9.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.30 |

 " Je to vážně nutné?" říkala jsem naštvaně když mě dva upíři přivázali k židli.

" Jen pro teď." Řekl jeden z nich. Tyhle upíry jsem vůbec neznala, ale věděla jsem, že jsou o dost starší než já. Klaus byl teď hodně opatrný. Uvědomoval si, že jsem mu už jednou utekla a nechtěl riskovat, že se to stane znovu.
" Proč?" divila jsem se.
" Protože teď začne zábava. Ozvalo se ze zadu. Věděla jsi, že tě ten...jak že se jmenuje....Damon? Ano Damon. Že tě hledá? Myslel jsem, že je na tolik chytrý, aby se vrátil domů, ale vypadá to, že ho tu něco drží." Řekl a podíval se na mě.
9. Kapitola
Za chvíli Klaus zase odešel. Ale protože zůstal ve vedlejší místnosti, slyšela jsem co říká.
" Protože mám dneska dobrou náladu, udělám ti nabídku. Pustím tě a ty můžeš jít. Ale...."
" Ale co?" zeptal se naštvaně Damon.
" Musíš se rozhodnout koho to vlastně chceš zachránit. Když mi přivedeš tu dvojnici, tak bude Katherine volná. Jestli ne...zabiju ji." Řekl výhružně Klaus.
Tušila jsem, že se to někdy stane. Elena byla jediná věc, kterou chtěl Klaus víc než mě. Moje smrt by ho sice potěšila, ale neporanitelnost ještě víc. A tohle rozhodnutí pro Damona nebude zase tak těžké. Zachrání Elenu, vrátí se k ní a bude rád, že já zmizím s povrchu země.
" Proč si myslíš, že ti Elenu přivedu?" Slyšela jsem přes dveře Damona.
" Už to, že jsi tady mě přesvědčilo. Nejdřív to byla nenávist co? Ale u ní to nikdy nezůstane. Mezi láskou a nenávistí je tenká hranice...." Chtěla jsem znát Damonovu reakci, ale žádnou odpověď jsem neslyšela. Ani nevím proč mi tak záleželo na tom, co teď Damon řekne, ale bylo to tak. Chtěla jsem slyšet, že mu na mě záleží, ale místo toho jsem slyšela jen Klause:
" Domluveno."
Za pár minut Klaus otevřel dveře a vešel dovnitř.
" Katherine..." řekl nadšeně a naklonil se ke mně. " Připrav se na smrt. Damon předse jen usoudil, že za to nestojíš. Takže teď už si mi k ničemu." Když to dořekl, zase zmizel.
Seděla jsem tam a zírala před sebe. Věděla jsem, že to tak bude, ale moje podvědomí se s tím ještě nevyrovnalo. Damon si zase vybral Elenu a já zase umřu. Jediný rozdíl je, že teď budu "po smrti" úplně. Pět set let jsem před tím utíkala a teď se to stane. Rukou Klause.
Stále jsem se dívala před sebe a jediné na co jsem mohla myslet bylo to, že za pár hodin umřu.
Když Klaus ráno přišel do místnosti byla jsem s tím už docela smířená.
" Připravená?" Řekl Klaus s úsměvem.
" Jdi k čertu." Řekla jsem nasupeně.
" Můžeš mi tam držet místo. Protože ty tam budeš za pár minut." Na tohle jsem neodpověděla, jen jsem se sarkasticky usmála.
Za chvíli Klaus vytáhl dřevěný kůl a chystal se mi ho vrazit do srdce, ale na moment se zastavil.
" Víš....přemýšlel jsem, jestli ti mám srdce vyrvat nebo ti ho probodnout, ale už asi víc jak jsem se rozhodl."
Pak se rozmáchl a vrazil mi kůl přímo do něj. Jediné co jsem pocítila byla ostrá bolest a za pár vteřin jsem už necítila vůbec nic.
**
Otevřela jsem oči a z hluboka se nadechla. Pořád jsem měla před sebou to, že mě Klaus zabil.
" To byl zase sen." Řekla jsem udýchaně a chtěla se narovnat. Podívala jsem se na sebe a vyděsila se ještě víc.
" To nemůže být pravda." Vykřikla jsem. Bylo mi úplně jedno, že už nejsem přivázaná a nikde nikdo není. Jediné čemu jsem teď věnovala pozornost byl kolík, který jsem měla zaražený do srdce. Cítila jsem ho tam, ale byla jsem pořád na živu. Ještě chvíli jsem se prohlížela a pak kolík vytáhla.
Nenapadalo mě žádné rozumné vysvětlení. Ale jedna věc mě v koutku mysli strašila. Co už když vážně nejsem "na živu"?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře