Moje-kniha | RC review: Upíří polibky - Počátek

Autor: Ellen Schreiber

Díl: první

Žánr: fantasy, romantický

Datum vydání: 2003

Datum vydání v ČR: 2011

Nakladatelství: Zonner Press

Černá. Tímto jedním slovem by se dala charakterizovat Raven. Černé vlasy, černá rtěnka, černý lak na nehty a černé oblečení - to je ona. Už od mala byla jiná. Místo aby byla princeznou, chtěla se stát upírkou, jejím vysněným princem na bílém koni byl Drákula a k narozeninám si nepřála poníka, ale obří vojenské boty. Nemůžete se tedy divit když nezapadá do dokonalého města Dullsville, kde jsou dokonalí lídé, s dokonalými účesy, auty, domy .. zkrátka se vším. Nic zásadního se v něm neděje, ovšem drby se tu šíří rychlostí světla. Ano, zde musí naše šestnáctiletá hlavní hrdinka Raven žít a denodenně navštěvovat místní střední školu. Její jedinou a nejlepší kamarádkou je Becky - dívka, která řije s rodiči na farmě. Spolu tvoří dvojici outsiderů, kterým se všichni vyhýbají. Tedy skoro všichni, až na Trevora. Právě tohohle kluka Raven už od školky nenávidí. Jejich dětinský boj se přenesl i na půdu školy a trvá dodnes. Kdykoli může, tak ji zesměšní a nebo si neodpustí nějakou rýpavou poznámku. Pokaždé sebou vodí nejlepšího kamaráda - lépe řečeno poskoka - Matta, který je jen o něco menší zlo, než Trevor sám. To, co Raven ale poslední dobou dělá větší starosti, než Trevor, je jiný kluk - Alexander.

Přesněji řečeno Alexander Sterling. On a jeho rodina - matka, otec a stařičký komorný, kterému Raven začala říkat děsivý stařík, kvůli jeho vzhledu - se přistěhovali do jednoho domu ve městě. A ne do ledajakého. Do obrovského, starého sídla na kopci, jenž dřívě patřilo jedné baronce, která před pár lety zemřela. V tak nudném městě, jako je Dullsvill, to způsobilo obrovský rozruch. Ten ještě vzrostl, když po městě začaly kolovat zvěsti, že rodina nikdy nevychází přes den, nosí jenom černou a sluneční brýle, dokonce si v restauraci objednávají jídla výhradně bez česneku! Že by byli upíři? Jestli ano, kdo jiný by to měl zjistit, než Raven. Dá se tedy do pátrání na vlastní pěst, při kterém se s Alexandrem seznámí. Naprosto se zamiluje do jeho vlasů po ramena, božského úsměvu i jeho gotického looku. Konečně našla svou spřízněnou duši, člověka, který je stejný jako ona. Ale je doopravdy upír?

Knížka je napsaná v takovém vtipném duchu, tak jsem se místy docela zasmála. Nic moc tajemno od toho však neočekávejte. První polovinu jsem tak trošku přetrpěla, protože se tam opakovalo pořád to stejné. Ovšem když se naše milá Raven seznámila s Alexandrem, tak to začalo být docela zajímavé. Co mě totálně odrovnalo, byl ten konec - konkrétně poslední dvě strany. Před nimi to vypadalo na obří, až neuvěřitelný "hepyjend", kdy jsem si ťukala na čelo, jak může mít kniha pokračování. Hlavně kvůli konci si tedy s radostí přeču další díl.