Vlkodlaci a pověry

28. leden 2012 | 14.06 |
› 

 Zde je takový menší přehled nejrozšířenějších pověr, jaký se mi podařilo zjistit. Naprostá většina pochází z lidských zdrojů a týká se hlavně Evropy. Lidé ale znají vlkodlaky po celém světě, dokonce i tam, kde nežili nikdy vlci. Pověry o vlkodlacích lze najít proto snad úplně všude. S většinou zde uvedených informací ale osobně nesouhlasím. Jsou to ve většině případů jen pověry a lidské výmysly. Můj názor a skutečnost hledejte v části Skutečnost.

    Od té doby, kdy s námi lidé ztratili kontakt se začal pohled na nás velmi měnit. Lidé na nás ale nikdy nezapomněli úplně. Vědomí toho, že existujeme se uchovalo v nesčetných pověrách a vyprávěních. Tyto pověry se mezi lidmi nejvíce rozšířily za středověku a to nejvíce v XVI. století. Tehdy se asi také vzdálily nejvíce od pravdy. Zásluhu na tom měly jistě různé "vědecké" práce na toto téma. Později se podobně jako upíři stali i vlkodlaci námětem mnoha spisovatelů a poté i filmařů. Tehdy byly lidové pověry pokrouceny a upraveny jednotlivými autory. Tento stav v podstatě trvá až dodnes.
    V minulosti si lidé kladli mnoho otázek týkajících se existence vlkodlaků. Na většinu z nich znali i sami odpovědi. Tato vysvětlení jsou dosti rozmanitá a snad na každém místě lze najít odlišnosti, které jinde neznají. Zde je několik otázek, které si asi lidé kladli všude na světě:
Kdo nebo co je vlkodlak?
    Téměř vždy se jedná o zlou bytost, která má lidskou podstatu. Lidská část je zde vždy zastoupena. Vlkodlaci nebyli nikdy žádní démoni ani to nebyly přízraky. Výjimku snad tvořili vlkodlaci v Řecku, kde je lidé považovali za upíry v jiné podobě. Dlouho zde přežívala pověra, že bojiště jsou po boji poseta mnoha upíry ve vlkodlačí podobě, kteří zde sají prýštící krev umírajícím vojákům. Jinde byli vlkodlaci většinou čarodějové nebo lidé, kteří se naučili provádět proměnu ve vlka. Ti pak toho využívali k napadání svých nepřátel, aniž by je někdo poznal. Častokrát to byli i nešťastníci, kteří byli postiženi kletbou nebo zlými kouzly. Ti pak většinou nevěděli, že vlkodlaky jsou a bylo to pro ně samotné utrpení. Takto je to téměř v celé Evropě. Někdy stačilo jen náhodou udělat nějakou činnost a člověk se mohl nakazit (např. se napít stejné vody). V souvislosti s vírou v inkarnaci člověka po smrti ve zvíře podle jeho povahy se také někdy věřilo, že vlkodlakem se po smrti stane ten, kdo za svého života byl obzvláště zlý, krutý a brutální.
Jak vlkodlaka poznat?
    Bylo známo opravdu spousty vnějších znaků, jak bylo vlkodlaka možné poznat. Proto asi také bylo v Evropě vyšetřováno tolik případů. Je totiž dost lidí i dnes, kteří takové znaky mohou vykazovat. Jsou to hlavně tyto:
špičaté uši, případně zmenšené zašpičatělé uši
vystrčené zuby nebo zvětšené tesáky
husté obočí spojené nad kořenem nosu
chlupaté dlaně, případně nadměrné ochlupení na obličeji nebo na nezvyklých místech po těle
pokud se oholí, jeho kůže zůstává drsná, zvláště na dlaních
dlouhé zakroucené nehty podobající se drápům, někdy i zabarvené do červena
prodloužený prostředníček na ruce, někdy se uvádí i jiný prst
nezvyklé tetování, nejčastěji s motivem měsíce
musí spát s otevřenými čelistmi, jinak je pro něho obtížné je otevřít
má stejná zranění, která utrží ve vlčí podobě
po transformaci bývá velmi unavený, můžou se u něho projevit i některé náznaky vlčího chování
zvířata jsou v jeho přítomnosti nervózní, obzvláště pak psi
Jak se vlkodlak chová?
    Všeobecně lze říci, že vlkodlak se chová velice krutě a brutálně.

Ve vyprávěních vystupuje jako zlá bytost, která se snaží ubližovat lidem nebo alespoň jejich majetku. Někde sice podléhají výjimce (Finsko aj.), ale většinou byli popisováni jako strašliví netvoři. Na druhou stranu ale je zase pravda, že o vlkodlacích, kteří lovili třeba jen zvěř nebo se jen tak proháněli ve vlčí podobě po lesích, se nikdo ani nedozvěděl nebo nebyli dost zajímaví pro vyprávění.

    Pokud je vlkodlak v lidské podobě, chová se většinou úplně normálně. Jedině snad, pokud by to byl zlý čaroděj, který se proměňuje úmyslně, mohl by samozřejmě být zlý i jako člověk. Jinak ale lidé ani často neví, že vlkodlaky jsou. Pokud to ví, bývají velice často z toho nešťastní a snaží se prokletí zbavit. Jedině jak je možné je rozeznat od ostatních lidí je jejich občasné podivné chování. Například chodí v noci sami ven, objevují se u nich nevysvětlitelná zranění, jsou nevyspalí nebo třeba rozrušení, když je úplněk apod. I když ale ví, že jsou vlkodlaky, málokdy se s tím někomu svěří. Když už se k tomu ale rozhodnou, nikdy neprozradí svá tajemství všechna. Vlkodlak se například nikdy nepromění před člověkem. Nikdy také neprozradí, kde se proměňuje. Hrozí mu totiž potom velké nebezpečí. Pokud by našel někdo šaty, ze kterých se vysvlékne před proměnou a odnesl je, nemohl by se již vrátit zpět do lidské podoby.
    Ve vlčí podobě se vlkodlak řídí vlčími instinkty a častokrát nepoznává ani své blízké a může je i napadnout. Někteří čarodějové nebo ti lidé, kteří se mění úmyslně, si sice mohou zachovat nějaké své myšlenky, ale to se často nestává. Když už se jim to podaří, omezuje se toto myšlení pouze na zapamatování si koho má napadnout nebo kam má jít. Každopádně ani oni si většinou nepamatují, co dělali ve vlčí podobě a mnohdy jsou sami překvapeni. I když ale ve vlčí podobě vlkodlak ztrácí určitou kontrolu nad sebou a kontrolu přebírají jeho vlčí pudy, stejně vykazuje takový vlk vyšší inteligenci než obyčejný vlk. Je těžké nalákat ho do nějaké pasti nebo léčky a naopak on může protivníka svým chováním nemile překvapit.
Jak se stát vlkodlakem?
    Bylo známo mnoho způsobů, jak se mohl člověk stát vlkodlakem. Některé byly úmyslné, jiné neúmyslné, někdy stačila jen shoda okolností při narození a podobně. Také sami vlkodlaci měli schopnost proměnit ostatní na vlkodlaky. Úmyslně se mohl člověk stát vlkodlakem například takto:
potřít se magickou mastí a přehodit přes sebe vlčí kůži
tento rituál provést za úplňku
tento rituál provést na určitém místě, především na křižovatce cest
nosit u sebe nějakou část vyrobenou z vlčí kůže, nejčastěji se jedná o opasek nebo plášť
sníst opečené vlčí maso
provést jiný magický rituál, ať samostatně nebo ve skupině, při kterém je vyvolán duch vlka případně démon, který má zajistit proměnu
    Pověra na kouzelnou mast byla v minulosti velmi rozšířena. Když se člověk touto mastí potřel a přehodil přes sebe vlčí kůži, stal se z něho vzápětí vlkodlak. Někdy byl k proměně potřeba úplněk, jindy zase určité místo. Zvláště křižovatky cest měly v minulosti u lidí silný magický význam. Zde se křižovaly zlé síly. Scházely se tu proto čarodějnice, pohřbívali se zde upíři nebo to bylo místo, kde se bylo možné proměnit ve vlkodlaka. Jindy nebyla mast potřeba, ale bylo třeba mít vždy vlčí kůži či jinou část vlka u sebe nebo nějaký předmět vyrobený z vlčí kůže. Nejčastěji se uvádí opasek a plášť, někdy se jedná o celý oděv. Pokud člověk snědl pečené vlčí maso, mohl získat vlčí vlastnosti a stát se tak silnějším, rychlejším nebo si zbystřit smysly. Někdy to mohlo vézt i k proměně ve vlka. Další magické rituály měly většinou svá pevná pravidla a postupy, které se musely dodržovat, aby se dotyčný stal vlkem. Někdy byla potřeba i větší skupina osob. Kdo se chtěl proměnit, musel pomocí tohoto rituálu vyvolat ducha nějakého vlka, který pak do něho vstoupil nebo se snažil vyvolat démona, který by ho na vlka proměnil.
    Vlkodlakem se mohl člověk stát také nechtěně. Především to bylo nakažením od jiného vlkodlaka nebo i jen obyčejného vlka. Byly to tyto způsoby:
být pokousán jiným vlkodlakem
napít se ze stejného poháru jako vlkodlak v lidské podobě
sníst nějakou vlčí část, maso nebo mozek
sníst maso ze zvířete zabitého vlkem
napít se vody z vlčí stopy nebo na místě, kam chodí pít vlci
sníst nějaký kus lidského masa
    Pokud přežil člověk napadení vlkodlakem a byl při tom pokousán, vždy se sám proměnil po čase ve vlkodlaka. Někteří vlkodlaci, kteří se zrovna nacházeli v lidské podobě, dokázali nakazit člověka i tím, že mu dali napít ze svého poháru. Další možnost nakažení byla i od obyčejných vlků. Pokud jedl člověk vlčí maso ať už syrové nebo pečené, tak se mohl stát vlkodlakem. Takový účinek na člověka mělo hlavně snězení vlčího mozku. Také napít se vody, kterou pil vlk nebo i jen na stejném místě mohlo vést k proměně. Jistá nákaza hrozila především člověku, který se napil vody ze stopy vlka. Jindy zase stačilo, aby snědl člověk maso ze zvířete zabitého vlkem. Hlavně o ovcích se to říkalo. Nakonec některým jedincům stačilo sníst kus lidského masa a probudilo to v nich vlkodlaka.
     Někdy se člověk stal vlkodlakem jako následek prokletí nebo uřknutí. Když měl člověk smůlu, mohl být předurčen stát se vlkodlakem i tím, kolikátý se narodil nebo jak probíhalo jeho narození. Občas stačila i pouhá shoda okolností, místa a času apod. Zde je pár příkladů:
očarování čarodějnicí nebo čarodějem
narodit se jako sedmý syn
narodit se ochlupený, s ostrými špičáky nebo nohama napřed
narodit se v prokletém rodu
být v životě zlý, krutý a brutální nebo spáchat hrozný zločin
být v určitý čas na určitém zlém místě
    Když se někdo znelíbil nějaké čarodějnici nebo čaroději, mohlo se mu stát, že byl jimi očarován a aniž by o tom věděl, stal se vlkodlakem. Takový člověk pak byl velice nebezpečný svému okolí i svým blízkým. Někdy člověk musel trpět tímto prokletím kvůli tomu, jak byl za života zlý a špatný nebo i jen kvůli tomu, že takový byl nějaký jeho předek. I jeho syni jsou pak takto postiženi. V Portugalsku a tím pádem i v části Jižní Ameriky, se zase věřilo, že vlkodlakem se stane sedmý syn stejných rodičů. Tato linie nesmí být přerušena ale dcerou. Předpoklad být vlkodlakem měl i ten člověk, který se narodil se srstí, ostrými špičáky, ocasem nebo jinou anomálií. Též člověk, který se narodil nohama napřed měl velkou pravděpodobnost, že se stane vlkodlakem. Stát se vlkodlakem mohl i ten, kdo v určitý čas procházel určitým místem. Například 13.pátek za úplňku projít křižovatkou cest, kde se konal sabat apod.
Jak se zbavit prokletí vlkodlaka?
    Ačkoliv způsobů, jak se stát vlkodlakem je opravu mnoho, způsobů, jak se tohoto prokletí zbavit už tolik není. V Portugalsku se věřilo, že stačí, aby postižený šel na křižovatku (opět) a plazil se zde po zemi. Ve Finsku zase mohli postiženého zachránit blízcí, když ho poznali ve vlčí podobě a oslovili ho křestním jménem. V Litvě se zase věřilo, že  vlkodlak může své postižení předat a tak se osvobodit. Provedl to tak, že dal někomu jinému napít ze svého poháru a řekl "na zdraví". Pokud to člověk přijal a odpověděl "děkuji", stal se vlkodlakem on. Pokud byl člověk vlkodlakem, protože spáchal nějaký hrozný zločin, bylo ho také možné vysvobodit. Musel být donucen k přiznání svých zločinů a poraněn svěcenou kulkou.
Jak bojovat s vlkodlakem?
    Jelikož jsou vlkodlaci velice zákeřní a nebezpeční, snažili se lidé před nimi bránit. Našli několik způsobů a skutečně je i používali. Jelikož se i věřilo, že vlkodlaci jsou normálně nezranitelní, byly nalezeny i různé způsoby, jak je možné jejich nezranitelnost překonat. Byly používány především tyto prostředky:
větvička Vlčího moru zaháněla
magické rituály a zaříkání chránily
sebrat mu šaty, z kterých se vysvlékl před proměnou
stříbro dokázalo zahnat i zranit
posvěcené kulky dokázaly zabít
    Rostlina Vlčí mor byla velice rozšířena, jako obrana proti vlkodlakům. Někteří ji umísťovali nad dveře domu, aby tak vlkodlaka odehnali. Bylo jí možné též nosit u sebe. Na takového člověka potom vlkodlak neútočil. Známá byla i různá zaříkání a rituály na obranu před vlkodlaky. Měly různé podoby a patřily sem i různé modlitby. Lidé kdysi znali mnoho takových ochranných formulí proti všem neštěstím a pohromám a vlkodlak mezi pohromy zajisté patřil. Další metoda sloužila spíše k tomu, aby člověk vlkodlakovi ublížil. Tak bylo možno ublížit i třeba neškodnému vlkodlakovi. Pokud mu totiž byly ukradeny šaty, které po proměně ve vlka někde nechal, nemohl se proměnit zpět v člověka. Jestliže se jednalo o vlkodlaka, který svou duši vysílal do nějakého vlka, jeho tělo zůstávalo ležet bez známek života. Pokud by někdo s tímto tělem hýbal, vlkodlak by tak opět ztratil možnost vrátit se do svého těla. Čarodějové, kteří používali tuto metodu si byli nebezpečí vědomi a proto kolem těla nechávali magické kruhy a kouzla k jeho ochraně.
    Pokud chtěl někdo vlkodlaka zabít, musel k tomu užít stříbrných nebo posvěcených zbraní čí střel. Posvěcené stříbro bylo nejlepší. Někdy stačilo, aby měl člověk u sebe nějaké stříbro a vlkodlak měl před ním respekt. V lidské podobě byl ale vlkodlak normálně zranitelný a většinou na něho neměly vliv ani předměty, které měly proti vlkodlakům chránit. Pokud se tedy podařilo vlkodlaka zabít, ať ve vlčí nebo lidské podobě, bylo s jeho tělem nakládáno jako s upířím. To znamenalo především setnutí hlavy, případně vyjmutí srdce z těla a spálení. Popel se pak házel do řeky.
Jací jsou vlkodlaci ve světě?
    V ostatních částech světa se také vyskytují různé podoby vlkodlaka. Nejsou to ale pouze bytosti člověk-vlk. Nabývají různých zvířecích podob. Nejsou to podoby jen šelem ale i ptáků, hlodavců, plazů nebo ryb. Některé mají místní obyvatelé v úctě, někteří dokonce pomáhají, jiní jsou stejně jako v Evropě zlí a škodí lidem. U některých národů Afriky a Jižní Ameriky je tato víra stále aktuální a je součástí jejich každodenního života. Častokrát se ale nejedná o dlaky, ale o případy nagualismu nebo náboženského totemismu. O tom je psáno více v další části.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Vlkodlaci a pověry jiří 25. 01. 2016 - 12:05