2.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.24 |

 " Kdo sakra jsi?" řekl Damon a pustil mě. Pro případ, že by se musel bránit.

" Myslím, že to není podstatné. Podstatné je, že vy dva půjdete se mnou!" řekl a ukázal na mě a na Damona.
2. Kapitola
" To v žádném případě." Řekl Damon a sarkasticky se usmál.
" Myslím, že pokud chceš, aby jsme zůstali na živu o pár minul déle, tak bys ho měl poslechnout." Špitla jsem Damonovi do ucha.
" Co?" divil se Damon.
" Katerina má pravu. Měl bys ji poslechnout." Říkal Eric směrem k Damovi. Ale Damon byl pořád pevně rozhodnutý zůstat tam kde je. Damona jsem moc ráda neměla, ale přeběhl mi mráz po zádech, když jsem si vzpomněla na upíra, který mu vzdoroval posledně. Během pár vteřin mu vyrval srdce z těla. Teď už by si to nikdo nedovolil.
Bylo vidět, že Ericovi dochází trpělivost. Ale Damon si s toho nic nedělal.
" Máš poslední možnost. Pak tu volbu učiním za tebe." Řekl přísným a nebezpečným hlasem.
" Jak jsem řekl. Nikam nejdu. Proč? Důvod je prostý. Jste cvoci. Oba dva." Řekl Damon a otočil se k odchodu. Eric se z ničeho nic objevil za ním a vrazil mu kůl do hrudi. Srdce mu ale nezasáhl. Damon se bolestí skácel k zemi. Bylo jen otázkou času kdy se vzpamatuje, nebo kdy ho Eric zabije.
Ale nestalo se ani jedno. Damon už se neprobral. V tu chvíli jsem vůbec nechápala co se tu děje. Došlo mi to, až když vešla do dveří starší tmavovlasá žena, která něco mumlala a přitom nespustila oči s Damona. Mělo mi dojít hned, že má na své straně spoustu čarodějů a ta žena byla jednou z nich.
" Bude v pořádku." Pošeptala směrem ke mně ta tmavovlasá žena, když se Eric otočil. Jediná moje reakce bylo kývnutí.
" Jdeme." Řekl Eric.
" A...a co Damon?" divila jsem se.
" O toho se bát nemusíš." Když to dořekl, objevil se ve dveřích další člověk. Byl to muž. Byl silný a vysoký. Dal si Damona přes rameno a vynesl ho ven. Eric mi naznačil, abych ho následovala a na to, aby mě zabil jsem se měla moc ráda. Tak jsem radši šla.
**
Když jsme vylezli z auta nikde nic nebylo. Všude okolo byl les. Ten vysoký člověk se rozhlédl kolem a vydal se směrem k lesu. Po chvíli se před námi začal rýsovat dům. Byl velký a prostorný, ale docela starý. Bez jediného slova jsem vešla dovnitř. Byla tam chodba a za ní velká místnost, která připomínala obývací pokoj. Šla jsem přímo do té místnosti a sedla jsem si na sedačku. Za chvíli přišel i Eric.
" Klaus měl přímé rozkazy ohledně tvého pokoje."
" Klaus?!" vylekala jsem se. Eric jen kývl.
" Ale teď není čas na otázky. Nejdřív ti ukážu tvůj pokoj. Bude to chvíli trvat než sem Klaus dorazí." Když to dořekl, šel zpátky na chodbu. Na konci chodby byli malé dveře.

Prošli jsme dveřmi a šli po schodech dolů.

" Kam to jdeme?" ptala jsem se.
" Jak jsem řekl. Do tvého pokoje."
" Tady to spíš vypadá jako sklep." Protestovala jsem. Ale on na to nic neřekl. Když jsme konečně sešli schody dolů, Eric otevřel poslední dveře.
" Jsme tu." Řekl a na jeho rtech byl náznak úsměvu. Nakoukla jsem dovnitř. Všude byla hlína a na zemi pár kamení. Vypadalo to jako v hrobce, ale bylo tu o trochu víc světla.
" Tohle je vtip, že?" řekla jsem nevěřícně a podívala se na Erica.
" Jak jsem řekl. Klaus měl ohledně tvého pokoje zvláštní požadavky. Já jen plním jeho rozkazy."
" Tam nepůjdu...v žádném případě." Dodala jsem.
" Myslím, že nemáš na výběr." Řekl a stoupnul si přede mě.
" Zůstaneš tam, dokud nerozhodnu jinak!" pak se otočil a odešel. Vůbec jsem si neuvědomila, že tím jak se přiblížil, mě zatlačil dovnitř. Dveře byli otevřené tak jsem se rozhodla, že se porozhlédnu po domě, ale nešlo to. Nemohla jsem se dostat ven.
" To se mi snad zdá. On mě ovlivnil!" řekla jsem nahlas.
" Tak to máš dost blbý." Ozval se hlas na mnou. Otočila jsem se a nestačila se divit.
" Damone?!"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře