6.kapitola

6. únor 2012 | 00.17 |

 No sbohem. Chtělo se mi umřít. Umřít, rozpadnout se na prach a nechat se větrem odvát kamkoli, hlavně když to bude dost daleko. Místo toho jsem se otočila. A kdo jiný by tam mohl stát než Loren Blake, upíří oficiální básník a nejnádhernější muž na zeměkouli a všech přilehlých planetách. Jeho klasicky krásnou tvář zdobil úsměv.

"Jé, dobrý den," vykoktala jsem, a protože to znělo zbytečně inteligentně, ještě jsem to vylepšila. "Vy nejste v Evropě?"
"Byl jsem. Zrovna jsem se vrátil."
"Jaké to tam bylo?" Erik působil zcela klidně a nevzrušeně. Nonšalantně mě objal paží kolem ramen.
Loren se usmál ještě zářivěji a sjel pohledem ke mně. "Taková zábava jako tady tam nebyla."
Erikovi to asi přišlo vtipné, protože se tiše zasmál. "To víte, když znáte ty správné lidi, je celkem jedno, kde jste."
Loren zvedl dokonalé obočí. "To vidím."
"Zoey má narozeniny. Zrovna jsem dával naší oslavenkyni pusu," pokračoval Erik. "Chodíme spolu."
Zadívala jsem se na něj a potom na učitele. Vzduch mezi nimi vyloženě sálal testosteronem. Chovali se jako absolutní neandrtálci, zvlášť Erik. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby mě najednou vzal něčím po hlavě a odvlekl za vlasy do nejbližší jeskyně. Moc mě ta představa neuchvátila.
"Ano, slyšel jsem, že jste se dali dohromady," odvětil Loren. Teď se usmíval tak nějak divně, trochu sarkasticky, takže to vypadalo spíš jako pohrdavý úšklebek. Pak mi ukázal na pusu. "Máš tam šmouhu od krve, Zoey. Radši si ji otři." Děsně jsem zrudla. "A přeju všechno nejlepší." Obrátil se a zamířil k budově, ve které bydlí profesoři.
"Trapnější už to být nemohlo," postěžovala jsem si, když jsem si slízla ze rtu krev a narovnala si svetr.
Erik pokrčil rameny a zazubil se.
Plácla jsem ho do prsou a shýbla se pro květináč a knížku. "Nevím, co ti na tom připadá vtipné," střelila jsem po něm a rázně vykročila ke koleji. Samozřejmě mě hned dohonil.
"Jenom jsme se líbali, Červenko."
"Tys mě líbal. Já ti sála krev." Úkosem jsem na něj pohlédla. "Jo, a taky si měl ruku pod mým svetrem, na to bych málem zapomněla."
Vzal mi květináč s levandulí a chytil mě za ruku. "Tak na to já hned tak nezapomenu."
Nezůstala mi žádná volná pěst, takže jsem ho nemohla praštit. Spokojila jsem se s vražedným pohledem. "Byl to trapas. Zlý sen. Proč nás musel vidět zrovna Loren?"
"Co je nám do Blakea? Vždyť ani není opravdový profesor."
"Byl to trapas," zopakovala jsem a ze srdce si přála, aby mi konečně slezl z tváří ruměnec. Taky jsem si přála, abych si mohla ještě cucnout Erikovy krve, ale nechala jsem si to moudře pro sebe.
"Mně to trapné nepřišlo.

Jsem rád, že nás viděl," řekl Erik spokojeně.

"Ty jsi rád? Vzrušuje tě, když se na tebe při líbání někdo dívá, nebo co?" Bezva. Erik je úchylák a já se to dozvídám teprve teď.
"To mě nevzrušuje ani trochu, ale stejně jsem rád, že nás viděl." Najednou se mu z hlasu i z tváře vytratil smích. "Nelíbí se mi, jak na tebe kouká."
Můj žaludek udělal přemet. "Jak to myslíš? Jak se na mě kouká?"
"Jako kdybys nebyla studentka a on učitel." Odmlčel se. "Ty sis toho nevšimla?"
"Eriku, tobě přeskočilo." Nenápadně jsem se vyhnula přímé odpovědi. "Loren se na mě přece nekouká vůbec nijak." Srdce mi bušilo, div mi nevyskočilo z hrudi. Sakra, jasně že jsem si všimla, jak na mě kouká! Přímo to bije do očí! Dokonce jsem to rozebírala se Stevie Rae. Ale pak se stala spousta věcí a Loren skoro na měsíc odjel, a tak jsem si řekla, že se mi to všechno jenom zdálo.
"Říkáš mu křestním jménem," ozval se Erik.
"Jo, ale sám jsi povídal, že vlastně není opravdový profesor."
"Já mu křestním jménem neříkám."
"Pomohl mi vyhledat informace, které jsem potřebovala, když jsem vymýšlela nová pravidla pro Dcery temnoty." Nebyla to vyložená lež, spíš taková nadsázka. Já hledala informace. Loren byl u toho. Povídali jsme si o tom. Pak mě pohladil po tváři. Hned jsem tu vzpomínku odehnala a rychle mluvila dál. "A taky se mě vyptával na moje tetování." Což vlastně udělal. Stáli jsme za úplňku venku a já mu ukázala skoro celá nahá záda, protože se chtěl podívat... dotknout se... a najít inspiraci pro báseň. Násilím jsem se odpoutala i od těchhle myšlenek a celé to uzavřela: "Takže se prostě známe."
Erik zabručel.
V hlavě mi šrotovalo, jako bych tam měla rodinu pískomilů v běhacím kole, ale když jsem promluvila, znělo to pohodově a bezstarostně. "Eriku, ty na Lorena žárlíš?"
"Ne." Podíval se na mě, zase se odvrátil a potom mu oči znovu sjely zpátky. "Jo. Dobře, trochu."
"Nemáš proč. Mezi námi dvěma nic není, máš moje slovo." Šťouchla jsem do něj ramenem a myslela jsem to v tu chvíli úplně vážně. Stačilo mi, že nemám ponětí, co si počnu s otisknutým Heathem, nepotřebovala jsem navrch tajnou aférku s někým, kdo je pro mě ještě stokrát nevhodnější než můj lidský bývalý kluk. (Bohužel už jsem zjistila, že to, co nejmíň potřebuju, je zároveň to, co mě obvykle v nejbližší době čeká.)
"Prostě z něj nemám dobrý pocit," řekl Erik.
Zastavili jsme se před vchodem do dívčí koleje. Pořád jsem ho držela za ruku. Vzhlédla jsem k němu a nevinně zamžikala. "nevěděla jsem, že k Lorenovi něco cítíš."
Zašklebil se. "Jen to ne." Přitáhl mě k sobě a objal mě. "Promiň, že jsem kvůli němu tak vyváděl. Vím, že spolu nic nemáte. Na chvíli jsem asi ze žárlivosti zblbnul."
"Takhle nemluv. Mně nevadí, když na mě žárlíš. Teda když to není moc."
"Jsem do tebe blázen, Červenko," vzdychl, sklonil se a přejel mi rty ušní lalůček. "Škoda že už je tak pozdě."
Zachvěla jsem se. "To teda jo." Fakticky mě to mrzelo, ale přes jeho rameno jsem viděla stále světlejší nebe a navíc jsem byla hrozně unavená. Po té oslavě, výstupu s mámou a tupčímem a setkání s nemrtvou nejlepší kámoškou jsem už vážně potřebovala být chvíli sama, všechno si v klidu přebrat a pak spát jako dřevo až do rána (vlastně v mém případě spíš až do večera). Jenomže z Erikovy náruče se mi ani trochu nechtělo.
Dal mi pusu na temeno a přivinul mě k sobě. "Hele, už ses rozmyslela, kdo bude při úplňkovém rituálu ztělesňovat zemi?"
"Ne, ještě ne." Do háje. Úplněk bude za dva dny, jenže já na ten obřad vážně nechtěla ani pomyslet. Nahradit Stevie Rae by bylo bolestné, i kdyby byla na sto procent mrtvá, ale s vědomím, že je mrtvá jen napůl a potlouká se po smradlavých uličkách a hnusných tunelech, jsem se cítila ještě mnohem hůř. Nebylo to prostě správné.
"Ujmu se toho, jestli chceš. Stačí říct."
Zvedla jsem hlavu a zadívala se na něj. Společně s dvojčaty, Damienem a pochopitelně se mnou patří do rady prefektů. Já jsem hlavní prefektka, i když chodím do nejnižšího ročníku. Stevie Rae byla taky prefektka a já se zkrátka nedokázala rozhodnout, kdo ji má nahradit. Vlastně jsem potřebovala nominovat do rady dva studenty, ale ani o tom posledním volném místě jsem nepřemýšlela. Ach jo, je toho na mě moc. Zhluboka jsem se nadechla. "Budeš prosím při úplňkovém rituálu představovat zemi?"
"Jasně, Červenko. Ale jestli proti tomu nic nemáš, měli bychom si vyvolávání kruhu nejdřív vyzkoušet. Vy všichni máte nadání pro nějaký živel, ty dokonce pro všech pět, a asi by bylo lepší zjistit, jestli všechno klapne, když mezi vámi bude někdo bez nadání."
"No, ty nejsi tak docela bez nadání."
"Teď nemám na mysli svoji úžasnou líbací techniku."
Obrátila jsem oči v sloup. "Já taky ne."
Přitáhl jsi mě ještě blíž, až jsme na sobě byli úplně nalepení. "Tak to bych ti ji měl předvést v plném rozsahu."
Zahihňala jsem se a on mě políbil. Pořád jsem na jeho rtech cítila příchuť krve a o to byla ta pusa lepší.
"Něco mi říká, že jste se usmířili," ozvala se Erin.
"Taky mám ten pocit, ségra," připojila se Shaunee.
Tentokrát jsme od sebe neodskočili, jen jsme oba vzdychli.
"V téhle škole pojem soukromí ztrácí smysl," zamumlal Erik.
"Ale prosím vás, vždyť si za to můžete sami. Ocucáváte se tady všem na očích," ohradila se Erin.
"Podle mě je to sladké," prohlásil Jack.
"To je tím, že jsi sám hrozně sladký," řekl Damien, vzal Jacka v podpaží a společně sešli po širokém vstupním schodišti.
"Ségra, já budu zvracet. Jak jsi na tom ty?" zahučela Shaunee.
"Úplně stejně. Někdo by měl přinést kýbl," řekla Erin.
"To se vám z toho cukrování dělá špatně jo?" zeptal se jich Erik se zlomyslným zábleskem v očích. Byla jsem zvědavá, co chystá.
"Příšerně," prohlásila Erin.
"Moje slova," přisvědčila Shaunee.
"Takže vás asi nezajímá, co jsem vám měl vzkázat od Colea a T. J.?"
"Od Colea Cliftona?" vyhrkla Shaunee.
"Od T. J. Hawkinse?" zajímala se Erin.
"Právě od těch."
Hluboce cynická dvojčata okamžitě začala vidět věci v mnohem pozitivnějším světle. "Cole je fááákt kus," zapředla Shaunee. "Ty jeho blonďaté pačesy a rošťácké modré oči... Nejradši bych mu naplácala na holou."
"T. J." Erin se dramaticky začala ovívat dlaní. "Ten kluk fantasticky zpívá. A je fantasticky vysoký... Hmmm, já ho prostě žeru."
"Mám tohle divadýlko chápat tak, že byste přece jen o nějaké cukrování stály?" zeptal se Damien a blahosklonně zvedl obočí.
"Ano, komteso Damienová," zapěla Shaunee, kdežto Erin jen zlostně přimhouřila oči a přikývla.
"Tys jim měl od kluků něco vzkázat?" pobídla jsem Erika, než Damien stačil něco odseknout. Asi tak pomiliónté se mi zastesklo po Stevie Rae. Je daleko lepší usmiřovatelka než já.
"Jo, napadlo nás, jestli byste Shaunee, Erin a ty," stiskl mi rameno, "nechtěly zítra večer jít do IMAXu."
"Jako že s tebou, Colem a T. J.?" zeptala se Shaunee.
"Přesně. Jo, a Damien s Jackem jsou taky zvaní."
"Na co se jde?" zajímal se Jack.
Erik udělal dramatickou pauzu. "Protože jsou svátky, v IMAXu je speciální promítání 300."
Teď se pro změnu začal ovívat Jack.
Damien se široce usmál. "Počítejte s námi."
"S námi taky," řekla Shaunee a Erin přikývla tak nadšeně, až se jí blonďaté vlasy rozletěly jako nějaké bláznivé roztleskávačce.
"300 je podle mě naprosto perfektní film. Každý si v něm něco najde," vmísila jsem se do hovoru. "Polonazí chlapi pro ty, koho berou kluci. Polonahé ženské pro ty, co jsou na holky. A spousta šíleně hrdinské akce, která bere úplně každého."
"A k tomu navrch půlnoční projekce pro ty, kdo nemají rádi denní světlo," dodal Erik.
"Dokonalost sama," řekl Damien.
"Moje slova," pronesla unisono dvojčata.
"Já jsem se jen usmívala jako idiot. Naprosto je miluju. Všech pět dohromady a každého zvlášť. Poprvé za uplynulý měsíc jsem se cítila jako dřív – spokojená, dokonce šťastná, a to přesto, jak moc mi schází Stevie Rae.
"Takže domluveno?" zeptal se Erik.
Všichni přisvědčili.
"Tak mi radši jdeme domů. Kdo ví, co by s námi udělali, kdyby nás po večerce nachytali na dívčím území," zavtipkoval.
"Ano, radši půjdeme," souhlasil Damien.
"Ještě jednou všechno nejlepší, Zoey," ozval se Jack.
Ach jo, ten kluk je zlatíčko. Věnovala jsem mu zářivý úsměv. "Děkuju, jsi sladký." Zadívala jsem se na ostatní. "Omlouvám se, že jsem ten dnešek tak zkazila. Vaše dárky se mi doopravdy moc líbí."
"To znamená, že je budeš nosit?" opáčila Shaunee a provrtala mě pronikavýma čokoládovýma očima.
"Jo, budeš nosit ty boží kozačky, za které jsme vyhodily 295 dolarů a 52 centů?" rozvedla to Erin.
Šokovaně jsem zalapala po dechu. Holky mají prachaté rodiče. Já na rozdíl od nich nejsem zvyklá vlastnit boty za tři sta dolarů. Přiznám se, že když jsem teď věděla, kolik stály, líbily se mi čím dál víc. "Jasně. Budu ty fááákt boží boty nosit," napodobila jsem Shaunee.
"Ta šála taky nebyla vyloženě levná," prohodil povzneseně Damien. "Už jsem říkal, že je kašmírová?"
"Říkal. Asi tak stokrát," zamumlala Erin.
"Já kašmír miluju," ujistila jsem ho.
Jack zesmutněl a sklopil oči. "Moje těžítko zas tak moc nestálo."
"Ale o to je hezčí a báječně se hodí k mému nádhernému řetízku se sněhulákem, který už nikdy nesundám." Usmála jsem se na Erika.
"Ani v létě?" zeptal se.
"Ani v létě," odpověděla jsem pevně.
"Děkuju, Červenko," zašeptal a lehce mě políbil.
"Už se mi zase chce blinkat," vzdychla Shaunee.
"Co je s tím kýblem?" zasténala Erin.
Erik mě ještě naposled sevřel v náruči a pak se rozběhl za Jackem a Damienem. Přes rameno ještě zavolal: "Nebojte, já klukům vysvětlím, že vy dvě na líbání prostě nejste."
"Zkus to, a já tě zabiju," řekla Shaunee sladce.
"Zakroutím ti krkem," upřesnila neméně sladce Erin.
Rozchechtala jsem se a zaslechla, jak se Erik v dálce taky směje. Popadla jsem květináč s levandulí, přivinula si k hrudi Draculu a šla s kamarádkami dovnitř. V tu chvíli jsem začala věřit, že třeba Stevie Rae vážně pomůžu a zase budeme všichni spolu.
Bohužel se ukázalo, že to byla naivní představa. A naprosto nereálná.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře