Rychlé a Zběsile 3

25. leden 2012 | 14.30 |

Sean Boswell je outsider, který se snaží najít svou identitu v prostředí pouličních závodů. Přestože mu závodění umožňuje alespoň na chvíli uniknout z neštastného rodinného života a povrchního světa okolo, zároveň mu způsobuje velké problémy u místní policie. Když mu po jednom obzvláště nepříjemném incidentu začne hrozit vězení, je Sean poslán do Tokia za svým nevlídným otcem. V kultuře protkané celou řadou odlišných zvyklostí se však cítí ještě odstrkovanější než dříve. Jeho chvíle přichází v okamžiku, kdy mu kamarád z Ameriky Twinkie představí místní undergroundovou komunitu, která se zabývá driftingovým závoděním. Jednoduchý styl akceleračních závodů, na který byl Sean zvyklý, střídá téměř umělecká závodní forma, jejímž základem je citlivé vyvážení rychlosti a elegantního klouzání v ostrých zatáčkách horských serpentin. Při svém prvním driftingovém závodu se Sean rozhodne změřit síly s jedním ze soupeřů - neví však, že jeho vyhlédnutým sokem je obávaný D.K., místní šampion s úzkými vazbami na nechvalně proslulou Yakuzu. Prohra jej vyjde draho a Sean si svůj dluh musí odpracovat. Další Američan Han, který má na splacení dluhu dohlédnout, jej však brzy přivítá do rodiny místních odpadlíků a pomůže mu osvojit si principy driftingu. 

Když se pak Sean zamiluje do přítelkyně D.K. Neely, uvede do pohybu sérii zběsilých událostí, které vyvrcholí ultimátním závodem - soubojem na život a na smrt pro dvě auta.

O filmu
Když začali filmaři, kteří stojí za třetím pokračování filmové série Rychle a zběsile s podtitulem Tokijská jízda, zvažovat další návrat do světa rychlých kol, věděli, že se nesmí vzdálit od unikátního konceptu, který se osvědčil v obou předcházejících dílech: jejich hrdiny byli nepochopení lidé na okraji společnosti, kteří byli vtaženi do světa zběsilých závodů, což byla určitá metafora ke ztrátě kontroly nad životem v šíleném světě.

 

"Nechtěli jsme natáčet třetí díl, dokud jsme nevěděli, kam by měl směřovat příběh," říká producent Neal H. Moritz. "Jednoho dne se objevila myšlenka umístit děj do Tokia a celý tým začal diskutovat o tom, že tohle japonské město je kolébkou nového stylu závodění - driftingu. Pomyslel jsem si, že tohle je něco, co rozhodně musíme použít. A výsledky mluví samy za sebe - nemohl jsem být spokojenější." 

"Záběry z těchto závodů, které se nám podařilo získat, ve mně ihned probudily velký zájem. Dostane vás to do transu. Najednou setřesete veškerou opatrnost. Podstatou tohoto řízeného chaosu jsou smyky, které využíváte ke zdolání každé ostré zatáčky. S grácií kloužete okolo zábran na okrajích silnice, které váš nárazník míjí jen o centimetry," pokračuje producent. 

Další kapitola této série, proslulé svými strhujícími akčními sekvencemi, vyžadovala mladého a dynamického režiséra, který by s novým hereckým obsazením dokázal opět navodit nervydrásající atmosféru automobilových závodů. Tím se stal Justin Lin.

"Pokud jsme měli točit třetí díl Rychle a zběsile, museli jsme si být jisti, že bude působit svěžím dojmem," říká Moritz. "A v momentě, kdy jsem se dodíval na film Better Luck Tomorrow, mi bylo jasné, že Justin je režisér, se kterým chci pracovat. Byl první, koho jsme s touto nabídkou oslovili, a velmi ho to nadchlo. Tenhle film potřeboval pořádnou dávku nadšení a Justin byl v tomhle směru absolutně nejlepší. Je skutečně neúnavný." 

"V době, kdy se objevilo první Rychle a zběsile, jsem studoval na filmové škole a ten film jsem viděl ve vyprodaném kině s ostatními diváky, které zcela pohltil. Nejvíce mě přitahovala možnost tuhle energii ovládnout - vytvořit úplně novou kapitolu a dát publiku, které miluje akci a rychlost, ještě něco navíc," říká Lin. 

Moritz měl štěstí také při hledání scénáristy - Chris Morgan byl díky své zálibě v rychlých vozech taktéž nadšeným fanouškem této filmové série. I on věděl, že drifting je skvělým prvkem, který by mohl třetí díl vítaným způsobem okořenit. "Drifting není o tom, že zmáčknete pár tlačítek, dupnete na pedály a snažíte se strhnout tachometr. Při driftingu musíte své auto znát lépe než člověk, který ho navrhl. Tihle chlápci jsou opravdoví kouzelníci, kteří dostávají auta až na samotné hranice jejich fyzických schopností a tam je po zbytek jízdy udržují - pohybují se v těsné blízkosti nebezpečné hranice, za níž člověk ztrácí nad vozem kontrolu. Je to ukrutně nebezpečná záležitost. Jakmile jsem drifting poprvé viděl, okamžitě jsem si ho zamiloval."
Základem Linova přístupu k projektu byla snaha autentickým způsobem zachytit život moderních teenagerů - vytvořit uvěřitelný svět mladých outsiderů, kteří žijí na hraně. Série Rychle a zběsile v minulosti odstartovala kariéry představitelů titulních rolí včetně Paula Walkera, Tyrese Gibsona a Vina Diesela. Herce Lucase Blacka, který ztvárnil titulní roli v thrilleru z prostředí vysokoškolského fotbalu Friday Night Lights a objevil se v jedné z hlavních rolí válečného dramatu Mariňák, čeká díky jeho mimořádnému hereckému charismatu a přirozenému hereckému projevu pravděpodobně stejný osud. 

"Rozhodování bylo velice jednoduché. Je to série Rychle a zběsile - to je záruka strhující akce a rychlých aut," říká 23letý Black, který ztvárnil titulní postavu renegáta Seana Boswella. 

Bow Wow, který začal kariéru v showbusinessu jako hudebník, ale později se přiklonil k herecké profesi, se rozhodl odpočinout si od rodinných komedií, ve kterých v poslední době hrál (Rodinka na tripu, Roll Bounce) a vrhnout se do víru akce. V Tokijské jízdě si zahrál postavu Twinkieho. "Twinkie je velice chytrý a dost si to užívá - ať už kšeftuje v Harajuku, baví se s holkama v klubu nebo odpočívá s přáteli. Je to pro něj byznys a on ví, co dělá," říká herec. 

Role Seanova úhlavního rivala D.K. - tokijského krále driftu - se zhostil Brian Tee a jeho přítelkyni ztvárnila 21letá australská kráska Nathalie Kelley, pro níž je Tokijská jízda filmovým debutem.
"Potřebovali jsme neokoukanou herečku, která by dokázala obstát v i tak silné mužské konkurenci," říká Lin. "A tu jsem našel v Nathalii. Když je na obrazovce, nedokážete z ní spustit oči." 

Do vedlejších rolí filmaři obsadili spoustu různorodých herců včetně Sunga Kanga a Jasona Tobina, kteří s Linem spolupracovali již na jeho režijním debutu Better Luck Tomorrow, Leonardo Nama, japonské herečky Keiko Kitagawy, Zachery Ty Bryana a Nikki Griffin. 

Pro Kanga byl přechod od nízkorozpočtové nezávislé produkce k velkorozpočtovému letnímu snímku poměrně bizarní. "Nádherná auta, nádherné ženy, nádherná místa natáčení... děkuju Justinovi každý den," říká s úsměvem. "Přešli jsme od nezávislého filmu k velkému projektu hollywoodského studia. Je to obrovský rozdíl, a pokud se o tu radost můžete podělit i s přáteli, je to moc fajn." 

Mladé obsazení drží zdravým způsobem při zemi Sonny Chiba - známá osobnost světa bojových umění ze 70. let - v roli hrůzu nahánějícího Kamaty, který je vlivným mafiánským bossem a shodou okolností také strýcem D.K. 

"Jednou z nejlepších věcí na tomto projektu pro mě byla možnost spolupráce s legendárním Sonnym Chibou," říká Lin. "Když jsme tenhle film připravovali, bylo pro nás důležité obsadit roli Kamaty někým, kdo má kultovní status a dokáže na plátně působit výrazným dojmem." 

Vzhledem k tomu, že plynulou japonštinou mluvili pouze dva herci (Kitagawa a Chiba) a s fenoménem driftingu nebyl seznámen v podstatě nikdo, Lin věděl, že bude muset být ve věci zjišťování reálií a jejich předávání hercům obzvláště pečlivý. Mladým hercům proto připravil určité osnovy toho, co by měli v rámci příprav na své role zvládnout.
K obeznámení produkce i herců najal najal jako technického konzultanta Toshiho Hayamu a četné rozhovory s ním jej dokonce inspirovaly k tomu, aby jednu z postav (driftingového puristy Virgila) založil na něm. Pro své studenty také připravil hodiny japonštiny plné tokijského slangu a intenzivní lekce driftingu. Pro jednotlivé herce to pak znamenalo buď učit se detaily japonštiny nebo sedět za volantem vytuněného auta za 50 000 dolarů a šlapat na plyn. 

Typický tréninkový den na jednom kalifornském závodním okruhu sestával z jízd s filmovými "driftery" Rhysem Millenem (úřadujícím americkým šampionem v disciplíně Formula Drift) a Tannerem Foustem. Ke svému velkému nadšení dostali možnost vyzkoušet si drifting i samotní herci. 

"Když nás poprvé vzali na závodní dráhu a ukázali nám, jak to máme dělat... no to bylo super. Úplně jsem tomu propadl. Za volantem se mi líbilo rozhodně víc než na sedadle spolujezdce," vzpomíná Black. 

Před začátkem práce na tomto filmu uměla Kelley - stejně jako Bow Wow - coby čerstvá držitelka řidičáku jezdit pouze v autě s automatickou převodovkou. Nyní ji čekal nesnadný úkol naučit se zároveň řadit, brzdit s přesností na setinu sekundy a driftovat. Toto umění se jí nakonec podařilo ovládnout zcela bravurně, čímž za sebou zanechala všechny ostatní herce. Svůj úspěch přičítá tomu, že pozorně poslouchala: "Šla jsem do toho s tím, že o tomhle sportu nevím ani ň, proto jsem se snažila věnovat instruktorům maximální pozornost. Naproti tomu hoši si často hráli na všeuměly a měli tendence brát to do vlastních rukou ..."
Drifting se zrodil na klikatých horských cestách a v kaňonech venkovských částí Japonska, které tímto nebezpečným způsobem většinou po nocích sjížděli mladí řidiči. Adrenalinový způsob jízdy brzy pronikl i na místní závodní okruhy, odkud se dostal za hranice Japonska a brzy se stal novým celosvětovým fenoménem. Záměrem filmařů bylo přenést tuto sportovní disciplínu na plátno s co největší autenticitou. 

"Sehnali jsme ty nejlepší techniky," říká Moritz. "Naši tvůrci vizuálních efektů dělali i na dvou předchozích dílech. Znají naše základní pravidlo: Nechceme, aby ta auta dělala cokoliv, co ve skutečnosti udělat nemohou. A z hlediska zachování věrohodnosti se našemu týmu podařilo odvést fantastickou práci." 

Hayama, který se dokonale orientuje v japonské závodní komunitě, však filmařům neposkytoval cenné rady pouze v oblasti driftingu. Seznámil je také s dalšími charakteristickými prvky japonské kultury, počínaje závodnickým slangem a hudbou konče. 

Úkol převést náročné řidičské manévry před kamerou filmaři svěřili mezinárodně uznávaným profesionálním drifterům - Rhysi Millenovi, Tanneru Foustovi a Samuelu "The Crazy Swede” Hubinetteovi. Ty doplňovali přední japonští závodníci Nobushige Kumakubo a Keiichi Tsuchiya. Tsuchiya s Kumakuboem také navrhli choreografii strhující sekvence, v níž sjíždějí silnici s použitím driftingu dvě auta jako tandem. 

"Drifting je velmi filmový sport," říká režisér. "Natáčet něco, co ještě nikdy natočeno nebylo, je velmi vzrušující. Připadá mi úžasné, na kolik nových úhlů a pohybů kamery se nám podařilo přijít. Tihle řidiči jsou skvělí a precizní a my jsme se snažili přijít na nové a neotřelé způsoby, jak jejich umění nejlépe zachytit."
Hayamovi, který pociťuje k drahým vytuněným autům velkou lásku, vstávaly při jejich nevyhnutelném ničení hrůzou vlasy na hlavě. Zděšení jej postihovalo především během natáčení vizuálně náročných sekvencí, v nichž auta závodí uvnitř několikapatrové garáže. Tomuto filmovému segmentu padlo za oběť celkem sedm vozů Nissan Silvia, které Hayama při závodech preferuje. 

Aby bylo možné natočit některé komplikované záběry, museli filmaři spoustu aut doslova naporcovat. "25 aut jsme museli rozřezat a přes 80 jich bylo během natáčení zdemolováno. Ta, která jsme řezali, byla buď rozpůlena nebo jim byla odřezána střecha či jeden z boků," říká Dennis McCarthy, který dohlížel na práci s vozovým parkem. 

Zkrátka však nepřišlo ani prostředí, ve kterém se film odehrává - režisér Lin věděl, že zachytit věrohodným způsobem atmosféru závodní subkultury a supermoderního města nebude jednoduché. "Ve filmu uvidíte Tokio v takové podobě, v jaké ho vnímám já. Zaujme vás na několika různých úrovních. Chtěl jsem znázornit divoký západ, kde se lidé projevují extrémním způsobem... ať už pomocí svého oblečení nebo svých aut." 

K realizaci jeho vize bylo nutné, aby se tým sestávající z kameramana Stephena F. Windona, hlavní výtvarnice Idy Random a návrhářky kostýmů Sanjy Milkovic Hays úzkostlivě zaměřil na všechny detaily. Pro Random bylo od začátku nejnáročnější vytvořit jednotnou vizuální atmosféru, která by jí umožňovala přecházet z nábřežních doků v kalifornském San Pedru a předměstí Los Angeles na pusté venkovské cesty, které obepínají kopce příměstských parků Griffith a Elysian. Právě ty zastoupily prostředí tokijské periferie, kde se ve filmu pořádají vzrušující horské závody.
Tokijskou čtvrť Shibuya Random se svým týmem vytvořila v centru Los Angeles. Pro účely natáčení jedné z honiček, které nakonec dvěma štábům zabralo téměř dva týdny, filmaři zavřeli celých šest městských bloků. Tři bloky výtvarníci vyzdobili japonskými značkami, stánky, restauracemi a autobusovými zastávkami. Když na scénu omylem vstoupila skupina japonských turistů, došlo ke komickému nedorozumění. 

Přestože prostředí Los Angeles týmu poskytlo dostatek možností největší japonské město věrohodně napodobit, shodli se Lin s Moritzem na tom, že bez návštěvy skutečného Tokia se natáčení neobejde. "Bylo pro nás důležité mít pocit, že se v Tokiu můžeme vypravit kamkoliv. Proto jsme tam vyrazili s menším štábem, který nám to umožnil. Nikoho z diváků ani nenapadne, že jsme tam nebyli po celou dobu," říká producent Moritz. 

Úvodní akční sekvence filmu, která se jako jediná odehrává ve Spojených státech, vznikla během necelého týdne na prašných rovinách města Victorville, které leží 86 mil na východ od Los Angeles. 

Po několika měsících natáčení v Jižní Kalifornii a krátké přestávce na díkůvzdání odcestovali herci a část filmařů, tvořících dva oddělené štáby, do Tokia, kde pak po čtyři týdny natáčeli scény odehrávající se v exteriérech. 

Uprostřed chaosu, který nutně doprovází natáčení v hodně lidnatém městě, jehož úřady ani obyvatelé nejsou zvyklí na velké filmové produkce, se Lin rychle adaptoval a vrátil se ke svým filmařským začátkům u nezávislých produkcí. Jeho běžným postupem bylo natáčet kamerou na Windonově rameni s minimálním štábem. Tímto způsobem vznikly scény v Shibuyi, na Tokyo Tower, Rainbow Bridge a v módním centru pro teenagery Takeshita Dori.
"Nakonec jsme tímhle partyzánským způsobem natáčeli po celém městě a snažili jsme se využít všech možností, které nám tenhle styl práce nabízel. Pro mě to bylo vynikající, protože jsem si vzpomněl na všechny ty nezávislé filmy, u kterých jsme běhali po městě a natáčeli co se dalo... byla to velká sranda," vzpomíná Lin. 

Herci brali natáčení profesionálně, ale určitou změnu, související s životem a prací ve velmi odlišné kultuře, samozřejmě pocítili. "Pocházím z malého městečka v Alabamě a nikdy by mě nenapadlo, že se někdy podívám do města jako je Tokio. Je to obrovské město s mnoha lidmi... Žít a pracovat v téhle nové kultuře bylo na chvíli docela fajn, ale brzy se mi začalo stýskat po domově," říká Lucas Black. 

Při snaze zachytit ducha tohoto města bylo nutné vzít v potaz také skutečnost, že Tokio je známé svým přejímáním kulturních vlivů (včetně hudby, módy či aut) z Ameriky a Evropy, jejich přetvářením a integrací do vlastní kultury. 

Autorka kostýmů Sanja Milkovic Hays, která je Moritzovou dlouholetou spolupracovnicí, se pokusila překonat laťku, nastavenou dvěma předcházejícími díly, a znázornit výstřední, často nedefinovatelný módní styl tokijské mládeže, uctívající popkulturu. "Japonskými módními časopisy jsem si listovala už při práci na prvním Rychle a zběsile, protože tamější mládež je v té pouliční módě hodně popředu. A u tohoto filmu jsem to mohla rozjet naplno," říká Hays. 

Soundtrack filmu je stejně výstřední směsicí různých stylů jako jeho výtvarná stránka. Na místy akční a místy soulový soundtrack, který doprovází Seanovu cestu z ulic Los Angeles to Tokia, přispělo široké spektrum interpretů včetně Pharrella Williamse, Kida Rocka, Teriyaki Boyz, Shonen Knife nebo Mose Defa. Průnik hudebních stylů a vlivů do jisté míry ilustruje dění na plátně - když v písních "Mustang Nismo” a "Welcome to Tokyo” hraje na kytaru bývalý kytarista Guns ‚N‘ Roses Slash, prolínají se kultury západu a Dálného východu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře