5.kapitola

10. prosinec 2011 | 10.30 |
› 

 VNITŘNÍ KRUH

"Už mě nikdy takhle nesmíš vyděsit!" vynadala Callie Luce ve středu večer. Bylo to těsně před západem slunce a Luce stála v telefonním koutku. Byl mrňavý, stísněný a stál uprostřed ředitelny.
Mělo to do soukromí daleko, ale alespoň se kolem nikdo nepoflakoval. Stále jí bolely paže z jejího včerejšího trestu a její hrdost byla zraněná z toho, jak Daniel utekl v moment+, kdy já vytáhli z pod sochy. Ale pro těchhle patnáct minut se Luce snažila vytlačit všechno ze své mysli, aby nasákla každé úžasné slovo její nejlepší kamarádky a mohla jí v tomhle čase říct co nejvíc. Cítila se dobře, když slyšela pronikavý hlas Callie. Luce se nikdy nestarala, že Callie skoro řve.
"Slíbily jsme si, že nebude ani hodina, kdy bychom spolu nějak nemluvily," pokračovala dál vyčítavě. "Myslela jsem, že tě někdo snědl zaživa! Nebo že jsi uvázla v izolaci nějaké svěrací kazajky, ve které si ani nemůžeš podrbat tvář. Sakra, myslela jsem si, že jsi vstoupila do devátého kruhu-"
"Dobře, mami," řekla Luce se smíchem a vžila se role instruktora dýchání, kterého často dělala Callie. "Relaxuj." Na zlomek vteřiny se cítila provinile, že nepoužila svůj čas, kdy měla přidělený telefon k tomu, aby zavolala své skutečné mámě. Ale věděla, že Callie by zešílela, kdyby se Luce neobjevila nebo jí jakkoliv nezkontaktovala. A podivným způsobem pro ni bylo vždycky uklidňující slyšet její hysterický hlas. Byl to jeden z důvodů, proč ty dvě tak dobře vycházeli: proč byla její nejlepší kamarádka. I když měla tu největší paranoiu, na Luce to mělo uklidňující účinek. Představila si obrázek Callie v jejím pokoji na koleji v Doveru, její zářivě oranžový koberec, osvěžovač vzduchu v její t-zóně a pedikúrovou pěnu, která oddělovala její ještě mokré nalakované nehty na nohou.
"Neříkej mi Mami!" Callie byla rozzlobená. "Začni mluvit. Jaké jsou další děti? Jsou všechny tak děsivé a berou diuretika, jako ve filmech? Co tvoje třída? Co jídlo?"
Přes telefon mohla Luce slyšet, jak v malé televizi Callie zrovna běží Prázdniny v Římě. Oblíbená scéna Luce byla vždy ta, kde se Audrey Hepburn probudila v pokoji Gregoryho Pecka stále přesvědčená o tom, že všechno, co se odehrálo minulou noc, byl jen sen. Luce zavřela oči a snažila se tu scénu vybavit ve svojí mysli. Napodobila ospalý šepot Audrey, když citovala text, věděla, že to Callie pozná: "Byl tam muž. Tolik pro mě znamenal. Bylo to úžasné!"
"Dobře princezno, teď chci slyšet ale o tvém životě," škádlila jí Callie.
Bohužel, Luce nemůže říct o Sword&Cross jak je to tady úžasné, i když si to její kamarádka myslí. Přemýšlela o Danielovi, oh, už asi po osmdesátý ten den a uvědomila si podobnost mezi jejím životem a filmem Prázdniny v Římě. Ona i Audrey měly chlapa, který byl na ně hrubí a nezajímal se o ně. Luce si opřela hlavu o béžovou stěnu kóje. Někdo tu vyřezal ČEKÁM NA SVOU CHVÍLI. Za normálních okolností, by teď Callie řekla všechno o Danielovi.
Až na to, že to z nějakého důvodu neudělala.
Ať už by o něm řekla cokoliv, nebylo by to založeno na ničem, co se stalo mezi nimi. Callie na kluky vyvíjela příšerný tlak, aby jí dali najevo, že jsou jí hodni. Chtěla slyšet věci, jako kolikrát Luce podržel dveře, nebo jestli si všiml, jak dobrý byl můj francouzský přízvuk.
Callie si nemyslela, že bylo něco divného na klucích, kteří psali sentimentální milostné básně. Jenže Luce je nikdy nebrala vážně. Nemohla přijít na nic, co by jí mohla o Danielovi říct. Ve skutečnosti, Callie by mnohem víc zajímal spíš kluk, jako je Cam.
"No, je tu jeden kluk," zašeptala Luce do telefonu.
"Já to věděla!" vyjekla Callie. "Jméno."
Daniel. Daniel. Luce si odkašlala. "Cam."
"Přímé, nekomplikované. To bych i skousla. Začni od začátku."
"No, nic se vlastně nestalo."
"Myslí si, že jsi nádherná, bla, bla, bla. Říkala jsem ti to, s tím účesem teď vypadáš jako Audrey. Pro seznámení dobrá věc."
"No-" Luce se odmlčela. Kroky, které se ozvaly v hale, ji umlčely. Naklonila se přes kóji a natahovala krk, aby viděla, kdo ruší jejích patnáct minut na telefon, které má jednou za tři dny.
Cam šel k ní.
My o vlku. Polkla děsivá slova, která se jí drala na jazyk: Dal mi svoje trsátko. Stále ho měla zastrčené v kapse.
Chování Cama bylo normální, jako by nějakým náhodným štěstím neslyšel, co říkala.
Vypadal, že je jediný člověk na Sword&Cross, kdo se nepřevlékl ze své školní uniformy v minutě, kdy mu skončilo vyučování. Ale jeho vzhled černá-na-černé pro něj pracoval. Stejně jako pracoval pro Luce, když měla na sobě školní uniformu. Vypadala jako prodavačka z potravin.
Cam kroutil kapesnými hodinkami, které se houpaly za dlouhý řetízek, který měl ovinutý kolem ukazováčku. Luce sledovala oblouk, který hodinky udělaly. Byla tím téměř fascinována, dokud je Cam nesevřel v pěsti. Podíval se na ně a pak na ní.
"Promiň." Jeho rty se zmateně sevřely. "Myslel jsem, že jsem se domluvil na telefon v sedm." Pokrčil rameny. "Ale asi jsem si to napsal špatně."
Srdce Luce kleslo, když se podívala na svoje hodinky. Ona a Callie si řekly sotva patnáct slov - jakto, že uplynulo už patnáct minut?
"Luce? Haló?" Callie volala netrpělivě na druhém konci telefonu. "Jsi divná. Je něco, co jsi mi neřekla? Nezatajuješ mi nějaké násilí v té polepšovně? Co ten kluk?"
"Pst," zasyčela Luce do telefonu. "Came, počkej," zavolala a držela si telefon dál od pusy. Už byl na půli cesty ze dveří. "Moment, já-" polkla. "Už končím."
Cam nechal vklouznout kapesní hodinky do přední části jeho černého saka a vracel se zpátky k Luce. Zvedl obočí a zasmál se. Když uslyšel, jak hlas Callie ve sluchátku sílí. "Neopovažuj se mi zavěsit," protestovala Callie. "Nic jsi mi neřekla. Nic!"
"Nechci, aby z toho někomu hráblo," vtipkoval Cam, když ukázal na štěkající telefon. "Vezmi si i mých patnáct minut, a můžeš mi to někdy vrátit."
"Ne," řekla Luce. Tak moc, jak si přála mluvit s Callie se asi musel cítit i Cam, když chtěl někomu zavolat. A na rozdíl od mnoha lidí ve škole, se k ní Cam choval hezky. Nechtěla ho nechat vzdát se jeho práva na telefon. Obzvlášť ne teď, když byla až příliš nervózní, aby Callie mohla povědět všechny drby o něm.
"Callie," řekla s povzdechem do telefonu. "Musím jít. Zavolám znovu, jakmile-" Ale pak se jí ve sluchátku ozval bzučící oznamovací tón. Telefon byl naprogramovaný tak, aby měřil každý hovor a přesně po patnácti minutách ho vypnul. Teď viděla, jak na telefonu bliká malý časovač 0:00. Ani se nestihla rozloučit a teď bude muset čekat celý týden, aby jí mohla zavolat. Ten čas přišel v mysli Luce jako nekonečná propast.
"BFF?" zeptal se Cam a opřel se o kóji vedle Luce. Jeho tmavé obočí se zvedlo. "Mám tři mladší sestry. Prakticky poznám vůni nejlepší kamarádky přes telefon." Sklonil se dopředu, jako si chtěl Luce očichat, což jí rozesmálo ... pak se zarazila. Jeho nečekané blízkost nutila její srdce bít rychleji.
"Nech mě hádat." Cam se narovnal v zádech a zvedl bradu. "Chtěla vědět, jak strašní jsou kluci v polepšovně?"
"Ne!" Luce zavrtěla hlavou a vehementně to popírala. Na kluky vůbec nemyslela ... dokud jí to nedošlo. Cam si dělal legraci. Začervenala se a rýpnutí mu vrátila. "Chci říct, že jsem jí řekla, že tu není ani jediný dobrý kluk."
Cam zamrkal. "Přesně to je to, co to dělá tak vzrušující. Nemyslíš?" Stál nehnutě, což způsobilo, že stála nehnutě i Luce a zvuk tikání kapesních hodinek uvnitř jeho saka se zdál hlasitější, než ve skutečnosti byl.
Byla mrazená vedle Cama. Luce se náhle zachvěla, když se něco černého vzneslo halou. Zdálo se, že stíny proplouvají panely ve stropě a to dost nápadně. Zpozorovala jeden a pak další, a další. Saka. Nikdy nebylo dobré být s někým o samotě -zvlášť když se stíny v tu chvíli zaměřili na Luce a Cama-když stíny přicházejí. Cítila, jak sebou škubla a snažila se zachytit pohledem klidný stín, který tancoval kolem stropního ventilátoru. To by se dalo vydržet. Možná. Ale stíny také vydávaly ty nejhorší strašidelné zvuky. Zněly jak ten, kdy viděla padat dítě z palmového stromu a dusit se k smrti. Přála by si, aby se na ní Cam přestal dívat. Přála si, aby se stalo něco, co by odvrátila jeho pozornost. Přála si - aby vešel dovnitř Daniel Grigori.
A pak se to stalo. Vešel nádherný kluk s děravými džíny a se světle bílým tričkem. Nevypadal jako spása-skláněl se pod těžkou hromadou knih a měl šedé kruhy pod očima. Daniel vlastně vypadal trochu nemocně. Jeho blond vlasy mu spadly do očí, když se blížil k Luce a Camovi. Luce ho úzkostně pozorovala. Byla tak zaneprázdněná vztekání se nad tím, co jí do té doby všechno Daniel provedl, že si téměř neuvědomila jednu závažnou věc. Sekundu předtím, než se za ním zavřely dveře, stíny vyklouzly ven, do noci. Bylo to, jako by někdo vzal vakuum a vyklidil všechny stíny z haly.
Daniel jen kývl jejich směrem a ani nezpomalil, když je míjel.
Když se Luce obrátila zpátky k Camovi, zjistila, že pořád kouká na Daniela. Potom se obrátil k Luce a řekl hlasitěji, než bylo zapotřebí: Málem jsem ti zapomněl něco říct. Večer v mém pokoji pořádám malou párty pro sociální. Byl bych rád, kdybys přišla."
Daniel byl stále na doslech. Luce neměla tušení, co je to sociální, ale ona už se měla setkat s Penn. Měli tam jít spolu.
Její oči stanuly na zadní straně Danielovi hlavy. Věděla, že by nemělo být Camovi odpovědět, že už má plány, ale když se Daniel otočil a podíval se na ni, přísahala by, že jeho oči byly smutné. Telefon za nimi začal zvonit a Cam po něm sáhl a řekl: "Musím to vzít, Luce. Přijdeš?"
Téměř nepostřehnutelně Daniel přikývl.
"Ano," řekla Luce Camovi. "Přijdu."
"Pořád nechápu, proč musíme běžet." Popadala Luce dech o dvacet minut později. Snažila se udržet krok s Penn. Škrábala se na hlediště pro lidi na tajemnou Středeční sociální noc, kterou jí Penn ještě nevysvětlila. Luce měla sotva dost času na to, aby se dostala do svého pokoje, namalovala si pusu leskem na rty a vzala si svoje lepší džíny pro případ, že by to byl tenhle druh sociálního večera. Stále se snažila zpomalit dech a vyhnat z hlavy myšlenky na Cama a Daniela, když Penn vtrhla do jejího pokoje a vytáhla jí ze dveří.
"Lidé, kteří neustále chodí pozdě nikdy nemůžou pochopit věc, že jsou také lidé, kteří jsou přesní a normální," řekla Luce Penn, protože zrovna procházely přes mokrý trávník.
"Ha!" za nimi se někdo začal smát.
Luce se ohlédla a cítila, jak se jí čelist roztáhla do úsměvu, když viděla bledou Arriane, jak za nimi sprintuje po trávníku. "Který šarlatán řekl, že jsi normální Penn?"
Arriane šťouchla Luce a ukázala na zem. "Dávej si pozor na pohyblivý písek!"
Luce zavrávorala a zastavila se. Přistála v děsivém blátě, které bylo jako náplast na trávníku. "Někdo mi prosím řekněte, kam jdeme!"
"Je středeční noc," řekla Penn bezvýrazně. "Sociální noc."
"Jako ... tanec nebo tak něco?" zeptala se Luce a už si představovala Daniela a Cama, jak se pohybují po tanečním parketu.
Arriane zahoukala. "Tanec se smrtí z nudy. Pojem ´sociální´ je na Sword&Cross dvojsmyslný. Musí pro nás naplánovat nějakou společenskou akci, ale taky mají hrůzu z toho pro nás naplánovat nějakou společenskou akci. Dilema."
"Takže, místo toho," dodala Penn, "tyhle hrozné večery sestávají z filmových večerů a po nich následují přednášky o filmech nebo, Bože, pamatuješ na minulý semestr?"
"To jak tam bylo celé sympozium na preparování zvířat?"
"Jo, to bylo strašidelný," Penn zavrtěla hlavou.
"Dnes večer, má drahá," řekla Arriane protáhle, "to bude snadné. Jen musíš prospat jeden ze tří filmů o rotaci z videotéky Sword&Cross. Který z nich si myslíš, že to bude dnes večer, Pennyloafer? Starman? Joe versus Sopka? Nebo Víkend u Bernieho?"
"Je to Starman," zasténala Pen.
Arriane se podívala na zmatenou Luce. "Ona ví všechno."
"Vydrž," řekla Luce a šla po špičkách kolem pohyblivém písku. Pak snížila hlas jen na šepot, když se blížili ke škole. "Když jste ten film viděly už tolikrát, proč tam tolik spěchat?"
Penn otevřela těžké kovové dveře do "sálu", které jak si Luce uvědomila, měly být napodobeninou staré místnosti s kazetovými stropy a židlemi uspořádanými tak, aby směřovaly na bílou zeď.
"Nechceme uvíznout na horké židli vedle pana Cole," vysvětlila Arriane a ukázala na učitele. Měl nos pohřbený hluboko uvnitř tlusté knihy. Byl obklopen několika zbývajícími prázdnými židlemi v místnosti.
"Kdo tam sedí, musí projít jeho týdenním průzkumem duševního zdraví."
"Což by nebylo tak špatné-" doplnila Arriane.
"-pokud bys tu potom nemusela zůstat a analyzovat výsledky," dokončila Penn.
"Čímž ale budeš chybět," řekla Arriane s úsměvem a naváděla Luce do druhé řady židlí. Pak zašeptala: "Na party."
Konečně se dostaly až k jádru věci. Luce se zasmála.
"Slyšela jsem o tom," řekla a měla pocit lehkosti, že konečně změnili téma. "Je to v pokoji Cama, viď?"
Arriane se podívala na Luce a pak si přejela jazykem přes zuby. Podívala se kolem, přes Luce. "Hele, Todd," zavolala a zamávala mu konečky prstů. Strčila Luce na jedno místo a řekla, že je bezpečné i to vedle ní (je to ještě dvě místa od Pana Cole). Pak poplácala na horkou židli. "Pojď se posadit k nám, člověče."
Todd, který postával ve dveřích vypadal, že se mu nesmírně ulevilo. Nevěděl, kam se má posadit. Šel k nim a polknul. Hned jak se posadil do židle, pan Cole vzhlédl od své knihy a čistil si kapesníkem brýle. Pak řekl: "Todde, jsem rád, že jsi tady. Zajímalo by mě, jestli bys mi mohl pomoct s takovou malou laskavostí po filmu. Vidíš, Venn diagram je velmi užitečný pro ..."
"Průměr!" Pennina tvář se najednou objevila mezi Arriane a Luce.
Arriane pokrčila rameny a vyndala si z tašky obří pytel popcornu.
"Jen se ráda starám o nové studenty," řekla a hodila jí máslový popcorn. "Máš štěstí."
Vzhledem k tomu, že bylo v místnosti šero, když se Luce rozhlédla, její oči okamžitě ulpěly na Camovi. Myslela na její krátký rozhovor s kamarádkou a na to, jak vždycky říkala, že nejlepší způsob, jak poznat chlapa, je sledovat s ním film. Můžou o něm vyjít najevo věci, které by v rozhovoru neřekl. Při pohledu na Cama Luce došlo co tím asi Callie myslela: Bylo docela vzrušující dívat se na něj koutkem oka a vidět, jak Cam vypráví legrační vtipy, kterým se všichni smějí a nakonec se k smíchu přidá i on sám.
Když se jejich oči setkaly, cítila se trapně a první instinkt Luce byl podívat se jinam. Jenže než to stačila udělat, tvář Cama se roztáhla v širokém úsměvu. Cítila, jak na ní nestoudně zíral. Cítila se chycená v jeho pohledu. Když jí zamával, Luce si nemohla pomoct a přemýšlela o tom, jak rozdílné bylo chování Daniela, když ji několikrát chytil, jak se na něj dívá.
Daniel se přiřítil s Rolandem natolik pozdě, že si je Randy zapsala. Jediná zbývající místa vyla v přední řadě. Prošli paprskem světla od projektoru a Luce si poprvé všimla stříbrného řetízku, který měl kolem krku a jehož medailonek měl zastrčený pod tričkem. Pak se jí ztratil z dohledu. Nemohla vidět ani jeho profil.
Jak se ukázalo, Starman nebyl moc vtipná, ale to jak studenti napodobovali Jeffa Bridgese bylo. Pro Luce bylo těžké se soustředit na děj. Navíc měla stále nepříjemný ledový pocit vzadu v krku. Něco se stane.
Když stíny přišly tentokrát, Luce už je očekávala. Poté o nich začala přemýšlet a počítala je na prstech. Stíny se stále objevovaly alarmujícím tempem. Luce nemohla přijít na to, jestli byla nervózní ze Sword&Cross ... nebo jestli to znamenalo něco jiného. Nikdy jich nebylo tolik, než ...
Tekly jí nad hlavou v hledišti, pak se plazily po stranách filmového plátna a nakonec sledovaly linie plátna jako rozlitý inkoust. Luce sevřela dolní okraj židle. Cítila bolest ze strachu, která bobtnala v jejích rukách a nohách. Měla napnuté všechny svaly v těle, ale nedokázala se přestat chvět. Tlak na jejím levém koleni ji donutil se podívat na Arriane.
"Jsi v pořádku?" zeptala se Arriane.
Luce přikývla a objala jí kolem ramen. Předstírala, že jí byla jen zima. Přála si, aby tento chlad byl způsoben jen příliš horlivou klimatizací.
Cítila, jak jí stíny tahají za nohy od židle. Zůstaly jí takhle blízko po celý film a každá minuta se vlekla jako věčnost.
O hodinu později Arriane tiskla oko k bronzově namalovanému kukátku na dveřích pokoje Cama. "Yoo-hoo," zpívala a smála se. "Slavnosti jsou tady!"
Vyndala z batohu, odkud vytáhla i popcorn, růžového gumového hroznýše královského.
"Podepři mě," řekla Luce a vyhoupla nohu do vzduchu. Luce dala ruce prsty k sobě a dala je pod černou botu Arriany. Dívala se, jak se Arriane opírá o zeď a používá hroznýše k zakrytí kamery, která dělala na chodbě dozor, zatímco ona sáhla na zadní stranu přístroje a vypnula ho.
"Tohle vůbec není podezřelé," řekla Penn.
"Jsi věrná after-party?" odsekla jí Arriane. "Nebo spíš Červeným?"
"Jen říkám, že existují i chytřejší způsoby." Pen si odfrkla, jakmile Arriane slezla dolů. Přehodila Luce přes rameno hroznýše a Luce se zasmála, když se začala kroutit na písničku Motown, kterou slyšely přes dveře. Když se Luce otočila, aby nabídla Penn hroznýše, překvapilo jí, že byla stále nervózní. Penn si kousala nehty a potila se na čele. Nosila šest svetrů i v bažinatém teplém jižním září-nikdy jí ale nebylo horko.
"Co se děje?" zašeptala Luce a naklonila se k Penn. Ta si vyhrnula rukáv a pokrčila rameny. Vypadala, jako by se jí právě chystala odpovědět, když se dveře otevřely. Vyšel z nich cigaretový kouř a hudba. Náhle se vynořil Cam a s otevřenou náručí je vítal.
"Přišla jsi," řekla a usmál se na Luce. Dokonce i v slabém světle měl krásně zbarvené rty. Když si ji přivinul do objetí, cítila se na chvíli malá a v bezpečí.
Trvalo to jen chvíli. Pak se obrátil a kývnul na další dvě dívky. Luce se cítila trochu hrdá na to, že objal jen jí.
Šli za Camem. Malá tmavá místnost byla přeplněná lidmi. Roland byl v jednom rohu a věnoval se pouštění hudby. Pár, který Luce viděla před několika dny, stál u okna.
Parta kluků s bílými Oxfordskými košilemi byly u sebe a občas se otočili za nějakou dívkou. Arriane neztrácela čas rozhlížením se po místnosti a vydala se hned ke stolu, který sloužil jako bar. Téměř okamžitě měla mezi nohama láhev šampaňského a smála se, když se snažila vypáčit z ní korek.
Luce byla zmatená. Anie nevěděla, jak se dostat k alkoholu v Doveru, kde byl okolní svět pro ní mnohem otevřenější. Cam byl zpátky na Sword&Cross jen pár dní a už se zdálo, že ví, jak propašovat všechno, co potřeboval k Dionýsově večírku, kam pozval celou školu. A všichni ostatní, kteří tu byli vypadali, že je to tak normální.
Stále stála na prahu a slyšela, jak hraje pop a fandění davu. Pak na ní Arriane zavolala: "Lucindooo, pojď sem. Chystám se pronést přípitek ..."
Luce cítila, jak ji to táhne dovnitř, ale Penn nevypadala, že by byla připravena vstoupit.
"Tak běž," řekla a mávla na Luce rukou.
"Co se děje? Ty nechceš jít?" Pravda byla taková, že i Luce byla trochu nervózní. Neměla ponětí, jak tohle dopadne, protože si stále nebyla jistá jak spolehlivá Arriane je. Určitě by se cítila líp, kdyby měla po boku Penn.
Ale Penn se zamračila. "Já ... já na tohle nejsem. Mám semináře v knihovně o tom, jak používat aplikaci PowerPoint. Vím jak proniknout do jakékoliv složky. V tom jsem dobrá. Ale tohle-" Stoupla si na špičky a nahlédla do místnosti. "Já nevím. Lidi tam si myslí, že jsem jen nějaká intelektuálka."
Luce se pokusila věnovat zamračený pohled. "A o mně si zas myslí, že jsem sekaná a my si o nich myslíme, že jsou to všichni banáni." Zasmála se. "Nemohly bychom se na to všichni prostě vykašlat?"
Penn pomalu ohrnula ret, pak vzala hroznýše a přehodila si ho přes rameno. "No, dobře," řekla a vešla dovnitř před Luce.
Luce zamrkala, aby si její oči zvykly na šero. Kakofonie naplnila místnost a Luce slyšela, jak se Arriane hlasitě směje. Cam za ní zavřel dveře a zatáhl ruku za ruku tak, že jí vtáhnul k sobě zpátky. Pryč od lidí.
"Jsem opravdu rád, že jsi přišla," řekl a položil jí ruku na záda a sklonil se, aby ho přes hlasitou hudbu slyšela. Jeho rty vypadaly k nakousnutí, zvlášť když řekl: "Skočil jsem ke dveřím pokaždé, když někdo zaklepal. Doufal jsem, že to budeš ty."
I když byl na ní Cam trochu rychlý, Luce nechtěla udělat nic, čím by to pokazila. Byl populární a neuvěřitelně pozorný. Jeho pozorností se cítila víc, než polichocena. Bylo pro ní divné cítit se dobře na tomhle podivném místě.
Věděla, že kdyby se snažila reagovat na jeho kompliment, zamotala by se do slov. Takže se jen usmála, což vyvolalo úsměv i na jeho tváři. Potom si ji přitáhl pro další objetí.
Nebyla jiná možnost, než ho chytit kolem krku. Cítila se trochu zmámená, když jí Cam stisknul a mírně jí nadzvednul nad zem.
Když ji položil zpátky, Luce se obrátila směrem k party. První co uviděla, byl Daniel. Nemyslela si, že by měl Daniel Cama rád. Seděl se zkříženýma nohama na posteli. Jeho tričko v černém světle zářilo fialově. Jakmile ho její oči našli, bylo těžké dívat se jinam...
Což ale nedávalo smysl, protože nádherný kamarádský kluk stál přímo za ní a ptal se í, co by si dala k pití. Další nádherný a o poznání méně přátelský kluk seděl naproti ní, ale on neměl být ten, na kterého se nemůže přestat dívat. A on na ni zíral taky. Tak soustředěně a s tajemným světýlkem v očích. Luce si nemyslela, že by jeho pohled mohla někdy dekódovat, i když už ho viděla tisíckrát.
Všechno co věděla bylo, že měl na ní vliv. Nikoho jiného v místnosti si nevšímala a rozpouštěla se pod pohledem Daniela. Mohla by se na něj dívat celou noc, kdyby nebylo Arriane, která si stoupla na stůl a zavolala na Luce. Pak zvedla do vzduchu skleničku.
"Pro Luce-" řekla a věnovala Luce svatý úsměv. "Pro tu, která k nám byla přidělena a prošvihla mou uvítací řeč, a která se nikdy nedozví, jak dokonalá byla - byla, že jo Ro?" Sklonila se, aby se zeptala Rolanda, který jí jako souhlas popleskal po kotníku.
Cam přišel s plastovým kelímkem se šampaňským v ruce a podal ho Luce. Začervenala se a snažila se to zakrýt smíchem. Všichni v místnosti zopakovali: "Na Luce! Na Sekanou!"
K jejímu boku se připlazila Molly a zašeptala jí do ucha delší verzi: "Na Luce, která tomu nikdy neporozumí."
Před několika dny by Luce utekla pryč. Dnes večer prostě jen obrátila oči v sloup a pak se otočila k Molly zády.
Ta holka nikdy nemůže říct nic, co by jí nějak ublížilo, jen jí popichuje. Takže se Luce odebrala ke stolu, kde byla Penn a schoulila se na židli. Penn jí podala provaz černé lékořice.
"Věříš tomu? Myslím, že se docela bavím," řekla Pen, zatímco šťastně žvýkala lékořici.
Luce si ukousla trochu lékořice a napila se šampaňského. Nebyla to moc chutná kombinace. Něco jako Molly a ona. "Takže, je Molly takhle hnusná na každého, nebo jsem já vyjímka?"
Nejdřív Penn vypadala, jako by se jí chystala dát jinou odpověď, ale nakonec Luce poklepala po zádech. "To je její obvyklé okouzlující chování, má drahá."
Luce se rozhlédla po místnosti plné šampaňského a řevu z gramofonu, disko koule rotující nad jejich hlavami, která odrážela na obličej všdch hvězdy.
"Kde se dají sehnat všechny tyhle věci?" přemítala nahlas.
"Lidé říkají, že Ronald může do Sword&Cross propašovat cokoliv," řekla Penn věcně. " Ne, že bych to po něm někdy chtěla."
možná tohle znamenalo to, co myslela Arriane, když říkala, že Ronald ví, jak sem propašovat věci. Jediná věc, která Luce scházela a kterou vážně chtěla, byl mobil. Ale pak ...
Cam mi řekl, abych neposlouchala Arriane co se týče vnitřního řádu školy. Tohle bylo asi v pořádku, byla to jen zdvořilost z Rolandovi strany. Čím víc se snažila odpovědět si na svoje otázky, tím víc jich bylo. Pravděpodobně byla "in" už tím, že byla na téhle párty.
"Dobře, hej vy zmetcí," ozval se Roland a snažil se získat si pozornost každého. Jelikož on obstarával hudbu, na chvíli jí stopnul. "Chystám se začít otevřenější část noci, a tímto vyhlašuji karaoke."
"Daniel Grigori!" zahoukala Arriana přes ruce.
"Ne!" zahoukal Daniel zpět, aniž by vypadl z rytmu.
"Aww, tichý Grigori sedí v koutku," řekl Roland do mikrofonu. "Určitě nechceš slyšet radši mojí verzi Hellhound."
"Věřím, že je to tovje píseň, Rolande," řekl Daniel. Lehce se na něj usmál. Luce měla ale pocit, že ten úsměv byl trochu rozpačitý. Typický úsměv pro reflektory.
"On má pravdu, lidi." zasmál se Roland. "Robert Johnson byl známí tím, že když začal zpívat karaoke, vyklidil pokoj." Vytáhl desku Burnside a dal ho do gramofonu. "Tak se přesuneme trochu na jih."
Rozezvučely se tóny elektrické kytary a Roland byl ve středu pozornosti, což znamenalo jen pár metrů čtverečných prázdného prostoru ve středu místnosti. Všichni ostatní tleskali nebo dupali nohama do rytmu, ale Daniel se díval na hodinky.
Pořád viděla jeho obraz, když na ní kývl v hale ten večer, kdy ji Cam pozval na večírek. Daniel jí tam z nějakého důvodu chtěl. Samozřejmě, že teď, když se tu ukázala, neudělá ani jeden pohyb, kterým by dával najevo, že ví, že existuje.
Kéž by ho tak mohla zastihnout samotného...
Roland si uzurpoval pozornost hostů, když si Luce uprostřed písně všimla, že Daniel vstal, propletl se kolem Cama a Molly a vyklouzl ven ze dveří.
To byla její šance. Zatímco všichni kolem ní tleskali, Luce pomalu vstala.
"Moment!" zavolala Arriane. Všimla si, že se Luce zvedá ze židle a řekla: "Oh, to ne, jde nám snad moje holka zazpívat?"
"Ne!" Luce nechtěla zpívat před celou místností, plnou lidí o nic víc, než se chtěla přiznat, jaký je skutečný důvod toho, že vstala. Ale byla tam, stála přímo uprostřed místnosti. Roland se opíral o mikrofon. Co teď?
"Já-já jen je mi líto, ehm, Tedda. To že tady není." Když to Luce dořekla, reproduktory její hlas ještě znásobily a roznesly ho po místnosti. Už teď litovala své špatné lži a skutečnosti, že nebylo cesty zpátky. "Myslela jsem, že se půjdu podívat dolů a zjistím jak je na tom s panem Colem."
Žádné z ostatních dětí nevypadalo, že by vědělo co na to říct. Jen Penn nesměle zavolala: "Pospěš si zpátky!"
Molly se na Luce uculovala. "Oh, láska." řekla a dělala, že padá do mrákot. "Jak romantické."
Počkat, to si myslí, že se mi líbí Todd? Ach, vždyť je to fuk. Byla jedna z lidí, u kterých rozhodně nechtěla, aby jí sledovali ven.
Ignorovala Molly a sunula se směrem ke dveřím. Tam se setkala s Camem, který měl zkřížené paže. "Chceš společnost?" zeptal se nadějně.
Zavrtěla hlavou. Na jiné pochůzce by si jeho společnost nejspíš přála. Ale ne teď.
"Hned jsem zpátky," řekla vesele. Než stačila zaregistrovat zklamání v jeho tváři, vyšla ven do haly. Po řevu na párty jí v tomhle klidu zvonilo v uších. Trvalo vteřinu, než mohla slyšet tiché hlasy za rohem. Nebyla si ale jistá tím, kdo to byl. Dívka.
"Promiň," řekla ... s výrazným jižním přízvukem.
Gabbe? Daniel se tajně plížil ven, aby se setkal s peroxidovou Gabbe?
"Už se to znovu nestane," pokračovala Gabbe. "Přísahám-"
"To už se ani nikdy znovu stát nemůže," zašeptal Daniel, ale jeho tón prakticky křičel. "Slíbila jsi, že tam budeš a nebyla jsi."
Kde? Kdy? Luce byla v agónii. Krok za krokem se k nim plížila po chodbě a snažila se být tiše.
Ale oni umlkli. Luce uviděla Daniela, který držel ruku Gabbe.
Naklonil se k ní pro dlouhý, hluboký polibek. Luce cítila, jak se jí hrudníkem šíří závist. Za rohem si jeden z nich povzdechl.
"Budeš mi muset věřit miláčku," slyšela říkat Gabbe sladkým hlasem, kvůli kterému se Luce rozhodla, že jí bude jednou pro vždy nenávidět. "Jsem jediná, koho máš."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře