1.kapitola

14. prosinec 2011 | 00.15 |

 Milý deníčku,

" zašeptala Elena, "je to tak
frustrující. Nechala jsem tě v kufru jaguára
a jsou dvě hodiny ráno." Bodla
prstem do podolku své noční košile, jako by držela v ruce
pero a právě udělala tečku. Pak zašeptala ještě tišeji
a opřela čelo o okno: "A já se bojím jít ven – do tmy –
a přinést si tě. Bojím se!" Znovu bodla prstem a pak, zatímco
cítila, jak jí slzy stékají po tváři, váhavě stiskla na
mobilu tlačítko nahrávání. Bylo to hloupé plýtvání baterií,
ale nemohla si pomoct. Potřebuje to.
"Tak jsem tady," řekla tiše, "sedím na zadním sedadle
auta. Tohle musí být pro dnešek můj deníkový zápis. Mimochodem,
pro tuhle cestu jsme si dali pravidlo – já spím
na zadních sedadlech jaguára a Matt a Damon pod širákem.
Zrovna teď je venku taková tma, že Matta nikde"
nevidím... Ale pomalu z toho blázním – pláču a cítím se
ztracená – a tolik se mi stýská po Stefanovi...
Musíme se tohohle jaguára zbavit – je příliš velký, příliš
červený, příliš křiklavý a příliš zapamatovatelný, právě
když se snažíme, aby si nás nikdo nevšiml, zatímco
cestujeme do místa, kde budeme moci osvobodit Stefana.
Až auto prodáme, budou lapis lazuli a diamantový přívěsek,
které mi Stefan dal den předtím, než zmizel, těmi
nejcennějšími věcmi, které mi zůstaly. Den předtím, než
byl Stefan podvodně odlákán pryč v domnění, že se může
zase stát obyčejným člověkem. A teď...
Jak můžu nemyslet na to, co s ním asi oni dělají, zrovna
v tuhle chvíli – ať už jsou kýmkoliv? Pravděpodobně
jsou to kitsune, zlí liškodlačí duchové ve vězení, kterému
se říká Ši-ne-Ši."
Elena se odmlčela, aby si mohla utřít nos do rukávu
noční košile.
"Jak jsem se, proboha, dostala do téhle situace?" Zavrtěla
hlavou a udeřila do opěradla zaťatou pěstí.
"Možná, že kdybych tomu dokázala přijít na kloub,
dokázala bych taky vymyslet plán A. Já mám vždycky
plán A. A moji přátelé navíc mívají plán B a plán C, aby
mi pomohli." Když Elena pomyslela na Bonnii a Meredith,
zamrkala, aby zaplašila slzy. "Ale teď se bojím,
že je už nikdy neuvidím. A bojím se o celé město
Fell's Church." Chvíli jen tak seděla, zaťatou pěst na koleni. Tichý
hlásek někde uvnitř jí našeptával: "Tak přestaň kňourat,
Eleno, a mysli. Mysli. Začni od začátku."
Začátek? Kde byl vlastně začátek? Stefan?
Ne, žila přece ve Fell's Church dlouho předtím, než
Stefan přišel.
Pomalu, skoro ospale, mluvila dál do mobilu.

"Zaprvé:

kdo jsem? Jsem Elena Gilbertová a je mi osmnáct."
Ještě o něco pomaleji pokračovala: "Já... myslím, že není
domýšlivé, když řeknu, že jsem krásná. Kdybych
o tom nevěděla, nesměla bych se nikdy dívat do zrcadla
ani poslouchat komplimenty. Není to něco, na co bych
měla být pyšná – je to prostě něco, co jsem podědila po
mámě a tátovi.
Jak vypadám? Mám blond vlasy, které mi ve vlnách
spadají na ramena, a modré oči, o nichž někteří lidé tvrdí,
že mají barvu lapisu lazuli – tmavě modré se zlatavými
skvrnkami." Uniklo jí napůl zdušené zasmání. "Možná
proto se líbím upírům."
Pak sevřela rty a s pohledem upřeným do okolních
temnot pokračovala vážným tónem.
"Hodně kluků mi říkalo, že jsem ta nejandělštější dívka
na světě. A já jsem si s nimi pohrávala. Prostě jsem je
využila – kvůli popularitě, kvůli pobavení, už ani nevím.
Jsem upřímná, jo? Pokládala jsem je za hračky nebo trofeje."
Odmlčela se. "Ale bylo v tom ještě něco jiného.
Celý život jsem čekala, že něco přijde, ale nevěděla jsem,
co to má být. Měla jsem pocit, jako bych hledala něco, co
rukama nikdy najít nemůžu. Žádné moje intriky a hrátky
s nimi se nikdy nedotkly mého... nejhlubšího nitra... dokud
nepřišel jeden velice výjimečný chlapec." Odmlčela
se, polkla a zopakovala to znovu: "Jeden velmi výjimečný
chlapec.
Jmenoval se Stefan.
A ukázalo se, že není tím, čím se zdál být, normálním
– i když úžasným – klukem ve čtvrťáku na střední,
s rozcuchanými tmavými vlasy a očima zelenýma jako
smaragdy.
Ukázalo se, že Stefan Salvatore je upír.
Skutečný upír."
Elena se musela odmlčet a několikrát se roztřeseně
nadechla, než byla schopná pokračovat.
"A stejně tak úžasný je jeho starší bratr Damon."
Skousla si ret a uplynula hodně dlouhá doba, než znovu
promluvila. "Byla bych se zamilovala do Stefana, kdybych
od začátku věděla, že je upír? Ano! Ano! Ano! Zamilovala
bych se do něho bez ohledu na cokoliv! Ale změnilo to
situaci – a změnilo to mě." Elena po paměti obkreslovala
prstem vzorek své noční košile. "Víš, deníčku, upíři dávají
najevo lásku tak, že si vzájemně vyměňují krev. Problém
byl v tom... že jsem sdílela krev i s Damonem. Ne dobrovolně,
ale protože mě ve dne v noci pronásledoval."
Povzdechla si. "Damon tvrdí, že ze mě chce udělat
upíra a svoji Princeznu noci. Ve skutečnosti má na mysli,
že mě chce jenom pro sebe. Ale já bych Damonovi nevěřila
vůbec nic, pokud by mi na to nedal své slovo. Má
takovou libůstku, že nikdy neporuší dané slovo."
Elena cítila, jak se jí na rty vkrádá neveselý úsměv, ale
teď už mluvila klidně a plynule, na mobil skoro zapomněla.
"Děvče zapletené se dvěma upíry... No, to přece musí
skončit potížemi, že? Takže jsem si možná zasloužila to,
co se mi stalo.
Umřela jsem.
Ne jenom tak, jako umírají lidé, kterým se zastaví srdce
a pak je resuscitují a pak se vrátí zpátky a mluví o tom,
že skoro vešli do Světla. Já jsem vešla do Světla.
Umřela jsem.
A když jsem se vrátila zpátky – jaké překvapení! Byla
jsem upír.
Damon byl ke mně... myslím vlastně milý, když jsem
se poprvé probudila jako upír. Možná to je důvod, proč
mám pořád... pro něj slabost. Nezneužil mojí situace,
i když to snadno mohl udělat.
Ale ve svém životě upíra jsem stihla udělat jenom málo
věcí. Stihla jsem si vzpomenout na Stefana a milovat
ho víc než kdy dřív – protože už jsem věděla, jak to měl
těžké. Musela jsem vyslechnout svoji vlastní zádušní mši.
Chm! Každý by měl mít možnost to udělat. Naučila jsem
se nosit vždycky – vždycky – lapis lazuli, aby se ze mě
nestal uškvařený upír. Musela jsem se rozloučit se svojí
mladší čtyřletou sestřičkou Margaret a navštívit Bonnii
a Meredith... "
Slzy Eleně klouzaly po tvářích, ale tiše pokračovala.
"A pak... jsem umřela znovu.
Umřela jsem tak, jako umírají upíři, když nemají lapis
lazuli a ocitnou se na slunci. Nerozpadla jsem se na
prach; bylo mi teprve sedmnáct. Ale slunce mi stejně
ublížilo. Umírání bylo téměř... pokojné. Tehdy jsem Stefana
přinutila slíbit, že se postará o Damona, a myslím,
že Damon také v duchu přísahal, že se postará o Stefana.
A tak jsem zemřela, Stefan mě držel v náručí a Damon
byl u mě... prostě jsem odplula do nikam, jako když člověk
usíná.
Pak jsem měla sny, které si nepamatuju, a pak jednoho
dne byli všichni hrozně překvapení, protože jsem k nim
mluvila skrze Bonnii, která má velké parapsychické nadání,
chudinka. Myslím, že jsem se ujala funkce ochranného
ducha Fell's Church. Městu hrozilo nebezpečí. Museli
s ním bojovat a nějak záhadně, právě ve chvíli, kdy
si mysleli, že prohráli, jsem byla vržena zpátky do světa
živých, abych jim pomohla. A – no, když byla válka vyhraná,
zůstaly mi podivné schopnosti, kterým nerozumím.
Ale byl tu taky Stefan! Byli jsme zase spolu!"
Elena se pevně objala pažemi, jako kdyby k sobě tiskla
Stefana, a představovala si jeho teplou náruč. Držela
zavřené oči, dokud se jí nezklidnil dech.
"A když se podíváme na ty moje schopnosti, tak to
máme telepatii, kterou můžu používat, pokud je telepaticky
vnímavá i osoba, se kterou se chci spojit – což jsou
všichni upíři, ale jen do určité míry, pokud si s vámi
zrovna v tu chvíli nevyměňují krev. A pak jsou tu moje
Křídla.
Je to pravda – já mám Křídla! A ta Křídla mají moc,
které by nikdo neuvěřil – jediný problém je, že nemám
nejmenší potuchy, jak ji používat. Někdy ji cítím, jako
třeba zrovna teď, jak se ze mě snaží vytrysknout, jak se
pokouší přimět moje rty, aby ji pojmenovaly, pokouší se
přimět moje tělo, aby zaujalo správný postoj. Jsou to Křídla
ochrany – což zní jako věc, kterou bychom na naší
cestě opravdu využili. Ale já si ani nedokážu vzpomenout,
jak jsem přiměla fungovat ta stará Křídla – natož
abych přišla na to, jak používat tahle nová. Omílám ta
slova, dokud si nezačnu připadat jako pitomec – ale vůbec
nic se neděje.
Takže jsem znovu lidská bytost – stejně lidská jako
Bonnie. Ach, panebože, kdybych se s ní a s Meredith tak
mohla zrovna teď vidět! Ale celou dobu si opakuju, že se
každou minutou blížím ke Stefanovi. Teda, pokud budeme
brát v úvahu, že nás Damon honí sem a tam a všude možně, abychom setřásli ze stopy každého, kdo by nás
snad mohl sledovat.
Proč by nás vůbec měl někdo sledovat? No, víš, deníčku,
když jsem se vrátila zpátky ze života po životě, nastal
přitom tak veliký výron Sil, že to vnímal každý tvor
na světě, který dokáže vnímat Síly.
Jak bych jenom mohla vysvětlit Síly? Je to něco, co má
úplně každý, ale co lidé – a zvlášť parapsychicky nadaní
lidé jako Bonnie – vůbec nevnímají. Upíři rozhodně mají
Síly a používají je k ovlivňování lidí, kteří pak mají upíry
rádi nebo si myslí, že věci jsou jiné, než ve skutečnosti
jsou – třeba jako když Stefan ovlivnil sekretářku na naší
střední, aby si myslela, že má všechny papíry v pořádku,
když ,přestoupil‘ na naši školu. Nebo používají Síly, aby
omráčili jiné upíry nebo tvory temnoty – nebo lidi.
Ale mluvila jsem o výronu Sil, ke kterému došlo, když
jsem byla vrácena z nebes na zem. Byl tak veliký, že přivábil
dva příšerné tvory z druhé strany světa. Rozhodli
se přijít a prozkoumat, co ten výron Sil způsobilo a jestli
by ho nějak nemohli využít pro sebe.
Nepřeháním, když mluvím o tom, že jsou z druhé
strany světa. Byli to kitsune, zlí liškodlakové z Japonska.
Jsou něco jako naši vlkodlaci – ale mnohem mocnější.
Jsou tak mocní, že využili malachy, což jsou ve skutečnosti
rostliny, ale vypadají jako hmyz a mohou být malí
jako špendlíková hlavička nebo tak velcí, že vám uhryznou ruku. Malachové se usadí v nervovém systému jedince,
rozprostřou se v něm a nakonec se toho dotyčného
zmocní zevnitř."
Elena se nyní třásla a mluvila tlumeným hlasem.
"A to se stalo Damonovi. Jeden malý se dostal do něj
a zmocnil se ho zevnitř, takže Damon se stal pouhou Šiničiho
loutkou. Zapomněla jsem říct, že ti kitsune se jmenovali
Šiniči a Misao. Misao je holka. Oba mají černé vlasy
s rudými konečky, ale Misao je má dlouhé. A měli by
být bratr a sestra – ale rozhodně se podle toho nechovají.
A jakmile byl Damon posedlý, Šiniči donutil jeho tělo...
dělat hrozné věci. Donutil ho mučit Matta a mě
a vím, že dokonce ještě teď ho za to Matt občas má chuť
zabít. Ale kdyby viděl to, co jsem viděla já – celé to hubené,
vlhké a bílé druhé tělo, které jsem nehty musela vytáhnout
Damonovi z páteře – až Damon nakonec omdlel
bolestí –, pak by to Matt snad pochopil lépe. Já nedokážu
vinit Damona z toho, co ho přinutil udělat Šiniči. Nedokážu.
Damon byl... Nedokážeš si představit, deníčku,
jak byl jiný. Byl zlomený. Plakal. On byl...
To je jedno, nečekám, že ho ještě takhle uvidím. Ale
pokud ještě někdy dostanu zpátky moc svých Křídel, bude
mít Šiniči velké potíže.
Myslím, že posledně to byla naše chyba, víš. Nakonec
jsme se dokázali postavit Šiničimu a Misao – ale neza bili
jsme je. Byli jsme příliš morální nebo ušlechtilí nebo co.
A to byla vážná chyba.
Protože Damon nebyl jediný, koho posedl Šiničiho
malach. Byly tu i dívky, malá děvčata – čtrnáct, patnáct
let, i mladší. A několik kluků. Chovali se... jako šílení.
Zraňovali sebe i svoje rodiny. Nevěděli jsme, jak je to
zlé, dokud nebyla smlouva se Šiničim uzavřená.
Možná jsme byli amorální, když jsme uzavřeli smlouvu
s ďáblem. Ale oni unesli Stefana – a Damon, který byl
tehdy posedlý, jim při tom pomáhal. Jakmile jsme Damona
posedlosti zbavili, jediné, co si přál, bylo se od
Šiničiho a Misao dozvědět, kde Stefan je, a pak je navěky
vyhnat z Fell's Church.
Výměnou za to vpustil Damon Šiničiho do své mysli.
Jestliže upíři mají vášeň pro Síly, kitsune mají vášeň
pro vzpomínky. A Šiniči chtěl Damonovy vzpomínky na
posledních pár dnů – na dobu, kdy byl Damon posedlý
a týral nás... a na dobu, kdy moje Křídla přiměla Damona,
aby si uvědomil, že to udělal on. Myslím si, že sám
Damon si ty vzpomínky ani nechtěl uchovat, ani na to,
co udělal, ani na to, jak se změnil, když tomu musel čelit.
A tak dovolil Šiničimu, aby si ty vzpomínky vzal výměnou
za to, že mu Šiniči vloží do mysli obraz místa, kde je
vězněn Stefan.
Problém je v tom, že jsme věřili Šiničiho slovu, když
slíbil, že pak odejde – a Šiničiho slovo neznamená vůbec
nic.
Kromě toho od té doby využívá telepatický kanál, který
vznikl mezi jeho a Damonovou myslí, a bere si víc
a víc Damonových vzpomínek, aniž by o tom Damon
vůbec věděl.
Zrovna včera v noci – zastavil nás policista, kterého
zajímalo, co dělají tři teenageři v drahém autě tak pozdě
v noci. Damon ho ovlivnil, aby nás nechal být. Ale jen
o pár hodin později na něho Damon úplně zapomněl.
Damona to děsí. A všechno, co děsí Damona – ne že
by to někdy přiznal –, děsí mě k smrti.
Také by ses, deníčku, mohl zajímat o to, co tři teenageři
opravdu dělali uprostřed ničeho, v Union County
v Tennessee – tedy podle posledního značení, které jsem
viděla. Míříme k jakési Bráně do Temné dimenze... kde
Šiniči a Misao zanechali Stefana ve vězení, kterému se
říká Ši-ne-Ši. Šiniči uložil tuto informaci pouze do Damonovy
mysli a já nedokážu přimět Damona, aby mi
řekl víc o tom, jaké to místo vlastně je. Ale je tam Stefan
a já se k němu nějak dostanu, i kdyby mě to mělo zabít.
I kdybych se měla naučit zabíjet.
Už nejsem tou líbeznou dívenkou z Virginie, kterou
jsem bývala."
Elena se odmlčela a vydechla. Pak se objala pažemi
a pokračovala.
"A proč jde s námi Matt? No, kvůli Caroline Forbesové,
která byla mojí kamarádkou od dětství. Ale minulý rok... když do Fell's Church přišel Stefan, chtěly jsme ho
obě. Ale Stefan si nevybral Caroline. A z ní se pak stala
moje největší nepřítelkyně.
Caroline se taky stala šťastnou výherkyní, pokud jde
o první návštěvu Šiničiho u dívek z Fell's Church. Ale
k věci: byla dost dlouho přítelkyní Tylera Smallwooda,
než se stala jeho obětí. Zajímalo by mě, jak dlouho vlastně
spolu byli a kde je Tyler teď. Jediné, co vím, je, že Ca roline
se spřáhla se Šiničim, protože se ‚musela vdávat‘. Tak
to alespoň sama vysvětlovala. Takže předpokládám – no,
to, co předpokládá i Damon. Že bude... mít štěňátka. Mláďata
vlkodlaka, víš, deníčku? Protože Tyler je vlkodlak.
Damon říká, že mít děťátko s vlkodlakem člověka
změní na vlkodlaka ještě rychleji, než kdyby byl kousnutý
– a že v určitou chvíli během těhotenství získá moc
být plně člověkem nebo plně vlkodlakem, ale než ta
chvíle nastane, je jenom zmateným křížencem.
Smutné je, že Šiniči Caroline nevěnoval už ani pohled,
když mu to všechno řekla.
Ale ještě předtím byla Caroline tak zoufalá, že obvinila
Matta, že ji – že ji znásilnil – během rande, které se
nepovedlo. Musela tušit alespoň něco o tom, co Šiniči
dělá, protože prohlašovala, že k tomu jejímu ‚rande‘
s Mattem došlo zrovna ve chvíli, kdy ho napadl jeden
z obřích malachů a zanechal na jeho paži zranění, která
vypadala přesně jako škrábance od dívčích nehtů.
Proto Matta začala hledat policie, a to důkladně. Takže
jsem ho v zásadě přinutila, aby odjel s námi. Carolinin
táta je jednou z nejvýznamnějších osob ve Fell's
Church – a k tomu se ještě přátelí s okresním prokurátorem
v Ridgemontu a s vůdcem jednoho z těch pánských
klubů, které mají tajné pozdravy a další věci, jež z člověka
dělají ‚prominentní osobnost‘.
Kdybych nepřesvědčila Matta, aby radši utekl, než čelil
Carolininým obviněním, Forbesovi by ho zlynčovali.
A cítím v sobě hněv jako stravující oheň – není to jenom
zlost a ublíženost kvůli Mattovi, ale zloba a pocit, že Caroline
zostudila všechny dívky. Protože většina holek nejsou
patologické lhářky a neobvinily by kluka takhle
neprávem. Tím, co udělala, zahanbila všechny dívky."
Elena se opět odmlčela, dívala se chvíli na své ruce
a pak dodala: "Občas, když dostanu vztek na Caroline,
třesou se hrníčky nebo se tužky kutálejí se stolu. Damon
říká, že to působí moje aura, moje životní síla, že od té
doby, co jsem se vrátila ze života po životě, jsem jiná.
A především to činí každého, kdo pije mou krev, neuvěřitelně
silným.
Stefan byl tak silný, že by ho ten lišák nikdy nedokázal
vlákat do pasti, kdyby ho Damon nejdřív neoklamal.
Dokázali si s ním poradit jenom tehdy, když byl oslabený
a obklopený železem. Železo nesvědčí žádnému z tajemných
tvorů, a kromě toho se upíři potřebují krmit alespoň jednou denně, jinak zeslábnou. Vsadila bych se – ne,
jsem si jistá, že právě tohle proti němu použili.
Proto nedokážu myslet na to, v jakém stavu Stefan asi
je právě teď. Ale nesmím si dovolit být příliš vystrašená
nebo rozezlená, nebo ztratím kontrolu nad svojí aurou.
Damon mi ukázal, jak uchovat auru z převážné části
v sobě, jako normální lidská dívka. Je zlatavá a krásná,
ale nepředstavuje signální oheň pro tvory, jako jsou upíři.
Protože existuje ještě jedna další věc, kterou moje
krev – a možná dokonce jenom moje aura – dokáže způsobit.
Dokáže... no, tobě, deníčku, můžu říct všechno, co
chci, že? Teď moje aura dokáže vyvolat v upírech touhu
po mně... takovou, jakou prožívají lidští kluci. Nejenom
touhu kousnout, chápeš? Ale líbat se a všechno to ostatní.
A tak se přirozeně stahují ke mně, když ji ucítí. Je to,
jako kdyby byl celý svět plný včel a já jsem byla jediným
květem.
Takže musím trénovat, jak udržet svoji auru skrytou.
Pokud se sotva projevuje, můžu být považována za obyčejnou
dívku, ne za někoho, kdo umřel a vrátil se zpátky.
Ale je těžké neustále pamatovat na to, abych ji skrývala
– a hodně to bolí, když ji chci najednou stáhnout ve
chvíli, kdy zapomenu!
A pak cítím – tohle je jen mezi námi, ano? Jestli si
tohle poslechneš, Damone, tak tě prokleju. Ale právě přitom
cítím touhu, aby mi Stefan zabořil špičáky do hrdla .Uvolní to napětí, a to je dobře. Kousnutí upíra bolí, jenom
pokud se mu bráníš nebo pokud upír chce, aby to
bolelo. Jinak je to prostě skvělý pocit – a pak se dotkneš
mysli upíra, který to udělal a... ach, mně se po Stefanovi
tolik stýská!"
Teď už se Elena třásla. Přestože se usilovně snažila
krotit svoji představivost, nedokázala přestat myslet na
to, co asi se Stefanem dělají jeho věznitelé. Zasmušile
opět uchopila mobil a nechala na něj kanout slzy.
"Nesmím přemýšlet o tom, co mu asi dělají, protože
bych se z toho mohla doopravdy zbláznit. Stává se ze mě
takovéhle neužitečné, třesoucí se, pomatené stvoření,
které chce prostě jenom křičet a nikdy už nepřestat. Každou
vteřinu se musím snažit, abych na to nemyslela. Protože
jenom klidná a rozvážná Elena, která má plán A a B
a C, mu dokáže pomoci. Až bude bezpečně v mojí náruči,
pak se teprve budu moct třást a plakat – a taky křičet."
Elena zmlkla, napůl s úsměvem, opřela hlavu o opěrku
a hlas měla chraplavý vyčerpáním.
"Teď už jsem unavená. Ale mám alespoň plán A. Potřebuju
z Damona dostat víc informací o místě, kam jdeme,
o Temné dimenzi a o čemkoliv, co ví o těch dvou
vodítkách, které mi Misao dala ohledně klíče, který odemkne
Stefanovu celu.
Myslím... myslím, že jsem se o tom ještě vůbec nezmínila.
Ten klíč, liščí klíč, který potřebujeme, abychom
Stefana dostali z cely, je rozlomený na dva kusy, jež jsou
ukryté na dvou různých místech. A když se mi Misao
pošklebovala ohledně toho, jak málo o těch místech vím,
poskytla mi úplná vodítka o tom, kde jsou. Nikdy ji ani
nenapadlo, že skutečně půjdu do Temné dimenze; prostě
se předváděla. Ale já si ta vodítka pořád pamatuju, první
polovina klíče je ‚uvnitř nástroje stříbrného slavíka‘
a druhá ‚ukrytá v Blodweddově plesovém sále‘.
Potřebuju zjistit, jestli o tom má Damon nějaké ponětí.
Protože to vypadá, že jakmile se dostaneme do Temné
dimenze, budeme se muset dostat do domů nějakých lidí
a na další místa. Aby člověk mohl prohledat plesový sál,
bude nejlepší získat pozvání na ples, ne? To zní dost jednoduše,
ale ať už to bude stát cokoliv, udělám to. Tak
snadné to je."
Elena odhodlaně vztyčila hlavu, strnula a zašeptala:
"Věřil bys tomu? Zrovna jsem vzhlédla a vidím na obloze
první známky úsvitu: světle zelenavou, krémově oranžovou
a tu nejjemnější akvamarínovou... Propovídala
jsem celou noc. Je tu teď takový mír. Zrovna teď se slunce
vyhouplo...
Co to, sakra, bylo? Něco zrovna udeřilo o střechu jaguára.
A pořádně hlasitě."
Elena vypnula diktafon v mobilu. Byla vyplašená: taková
rána – a teď ještě škrábavé zvuky na střeše...
Musí se co nejrychleji dostat z auta

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 1.kapitola katka* 27. 09. 2012 - 15:11