3.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.25 |

 " Zůstaneš tam, dokud nerozhodnu jinak!" pak se otočil a odešel. Vůbec jsem si neuvědomila, že tím jak se přiblížil, mě zatlačil dovnitř. Dveře byli otevřené tak jsem se rozhodla, že se porozhlédnu po domě, ale nešlo to. Nemohla jsem se dostat ven.

" To se mi snad zdá. On mě ovlivnil!" řekla jsem nahlas.
" Tak to máš dost blbý." Ozval se hlas na mnou. Otočila jsem se a nestačila se divit.
" Damone?!"
3. Kapitola
" Kdo je sakra ten chlap?" rozčiloval se Damon. " Jak to, že může ovlivňovat upíry?!"
" Takže tebe taky ovlivnil." Řekla jsem si sama pro sebe a na rtech se mi objevil náznak úsměvu.
" Je to nejstarší upír na světě. Může chodit na slunce, ovlivňovat ostatní upíry....A to nejlepší nakonec. Existuje jen málo možností, jak ho zabít. Lépe řečeno, radši se o to ani nepokoušet."
" A jak ses do toho zapletla ty?"
" Bylo to už hodně dávno. Utekla jsem z domova a on mi nabídl přístřeší. Trvalo mi to docela dlouho než jsem zjistila, že je to upír a chce mě zabít.....Tak jsem to vzala do vlastních rukou."
" A stala ses upírem taky." Dokončil Damon.
" Byla to jediná možnost." Damon jen zakroutil hlavou.
"Chtěla jsem se vrátit zpátky domů, ale věděla jsem, že mě tam bude hledat, tak jsem se začala schovávat a pořád jsem před ním utíkala."
" Až do teď." Kývl Damon.
Podívala jsem se na něj se zamyšeným výrazem.
" Pořád přemýšlíš jak se odsud dostat? Vzdej to!" Nad jeho sarkasmem jsem jen zakroutila hlavou.
" Přemýšlela jsem nad tím, že je to poprvé co mě doopravdy posloucháš." Na tuhle větu neměl Damon žádnou odpověď. Chtěla jsem se ho zeptat ještě na jednu věc, ale otevřeli se dveře.
" Je čas jít."
" Kam?" divila jsem se.
" Klaus už je na cestě." Odpověděl Eric. Když vyslovil Klausovo jméno, projel mi mráz po zádech. Najednou Ericovi zazvonil mobil. Hlas, který promluvil na druhé straně sluchátka jsem hned poznala. Klaus. Za pár vteřin Eric položil mobil a řekl: " Změna plánu. Na Klause počkáme."
Když to dořekl otočil se a šel pryč. Chvíli po Ericově odchodu mě Damon pečlivě pozoroval.
" Vypadá to, že s toho Klause máš ještě větší strach, než z Erica."
" Až ho poznáš, pochopíš proč." Odpověděla jsem. Na chvíli jsem si sedla a zavřela oči. Hned co jsem je zavřela mi hlavou začalo vířit tisíce otázek, ale jedna na mě úplně křičela. Co to děláš? Tohle nejsi ty. Nikomu neříkáš, co se dřív stalo a už vůbec né pravdu! Byla to pravda. Nikdy jsem nikomu nevyprávěla celý můj příběh a rozhodně bych ho neměla vyprávět zrovna Damonovi, ale něco mi říkalo, že u něj je to v bezpečí. Že mě chápe. Otevřela jsem oči a všechny úvahy a myšlenky zase pevně zabarikádovala. Stoupla jsem si a šla k Damonovi. Naklonila jsem se k němu a pošeptala mu do ucha: " Budeme tu trčet docela dlouho a já bych věděla o něčem, co by nás na chvíli zabavilo."
" Katherine." Zašeptal Damon. " Katherine,....Trhni si!" řekl a vstal.
" Naše Katherine je zpátky. Říkal jsem si, jak dlouho ti to vydrží."
" Ale no tak.....neříkej, že jsem ti celé ty roky nechyběla."
" Tyhle časy jsou už dávno pryč."
" Uvidíme." Řekla jsem nasupeně. Po chvíli se zase otevřeli dveře a v nich stál Eric. Když tu byl předtím, vypadal klidně, ale teď....teď byl rozčílený.
" Pojď se mnou." Řekl a táhl mě za ruku ke dveřím. Když jsme byli na chodbě, uviděla jsem stát u dveří vysokou, tmavovlasou upírku. Už podle výrazu který měla na tváři, jsem poznala, že jde za Damonem. Když vešla dovnitř, ucítila jsem bodnutí žárlivosti. Vůbec jsem nechápala proč, tak jsem se tím radši nezabírala.
" Kam to jdeme?" ptala jsem se.
" Klaus za chvíli dorazí. Musíš se připravit.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře