8.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.28 |

 Vůbec se mi nelíbí, že proti mně používá moje vlastní zbraně. A tím, že jsem na to skoro nic neřekla jsem ho jen podpořila. Ale na druhou stranu jsem se musela sama sobě zasmát. Chovala jsem se vážně jako nemehlo. Jak jsem mohla spadnout na Damona? Ptala jsem se sama sebe a při té myšlence se rozesmála.

7. Kapitola
Další den jsme předstírali, že se nic nestalo a znuděně bloumali po domě. Ven jsme nesměli. A i když jsme tu dva, nic nemění na tom, že jsme tu zavření. Kolem poledne jsem si zapnula televizi a bezmyšlenkovitě přepínala programy. Na jednom právě hlásili zprávy.
" Našla se další dvě zohavená těla. Tento týden je to už pátý útok. Záhadou, která spojuje všechny objeti je otázka: Kam se poděla jejich krev? Jak je to vůbec možné? Zdá se, že v tomto městě už není nikdo v bezpečí...."
" Až na nás." Prohlásila jsem nahlas.
" Zatím." Dodal Damon, který se z ničeho nic objevil za mnou.
" Klaus po sobě nechává pořádnou spoušť."
" Jako vždy. Myslí si, že se vzdáme, aby toho nechal." Řekla jsem.
" Tak to vypadá, že tě tak dobře nezná." Řekl Damon sarkasticky. Na to jsem jen pokrčila rameny.
Stoupla jsem si a šla k Damonovi. " Upřímně? Nemyslím se, že ty by ses vzdal. Osud těch lidí tě nezajímá. Za každou cenu chceš zachránit hlavně sám sebe.Tak proč viníš mě?"
" Nejsem jako ty." Řekl naštvaně. Byla jsem ráda, že se něco konečně děje, tak jsem pokračovala. Od toho incidentu v koupelně jsme na sebe promluvili jen zřídka kdy.
" Jsi. Jsi stejný....Copak tě zajímají životy lidí? Copak tě zajímá někdo jiný kromě tebe?" Bylo vidět, že chce protestoval, ale neudělal to.
" Kdysi dávno jsem se staral. Zabilo mě to." Na tohle jsem nedokázala nic říct. Hned se mi ta chvíle vybavila. Bylo to v roce 1864, když se mě Damon pokoušel zachránit....
" Na tohle neřekneš nic?" ten jeho sarkasmus mi začínal lézt na nervy.
" Nevím co bych ti řekla." Odpověděla jsem.
" Jistě." Řekl s úšklebkem a odešel.
Vážně jsem nevěděla co bych mu řekla. V tu chvíli jsem se cítila jsem se zvláštně. Skoro až provinile. Ani nevím kdy naposled jsem se tak cítila. Možná když mi Klaus vyvraždil rodinu....nebo to byl alespoň podobný pocit.
Vypnula jsem televizi a lehla se na gauč, který byl hned vedle. Pocit viny pomalu vystřídal vztek. Ale nedala jsem to na sobě znát. Pořád jsem musela přemýšlet nad minulostí. Byl by s Damona upír i kdybych mu řekla co chystám? Nebo jsem mu to říct prostě nechtěla? Nevěděla jsem co mám dělat a to byl hrozný pocit. Nakonec jsem se rozhodla, že půjdu za Damonem.
Slezla jsem z gauče a vydala se nahoru. Když jsem stála přede dveřmi, chtěla jsem zaklepat, ale to by mi stejně moc nepomohlo.

Tak jsem jen otevřela a vešla dovnitř.

" Co tu chceš?" divil se Damon.
" Já....já jsem se ti přišla omluvil." Vykoktala jsem ze sebe.
" Ale asi mi s tím budeš muset pomoct, protože to je poprvé za pětset let, co se někomu omluvám."
" Páni. Díky." Řekl Damon tónem, kterým naznačoval, že mu je to úplně jedno.
" Hej. Nemluv se mnou pořád takhle. Snažím se ti omluvit. Omluvit za to, že ses stal upírem kvůli mně. Ale tebe to stejně nezajímá, tak proč se tady snažím?! Je to příšerný pocit cítit vinu a ještě k tomu vidět ten tvůj nezájem." Křičela jsem na něj. Damon na mě jen beze slova vyjeveně zíral.
" Co je?" vykřikla jsem na něj.
" Ty se cítíš provinile?" divil se Damon a málem vybuchl smíchy.
" A já myslel, že se toho snad nikdy nedožiju. Ani nevíš kolik sil mě stálo, abych se nezačal smál už dřív."
" Ty jsi to udělal schválně?"
" Byla by lež, kdybych řekl, že ne. Ale uznej, že sis to zasloužila."
" Cože?" pořád jsem tomu nemohla uvěřit.
" A odpouštím ti." Řekl Damon s úsměvem.
" Doufám, že je to jen příšerný sen z kterého se brzo probudím." Řekla jsem nasupeně a odešla. Zdálo se, že jsem Damona zase pobavila. Byla pravda, že jsem mu omluvu dlužila už docela dost dlouho, ale tohle bych čekala spíš od sebe. Asi jsem měla pravdu s tím, že je úplně stejný. Šla jsem si lehnout a přemýšlela, jak mu to oplatit, ale pořád mě nic nenapadalo. Už jsem to chtěla vzdát a uznat porážku, ale pak mě něco napadlo. Byl to geniální nápad. A taky jediná věc, která dokáže Damona na sto procet vytočil.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře