8.kapitola

" Doufám, že je to jen příšerný sen z kterého se brzo probudím." Řekla jsem nasupeně a odešla. Zdálo se, že jsem Damona zase pobavila. Byla pravda, že jsem mu omluvu dlužila už docela dost dlouho, ale tohle bych čekala spíš od sebe. Asi jsem měla pravdu s tím, že je úplně stejný. Šla jsem si lehnout a přemýšlela, jak mu to oplatit, ale pořád mě nic nenapadalo. Už jsem to chtěla vzdát a uznat porážku, ale pak mě něco napadlo. Byl to geniální nápad. A taky jediná věc, která dokáže Damona na sto procet vytočit.

8. Kapitola

Byla jsem s toho plánu nadšená. Podívala jsem se na hodiny a bylo půl desáté večer, takže už byla tma. Mohlo to počkat do zítřka, ale byla jsem na něj tak naštvaná, že jsem to chtěla za každou cenu udělat ještě teď. Jediné co na mém plánu bylo nebezpečného, bylo vyjít ven. A venku může čekat Klaus. Protože ten už určitě ví kde jsme.

Seběhla jsem schody dolů a doufala, že tam Damon nebude. Rozhlédla jsem se okolo a měla pravdu. Nikdo tam nebyl. Stoupla jsem si přede dveře a s odhodláním je otevřela. Nejistě jsem udělala první krok směrem do předu a pak se otočila zpátky k místnosti jestli se tam Damon neobjevil. Po chvíli jsem udělala další krok a pomalu vyšla ven na terasu.

Stála jsem tam a postupně si uvědomovala, že mě už nic nechrání. Klaus si pro mě může klidně přijít a já s tím nic nenadělám.

Když jsem si ale vzpomněla jak mě Damon vytočil, sebrala jsem odvahu a nakonec jsem byla ráda, že jsem po tak dlouhé době zase venku. Otočila jsem se směrem ke dveřím a chystala se zazvonit na zvonek. Dala jsem ruku ke zvonku a nadšeně zazvonila.

Pak jsem ale uslyšela zachrastit větev. Musela jsem uznat, že jsem trochu znervózněla, ale strach jsem neměla. Nějaký instinkt mě ale donutil podívat se za sebe. Když jsem se otočila, vypadalo to, že je to naposledy.

Stáli tam asi čtyři upíři v čele s Klausem. Většinou tuhle práci nechává dělat někoho jiného, ale teď už ho asi přešla trpělivost.

" No konečně." Řekl Klaus.

" Už jsem si myslel, že ten dům budu muset zlikvidovat."

Chtěla jsem rychle utéct dovnitř, ale nestihla jsem to. Během chvilky byl u mě. Ostatní se ale drželi opodál.

" Proč už mě konečně nezabiješ?!" řekla jsem prosebně a naštvaně zároveň."

" Takovou milost ti neudělím. Ale pověz mi jednu věc....Proč si vyšla ven? To jsi vážně tak hloupá, že sis myslela, že nevím kde jsi. Nebo jsi v tom malém domě už nedokázala vydržet?" Ptal se zvědavě.

Nic jsem mu na to neodpověděla, jen jsem se podívala jinam.

" Ááá už tomu rozumím. Je v tom on." Řekl a ukázal směrem k domu. Ve vnitř stál Damon a pozorně prozkoumávat situaci. Jediné v co jsem teď doufala bylo, aby Damon neudělal žádnou hloupost. Ale pak jsem si uvědomila, že neudělá. Byl v bezpečí a co bude se mnou mu bylo jedno.

Podívala jsem se na Klause, který měl spokojený výraz a naštvaně řekla:

" Můžeme už jít?!" Klaus jen kývl.

Ještě předtím než jsme zmizeli jsem udělala něco co jsem neměla. Otočila jsem se na Damona. Myslela jsem, že je rád, že odsud může konečně odejít, ale vůbec tak nevypadal. Měl úplně stejný výraz jako v roce 1864, když se mě pokoušel zachránit. Tato chvíle mě bude ještě dlouho pronásledovat. Nevěděla jsem co to mělo znamenat, ale věděla jsem jedno. Asi jsem mu tak lhostejná, jak dával všem a hlavně mě najevo, nebyla. A o to všechno to bylo horší. Jdu si rovnou pro mučivou a hodně bolestnou, dlouhou smrt.

" Je to vážně nutné?" říkala jsem naštvaně když mě dva upíři přivázali k židli.

" Jen pro teď." Řekl jeden z nich. Tyhle upíry jsem vůbec neznala, ale věděla jsem, že jsou o dost starší než já. Klaus byl teď hodně opatrný. Uvědomoval si, že jsem mu už jednou utekla a nechtěl riskovat, že se to stane znovu.

" Proč?" divila jsem se.

" Protože teď začne zábava. Ozvalo se ze zadu. Věděla jsi, že tě ten...jak že se jmenuje....Damon? Ano Damon. Že tě hledá? Myslel jsem, že je na tolik chytrý, aby se vrátil domů, ale vypadá to, že ho tu něco drží." Řekl a podíval se na mě.

Moje-kniha | 8.kapitola

8.kapitola

Chcete si článek přečíst?

Jak vypnout blokování reklamy?

Komentáře