Prolog - GRACE

15. únor 2012 | 19.43 |

Toto je příběh chlapce, který býval vlkem, a dívky, která se stávala vlčicí.

Ještě před pár měsíci byl tím mytickým stvořením Sam. To on trpěl nemocí, kterou jsme neuměli vyléčit. To na jeho sbohem záleželo ze všeho nejvíc. To on měl tajuplné tělo, tělo tak zvláštní, úžasné a děsivé, že nad tím zůstával rozum stát.

Ale teď je jaro. Nadcházejí teplé dny a zbývající vlci se zanedlouho vykulí z vlčí srsti zpátky do lidského těla. Sam zůstává Samem, Cole zůstává Colem, jen já nevězím úplně pevně ve své kůži.

Vloni jsem si nepřála nic jiného. Měla jsem celou řadu důvodů, proč se chtít začlenit do vlčí smečky, která žije v lesích za naším domem. Jenomže teď, místo abych já pozorovala vlky a čekala, až ke mně jeden z nich přijde, pozorují oni mě a čekají, až přijdu já za nimi.

Jejich oči, lidské oči ve vlčí lebce, mi připomínají vodu: jasně modrý odraz jarní oblohy, hnědý proud potoka přetékajícího deštěm, zelenou hladinu letního jezera rozkvetlou řasami, šeď řeky zalykající se sněhem. Dřív se na mě zpoza deštěm promáčených bříz upíraly jen Samovy žluté oči, kdežto teď na sobě cítím tíhu pohledů celé smečky. Tíhu vědění. Tíhu nevysloveného.

Když už znám tajemství téhle smečky, připadají mi vlci v ní podivně cizí. Krásní a lákaví, to ano, ale přece jen cizí. Za každým párem očí se skrývá neznámá lidská minulost. Sam je z nich jediný, koho jsem kdy doopravdy poznala, a teď ho mám vedle sebe. Přesně tak si to přeju, držet se s ním za ruku a cítit na krku jeho tvář.

Ale vlastní tělo mě zrazuje. Já sama začínám být to neznámé, to nepoznatelné.

Tohle je příběh o lásce. Nikdy dřív jsem netušila, že existuje tolik druhů lásky, nevěděla jsem, kolik nejrůznějších věcí jsou lidé schopni z lásky udělat.

Nevěděla jsem také, kolik existuje způsobů loučení.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře