21.kapitola

13. únor 2012 | 18.24 |

,,Tvojí babičky?´´užasla Afrodita.,,Víš to jistě?´´

,,Stoprocentně.´´

,,Ale to není možné. Vždyť jsem to před pár minutami napsala já.´´

,,Hele, Darius mě k tobě prakticky transportoval. To přece taky není možné a stalo se to.´´

,,Jasně, pako. Děláš jako kdybys nikdy neviděla Star Trek.´´

,,Chytilas tu narážku na transportování. Tím pádem jsi taky pako.´´opáčila jsem blahosklonně.

,,Nejsem. Akorát se kamarádím se spoustou magorů.´´

,,Hele, jsem si úplně jistá, že je to babiččino písmo, a dokážu ti to. Mám od ní v pokoji dopis. Skočím pro něj.Třeba máš pravdu...´´Zvedla jsem obočí. Vynímečně, a jenom se mi to zdá.´´Už jsem chtěla vyběhnout, ale ještě jsem se zarazila a ukázala ji papír s básničkou.,,Vypadá tvoje písmo takhle?´´

Vzala si ho ode mě a zamrkala, aby líp viděla.Ve tváři se ji objevil otřesený výraz takže jsem věděla co odpoví.

,,Do hajzlu! Takhle teda rozhodně nepíšu!´´

,,Za chvilku jsem zpátky.

´´

Pokusila jsem se nechat ten zmatek na chvíli stranou, rozeběhla se chodbou ke svému pokoji a prudce rozrazila dveře. Přivítalo mě Nalino mrzuté ,,mnááá-uf!´´ Zřejmě jsem ji vytrhla z odpoledního spánku. Za okamžik jsem už držela poslední přáníčko, které mi babička poslala. Vystavila jsem si ho na psacím stole (daleko levnější verzi toho, co má

u sebe Afrodita) Mělo vepředu obrázek tří přísně se tvářících jeptišek (ty bláho, to je náhoda!) pod kterým byl nápis: Dobrá zpráva je, že se za tebe modlí.Vevnitř stálo:Ta špatná, že jsou jenom tři. Zahihňala jsem se a běžela s ním hned zase zpátky.Cestou mě napadlo,jestli by to sestře Marii Anděle připadalo vtipné nebo urážlivé. Vsadila bych se, že by se tomu zasmála, a řekla jsem si, že se jí na to někdy zeptám.

Sotva jsem  vpadla do Afroditina pokoje, už je mně natáhla ruku. ,,Ukaž to.´´podala jsem ji přání, společně s ní se nad ním sklonila a pozorně se zadívala na krátký vzkaz, který k tomu babička připsala. Afrodita pak vedle něj položila papír s básničkou a porovnaly jsme rukopis.

,,To je fakticky divné!´´vykřikla a zavrtěla hlavou. Byl totiž naprosto shodný. ,,Přísahala bych, že jsem tuhle básničku před pár minutami sama zapsala, ale tohle je naprosto jistě písmo tvojí babičky a ne moje.´´Vzhlédla ke mně. Příšerná krvavá bělma dodávala jejímu obličeji ještě  popelavější tón než normálně. ,,Měla bys jí zavolat.´´

,,Hned, ale nejdřív mi řekni, co všechno si z té vize pamatuješ.´´

,,Nevadí, když přitom zase zavřu oči a dám si na ně ručník?´´

,,Vůbec ne. Počkej znova ti ho namočím. A zrovna se taky napij.Vypadáš no, dost blbě.´´

,,Ještě aby ne. Je mi blbě.´´Nalila do sebe zbytek vody z Fidži, já ji navlhčila obklad a podala ho zpátky. Položila si ho přes oči, znova si lehla do polštářů a bezděky začala zas hladit předoucí Malecifent. ,,Moc ráda bych věděla, co má tohle všechno znamenat.´´řekla

,,Já to už asi vím.´´

,,Nekecej. Vyčetla jsi to z té básničky?´´

,,Ne, takhle jsem to nemyslela. Podle mě to souvisí s tím špatným pocitem, který máme já a Stevie Rae z Neferet. Něco chystá-něco horšího než svoje obvyklé ubohé intriky. Myslím že to začalo být vážné, když zabili Lorena.´´

,,Vůbec bych se nedivila kdybys měla pravdu, ale v téhle vizi se Neferet vůbec neobjevila.´´

,,Tak mi pověz co v ní bylo.´´

,,No, ve srovnání s jinými, co jsem poslední dobou měla, byla kratší a neobvykle jasná. Bylo léto, hezký den. Uprostřed nějakého pole, nebo vlastně spíš louky seděla žena, ale nepoznala jsem kdo to je. Opodál jsem viděla skalní výběžek a taky jsem slyšela bublat potok nebo říčku. Ta žena seděla na velké bílé prošívané dece s krajkou. Pamatuju se, jak mě napadlo, že válet po zemi bílou deku není moc dobrý nápad. Zůstaly by na ní přece fleky od trávy.´´

,,Nezůstaly.´´Už se mi zase špatně mluvilo, protože mi úplně znecitlivěly rty.,,Je bavlněná a dá se snadno vyprat.´´

,,Ty víš, co jsem viděla?´´

,,Takovou deku má babička´´

,,Tím pádem to byla tvoje babička, kdo držel tu básničku. Do obličeje jsem jí neviděla, vlastně jsem z ní neviděla skoro nic. Seděla se zkříženýma nohama a já jsem stála jakoby za ní a koukala jí přes rameno. A jakmile jsem začala číst tu básničku, všechno ostatní zmizelo, soustředila jsem se jen na ni.´´

,,Proč jsi jí opsala?´´

Pokrčila rameny: ,,Vlastně nevím. Zkrátka jsme musela. Zapsala jsem si jí ještě v té vizi. Pak jsem se z ní probrala, uviděla Daria, řekla mu ať tě přivede a potom jsem asi omdlela.´´

,,To je všechno?´´

,,Co bys ještě chtěla? Opsala jsem celou tu zatracenou říkanku, to snad stačí, ne?´´

,,Ale tvoje vize obvykle varují před nějakou děsnou katastrofou. Kde tady máš nějaké varování?´´

,,Žádné tam nebylo. Vlastně jsem ani neměla žádnou zlou předtuchu nebo něco. Byla tam prostě jen ta básnička. A ta louka byla fakticky hezká, teda na přírodu. Jak jsem říkala, byl hezký letní den. Všechno mi připadalo úplně v pohodě, dokud jsem se neprobudila a nezjistila, že mě příšerně bolí hlava a oči.´´

,,No, já mám dost zlých předtuch za nás obě,´´prohlásila jsem a vytáhla z kabelky telefon. Podívala jsem se, kolik je hodin. Skoro tři ráno.

Do pytle! Babička určitě tvrdě spí. A navíc mi došlo, že jsme s výjimkou toho divadélka s Erikem prošvihla celý vyučovací den. Bezva. Sklesle jsem si povzdychla. Věděla jsem, že se babička zlobit nebude, zato u profesorů jsem si tak jistá nebyla.

Zvedla mi to po prvním zazvonění.

,,Ptáčátko! Jsem moc ráda, že voláš.´´

,,Babi, mrzí mě, že tě ruším takhle pozdě v noci. Určitě jsi už spala a já tě budím.´vychrlila jsem ze sebe.

,,Kdepak, u-we.-tsi-a-ge-ya, jsem vzhůru. Před pár hodinami mě probudil sen o tobě a od té chvíle se modlím.´´

Důvěrně známý čerokézský výraz pro dceru ve mně vyvolal pocit lásky a bezpečí a já si v tu chvíli hrozně moc přála, aby babiččina levandulová farma nebyla od Tulsy hodinu a půl autem. Nejradši bych se za ní rovnou rozjela a nechala se obejmout. Ona by mi určitě řekla, že se všechno spraví, jako v době, kdy si máma vzala tupčíma a změnila se ve vzornou ženušku a náboženskou fanatičku. Jenže teď už nejsem malá. Moje současné problémy babiččina náruč nespraví. Stává se ze mě velekněžka a závisí na mě osudy druhých. Nyx si mě vyvolila a tak musím být silná.

,,Zlatíčko? Co? Co se ti stalo?´´

,,Nic, babi, jsem v pořádku,´´ujistila jsem ji rychle. Cítila jsem se provinile, protože jsem v jejím hlase rozeznala obavy. ,,Afrodita jenom měla další vizi, která byla tak trochu o tobě.´´

,,Zase mi něco hrozí?´´

Neubránila jsem se úsměvu. Dokud myslela, že se něco stalo mně, mluvila vystrašeně a rozrušeně, ale když zjistila, že je asi v nebezpečí jenom ona sama, hned zněla odvážně a nebojácně. Babička je prostě super.

,,Ne,myslím že ne.´´odpověděla jsem

,,Já taky myslím, že ne,´´přisvědčila Afrodita.

,,Afrodita říká, že ti nic nehrozí,aspoň právě teď ne.´´

,,Tak to ráda slyším.´´odvětila babička klidně a věcně.

,,Já taky. Jenže problém je v tom, babi, že nechápeme o čem ta její vize byla. Obvykle obsahují nějaké jasné varování. Tenkrát viděla jenom tebe, jak držíš kus papíru s básničkou, a věděla že ji musí opsat.´´ To že si ji zapsala babiččiným rukopisem jsem vynechala. Už tak to bylo divné nepotřebovala jsem to komplikovat. ,,Jenomže ta básnička nedává žádný smysl, ani jedna z nás ji nerozumí.´´

,,Možná bys mi ji měla přečíst. Třeba ji budu znát.´´

,,Přesně to nás taky napadlo.Tak poslouchej.´´

Afrodita mi naslepo papír podala a já začala číst:

Pradávný spí, leč jednou vstane

až síla země zalije se svatou krví

nalezne cíl,královna Tsi Sgili neustane

V tu chvíli mě babička přerušila:,,Vyslovuje se to t-si s-gi-li´´řekla a na druhé slovo položila zvláštní důraz.Její hlas zněl přidušeně, skoro šeptala.

,,Něco se děje, babi?´´

,,Čti dál, u-we-tsi-a-ge-ya.´´řekla rázně a daleko sebejistěji. Poslušně jsem navázala předchozím veršem a vyslovila ho správně.

Nalezne cíl, královna Tsi Sgili neustane

dokud ho z žaláře nevyplaví

Svobodu z mrtvé ruky přijme

děsivý krásou, hrůzostrašný zjevem

ztracené vlády se opět ujme

ženy pokleknou před jeho hněvem

Kalonův sladký zpěv nás doprovází

když vraždíme žárem, ze kterého mrazí

Babička vyjekla: ,,Velký duchu, stůj při nás!´´

,,Babi? CO se děje?´´

,,Nejdřív Tsi Sgili a potom Kalona. To je zlé, Zoey. Opravdu moc zlé.´´

Strach v jejím hlase mě úplně rozhodil. ,,Kdo jsou Tsi Sgili a Kalona? Co je na nich zlého?´´

,,Ona tu básničku zná?´´zeptala se Afrodita, posadila se a sundala si z obličeje obklad. Všimla jsem si, že se jí oči vracejí do normálu a není tak bledá jako před chvílí.

,,Babi, můžu tě dát na hlasitý odposlech?´´

,,Samozřejmě ptáčku.´´

Stiskla jsem tlačítko a sedla si k Afroditě na postel. ,,Už jsem ho zapnula, babi,jsem tu jenom já a Afrodita.´´

,,Afrodita a já,´´opravila mě automaticky.,

Protočila jsem oči. ,,Beru zpět, babi, Afrodita a já.´´

,,Paní Redbirdová vy tu básničku znáte?´´zeptala se spolužačka.

,,Zlatíčko, říkej mi babičko. A ne, neznám ji v tom smyslu, že bych ji někde četla. Ale slyšela jsem o ní, tedy spíš o téhle legendě. Můj lid si ji předává z generace na generaci.´´

,,Proč tě zmínka o Tsi Sgili a Kalonovi tak vyděsila?´´zeptala jsem se.

,,Jsou to čerokézští ďáblové. Nejhorší temní duchové.´´Babička se odmlčela a já slyšela, jak v telefonu něco šustí.

,,Zoey, než budeme o těch bytostech mluvit dál, zapálím vykuřovadlo. Mám tu šalvěj a levanduli a kouř budu rozhánět holubičím pírkem. Měla bys udělat to samé ptáčátko.´´

Hrozně mě to překvapilo. Vykuřování už po staletí patří k čerokézským rituálům, zvlášť když jde o olištování, vymítání nebo ochranu. Babička se pravidelně očišťuje kouřem a já si vždycky myslela, že je to prostě způsob, jak uctít Velkého ducha a očistit svoji duši.

Nikdy jsem nezažila, že by babička použila vykuřovadlo, když se o něčem mluvilo.

,,Zoey, udělej to, a hned,´´řekla přísně.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář