18.kapitola

4. únor 2012 | 15.59 |

Učebnici upíří sociologie pro sextány jsem našla přesně tam, kde jsem ji nechala – na poličce nad počítačovým stolkem. Sexta je zdejší nejvyšší ročník a Neferet mi tu knížku dala pár dní poté, co jsem tady začala studovat, když se ukázalo, že proměna mého těla probíhá rychleji než u normálních mláďat. Chtěla mě na tenhle předmět dokonce mezi sextány přesunout, ale přemluvila jsem ji, ať to nedělá. Už tak jsem příliš vyčnívala z davu a nepotřebovala jsem se lišit ještě víc. Dohodly jsme se na kompromisu: slíbila jsem, že si učebnici kapitolu po kapitole pročtu, a když něčemu nebudu rozumět, přijdu za ní.

No, vážně jsem chtěla, ale přišly mi do toho jiné věci (předsednictví Dcer temnoty, randění s Erikem, domácí úkoly a tak) a výsledkem je, že jsem knížku dala do poličky a neviděla ji ani zdálky.

S vysíleným povzdechem, který naprosto odpovídal mému stavu, jsem si s učebnicí vlezla do postele a opřela se o kupu polštářů. Přes všechny hrůzy, které jsem ten den zažila, se mi zavíraly oči. Nalistovala jsem rejstřík a našla heslo "touha po krvi."

Odkazovalo na spoustu stránek, a tak jsem si tam dala záložku, nalistovala první uvedenou stránku a začala číst. Ze začátku tam byly jenom věci, které už jsem zjistila sama: když proměna v těle mláděte postoupí do určité fáze, vyvine se u něj touha po krvi. Představa pití krve přestává být odporná a je naopak přitažlivá. V nejpokročilejším stadiu proměny zachytí mládě vůni krve i na velikou vzdálenost. Díky změnám metabolismu na mláďata stále méně účinkují drogy a alkohol, zato stavy spojené s pitím krve se zintenzivňují.

"Nekecej," zamumlala jsem. Mně stačil lok mláděcí krve smíchané s vínem a byla jsem v rauši. A když jsem se napila Heathovy krve, v celém těle mi řádil fantastický požár. Radši jsem zalistovala dál. Sama vím až moc dobře, že krev je zatraceně dobrá. Po chvíli jsem si všimla zajímavého nadpisu a zarazila se u něj.

TOUHA PO KRVI A SEXUALITA

Dospělí upíři musí v zájmu svého fyzického i mentálního zdraví pravidelně pít lidskou krev. Frekvence této potřeby se liší v závislosti na věku, pohlaví a celkové síle jedince. Evoluce a naše milovaná bohyně Nyx proto logicky zařídily, že pití krve je pro upíra i pro lidského dárce příjemné. Jak už víte z předchozího výkladu, upíří sliny působí na lidskou krev protisrážlivě. Vyvolávají však také zvýšené vylučování endorfinů, které stimulují v mozku upíra i člověka centra slasti. Výsledkem může být pocit srovnatelný s orgasmem.

Zamrkala jsem a protřela si oči. Ty bláho! Už se nedivím, že jsem se po Heathovi tak plazila. To, že mě pití krve vzrušuje, mám zakódované v genech. Uchváceně jsem četla dál.

Čím je upír starší, tím více endorfinů se během pití krve uvolňuje a tím intenzivnější rozkoš oba účastníci pociťují.

Mezi upíry už stovky let převládá názor, že právě extatické stavy při pití krve zavinily negativní představy lidí o naší rase. Lidé vnímají naši schopnost způsobit jim mimořádně intenzivní slast při aktu, jejž považují za nebezpečný a odpuzující, jako zásadní hrozbu, a proto nás označují za predátory. Ve skutečnosti upíři dokážou svou touhu po krvi ovládat, a tudíž lidskému dárci nehrozí téměř žádné fyzické nebezpečí. Skutečné riziko představuje otisk, k němuž při pití krve často dochází.

Nedočkavě jsem přeskočila k další kapitole.

OTISK

Otisk nevznikne pokaždé, když se upír napije z člověka. Byly provedeny četné výzkumy, které se snažily určit přesnou příčinu toho, proč se někteří otisknou a jiní ne, ale přestože se podařilo odhalit několik zásadních faktorů, jako jsou citová vazba, intimní vztah z doby před proměnou, věk, sexuální orientace a frekvence pití, neexistuje způsob, jak s jistotou předpovědět, že k tomu dojde.

Dál se psalo, že upír by měl být při pití z živého dárce opatrný a že výhodnější je živit se krví z krevních bank, což jsou tajná zařízení, o kterých valná většina lidí vůbec neví (a těch několik vyvolených za svoje mlčení asi dostává pořádně zaplaceno). Učebnice se vůbec stavěla k pití z živých dárců hodně negativně a hemžila se varováními, jak je otisk nebezpečný, protože při něm vznikne nejen citové pouto člověka k upírovi, ale i upíra k člověku. Napřímila jsem se. Honem jsem četla dál a udělalo se mi trochu mdlo. Jakmile prý otisk vznikne, upír dokáže vnímat emoce svého lidského partnera a v některých případech ho i přivolat nebo vystopovat. Následovala dlouhá odbočka o tom, jak se Bram Stoker otiskl s upíří velekněžkou, ale nedokázal pochopit, že její služba Nyktě je důležitější než jejich pouto, a v záchvatu žárlivého vzteku napsal neblaze proslulou knihu Dracula, ve které přehnaně zveličil negativní aspekty otisku.

"Ty jo, to jsem nevěděla!" zahučela jsem. Ironií osudu je Dracula moje oblíbená knížka už od té doby, kdy jsem ji ve třinácti četla poprvé. Zbytek kapitoly jsem jen přelétla očima, až jsem narazila na další zajímavou část. Pomalu jsem ji přečetla a celou dobu si kousala ret.

OTISK MEZI MLÁDĚTEM A DOSPĚLÝM

Jak již víte z předchozí kapitoly, mláďata mají kvůli riziku otisku zakázáno pít krev lidských dárců, ale smějí experimentovat mezi sebou. Je dokázáno, že u dvojice mláďat k otisku dojít nemůže. Jiné to ovšem je v případě mláděte a dospělého. Když takové mládě dokončí proměnu, otisk vede k citovým i fyzickým komplikacím, jež často oběma zúčastněným upírům škodí. Proto je pití krve mezi mláďaty a dospělými přísně zakázáno.

Zavrtěla jsem hlavou a znovu se mi vybavilo, jak odporné mi připadalo, když Neferet dovolila Elliottovi, aby se z ní napil. I když ponechám stranou poněkud matoucí fakt, že Elliott je mrtvý, Neferet je mocná velekněžka a nemá co dávat mláďatům svoji krev (mrtvým, nebo živým, to je fuk).

Začala jsem číst i kapitolu o tom, jak otisk zrušit, ale bylo to hrozně depresivní. Prý to jde jen s pomocí mocné velekněžky a je to hodně bolestivé, zvlášť pro člověka. A dokonce i pak se dvojice musí od sebe držet dál, jinak se otisk může obnovit.

Najednou na mě dolehla strašná únava. Kdy jsem vlastně naposled doopravdy spala? Už to bude víc než den. Podívala jsem se na budík. Bylo šest deset ráno. Brzo začne svítat. Byla jsem celá ztuhlá. Jako stará bába jsem se pomalu narovnala, vstala a vrátila učebnici zpátky na poličku. Pak jsem odhrnula polovinu těžkého závěsu, který zakrýval velké okno našeho pokoje a nepouštěl dovnitř ani paprsek světla. Pořád sněžilo a ve váhavém světle, které věštilo rozbřesk, vypadal svět nevinně a zasněně. Bylo těžké si připustit, že tam venku někdo vraždí kluky a mláďata vstávají z mrtvých. Zavřela jsem oči a opřela se čelem o studenou okenní tabulku. Nechtěla jsem ani na jedno z toho myslet. Byla jsem moc unavená... moc zmatená... naprosto neschopná najít v tom všem nějaký smysl.

Myšlenky se mi v ospalosti rozutekly. Chtěla jsem si jít lehnout, ale chlad skla byl příjemný. Večer se vrátí Erik. Když jsem na to pomyslela, cítila jsem radost a zároveň mě tížilo špatné svědomí. Samozřejmě jsem si okamžitě vzpomněla na Heatha.

Asi jsem se s ním otiskla. Děsilo mě to, ale taky fascinovalo. Vadilo by mi vůbec být k němu emocionálně a fyzicky připoutaná, když teď seká dobrotu? Než jsem poznala Erika (a Lorena), bez váhání bych odpověděla, že vůbec ne. Jenomže problém nespočíval v tom, že je to špatné, ale v tom, že bych náš vztah musela přede všemi tajit. Mohla bych se z toho vylhat... Ta myšlenka zahltila můj přetažený mozek jako jedovatý kouř. Neferet i Erik vědí, že jsem se před měsícem omylem a ne vlastní vinou napila Heathovy krve – to jsem ještě o touze po krvi ani otisku neměla tušení. Můžu předstírat, že jsme se otiskli tenkrát. Dokonce jsem o tom s Neferet mluvila. Třeba vymyslím nějaký způsob, jak si udržet Heatha i Erika...

Věděla jsem, že tyhle myšlenky jsou špatné. Scházet se s oběma současně by bylo vůči nim nečestné. Ale když rozhodnout se je tak strašně těžké! S Erikem to začíná být doopravdy vážné, a navíc žije v mém světě a chápe všechno, co souvisí s proměnou a novým způsobem života. Stačilo pomyslet, že se s ním mám rozejít, a rozbolela mě hlava.

Ale jakmile jsem si představila, že už nikdy neuvidím Heatha, nikdy víckrát neochutnám jeho krev, vyvolalo to ve mně nefalšovaný záchvat úzkosti. Zase jsem si povzdychla. Jestli to takhle špatně snáším já, pro Heatha to musí být ještě milionkrát horší. Vždyť jsme se měsíc vůbec neviděli a on stejně celou tu dobu nosil v kapse žiletku pro případ, že by mě náhodou potkal. Přestal kvůli mně pít a kouřit. A úplně klidně se řízl a nabídl mi svoji krev. Při té vzpomínce jsem se zachvěla, a nebylo to kvůli studenému sklu, na které jsem tiskla čelo. Zachvěla jsem se touhou. Učebnice sociologie popisovala příčiny touhy po krvi racionálně a objektivně, jenomže skutečnost to ani zdaleka nevystihovalo.

Pití Heathovy krve mě šíleně vzrušilo. Chtěla jsem to zažít znovu, a pak ještě jednou a ještě... Co nejdřív. Pokud možno hned. Živě jsem si pamatovala Heathovy pevné svaly, báječnou chuť jeho krve. Musela jsem se kousnout do rtu, abych nahlas nezasténala.

Najednou jsem měla pocit, jako by se ode mě odpojila část mého vědomí, jako vlákno z velikého klubka. Připadalo mi, že něco hledá... pronásleduje... loví... až se zničehonic ocitla v zšeřelé místnosti a zastavila se nad něčí postelí. Zapomněla jsem dýchat. Heath!

Ležel na zádech, blonďaté vlasy měl rozcuchané a vypadal jako chlapeček. Věřte mi, do toho kluka se musí zbláznit fakticky každá. Upíři jsou všichni ohromně krásní a sexy, ale i oni by museli uznat, že jim může klidně konkurovat.

Jako by vycítil moji přítomnost, zavrtěl se, pohnul hlavou a odkopnul ze sebe deku. Měl na sobě jenom modré trenýrky s obrázky tlustých zelených žabiček. Musela jsem se nad nimi usmát. Rychle mě to ale přešlo, protože jsem si najednou všimla tenkého růžového strupu na jeho krku.

Tam se řízl žiletkou. Odtamtud jsem pila. Úplně jsem tu chuť cítila na jazyku, horkou, temnou a hustou jako tekutá čokoláda, jenom ještě stokrát lepší.

Už jsem se nedokázala ovládnout a zasténala jsem. Heath vzápětí ze spaní zasténal taky. "Zoey..." zamumlal zastřeně a zase se neklidně převalil.

"Ach Heathe," zašeptala jsem. "Já nevím, co mám s nimi dvěma dělat." Až moc dobře jsem věděla, co chci. Chtěla jsem hodit za hlavu únavu, nasednout do auta, jet k němu domů, vlézt oknem do jeho ložnice (už s tím mám bohaté zkušenosti), otevřít sotva zahojenou ranku, sát jeho sladkou krev a přitom se k němu přitisknout a poprvé v životě se pomilovat.

"Zoey!" V polospánku zamžikal, znovu zasténal, sjel dlaní k bouli v trenýrkách a začal...

Rázem jsem otevřela oči a byla zase zpátky ve svém pokoji, čelo pořád přitisknuté k oknu. Dýchala jsem tak ztěžka, jako bych právě uběhla maraton.

Zapípal mi mobil. Roztřesenýma rukama jsem textovku otevřela. Citil jsem te u sebe. Slib ze se v patek sejdem.

Zhluboka jsem se nadechla a odpověděla mu jedním slovem. Slibuju. Zašimralo mě přitom v podbřišku.

Zaklapla jsem telefon a vypnula ho. Potom jsem vypudila z mysli obraz Heatha s červeným strupem na krku, krásného, rozpáleného a zjevně omámeného touhou stejně jako já, odstoupila jsem od okna a vlezla si do postele. Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem zjistila, že budík ukazuje 8:27. Stála jsem tam přes dvě hodiny! Nedivím se, že jsem byla úplně ztuhlá a rozlámaná. V duchu jsem si zapsala, že si musím v mediálním centru najít víc informací o otisku a spojení, které díky němu vzniká mezi člověkem a upírem. A pokud možno co nejdřív. Než jsem zhasla stolní lampičku, podívala jsem se na Stevie Rae. Ležela na boku zády ke mně, stočená do klubíčka, ale podle hlubokých nádechů jsem poznala, že pořád tvrdě spí. No, aspoň že moji kamarádi netuší, jaká se ze mě stává nadržená krvelačná mrcha.

Chci Heatha.

Potřebuju Erika.

Fascinuje mě Loren.

Nemám ani páru, co s tímhle totálně zmotaným životem udělám.

Zmuchlala jsem polštář do koule. Byla jsem vyřízená, jako by mě někdo zfetoval, ale pořád jsem nedokázala zapudit všechny ty dotěrné myšlenky. Až se probudím, zase uvidím Erika a možná i Lorena. Budu se muset Neferet podívat do očí a předstírat, že se nic nestalo. Vykonám svůj první oficiální rituál před houfem spolužáků, kterým by určitě udělalo ohromnou radost, kdyby se mi nepovedl nebo kdybych se aspoň pořádně ztrapnila, a obojí je docela dobře možné. K tomu všemu ve mně bude hlodat divná jistota, že jsem viděla Elliottova ducha, který mi připadal až moc živý. A vůbec nemluvím o tom, že umřel další lidský kluk a pořád víc to vypadá, že v tom má prsty upír.

Zavřela jsem oči a začala přesvědčovat svoje tělo, že se má uvolnit, a mysl, že se má soustředit na něco příjemného, jako třeba... třeba... že sníh je strašně hezký...

Zvolna nade mnou získalo vrch vyčerpání a konečně jsem upadla do hlubokého spánku.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře