6.kapitola

10. prosinec 2011 | 10.31 |
› 

 ŽÁDNÁ ZÁCHRANA

V jasný a velmi brzký čtvrtek ráno na chodbě zapraskalo v reproduktoru a na chodbě před pokojem Luce se ozvalo: "Pozor, školáci!"
Luce se převalila a zasténala. Tak silně, jak jen mohla, si přitiskla polštář přes hlavu, aby trochu ztišila hlas Randy, který se ozýval přes rozhlas.
"Máte přesně devět minut na to, abyste se všichni dostavili do tělocvičny na vaší každoroční zkoušku tělesné zdatnosti. Jak víte, nás pohled na opozdilce je špatný a uškodí to jejich hodnocení, takže se rychle dostavte a buďte připraveni."
Zkoušku tělesné zdatnosti? Hodnocení? V šest třicet ráno?
Luce začala litovat, že byla vzhůru tak dlouho do noci...a pak ležela ještě dýl v posteli, vystresovaná.
V tu chvíli si představila, jak se Daniel a Gabbe líbali a udělalo se jí špatně od žaludku-zvláštní druh nevolnosti, který měla z toho, že ze sebe dělal blázna. Už se na party nevrátila. Opřela se o zeď, aby se vzpamatovala a pak se potichu vrátila do jejího pokoje. Přemýšlela o pocitu, který měla, co se týkalo Daniela. Bláhově si myslela, že je to nějaký druh spojení.
Probudila se s příšernou pachutí v ústech, která jí zůstala po včerejší párty. Poslední věc, na kterou teď měla náladu, byl sport.
Sundala nohy z postele a položila je na studenou podlahu. Vyčistila si zuby a snažila se přijít na to, co to znamenalo "uškodit na hodnocení". Představila si obrazy desítek studentů- Molly jak dělá kliky, Gabbe jak namáhavě šplhá po třicet stop dlouhém laně směrem vzhůru. Jedinou šancí jak ze sebe neudělat úplného blázna je pokusit se vyhnat Daniela a Gabbe z její mysli.
Přišla na jižní stranu areálu tělocvičnu. Byla to velká gotická stavba a opěrnými oblouky a kamennými věžemi, díky kterým to vypadalo mnohem víc jako kostel než místo, kde by se dalo zapotit při sportu. Když Luce přicházela k budově, porost břečťanu šustil v ranním vánku.
"Penn," zavolala Luce na kamarádku, která na sobě měla špinavé tepláky a na lavičce si zavazovala tkaničky. Luce se podívala na své černé oblečení a černé tenisky a zpanikařila. Že by jí chyběla nějaká informace o oblékání. Ale pak, když uviděla některé studenty, kteří se loudali do budovy, byly stejně oblečení jako ona.
Oči Penny vypadaly jako by byly omámené. "Nekřič tolik," zasténala. "Včera jsem to na tom karaoke trochu přehnala. Myslela jsem si, že to tím oblečením vykompenzuju a budu alespoň vypadat sportovně."
Luce se smála, když Penn zápasila s dvojitým uzlem na jejích botách.
"Co se s tebou stalo včera v noci?" ptala se Penn. "Už ses na tu párty nevrátila."
"Oh," řekla Luce a odmlčela se. "Rozhodla jsem se-"
"Gaaahh." Penn si zakryla uši. "Každý zvuk mi zní v hlavě jako sbíječka. Můžeš mi to říct později?"
"Jo," řekla Luce.

"Jasně." Dveře do tělocvičny se otevřely. Dovnitř vešla Randy v gumácích a pořád u sebe držela všudypřítomnou schránku.

Zamávala na studenty, aby šli dopředu. Jeden po druhém měli prověřit svou tělesnou zdatnost.
"Todd Hammond," přečetla Randy a dítě se k ní s roztřesenýma kolenama přiblížilo. Todd měl svěšená ramena a Luce viděla, že vzadu na krku má typické farmářské opálení.
"Posilování," přikázala Randy a poslala Todda dovnitř.
"Pennyweather Van Sycle-Lockwood," zařvala, což způsobilo, že se Penn pokrčila a stiskla si dlaněmi uši. "Bazén," pokynula Randy. Sáhla do krabice za ní a hodila Penn černé jednodílné závodnické plavky Speedo.
"Lucinda Priceová," pokračovala Lucinda, když se podívala do svého seznamu. Luce vykročila vpřed a ulevilo se jí, když Randy řekla: "Také bazén." Luce chytila jednou rukou hozené černé plavky. Mezi prsty byly jako kus pergamenu. Alespoň bylo cítit, že jsou čisté. Nebo tak nějak.
"Babrielle Givens," přečetla Randy další jméno a Luce na ní šlehla pohledem. Její nová nejneoblíbenější postava. Měla na sobě černé trenýrky a černé tenké tílko. Byla na škole tři dny ... Jak se mohla dostat k Danielovi?
"Tadyyy, Randa," řekla Gabbe, aby na sebe upozornila. Luce automaticky přikryla vlastníma rukama Penn uši.
Cokoliv jen bazén, přála si Luce. Cokoliv, jen ne bazén.
"Bazén," řekla Randy.
Luce šla s Penn k holčičím skříňkám a Luce se snažila vyhnout pohledu zpátky, kde šla Gabbe. Kolem ukazováčku s francouzskou manikúrou měla zaháknuté módní plavky.
Místo toho se Luce zaměřila na šedé kamenné stěny a staré náboženské vymoženosti, které jimi byly pokryty. Šla kolem ozdobného vyřezávaného dřevěného kříže a jeho zobrazením ukřižování. Série vybledlých soch, které viseli na stně v úrovni jejích očí. Pak se Luce naklonila dopředu, aby se lépe podívala na velký svitek psaný v latině. Byl ve skleněné vitríně.
"Povznášející výzdoba, ne?" zeptala se Penn a hodila do sebe pár aspirinů, které vyndala z kabelky.
"Co je to za věci?" zeptala se Luce.
"Starověké dějiny. Poslední pozůstatky, které zůstalo z doby, kdy se na tomhle místě ještě sloužily nedělní mše. Z doby občanské války."
"To vysvětluje, proč to tu vypadá jako v kostele," řekla Luce a zastavila se před reprodukcí Piety Michelangela z mramoru.
"Jako všechno v téhle díře, všechno dělali jen napůl. I rekonstrukce. Chci říct, kdo postaví bazén uprostřed starého kostela?"
"Děláš si legraci," řekla Luce.
"Kéž by." Penn obrátila oči v sloup. "Každé léto ředitel se něco v ředitelovi pohne a nechá to tu vymalovat. Nikdy by to nepřiznal, ale ty věci s Bohem ho fakt berou," řekla. "Problém je v tom, že i když to tu nechá vymalovat, nevím jestli je to povolené, nebo jestli to není rouhání proti zákonům Boha a tak."
Luce si vzpomněla na neposkvrněné zdi uvnitř tělocvičny v Dovru, kde byly vyskládány řádek po řádku poháry z univerzitních zápasů, fotky námořníků, každý v zlatém rámu. V jednom vchodu v Doveru, byla jedna chodba, kde byly obrázky všech senátorů, významných absolventů a místních milionářů.
"Tady asi jen tak nevyvěsí ksichty místních absolventů," poznamenala Gabbe za nimi.
Luce se začala smát - bylo to vtipné ... bylo to zvláštní, skoro, jako by jí Gabbe četla myšlenky - pak si vzpomněla na jej hlas v noci, jak Danielovi říká, že je jediná, koho má. Luce rychle zahnala předtuchu, že by mohl mít Daniel nějaké spojení s Gabbe.
"Necourejte se!" vykřikla neznámá trenérka, která se tam najednou objevila. Ona -nebo Luce si alespoň myslela, že je to ona- měla kudrnaté hnědé vlasy stažené vzadu do ohonu a "neviditelná" rovnátka pokrývala její horní žluté zuby. Postrčila rozzlobeně dívky do šatny, kde každá měla svojí prázdnou skříňku s visacím zámkem a s klíčem. "Nikdo se nebude trousit jak na autobus."
Luce a Penn se navlékly do jejich pytlovitých plavek. Luce otřásla, když se viděla v zrcadle. Pak si kolem sebe, jak těsně to jen šlo, ovázala ručník.
Uvnitř vlhké místnosti hned Luce pochopila, o čem to Penn mluvila. Bazén byl sám o sobě obrovský, vypadal jako pro olympioniky. Konečně jedna hezká věc, kterou Luce objevila na půdě téhle školy.
Ale to nebylo to, co dělalo tohle místo pozoruhodným. Luce ztuhla v úžasu. Tenhle bazén byl postaven přímo v centru toho, kde byl předtím masivní kostel.
Byla tam řada krásných barevných oken, jen s několika rozbitými skly. Nad nimi byly vysoké, klenuté stropy. Podél zdi byly výklenky se svíčkami. Skokanské prkno bylo tam, kde původně býval asi oltář. Pokud by Luce nebyla ateista, ale byla osoba, co chodí do kostela, stejně jako všichni její přátelé na základní škole, asi by jí tohle místo připadalo jako svatokrádež.
Někteří z dalších studentů už byli ve vodě a lapaly po dechu, zatímco plavali na konec bazénu. Ale nebyli to studenti ve vodě, kteří upoutali pozornost Luce. Byla to Arriane, Roland a Molly, kteří seděli na tribunách podél zdi. O něčem se dohadovali. Roland něco vykřiknul a Arriane si otírala slzy smíchu. Měli na sobě mnohem atraktivnější plavky, než byly ty její, ale ani jeden z nich nevypadal, že by se měl v úmyslu posunout směrem k bazénu.
Luce kriticky zhlédla svoje jednodílné plavky. Chtěla se jít připojit k Arriane-ale musela zvážit klady (možný vstup do soukromé elity) a nevýhody (nechat si nadávat trenérkou Diante, že se ulejvá). Gabbe se loudala ke skupině. Stejně jako ona, už tady taky byla se všemi nejlepší kamarádka. Sedla si hned vedle Arriane a okamžitě se taky začala smát, i když ten vtip nejspíš ani nepochopila.
"Oni mají vždycky omluvenky k tomu, aby mohly sedět," vysvětlila Penn a zírala na dav na tribunách. "Neptej se mě, jak se k nim dostali."
Luce došla až k okraji bazénu, neschopná poslouchat pokyny Diante. Když viděla Gabbe, jak sedí na tribunách s oblíbenými dětmi, přála si, aby tam byl Cam. Mohla by se mu nadšeně ukázat v jejích elegantních černých plavkách a on by ji obdařil svým širokým úsměvem. Okamžitě by se cítila vítaná a důležitá.
Luce cítila hlodavou potřebu omluvit se mu za to, jak se mu vyhýbala. I když nebyly spolu a Luce mu nemusela vysvětlovat svoje příchody a odchody. Jenže jí se líbilo, když jí věnoval pozornost. Líbilo se jí, jak se s ním cítí volná a otevřená, stejně jako když řídí svoje auto v noci se staženými okýnky. Líbilo se jí, jakou pozornost jí věnuje, když něco říká. Neslyšel ani neviděl nikoho jiného, jen ji.
Jenže ona se zvedla a odešla z večírku, jen kvůli Danielovi. Nechtěla udělat nic, co by Cama donutilo přehodnotit způsob, jakým se k ní chová.
Když trenérka foukla do píšťalky, Luce se překvapeně narovnala. Pak pohlédla lítostivě na Penn a ostatní studenty, kteří všichni naráz skočili do bazénu. Podívala se na Diante pro rozkaz.
"Ty musíš být Lucinda Priceová-ta co vždycky přijde pozdě a nikdy neposlouchá?" Trenérka i povzdechla. "Randy mi o tobě řekla. Dej si osm bazénu, vyber si styl."
Luce přikývla. Dala prsty k sobě a naklonila se nad okraj. Milovala plavání. Když jí otec učil plavat v bazénu Thunderbolt, dokonce dostala cenu, jako nejmladší dítě, které skočilo statečně s rovnýma nohama bez skrčení. Ale to už bylo před lety. Luce si ani nevzpomněla, kdy si v poslední době zaplavala. Vyhřívaný venkovní bazén v Doveru vždycky jiskřil a lákal ji-jenže byl uzavřený pro každého, kdo neplaval závodně v týmu.
Trenérka Diante si odkašlala. "Možná jsi nepochopila, že se jedná o závod ... a ty meškáš."
Tohle byl ten nejubožejší a nejsměšnější závod, který Luce kdy viděla. Tahle konkurence ji nezastavila.
"A ... stále prohráváš," řekla trenérka a pískla na ni.
"Ne na dlouho," řekla Luce.
Zapojila se do soutěže. Kluk vedle ní pořád prskal vody a plaval nějakým zvláštním volným stylem. Po její pravici si držela nos Penn, která se držela i za žaludek a držela se, aby se každou chvíli nepozvracela. Na zlomek vteřiny Luce pohlédla na dva na tribunách. Molly a Roland se na ně dívali, ale Arriane a Gabbe byly na sobě zhroucené v příšerném záchvatu smíchu.
Ale jí bylo jedno čemu se smáli. Tak nějak. Nebyla tam.
Natáhla ruce nahoru a obloukem skočila do studené vody. Cítila se jako holubice. Jen málo lidí umělo opravdu dobře skočit šipku. Její otec jí šipku naučil u bazénu, když jí bylo osm. Ale jakmile uměla dokonale motýlka, nebyl žádný způsob, jak se ve vodě pohybovat rychleji.
Nechala zpoždění za sebou a uháněla dopředu. Luce zvedla horní část těla z vody ven. Pak se ponořila znovu do vody a dýchala v rytmu svého srdce. Připadalo jí, jako by měla křídla. Plavala rychleji, než kdy dřív. Měla dobrý pocit, že mezi ostatními plavci obhájila a předháněla je. Jednoho po druhém.
Když se blížila ke konci svého osmého kola, vystrčila hlavu nad vodu přesně na tak dlouho, aby stačila Gabbe zaslechnout, jak tichým hlasem řekla: "Daniel."
Podobně, jako by někdo sfouknul svíčku, rychlost Luce zmizela. Ponořila nohy do vody a čekala, co Gabbe ještě řekne. Bohužel, neslyšela nic jiného, než zvuk chraptění a stříkání vody. Za chvíli se ozvala píšťalka.
"A vítězem je," řekla trenérka Diante s ohromeným výrazem, "Joel Bland."
Hubený kluk vyskočil z plaveckého pruhu ven z bazénu a zvedl ruce nahoru na znamení vítězství.
V dalším pruhu vedle ní zastavila Penn. "Co se stalo?" zeptala se. "Vždyť si na toho kluka měla vražedný náskok."
Luce pokrčila rameny. Gabbe byla. Ona se stala, ale když se podívala na tribuny, byla pryč. A Arriane a Molly taky. Roland tam zůstal sám a četl si knihu.
Luce se do těla dostal adrenalin, když plavala, ale když se tak rychle zarazila, byla zničená. Penn jí musela pomoct ven z bazénu.
Luce sledovala jak Roland hopká dolů z tribuny. "Byla jsi docela dobrá tam dole," řekl a hodil jí ručník a klíčky od šatny. Klíčky jí minuly. "Na malou chvíli."
Luce sebrala klíče a obtočila si kolem sebe ručník. Dřív, než stačila říct něco normálního, vyhrkla: "Tak jsou Daniel a Gabbe spolu, nebo ne?"
Velká chyba. Obrovská. Poznala z pohledu v jeho očích, že tu otázku měla položit spíš Danielovi.
"Ach, podívej," řekl Roland a zasmál se. "No, já opravdu nemůžu ..."
Podíval se na ní a poškrábal se na nose. Pak jí věnoval soucitný úsměv. Ukázal na otevřené dveře chodby. Když Luce následovala jeho prst, uviděla tam stát Danielovu blonďatou siluetu. "Proč se ho nezeptáš sama?"
Luce ještě kapala z vlasů voda a měla holé nohy. Pomalu se vydala ke dveřím místnosti. Měla v úmyslu jít rovnou do šatny a osušit se. Nevěděla, proč jí ta věc s Gabbe tolik otřásla. Daniel si může být s kým chce, ne? Možná měla Gabbe ráda lidi, kteří na ní byli hnusní.
Nebo spíš, a to bylo víc pravděpodobné, ke Gabbe se takhle nechoval.
Jenže tělo Luce dostalo lepší nápad, když se znovu podívala na Daniela. Byl k ní otočený zády a stál v rohu s vybavením. Byly tam švihadla, která byla zapletená dohromady.
Dívala se, jak si vybral tenké námořnické lano s dřevěnými rukojeťmi a pak přešel do otevřeného prostoru uprostřed místnosti. Jeho bronzová kůže téměř zářila, a každým pohybem, který udělal, když si protáhnul svůj dlouhý krk, nebo se sklonil, aby se poškrábal na koleni, byla Luce úplně uchvácená. Stála přitisknutá ke dveřím a netušila, že jí cvakají zuby z toho, jak je její ručník promočený.
Když si přehodil provaz za kotníky, těsně předtím, než začal skákat, Luce pocítila silné deja-vu. Nebylo to přesně to, že by už někdy viděla Daniela se švihadlem dřív, ale ten posto jí přišel tolik známý. Stál s nohama jen rozkročenýma, zapřený v kolenou a ramena se mu rozšířila, jak vyplnil svou hruď vzduchem. Luce to k němu táhlo.
Teprve, když Danielovo lano prásklo o zem, Luce to vytrhlo z transu ... a vtáhlo jí to do dalšího. Nikdy v životě neviděla nikoho pohybovat se tak, jako on. Bylo to skoro, jako by létal. Lano se kolem něj pohybovalo tak rychle, že okamžitě zmizelo a jeho půvabné nohy -úzké nohy- se snad ani nedotýkaly země. Pohyboval se tak rychle, že si ani nemohl přeskoky počítat.
Hlasitý zvuk a žuchnutí na druhé straně posilovny přeneslo pozornost Luce pryč. Todd se válel v hromadě svázaných horolezeckých lan. Bylo jí chvíli Todda líto, když se díval dolů na puchýře na svých rukách.
Než se podívala zpátky na Daniela, aby zjistila, jestli si jí všiml, něco černého a studeného se otřelo o její kůži a Luce se začala třást. Stín se na ni vrhl nejdříve pomalu a dal jí poznat svou ponurou a ledovou hranici. Pak náhle narazil do jejího těla a přinutil ji udělat krok zpět. Dveře do posilovny ji udeřily do obličeje a ona se najednou ocitla sama na chodbě.
"Au!" vykřikla. Ne proto, že by byla zraněná, ale spíš proto, že se jí nikdy předtím stíny nedotkly. Podívala se na své nahé paže, kde cítila chlad skoro stejně, jako když jí stín strkal z posilovny.
To nebylo možné-stála na dost podivném místě. Musela se podívat do tělocvičny. Nejistě se blížila k zavřeným dveřím a přitiskla nos proti malému skleněnému obdélníku.
Daniel se rozhlížel, jako by něco slyšel. Zaručeně věděla, že o ní nevěděl: Nemračil se.
Po návrhu Rolanda jí napadlo, že by se ho zeptala, jak to tedy je s ním a Gabbe, ale rychle to zamítla. Bylo nemožné se na něco Daniela zeptat. Nechtěla způsobit, že se na ní bude zase mračit.
Kromě toho byly všechny otázky zbytečné. Všechno co potřebovala vědět, slyšela už včera. Musela by být sadista, aby se ho na to zeptala a on připustil, že je s Gabbe. Otočila se zpátky k šatně, když si uvědomila, že nemůže odejít.
Neměla klíče.
Musely jí vyklouznout z ruky, když klopýtala z místnosti. Postavila se na špičky a podívala se přes malé skleněné okýnko na dveřích.
Byly tam. Bronzové klíče na polstrované modré podložce. Jak se dostaly tak daleko? Až na druhý konec místnosti. Proč tak blízko místu, kde cvičil on?
Luce si povzdechla a zatlačila do dveří s úmyslem, že když už tam musí jít, tak to udělá rychle.
Došla si až pro klíče a tajně na něj pohlédla. Jeho tempo zpomalovalo a zpomalovalo, ale nohy se stále sotva dotýkaly země. A pak, s jedním posledním skokem se zastavil a otočil se čelem k ní.
Na okamžik nic neřekl. Cítila, jak se červená. Opravdu litovala, že na sobě měla ty strašné plavky.
"Ahoj," to bylo všechno, co ze sebe dostala.
"Ahoj," vrátil jí mnohem klidnějším tónem hlasu. Pak na ni ukázal, jako by jí z něčeho obviňoval a řekl: "Vyhrála jsi?"
Luce se smutně zasmála. Byl to skromný úsměv, pak zavrtěla hlavou. "Do toho jsem měla daleko."
Daniel našpulil rty. "Ale ty jsi vždycky byla..."
"Ale já jsem vždycky byla, co?"
"Myslím, že vypadáš, že bys mohla být dobrá plavkyně." Pokrčil rameny. "To je všechno."
Postavila se k němu. Stály jen pár centimetrů od sebe. Kapky vody jí spadly z vlasů a dopadly jako kapky deště na podlahu tělocvičny. "To není to, co jsi chtěl říct," trvala na svém. "Řekl jsi, že jsem vždycky byla ..."
Daniel se zaměstnával tím, že si navíjel švihadlo kolem zápěstí. "No, já to tak nemyslel. Myslel jsem to obecně. Vždycky necháváme vyhrát ty, co závodí poprvé. Je to nevyřčený kodex tady nás starších."
"Ale Gabbe nevyhrála," řekla Luce a založila si ruce na prsou. "A ona je nová. Dokonce nešla ani do bazénu."
"Ona není úplně nová, jen se byla nějaký čas ... pryč." Daniel pokrčil rameny. Moc nevytruboval svoje city ke Gabbe. Jeho zjevná snaha vypadat bezstarostně, nutila Luce žárlit ještě víc. Dívala se, jak zavazuje švihadlo na uzel. Jeho ruce se pohybovaly skoro stejně tak rychle jako jeho nohy. A ona tu stála. Nemotorná, osamělá, zmrzlá, opuštěná všemi. Její rty se zachvěly.
"Ach, Lucindo," zašeptal a těžce vzdychl.
Celé její tělo se tím zvukem zahřálo. Jeho hlas byl tak intimní a známý.
Chtěla mu říct, aby její jméno zopakoval znovu, ale on se odvrátil. Pověsil švihadlo na věšák na stěnu. "Měl bych jít asi do třídy."
Položila mu ruku na rameno. "Počkej."
Vytrhnul se jí-jako by mu dala ránu. Luce to cítila taky, ale byla to ta příjemná rána.
"Máš někdy pocit ..." Zvedla k němu oči. Viděla, jak neobvykle blízkou sebe byli. Jeho oči se zdály z dálky šedé, ale zblízka v nich viděla fialové skvrnky. Věděla, že nikdo jiný nemá oči jako ...
"Mohla bych přísahat, že jsme se už potkali," řekla. "Jsem blázen?"
"Blázen? A není to důvod, proč jsi tady?" řekl kousavě.
"Myslím to vážně."
"To i já." Danielova tvář byla prázdná. "A pro záznam" -ukázal na blikající zařízení připojené ke stropu- "červená znamená, že nás sledují."
"Já tě nesleduju." Ztuhla. Byla si velmi dobře vědoma vzdálenosti mezi jejich těly. "Můžeš mi upřímně říct, že nemáš tušení, o čem tu mluvím?"
Daniel pokrčil rameny.
"Nevěřím ti," naléhala Luce. "Podívej se mi očí a řekni mi, že se mýlím. Že jsi mě nikdy v životě neviděl. Poprvé před týdnem."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře