5.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.26 |

 " Chováš se ke mně....dobře. Kdybych byla na tvém místě, zničila bych tě."

" A k čemu by mi to teď bylo? Na nenávist je vždycky čas."
" Asi máš pravdu." Usmála jsem se. Najednou mě něco napadlo. Damon mou změnu nálady zaznamenal.
" Co se děje?"
" Neovlivnil mě. Tolik spěchal za Klausem, že na to zapomněl."
5. Kapitola
" Přes Klause se ale stejně nedostaneš."
" Jako bys to zkoušel." Řekla jsem sarkasticky. Damonův výraz se změnil, ale nic na to neřekl.
" Ty jsi to zkoušel!. Že jo?"
" Možná."
" A co se stalo?" Vyptávala jsem se. Potřebovala jsem vědět všechny informace. Čím víc toho budu vědět, tím větší šanci mám. A Damon? Ten si nějak poradí.
" To, že ti to řeknu tvoje šance nezvýší." Řekl, jakoby věděl nad čím přemýšlím.
" A jestli půjdu ke dnu já, tak ty taky." Dodal výhružně.
" Víc mi pasovala ta verze, když ses ke mně choval mile." Řekla jsem s úšklebkem. Damon to ignoroval a dál přemýšlel.
" Možná by to vyšlo." Řekl nahlas.
" Co?" divila jsem se. Damon mi začal vykládal celý plán a po chvíli jsme mohli vyrazit. Otevřela jsem dveře a k mému údivu na chodbě nikdo nebyl. Nejdřív mě napadlo, že je to nějaká past, ale nebyla. Moc upírů a čarodějů tu nebylo. A ti co tu byli, byli s Klausem. Na konci chodby bylo malé okno. Ale prolézt se ním dalo. Vylezli jsme a já jsem se automaticky podívala okolo jestli tam nikdo není. Nikoho jsem neviděla, ale měla jsem takový divný pocit, že mě někdo sleduje. Když vylezl i Damon otočila jsem se a uviděla jsem před sebou jednoho z čarodějů. Věděla jsem, že to nebude zase tak snadné. Než jsem si uvědomila co mám dělat, Damon zaútočil. A zlomil mu vaz.
" Co to s tebou sakra je?" divil se Damon. A měl pravdu. Posledních pár dní jsem se chovala vážně...jinak.
" Nic." Odpověděla jsem a šli jsme dál. Už jsme byli venku, takže to nejhorší bylo za námi. Pokud si nás nevšimne Klaus. Ale ten, když jsem ho naposledy viděla, byl zaneprázdněný plánováním rituálu. Když jsme šli kolem okna, něco jsem zaslechla.
" Potřebujeme upíra." Řekl nějaký hlas.
" Radši dva. Nikdy nevíš co se stane. Tentokrát to musí vyjít." Řekl další hlas. Tento jsem ale poznala. Byl to Klaus.
" Chce nás oba zabít." Pošeptal Damon.
" Tak to by jsme si měli pospíšit." Této mojí reakci se jen zasmál.
Radši jsem ten rozhovor pustila z hlavy a rozběhla se směrem k lesu. Damon běžel hned za mnou. Nevěřil mi. Bylo to na něm vidět. Byl připravený kdykoliv zaútočit. Kdybych ho zradila.
Za pár minut jsme byli hluboko v lese, ale na sto procent jsem věděla, že pro Klause by nebyl problém nás najít.
" Za městem mám dům. Bydlí v něm člověk. Tam se nedostane."
" Ale co Stefan?"
" Stefan?" divila jsem se. "Ten je rád, že si konečně zmizel a nemotáš se kolem Eleny."
Damon se tvářil zamyšleně, ale po chvíli se začal smát. Asi to bylo tím, že jsem měla pravdu. Elena. Nemohla jsem to jméno ani vyslovit. Naše milá, sladká Elena....začala jsem se šklebit a Damon se rozesmál ještě víc. To bylo snad poprvé co mu nevadilo, že jsem si s něj dělala legraci, že ho Elena nechce.
" Budeme muset jít." Řekl po chvíli.
" To bude nejlepší. Brzo si všimnou, že jsme pryč." Asi za dvě hodiny jsme byli na místě. Bylo to už dlouho co jsem tu byla naposledy. Zhluboka jsem se nadechla a šla dovnitř. Jediné nad čím jsem teď přemýšlela bylo, jak dlouho tu budeme musel zůstat a jak dlouho vydržíme já a Damon v jednom domě.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře