28.kapitola

2. únor 2012 | 14.41 |

"Heathe! Co tady sakra děláš?"

"Pořád jsi nevolala." Objal mě, ostatních si vůbec nevšímal. Ani jsem nepotřebovala jasné měsíční světlo, abych rozeznala, že má oči podlité krví. "Stýskalo se mi po tobě, Zo!" vyhrkl a já ucítila z jeho dechu pivo.

"Heathe. Musíš odsud..."

"Ne. Ať zůstane," skočila mi do řeči Afrodita.

Heath se podíval, kdo to mluví, a já si dokázala živě představit, jaký to pro něj musí být pohled. Stála v kuželu světla, které se mísilo s tomkovicovým kouřem a vytvářelo dojem, že je pod vodou. Červené hedvábné šaty jí přiléhaly ke křivkám. Hříva blonďatých vlasů jí spadala do půli zad. Koutky úst měla zvednuté v zlém úsměvu, jenomže Heath si ho samozřejmě vyloží úplně špatně, bude mu připadat milý. Jak ho znám, mlžných duchů, kteří zapomněli na pohár a upírali teď prázdné oči na něj, si ani nevšimne, stejně jako toho, že Afrodita má skelné a nehybné oči a její hlas zní nepřirozeně hluše. Jediné, co ho bude zajímat, jsou její velká prsa.

"Tý jo, upíří holka!" zahulákal. Copak jsem to neříkala?

"Pošli ho pryč.

" V Erikově hlasu jasně zazníval strach.

Heath odtrhl zrak od Afroditiných prsou a zamračil se na něj. "Kdo jseš?"

Do háje. Tenhle tón znám jako svoje boty. Znamená, že na mého bývalého jde záchvat žárlivosti. (Další důvod, proč s ním už nechodím.)

"Heathe, tady nemůžeš být," řekla jsem.

"Ne." Přistoupil ke mně a majetnicky mě objal kolem ramen, ale nedíval se na mě. Zavrtával se pohledem do Erika. "Přišel jsem za svojí holkou a nikdo mě nebude posílat pryč."

V místě, kde se mě dotýkala jeho paže, jsem cítila pulzovat krev, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Překonala jsem nutkání udělat něco totálně hnusného a střeleného, jako například zakousnout se mu do zápěstí, odstrčila jsem ho a otočila ho k sobě.

"Už nejsem tvoje holka."

"To ty jen tak říkáš, Zo."

Zaskřípala jsem zuby. Proboha, to je tupec. (Zase další důvod, proč s ním už nechodím.)

"Jsi magor, nebo co?" řekl Erik.

"Hele, ty zasranej upíří debile..." spustil Heath, ale utnul ho Afroditin strašidelně šepotavý hlas.

"Pojď sem, človíčku."

Její zvláštní vábení zapůsobilo na Heatha, Erika i na mě (a vlastně na všechny Dcery a Syny temnoty) jako magnet. Obrátili jsme se k ní. Vypadala divně. Pulzovala. Ale copak to jde?

Pohodila vlasy a přejela si dlaní po těle jako nějaká laciná striptérka, od prsou až k rozkroku. Druhou rukou Heathovi naznačila, ať jde k ní.

"Pojď ke mně, človíčku. Chci tě ochutnat."

Tohle bylo zlé. Špatné. Jestli Heath poslechne a vstoupí do kruhu, stane se mu něco hrozného.

Bez váhání (a bez špetky zdravého rozumu) se vrhl vpřed, zjevně úplně očarovaný. Popadla jsem ho za paži a ulevilo se mi, když ho Erik chytil za druhou.

"Stůj, Heathe! Musíš jít pryč. Hned. Tady nemáš co dělat."

S vypětím sil odtrhl pohled od Afrodity. Vyškubl se Erikovi a doslova na něj zavrčel jako pes. Pak se otočil ke mně. "Ty mi zahejbáš!"

"Jsi snad hluchý? Těžko ti můžu zahýbat, když spolu nechodíme! Teď odsud rychle..."

"Když neuposlechl našeho volání, pak musíme my za ním."

Prudce jsem vzhlédla. Afroditino tělo se zmítalo v křečích a vzlínaly z něj šedé chomáče mlhy. Vydala ze sebe něco mezi vzlykem a výkřikem. Duchové, kteří se jí evidentně předtím zmocnili, se připojili k ostatním v kruhu, natlačili se k jeho obvodu a snažili se ho prolomit, aby se mohlo vrhnout na mého bývalého.

"Zastav je, Afrodito! Jinak ho zabijou!" Zpoza ozdobného živého plotu u rybníčku se vynořil Damien.

"Damiene, co..." vyhrkla jsem, ale on zavrtěl hlavou.

"Na vysvětlování není čas." Obrátil se zpátky k Afroditě. "Ty víš, co dovedou," zavolal na ni. "Musíš je udržet v kruhu, nebo to ten kluk má spočítané."

Afrodita byla tak bledá, že vypadala jako jeden z duchů. Ucouvla do mlhavých siluet, které se pořád snažily prolomit neviditelnou bariéru, a opřela se o stůl. "Já jim bránit nebudu. Jestli ho chtějí, ať si ho vezmou. Radši jeho než mě nebo někoho jiného z nás," prohlásila.

"Jo, s tímhle průšvihem nechceme mít nic společného!" zaječela Strašná a upustila svíčku, která okamžitě zhasla. Bez dalších řečí vyrazila z kruhu a seběhla schody. Ostatní holky, které měly představovat živly, na nic nečekaly a rozběhly se za ní. Za okamžik už zmizely ve tmě a jejich svíčky ležely na zemi a zhasínaly.

S hrůzou jsem zjistila, že jeden šedý tvar proniká za hranice kruhu. Kouř tvořící jeho přízračné tělo se snášel dolů po schodech v tenkém pramínku, který mi připomněl hada. Periferním viděním jsem zaregistrovala v řadách Dcer a Synů temnoty nějaký rozruch. Rozhlédla jsem ses. Nervózně ustupovali dozadu a tváře měli zkřivené strachem.

"Je to na tobě, Zoey."

"Stevie Rae!"

Nejistě stála uprostřed kruhu. Shodila plášť, který ji předtím zakrýval, a já si všimla, a já si všimla, že má zápěstí omotaná bílými fáči.

"Říkala jsem ti, že musíme držet spolu." Vyčerpaně se na mě usmála.

"Pospěš si," ozvala se Shaunee.

"Tvůj bývalý je z těch duchů dost na prášky," řekla Erin.

Podívala jsem se přes rameno. Dvojčata stála vedle smrtelně bledého Heatha, který zíral s otevřenou pusou k altánu. Zaplavil mě intenzivní pocit štěstí. Nevykašlali se na mě! Nejsem sama!

"Tak ať to máme z krku," řekla jsem. "Drž ho," nařídila jsem Erikovi, který na mě civěl, evidentně naprosto v šoku.

Ani jsem se neohlédla, protože jsem věděla naprosto jistě, že kamarádi jsou za mnou. Vyběhla jsem po strmých schodech k altánku, kde se hemžili duchové. U obvodu kruhu jsem se na okamžik zarazila. Mlžné tvary pomalu pronikaly ven a nevěnovaly pozornost ničemu jinému než Heathovi. Zhluboka jsem se nadechla a vkročila dovnitř. Mrtví kolem mě rozčileně zavířili a já ucítila na kůži jejich příšerně studený dotek.

"Na tohle nemáš právo. Tenhle kruh je můj," ohradila se Afrodita. Sebrala se dost na to, aby pohrdavě ohrnula ret a postavila se mezi mě a stůl s fialovou svíčkou, která jako jediná ještě hořela.

"Už není. Teď sklapni a uhni," nařídila jsem jí.

Přimhouřila oči. Do háje, na tohle vážně nemám čas.

"Ty náno vymaštěná, okamžitě udělej, co Zoey řekla! Už dva roky mi lezeš pěkně na nervy, nejradši bych tě nakopala," zasyčela Shaunee a postavila se vedle mě.

"Moje řeč, čůzo," přisadila si Erin a zaujala místo po mém druhém boku.

Asi by se na ni vážně vrhly, kdyby se v tu chvíli neozval Heathův křik. Bleskově jsem se obrátila. Kolem nohou se mu ovíjely spirály mlhy a zanechávaly na jeho džínách dlouhé trhliny, ze kterých se řinula krev. Vyděšeně se je snažil odkopnout a řval jako na lesy. Erik neutekl, taky bojoval s mlžnými chapadly, i když mu trhala šaty a drásala kůži.

"Honem! Na místa!" vykřikla jsem, než mě svůdná vůně jejich krve stačila dočista vyvést z míry.

Kamarádi vyrazili k odhozeným svíčkám, zvedli je a postavili se na správná místa. Já obešla Afroditu, která si tiskla ruku k puse, jako by potlačovala křik, a zírala na Heatha s Erikem. Popadla jsem fialovou svíčku a už jsem stála u Damiena.

"Vzduchu! Volám tě do tohoto kruhu!" zvolala jsem co nejhlasitěji a přiložila plamen své svíčky ke knotu Damienovy žluté. Málem jsem se rozbrečela úlevou, protože kolem mě zavířila známá smršť a děsně mi rozcuchala vlasy.

Zakryla jsem plamen svojí svíčky dlaní a přeběhla k Shaunee. "Ohni! Volám tě do tohoto kruhu!" Jakmile vzplála červená svíčka, větrný vír se proměnil v poryv horkého vzduchu. Okamžitě jsem postoupila dál. "Vodo! Volám tě do tohoto kruhu!" Moře chutnalo slaně a zároveň sladce. "Země! Volám tě do tohoto kruhu!" Zažehla jsem svíčku Stevie Rae a při pohledu na její zafačované ruce jsem bolestně zamrkala. Byla hrozně bledá, ale široce se usmála, jakmile vzduch prosytila vůně čerstvého sena.

Heath znovu vykřikl. Vrhla jsem se zpátky do středu kruhu a pozvedla fialovou svíčku. "Duchu! Volám tě do tohoto kruhu!" Projela mnou vlna energie. Podívala jsem se mezi kamarády a hned jsem viděla, že stříbrná čára je na svém místě. Na vteřinu jsem zavřela oči. Děkuju moc, Nyx!

Pak jsem položila svíčku na stůl a vzala místo ní pohár krvavého vína. Otočila jsem se k Heathovi, Erikovi a hemžícím se duchům.

"Vaše obětina je tady!" zakřičela jsem a rozlila část tekutiny na zem tak, že jsem kolem sebe měla rudé kolo. "Nezavolali jsme vás, abyste zabíjeli, ale proto, že je Samhain a chceme vám vzdát čest." Vychrstla jsem z poháru ještě trochu vína a snažila se nemyslet na lákavou vůni čerstvé krve, která se z něj linula.

Duchové se zarazili. Dívala jsem se přímo na ně, aby mě nerozptylovala hrůza v Heathových a bolest v Erikových očích.

"Nám se více zamlouvá tato teplá mladá krev, kněžko." Z toho přízračného hlasu mi naskočila husí kůže. Přísahám, že jsem cítila jeho dech. Páchl po shnilém mase.

Těžce jsem polkla. "To chápu, ale životy těchhle dvou vám nepatří. Dnes večer máme slavit, ne zabíjet."

"A my přesto zabíjet budeme – smrt je nám velice milá." Dolehl ke mně jejich smích, zavířil kolem mě znesvěcený tomkovicový kouř a přízraky se znovu začaly sápat na Heatha.

Odhodila jsem pohár a zvedla ruce. "V tom případě už vás nežádám, ale poroučím vám. Vzduchu, ohni, vodo, země, duchu! Nyktiným jménem vám přikazuji, uzavřete tento kruh a přiveďte zpět mrtvé, kteří z něj unikli! Hned!"

Celým tělem mi projelo horko a ve žhavém závanu slaného větru, který se proměnil v třpytivou zelenou mlhu, vyšlehlo z mých vztažených rukou. Mlha se snesla dolů a obklopila oba kluky s takovou silou, že jim zavlály šaty i vlasy. Pak polapila mlhavé tvary, odtrhla je od jejich obětí a s ohlušujícím řevem je vtáhla zpátky za hranice kruhu. Najednou byly všude kolem mě přízračné siluety, z nichž vyzařovalo nebezpečí a hlad stejně jasně jako předtím vůně krve z Heatha. Afrodita se schoulila na židli a odtahovala se od nich, jak nejdál to šlo. Jeden se o ni otřel, ona vyjekla a duchy to rozdráždilo ještě víc. Vytvořili kolem mě zlověstný kruh a postupovali stále blíž.

"Zoey!" vykřikla Stevie Rae ostře, vyděšená ks mrti. Váhavě ke mně vykročila.

"Ne!" zarazil ji stroze Damien. "Nesmíš porušit kruh. Oni jí neublíží, nemůžou na nás, protože náš kruh má větší sílu. Ale nesmíme ho porušit."

"My nikam nejdeme," zavolala na něj Shaunee.

"Jasně že ne, mně se tady líbí," dodala Erin a opravdu to znělo jen trochu zadýchaně.

Jejich loajalita, důvěra a přátelství mě naplňovaly jako šestý živel. Dodávaly mi sebedůvěru. Narovnala jsem se a zadívala se na rozhněvané klubko duchů.

"My zůstáváme, takže odchod si budete muset dát vy, hoši." Ukázala jsem na rozlité víno s krví. "Vezměte si svoji obětinu a vypadněte odsud. Dneska večer se žádná jiná krev nepodává."

Mlhavá armáda se zjevně zarazila. Věděla jsem, že je držím v šachu. Nadechla jsem se a dorazila je.

"Silou živlů vám poroučím: Jděte!"

Vypadalo to, jako by je ruka nějakého neviditelného obra přitlačila k zemi. Vsákli se do rudých skvrn na podlaze. Nějakým záhadným způsobem přitom do sebe krvavou tekutinu absorbovali, takže zmizela spolu s nimi.

Dlouze a roztřeseně jsem si oddechla. Automaticky jsem se obrátila k Damienovi. "Děkuju, vzduchu. Můžeš jít." Kamarád chtěl sfouknout svíčku, ale udělal to za něj překvapivě hravý závan větříku. Damien se na mě zazubil, ale pak najednou vytřeštil oči.

"Zoey! Tvoje znamení!"

"Co je s ním?" Sáhla jsem si na čelo. Svědilo, stejně jako ramena a krk (to je u mě normální, když jsem ve stresu, vždycky mě bolí záda a krční páteř). Nevšimla jsem si toho, protože mi celé tělo ještě vibrovalo dozvuky živelné síly.

Šok v jeho očích vystřídala radost. "Nejdřív zavři kruh, pak si půjč jedno z mnoha Erininých zrcátek a podívej se sama."

Obrátila jsem se k Shaunee a chystala se rozloučit s ohněm.

"Páni... nádhera," řekla uchváceně.

"Hele, jak víš, že nosím v kabelce víc než jedno zrcátko?" zahulákala Erin z druhé strany kruhu na Damiena, ale jakmile jsem k ní přistoupila, zmlkla a vyvalila na mě oči. "Do hajzlu!" vydechla.

Stevie Rae ji hned dobrosrdečně pokárala. "Erin, v posvátném kruhu bys vážně neměla mluvit sprostě. Víš přece..." Ve chvíli, kdy jsem přešla k ní, jí věta odumřela na rtech. "Ježkovy voči!" vypískla.

Povzdychla jsem si. Co se sakra zase děje? Vrátila jsem se ke stolu a zvedla fialovou svíčku. "Děkuju, duchu. Můžeš jí."

"Proč?" Afrodita vyskočila tak rychle, že převrátila židli. Stejně jako všichni ostatní na mě zírala tak otřeseně, až to bylo skoro legrační. "Proč ty? Proč ne já?"

"Afrodito, o čem to zas blábolíš?"

"Blábolí o tomhle." Erin mi podala kosmetické zrcátko, které vylovila z elegantní kožené kabelky, od níž se nikdy neodlučovala.

Otevřela jsem ho a podívala se na sebe. Nejdřív jsem vůbec nechápala, co to je – vypadalo to hrozně neobvykle a zaskočilo mě to. Pak se vedle mě šeptem ozvala Stevie Rae: "To je krása..."

A měla pravdu. Bylo to krásné. K mému znamení přibyl nový vzor. Kolem očí se mi vinula složitá spleť safírových linií připomínajících krajku. Nebylo to tak propracované a rozsáhlé tetování, jaké mají dospělí upíři, ale u mláděte šlo o něco neslýchaného. Přejela jsem si po vlnovkách prstem a napadlo mě, že takovýhle vzor by se hodil pro nějakou cizokrajnou princeznu... ano třeba pro velekněžku nějaké bohyně. Upřeně jsem hleděla na holku, co nebyla tak úplně já – na cizinku, která mi byla pořád víc a víc povědomá.

"A to není všechno, Zoey. Podívej se, co máš na rameni," upozornil mě tiše Damien.

Oči mi sklouzly stranou. Překvapeně jsem sebou trhla. Velký výstřih mých božských šatů odhaloval jedno rameno a to bylo taky potetované. Od krku až k zádům se mi táhl safírově modrý spletitý vzor v podstatě stejný jako ten na obličeji, ale působil ještě starodávněji a záhadněji, protože měl v sobě vpletené symboly připomínající písmena.

Otevřela jsem pusu, ale nezmohla jsem se ani na slovo.

"Červenko, potřebuje pomoc," vytrhl mě z omámení Erik. Klopýtavě stoupal po schodech k altánu a táhl napůl bezvládného Heatha.

"No a co? Nech ho tady," řekla Afrodita. "Ráno ho najdou. Musíme odsud zmizet, než se probudí stráže."

Vztekle jsem se k ní otočila. "A ty se ptáš, proč já a ne ty? Třeba proto, že Nyx už má plné zuby toho, jaká jsi sobecká, rozmazlená, nafoukaná, zlá..." Zarazila jsem se, protože jsem si v rozčilení nedokázala vzpomenout na žádná další vhodná přídavná jména.

"Hnusná!" pomohla mi jednohlasně dvojčata.

"Jo, a hnusná tyranka." Přistoupila jsem těsně k ní a naklonila se co nejblíž k jejímu obličeji. "Proměna je těžká i bez takových, jako jsi ty. Když někdo náhodou nechce patřit k té tvojí suitě přisluhovačů," s úsměvem jsem mrkla na Damiena, "uděláš z něj vyvrhela a chováš se k němu, jako by byl úplná nula. Ale s tím je konec, Afrodito. To, co jsi dneska provedla, byla ohromná chyba. Heath kvůli tobě mohl umřít. A možná i Erik a další, a všechno jen kvůli tomu, že jsi sobec."

"Já přece nemůžu za to, že sem za tebou přitáhl tvůj kluk!" zaječela.

"Ne, za to nemůžeš, ale to je asi tak to jediné. Můžeš za to, že tě tvoje takzvané kamarádky nechaly v bryndě a rozbily kruh. A hlavně můžeš za to, že k tobě přišli zlí duchové." Zatvářila se nechápavě a to mi dodalo. "Šalvěj, ty káčo pitomá! Než zapálíš tomkovici, musíš očistit prostor kouřem šalvěje, abys odehnala negativní energii! A vlastně mě vůbec nepřekvapuje, že k tobě přišly takové příšery."

"Jo, protože ty jsi taky příšerná," řekla Stevie Rae.

"Ty drž zobák, ledničko," šlehla po ní Afrodita jedovatě.

"Mlč!" Skoro jsem jí zapíchla prst do oka. "Celý ten hnus s ledničkami ode dneška končí."

"Aha, takže teď jako chceš předstírat, že nemáš stokrát větší chuť na krev než my všichni dohromady?"

Střelila jsem pohledem po kamarádech. Žádný z nich se ode mě neodvrátil. Damien se povzbudivě usmál. Stevie Rae kývla. Dvojčata rošťácky mrkla. A mně došlo, jak jsem byla hloupá. Nepřestanou se se mnou bavit. Jsou to mí přátelé! Měla jsem jim víc věřit, i když ještě ani pořádně nevěřím sama sobě.

"Všichni jednou začneme toužit po krvi," řekla jsem prostě. "Jinak umřeme. Ale to z nás nedělá zrůdy a je nejvyšší čas, aby si to uvědomily i Dcery temnoty. Jsi odepsaná, Afrodito. Už nejsi předsedkyně."

"A to jsi teď jako ty?"

Přikývla jsem. "Ano. Když jsem do Školy noci přišla, o žádnou takovou moc jsem nestála. Chtěla jsem jen zapadnout mezi ostatní. No, takhle asi Nyx odpovídá na moji modlitbu." Usmála jsem se na kamarády a oni zase na mě. "Vypadá to, že bohyně má smysl pro humor."

"Ty krávo, nemůžeš jen tak říct, že jsi předsedkyně Dcer temnoty. O tom může rozhodnout jenom velekněžka."

"To je skutečně příhodné, že právě přišla, viďte?" ozvala se Neferet.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře