2.kapitola

19. únor 2012 | 09.16 |
› 

ZPÁTKY VE VLČÍ PODOBĚ jsem rychle vedla Rena mezi pozemkem domů. Když jsme byli těsně u borovic obklopujících stavební pozemek, zastavila jsem se. Zvedla jsem čenich a nasávala vzduch, chtěla jsem si být jistá, že jsme nebyli viděni nebo pronásledováni.

Už jsem ti říkal, že sem nikdo nechodí, Ren mě šťouchl do ramene. Nikdy.
Podívala jsem se na něj, má kůže se pod mou srstí zatřásla, když jsem si znovu představila, jak často byl Ren na tomto místě. Renův život byl víc osamělý, než jsem si dokázala představit. Doufala jsem, že se mi to podaří napravit.
Je vepředu, naklusala jsem směrem k lesu.

Adne vyšla opatrně přistupujíc. Její oči byly široce rozevřené směřujíc k Renovi.
"Všechno v pořádku?"zeptala se čistým tónem, ale její hlas trochu zakolísal.
Přeměnila jsem se. "Jo."
Ren naklonil hlavu, díval se na Adne. Přistoupil směrem k ní a očichal jí ruku, když ji natáhla. Nebyla jsem si jistá, co si připouští, ale jeho ocas zamával. Změnil se do podoby člověka.
"Ariadne, tohle je Renier Laroche,"uhnula jsem, aby na sebe mohli koukat beze mě uprostřed.
Usmála se a řekla "Adne."
V tom samém okamžiku on řekl "Ren."
Mrkli na sebe a pak se zasmáli.
Podívala jsem se z jednoho na druhého. Renovo vysoké svalnaté tělo nebylo nic jako to Adnino. Byla to vetchá dívka, jejíž postava rozporovala s její divokostí. Ale přece měli něco společného. V hrudi mi zahořelo, když jsem si uvědomila, že oba vypadají jako Monroe. Byla to krátká doba, co jsem strávila s Hledači, ale ukázal se jako nejlepší vůdce, jakého jsem znala. Všichni ho budeme postrádat v nastávajícím boji.
"Jsem ráda, že tě Calla přesvědčila, že jsme dobří,"řekla o něco jistějším hlasem.
Ren přikývl. "Je mi líto tvého otce."
"Náš otec,"zaváhala a pak udělala krok vpřed s rukama nataženýma směrem k němu. Obemkl kolem ní ruce a propletl si své prsty. Tak chvíli zůstali. Pak se o něj Adne opřela a položila ruce na jeho hruď. Ren vypadal překvapený, ale rychle ji k sobě přivinul.
Odkašlal si předtím, než řekl: "Víš, vždycky jsem si myslel, že by bylo super mít mladší sestru."
"Buď opatrný, co si přeješ,"Adne se na něj podívala a zašklebila se.
"Jsem spratek."
Ren se zasmál.
Nemohla jsem si pomoct. "Nedělá si legraci."
"Dík, Lilie,"Adne se na mě podívala, ale taky se zasmála. "Co bys řekla tomu, že bychom pokračovaly v obchodování s urážkami až bychom byly mimo smrtelné nebezpečí?"
"Říká ti Lilie?"Ren na ni užasle zíral.
Přikývla jsem. "Říká."
"Skvělé smýšlení,"Ren vyslal úšklebek směrem ke mně, než na ni zamrkal.
Možná tohle shledání nakonec nebyl tak dobrý nápad. Ale něco uvnitř mě, co bylo prázdné od toho útoku na Vail se náhle naplnilo uklidňujícím teplem. Nadějí.
"Tak jak se odtud dostaneme?"zeptal se Ren. "Máš auto? Nebo sněžný skútr?"
Adne z opasku vytáhla skeany, vyhodila je vysoko do vzduchu a znovu je chytila. "Jen počkej, než uvidíš šílenou zručnost tvé sestry."
Když Adne začala tkát, Ren se změnil do své vlčí podoby, sklopil uši, vrčel na světla, co pableskovala vzduchem. Zastavila se a ohlédla se přes rameno.
"Je to o dost těžší, když mě přerušuješ. Nechci, abych nás přemístila do Řecka místo Itálie."
Renův štěkot byl plný překvapení. Usmála jsem se na něj a on se přeměnil.
"Itálie?"zíral na mě. "To je vtip, že?"
"Žádný vtip,"řekla jsem. "Zatím jsem toho moc neviděla, ale to co ano, je překrásné. Je to na středomořském pobřeží."
"Nikdy jsem neviděl moře,"zamumlal.
Propletla jsem si prsty s jeho. "Já vím."
Adne se otočila od obdivování hotového portálu a podívala se na nás. Její oči doputovaly k našim propleteným rukou a ona ke mně vyslala pohled plný otázek.
Odvrátila jsem se. Její otázka byla jedna z těch, na které jsem nedokázala odpovědět.
"Jste připravení?"
Na tuhle otázku jsem mohla odpovědět. "Pojďme."
"Jsi si jistá, že je to bezpečné?"zeptal se Ren, když jsem jej postrčila kupředu. Nevěděla jsem, jestli zadrhává své nohy aby si dal načas, nebo ho ve skutečnosti portál činí nervózním.
"Ztrácíme jen každého pátého cestovatele,"zavtipkovala Adne přecházejíc mezi námi a uvrhla nás do světla.
Na druhé straně portálu mi Ren sevřel ruku tak pevně, až to bolelo.
Zatřásla jsem prsty, abych se osvobodila a ohnula je.
"Promiň,"začervenal se. "Kde to jsme?"
"V mém pokoji,"řekla Adne zavírající portál.
"Tohle je Akademie,"oznámila jsem. "Místo, kde Hledači žijí a trénují."
"Hledači žijí v Itálii?"zamračil se Ren.
"Někdy." Adne udělala smyčku kolem jeho ruky.
"Kam to jdeš?" dohonila jsem ji ke dveřím.
Zavolala přes své rameno:"Musíme o tom říct okamžitě Anice."
"Opravdu?"Byla jsem nervózní z představy představit Rena Hledačům.
"Věř mi,"řekla Adne, co vycítila mou úzkost. "Čím dřív o tom Anice řekneme, tím menší z toho bude problém. Doufejme."
"Skvěle,"zamumlala jsem.
Ren zíral na stěny Akademie stejně jako já, když jsem tu byla poprvé. Jeho tělo bylo nervózní; viděla jsem napjatost jeho ramen a zad. Nemohla jsem ho vinit. Tohle místo páchlo po Hledačích, a tuhle vůni jsme byli naučeni vnímat jako hrozbu. Když jsme dorazili ke dveřím části Haldis, Adne napjala ramena, zhluboka se nadechla a zaklepala.
Slyšela jsem tlumené hlasy na druhé straně dveří a pak je otevřel nějaká Hledačka, kterou jsem neznala.
"Musíme mluvit s Annikou,"řekla Adne dřív, než žena položila nějaké otázky.
"Jsme uprostřed rady,"řekla žena upjatě.
"Toho jsem si vědoma,"odpověděla Adne a vypjala se do celé své výšky, což není moc, ale podařilo se jí tím přivolat trochu respektu. "Tohle je naléhavé. Jindy bych to nedělala."
Žena semkla rty. "Zeptám se, zda vás chce vidět."
"Uvidí nás,"Adne obešla drmolící ženu. Vyslala jsem jí omluvný pohled a vyrazila za Adne, která chytila Rena za ruku a strkala ho spolu se mnou do místnosti.
Anika a asi tucet dalších Hledačů sedělo okolo stolu. Moc z nich jsem neuznávala. Byl tu Conner, stejně tak jako Silas a Ethan. Dívali se na Logana. Hledači se opírali o stůl hledící někam jinam, což bylo pro mě snazší.
"Jak jsem řekl,"Logan popotáhl z cigarety. "Nevím, jestli můžu odhalit lokalizaci Shayových rodičů bez bližšího ujištění o mém vlastním bezpečí.
Annika si promnula spánky. "Můžeš to z toho prosím vynechat? Nechci se ptát znovu.
"Jednoduše jednám podle aktuálních okolností,"Logan vydechl kroužek kouře měnícího pach vzduchu na tabák a hřebíček. "Myslím, že vězni by vždy měli před popravou obdržet cigaretu. A od té doby, co mi vyhrožujete, že mě zabijete, věřím, že vždycky můžu mít poskytnutý tenhle malý luxus tak dlouho, jak je můj život v ohrožení. Ne?"
Ren a já jsme unisono zavrčeli, když se na nás Logan podíval s jedním koutkem zvednutým v úsměvu. Začal se smát a pohazovat hlavou, když si znovu popotáhl z cigarety. Silas na nás zíral s otevřenou pusou. Conner si stoupl, když se Adne přiblížila ke stolu. Zamračil se na ni, když pak jeho oči doputovali ke mně a k Renovi.
"Do prdele," vydechl, než se otočil k Adne a začal křičet. "Cos to k sakru udělala?!"
Adne se zarazila, ale obdařila ho ocelovým pohledem. "To, co jsem udělala."
"Ariadne, co to má znamenat?" Annika povstala.
Adne otevřela ústa k odpovědi, ale předtím, než mohla promluvit, místností se rozlehlo vrčení. Uslyšela jsem ránu, jak byla vržena židle, co narazila do poliček na knihy za stolem.
"Co tady dělá?"Shayův pohled byl jako bouřkový mrak. Neobtěžoval se dojít okolo stolu. Byl tu jedním skokem míjící mě bez možnosti vysvětlení.
Vzduch kolem Shaye se zavlnil zabarven odstínem jeho vzteku. Cítila jsem Renovu vlastní vůni zuřivosti, náhlé a prudké, když si stoupl přede mě a bránil Shayovi. Byl v tom akt majetnictví a neomylnosti jako kdyby Shay stál na jeho půdě. Ren byl alfa a získával zpět své místo. Dopadl na zem, masivní uhlově zbarvený vlk na zlatého, co odhalil své vlastní tesáky, naježil se a napjal svaly, jak se připravoval na výpad. Chtěla jsem něco říct, ale bylo to jako kdyby mě škrtila neviditelná ruka, co moje slova tlumila mou vlastní hrůzou.
Co jsem to udělala?
Hledači tasili své zbraně, meče vyklouzávaly z pochvy, dýky se blýskaly na slunci. Kuše byly namířené. Na Rena.
Shay se vymrštil kupředu, narazil do Rena. Sjeli po podlaze, masa zubů a drápů sekajících do zlatého a černého těla. Zápas se pohyboval tak rychle, jak s sebou dva alfa vůdci zápasili, že se jejich figury zdály rozmazané stávajícíc se hrou světel a stínů. Naštěstí pro Rena, ohranění z jejich končetin dělalo nemožným, aby na něj některý z válečníků přesně namířil.
Ucítila jsem krev, než jsem to uviděla. Koková a bohatá, tahle vůně naplnila vzduch. Shay se přetočil ponořujíc své zuby do Renova ramene. Ren zavrčel, jeho vlastní zuby se zabořily do Shayovi přední nohy. Sklouzli po podlaze, karmínová stezka zabarvila mramor pod nimi.
A pak se od sebe oddělili, zápasili s popadnutím dechu připravující se na další útok. Ren zavyl, když se Shay nahrbil připraven se znovu vrhnout do boje. Kruh Hledačů na Rena znovu zamířil.
"Ne!"pláč Adne přerušil jejich vrčení. Skočila mezi oba vlky, zaštítila Rena svým tělem. Překvapeně vyjekl, ale zastavil se, aby po ní nechňapl. Shay byl stejně rozhozený Adniným zjevením. Dal se na ústup, stále vrčel, ale zíral na ni. Adne se stočila kolem Rena jako kabát. Tmavý vlk výhružně zavrčel, snažil se ji ze sebe dostat.
"Callo!"Adne na mě zírala, oči rozšířené. "Musíš to zastavit!"
Connor kráčel přes místnost na stranu Adne. Čekala jsem, že ji oddělá z Rena, ale místo toho se otočil a přidal se jako další zarážedlo mezi ni a Hledače. Tasil své meče.
"Navrhuji, aby všichni dali zbraně dolů. Teď." Logan se zašklebil pomalu popotahujíc z cigarety. Aničiny oči se zúžily. "Věřím, že je tu nějaký rozumný důvod pro tento chaos?" Hleděla na mě. Přikývla jsem, kráčela dopředu, až jsem se dostala mezi dva vlky. "Shayi, Rene,"každého z nich jsem obdařila ledovým pohledem. "Přeměňte se. Zpět. Hned." Zaváhali, pohledy zvednuté, pohledy se míhající mezi mnou a tím druhým.
"Hned,"řekla jsem a zablýskla tesáky.
Ren se přeměnil první.
Adne se převrátila, když do ní vysoké tělo narazilo. Connor ji chytil za ruce a vypadal jako kdyby se o ní v zoufalství třásl. Místo toho na ni jen hleděl rozzářenýma očima s úzkostí. Shay ještě stále zíral na Rena, když se přeměnil. Skvrny ztmavily drcenou tkaninu na Renově rameni, zatímco Shay sevřel jednu ruku kolem zkrvaveného předloktí. Místnost byla plná vůně krve a ostrého pachu strachu Hledačů. Bojovníci sklonili zbraně, ale já věděla, že bude stačit jen sebemenší záminka k útoku. Shay byl jejich jedinou nadějí vyhrát tuhle válku. Pokud by Ren představoval hrozbu pro Sciona, Hledači by jej bez milosti zabili. Musela jsem je přesvědčit, že potřebujeme Renovu pomoc. Zhluboka jsem se nadechla a dala do svých slov tolik síly, jak jsem jen dokázala. "Aniko, omlouvám se za vniknutí. Adne a já jsme se musely o něco postarat. Životně důležitého, pokud jde o záchranu této aliance."
Byla jsem vděčná, že na mě Adne nezírá.
Anika pozvedla obočí "Spustily jste svoji vlastní tajnou operaci?"
Na rty se mi vkradl pomalý úsměv. "Omlouvám se za to překvapení. Nevěřila jsem, že mohu sdílet své plány s takovým stvořením v našich řadách," pohlédla jsem na Logana, jehož úsměv zmizel. Mé důvěry kvetly.
"Záchranu, říkáš?"podezření v pohledu Aniky bylo už méně výrazné, ale bylo tam.
Adne si odkašlala "Ano, Aniko. Záchranu oprávněnou smrtí mého otce."
Při zmínce o Monroově smrti se mezi Hledači ozval šelest. Ustarané pohledy, neklidné posuny.
"Tvůj otec byl zabit v boji,"řekla Anika. "Hrozná ztráta, ale ztráty jsou způsobem života zde."
"Je tu toho víc." Adne vzala Renovu ruku. Tvářil se překvapeně, ale usmál se na ni. Shayovo obočí se spojilo dohromady, když sledoval Adne, jak vede Rena k Anice.
"Aniko, ráda bych ti představila Reniera Larocheho. Mého bratra."
Výdechy naplnily místnost. Shay na mě zíral vykulenýma očima. Přikývla jsem. Vztek v jeho očích se mísil s nově nabitou zvědavostí, co mi dávala nádech naděje. Shay měl rád Monroeho, respektoval ho. A rychle se spřátelil s Adne, co se zoufale snažila udržet svého bratra v bezpečí. Možná by hraní na tyto sympatie mohlo zmírnit jeho nenávist k Renovi. Musela jsem ho uklidnit. To, že si Shay možná myslel, že jsem ho zradila tím, že jsem šla zachránit Rena, mě trhalo zevnitř.
Když jsem přemýšlela o způsobu, jakým jsem Rena vyprostila z Vailu, bylo mi ještě hůř.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře