12.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.32 |

 Z hluboka jsem se nadechla- i když jsem kyslík vlastně ani nepotřebovala a seběhla schody dolů.

" Bonnie."
" Katherine." Řekla nuceně.
" Konečně jsi tady. Už jsem si myslela, že si pro tebe budu muset zajít osobně." Řekla jsem a v úsměvu odhalila špičáky.
12. Kapitola
S úsměvem a odkrytými špičáky jsem se pomalu přibližovala k Bonnie. Ta udělala krok dozadu a s pohledem zaměřeným na mě něco začala mumlat. Nevěděla jsem sice co, ale s jejího výrazu jsem usoudila, že se pokouší o něco, co se mi nebude líbit.
" Nevím o co se to pokoušíš, ale zřejmě to nefunguje." Řekla jsem sarkasticky.
Bonnie udělala další krok dozadu a vyděšeně se na mě podívala.
" Tak co se to děje?" ptala jsem se.
" Nemám tušení. Jen vím, že jsi odolná vůči kouzlům." Na to jsem se jen usmála.
" Ale neboj se. Zabít tě můžu i tak." Řekla a vytáhla dřevěný kůl.
" Novinka. Mrtvá už jsem......po druhé." dodala jsem sarkasticky.
Najednou se otevřeli dveře a dovnitř vešel Stefan.
" Můžete tohle přeskočit a dostat se rovnou k tomu hlavnímu?"
" Jistě." řekla jsem s úsměvěm.
" Možná bude něco napsané v knihách." řekla Bonnie.
" Dobře tak jdeme." Řekl Stefan a šel ke dveřím.
" Všichni?"
" Ale no tak.....bude to zábava." Nevím proč jsem to dělala, ale měla jsem to v povaze. Uvnitř jsem byla vyděšená, ale na venek by to na mě nikdo nepoznal. Tedy až na Damona. Při pomyšlení na jeho jméno mě napadla otázka. Kde asi tak je? Ale odpověď jsem neznala. Možná je s Elenou, možná s Alaricem a možná právě zabíjí nějakého bezbranného člověka. I když ta poslední možnost je nepravděpodobná, protože v Elenině blízkosti se snaží být člověkem.
Když jsem se vrátila zpátky do reality, Bonnie se Stefanem už na mě čekali.
Když jsme dorazili k Bonnie, chvíli opravdu váhala jestli mě pustí dál, ale Stefan jí nedával moc na výběr.
Když jsem vešla dovnitř, myslela jsem si, že uvidím nějaké "doupě". Ale ani trochu se to mé představě nepodobalo. Při té myšlence jsem se rozesmála.
Dům byl velký a místnosti v něm moderně zařízené. Až ta poslední místnost sem nepasovala. Byla malá a v ní spoustu zaprášených knih. Na stole leželi zvláštní předměty, ale neměla jsem tušení co byli zač. Bonnie se na mě ještě jednou podívala a pak šla spolu se Stefanem prohlížet knihy. Mě samozřejmě nechtěli ani k jedné pustit. Tak jsem si sedla na židli a čekala.
Po několika hodinách jsem se začala nudit. Byla jsem u čarodějnice doma takže jsem ani žádnou jinou možnost neměla.

Hlavně když té čarodějnici pomáhal ještě upír.

Po dalších několika minutách jsem uslyšela kroky a ve dveřích se objevil Damon.
" Páni. Tak tebe Bonnie pozvala dovnitř?" řekl Damon sarkasticky.
" Vypadá to na den otevřených dveří, když jsi tu taky." odpověděla jsem.
" Nemůžete se jít hádat někam jinam?" Řekl naštvaně Stefan.
" No konečně." Vstala jsem a šla pryč z místnosti. Damon mě následoval.
" Co tady děláš?" divila jsem se.
" Den otevřených dveří jsem si nemohl nechat ujít." Řekl a usmál se.
" Co tu děláš doopravdy?" Zeptala jsem se ještě jednou.
" Po pravdě? ...Chtěl jsem tě vidět." Jen jsem se usmála a šla k němu blíž. Udělala jsem tak dva kroky, když v tom přišla Bonnie. Chvíli se na Damona podezíravě dívala a pak řekla: " Něco jsme našli." Hned jsem se rozběhla za ní a doufala, že to nebude tak hrozné jak tuším.
Stefan dal Bonnie zaprášenou knihu a Bonnie začala.
" Jedna čarodějnice psala, že se to jednou stalo. Ta upírka byla skoro neporazitelná. Nedokázali ji zastavit ani kouzla, ani upíři. I původní s tím měli velký problém....Píše se tady, že zjistila až od duchů jejich předků proč se vrátila zpět....." Bonnie se na mě podívala znovu, ale tentokrát jinak. A to mě trochu vylekalo... "Jsi tu, aby si porazila Klause."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře