ses cítil hrozně, tak jsi šel do kavárny a tam jsi pro sebe koupil 3 koktejly. Jasný?!" Řekla klidně Irina omámenému Erikovy. Erik omámeně přikívl a zase se postavil tak jak stál když byl skamenělý. Irina se na mě otočila a usmála se na mě. ,,Můžeme jít," řekla Irina a šla na parkoviště, kde jsem nechal auto. Irina si nasedla do auta na sedadlo spolujezdce. Já jsem si sedl před volant a nastartoval motor. ,,Jak se pozná Lexikon?" Zeptal jsem se cestou domů Irini. ,,Narodí se před dnem onixionu nebo se to pozná podle toho že má na levém rameni ohirix, nebo-li znak síly a společného pouta a nebo je tu ještě jedna možnost a to je že tvoje esence je cítit velkou silou," řekla vesele Irina a usmála se. ,,Co je ten den onixion?" Zeptal jsem se zmateně Irini. ,,To je den padlých, v ten den musíš být v chrámu, kde musíš vydržet do nového dne, aby se všichni padlý dostali do nebe," řekla klidně Irina a podívala se na mě. Já jsem se na červené taky na ní podíval. ,,Jak jsi mě poznala?" Zeptal jsem se zmateně Irini. ,,Jsem tvůj strážce, mám za úkol tě chránit do nového dne a jak jsem říkala, tvoje esence je dost cítit," řekla Irina a otočila se na přední okno. Já se taky otočil a pak jsme jeli dál. ,,A ta tvoje esence je taky cítit?" Zeptal jsem se zvědavě Irini. ,,Ano, ale ne tolik co tobě, například, kdyby mě hledali a já se schovala za tebe tak by mě podle esence nikdy nenašly. Já ale stejně nosím tohle," řekla Irina a ukázala mi nějaký amulet, který měla na krku. ,,Je to akupa, ten chrání anděly a jejich podobné, před odhalením. Tenhle amulet jako by esenci schová a náš andělský pach potom zmizí," řekla klidně Irina a zavřela oči. ,,Jak tu jsi dlouho?" Zeptal jsem se zvědavě Irini a doufal jsem že nespí. ,, Už asi pět dní," řekla klidně Irina. ,,ale . . . jak takhle dlouho chodíš s Erikem?" Zeptal jsem se zmateně Irini. Irina otevřela klidně oči a podívala se na mě. ,,Tři dny, doopravdy jsem s ním nechodila, ale jenom jsem mu ovládla mysl aby si to myslel. Pravda je že jsem od něj brala o tobě informace, abych až se potkáme byla na tebe připravená," řekla pobaveně Irina. ,,Ovládání mysli? To jsi udělala Erikovy v kavárně?" Zeptal jsem se ohromeně Irini. Irina vesele přikívla. ,,Ano, umí to každý anděl a děti andělů, brzy se to taky naučíš," řekla klidně Irina a zahléděla se na svůj náramek, který měla na právě ruce. ,,A čtení myšlenek?" Zeptal jsem se Irini a podíval jsem se na další červené na náramek, který vypadal jako z hladkého kamene. ,,To umějí jenom andělé, jejich potomci ne." řekla klidně Irina a pohladila si náramek. ,,Kde jsi ho vzala?" Zeptal jsem se zvědavě Irini a pokračovali jsme v cestě domů. ,,Dal mi ho otec, říkal mi že je od mé matky Athény," řekla klidně Irina, ale já jsem poznal že to jenom předstírá a že jí je smutno. ,,Vycítil jsi moje pocity? To je dobře," řekla klidně Irina a podívala se na mě. ,,Jak ta proměna začíná?" Zeptal jsem se Irini zmateně. ,,U Lexikonu je to trochu jinak. První jsou vidiny . . . záblesky, pak se budeš cítit silnější a budeš umět ovládat mysl a pak budeš mít i křídla. Táta říkal že se nějací mohly při proměně přestat ovládat," řekla vesele Irina. ,,Vidiny? Jako nějaké obrazy?" Zeptal jsem se zmateně Irini. ,,Ano, uvidíš záblesky nebo obrazy budoucnosti," řekla Irina a podívala se na mě. ,,Ty jsi už něco viděl?" Zeptala se mě zvědavě Irina. ,,Ano, ehh, byla jsi tam ty," řekl jsem nervózně. ,,Já ? Co bych . . . ale to je jedno," řekla Irina aby ukončila tohle téma. Když jsme dorazili před můj dům, tak jsme k němu šly. ,,Jenom si promluvím s Alanem a Anitou," řekla mi klidně Irina. Když jsme vešly do domu tak jsem zavolal. ,,Mami? Tati?" Zavolal jsem rodiče. ,,Tady jsme," odpověděla Anita z obývacího pokoje. Já s Irinou jsem šel do obývacího pokoje. ,,Mami," řekl jsem smutně a ukázal jsem na Irinu. ,, Tohle je Irina Dorenová," řekl jsem smutně. ,, Jsem Willův strážce," řekla klidně Irina rodičům. ,,Musí jít?" Zeptala se smutně Anita. ,,Ano, zítra pro Williho přijdu a půjdem," řekla klidně Irina. ,,Měla bys te mu říct celou pravdu," řekla Irina klidně a uklonila se a podívala se na mě a pak odešla z domu. ,,Co se tu děje?" Zeptal jsem se rodičů. Matka si povzdychla. ,,Sedni si, prosím," řekla smutně Anita. Já si sedl do křesla. ,,Irina ti určitě řekla že nejsem tvoje matka, ale musíš vědět že tě máme oba moc rádi," řekla smutně matka. ,,Kdo je moje matka?" Zeptal jsem se smutně. ,,Tvoje matka se jmenuje Adelaide, před 18.lety k nám přišla s žádostí, aby tě andělé nenašly a až příjde strážce ti všechno říct ," řekla smutně matka a začala plakat. ,,Měl by sis připravit věci, máma za tebou do pokoje potom příjde aby ti pomohla," řekl otec a objal matku. Já jsem přikívl a šel jsem do svého pokoje, tam jsem si vyndal tašku a do ní jsem si dal nějaké věci. Máma přišla za mnou do pokoje a sedla si na postel. Já jsem seděl na zemi a díval jsem se na své staré fotky a zpomínal jsem. ,,Wille, je mi líto že jsme ti to neřekly dřív, ale myslely jsme že se nic nestane, že si tě spletly s nějakým jiným dítětem," řekla smutně Anita. Já se na matku podíval a pak jsem si k ní sedl. ,,Proč jste si mě vzaly?" Zeptal jsem se zmateně. ,,Protože, já jsem dítě nemohla mít a proto že jsi byl roztomilí a nevinný. Wille, vždycky budeš náš syn, máme tě moc rádi a chováme se k tobě jako k vlastnímu," řekla Anita a objala mě. Když mě matka pustila tak si stoupla. ,,Radši ti s balením pomůžu," řekla matka a šla je skříni. Večer po večeři jsem šel s matkou do kuchyně. ,, Ráno si s sebou vezmi tuhle tašku a jednu ti dám do lednice," řekla mi klidně matka a ukázala na tašku na stole a pak na tu kterou držela v ruce, pak jí dala do lednice. ,, V tom máš jídlo, kdyby Irina jídlo nevzala," řekla matka a opřela se o stůl. ,,Jasně, děkuji," řekl jsem vesele, potom byla dlouhá odmuka. ,,Asi už bych měl jít spát," řekl jsem po te dlouhé době. ,,dobře, tak dobrou noc," řekla matka klidně. ,,Dobrou," řekl jsem a běžel jsem do pokoje a tam jsem se převlíkl a šel spát .

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 1. Probuzení twilightsvet 01. 08. 2012 - 21:41
RE: 1. Probuzení twilightsvet 01. 08. 2012 - 21:42
RE: 1. Probuzení moje-kniha 02. 08. 2012 - 07:22