Mrtví vám neublíží, jenom ti živí

27. leden 2012 | 19.11 |

Měly jste někdy strach? A teď nemám na mysli strach o někoho, ale takový, kdy vám doslova zdřevění  nohy a vy se nemůžete pohnout z místa.  Já takový strach zažila. Se svojí praštěnou kamarádkou Radkou.

hřbitov

Radka už se dlouhá léta zabývá magií, duchařinou, prostě vším nadpřirozeným. A také pořád s něčím experimentuje. Naposled to bylo s vyvoláváním duchů přes zrcadlo. Prý se povedlo. Ale ještě předtím mě přemluvila k půlnoční návštěvě starého hřbitova, který se nachází kousek za vesnicí, kde bydlí.

Tento vesnický hřbitov je rozdělen na dvě části. Starou a novou. V té staré jsou polorozpadlé náhrobky, z mnohé části ještě s německými nápisy, a jeho součástí je také už nefunkční márnice, dnes sloužící jako sklad nářadí, do níž se dostanete jen silnějším zabráním do dveří.

Jak jsem stará, tak jsem blbá, když jsem v den jejích narozenin svolila k tomu, že se o půlnoci na ten starý hřbitov půjdeme "projít".

Návštěvy hřbitovů miluji, ale přes den, v noci jsem posera. Nicméně Radka trvala na svém, a prý jestli ji mám ráda, tak s ní půjdu. A navíc má ty narozeniny.
"A co tam budeme dělat?"
"No, nic, půjdeme se tam podívat. Bylas tam už někdy v noci?"  

V duchu se mi vybavil obrázek z filmového zpracování Erbenovy kytice, konkrétně Svatební košile.

Bože, jestli se tam zjeví nějaký mrtvý voják "Roden", tak zešedivím jako ta jeho nevěsta.
Roden se tam nezjevil. Čekalo nás jiné překvapení.

K hřbitovu jsme přišly deset minut před půlnocí a perfekcionistka Radka trvala na tom, že tam musíme vejít až přesně o půlnoci. Jenže mně vzalo skoro celých deset minut jen to, než jsem přelezla vysokou branku, a modlila jsem se, aby vydržela. Podařilo se. Radka ji přeskočila jako atlet.

Vydaly jsme se k hrobům. Pomalu mi dřevěněly nohy, ale zavěšená za kamarádku jsem statečně kráčela dál. Vytáhla z kapsy baterku a začaly jsme luštit staré německé nápisy. Uznávám, že v noci to bylo fascinující a dostalo to nádech zcela jiné atmosféry než přes den, ale přece jen... už bych se raději viděla jinde.
"Pojď pryč," zašeptala jsem, "mně už je zima."
"Tak jo, ale ještě mrknem do márnice,"
 řekla mi se vzrušením v hlase kamarádka.
"Ty jsi úplně prdlá, a tam mě sprovodíš ze světa, ne?" zažertovala jsem křečovitě. 
"Nebóój!" a táhla mě dál.

Přišly jsme k márnici, tedy spíše ke skladu lopat, krumpáčů a jiného nářadí. Radka vrazila pevněji do dveří.
"Pojď."
A to už jsem měla nohy dřevěné úplně, ani nevím, jak jsem se dostala dovnitř. Na stěně visel měsícem osvícený starý kříž, jinak tam byl neuvěřitelný nepořádek a plno prázdných flašek na lavici.
"Už jsi spokojená?" zeptala jsem se kamarádky.
"No, čekala jsem, že to tu bude zajímavější," odpověděla.

A že tedy konečně půjdeme.
V tom jsme uslyšely, upozorňuji, že byla zhruba hodina po půlnoci, nějaké šouravé kroky, blížící se směrem k márnici. Krve by se ve mně nedořezal. Radka také malinko ztuhla a já v ní v tu chvíli ztratila silnou oporu.
Zavrzaly pootevřené dveře a v nich se objevil – s flaškou v ruce – přiopilý hrobník. Jak jsme se od něho později dozvěděly, občas tam na lavici přespával, protože to měl z hospody blíž než domů.

Vešel dovnitř. Tak jako jsme zůstaly zkoprnělé my, stejně tak zůstal i on. Nakonec jsme s ním tu jeho flašku dopily a nádavkem dostala kamarádka k narozeninám i odborný výklad o historii starého hřbitova. Hrobník s námi chodil s baterkou po hřbitově a téměř u každého náhrobku nám zasvěceně vyprávěl o jeho historii. Já si tedy myslím, že malinko přeháněl a hrál se na velkého znalce a historika, ale i tak nás to povídání velmi zaujalo. Rozehřáté alkoholem jsme ani tu zimu nevnímaly (možná jen chlad :)).

No, vidět tak někdo v nočních hodinách tři postavy na starém hřbitově, jak tam běhají od náhrobku k náhrobku, buď by se pokřižoval, nebo zavolal kriminálku, že jsme vykradači hrobů.

Ale to jsme nebyli. Jen jsem trávila noc se dvěma blázny a opět se ujistila o starém známém pořekadle, že strach má velké oči. Anebo také, jak nám pan hrobník řekl hezky na rozloučenou, když jsme se ho ptaly, jestli se tam nebojí: 
"Mrtví vám neublíží, jenom ti živí."

nahrobek

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře