6.kapitola

19. únor 2012 | 09.28 |
› 

 Existuje důvod, proč tomu říkají ráno poté. Vstala jsem před úsvitem se srdcem bušícím na má žebra. Šedé světlo bylo filtrováno pokojem. V noci se nahrnuly mraky, takže obloha teď měla barvu břidlice. Jak jsem spěchala pro své oblečení a chtěla vypadnout ze Shayova pokoje dřív, než se vzbudí, v duchu jsem si nadávala. Nejen, že jsem se cítila jako totální mrcha, když jsem Shaye nechala samotného ne jednou, ale dvakrát, ale taky jsem cítila potenciální důsledky, že když jsem strávila noc s ním, všechno se mi to hromadí na ramenech jako těžké kameny.

Otázky prolétávaly mou myslí, když jsem popadla ze svého pokoje čisté oblečení a běžela do sprchy. Dozví se to Ren? Mohl by Shay škodolibou radostí vyvolat boj? Nespočet nejhorších scénářů hrálo v mé hlavě, když jsem šla přímo do koupelny. Všechny končili krvácením Shaye, Rena nebo mě a zničenou aliancí. Právě teď se čelení Ochráncům nebo přízrakům zdálo mnohem řešitelnější než spád mého milostného života. Když jsem drhla svou kůži obalenou minulostí, litování mě pronásledovalo jako stín. Nechtěla jsem předstírat, že včera v noci se se Shayem nic nestalo. Každý polibek, každé pohlazení, které jsem s ním sdílela mě činilo ještě víc chtivější, ale odhalení skupině by mohlo ohrozit naši misi. Zavření přívalu vzpomínek na noc, kterou jsem strávila zabalenou v Shayově náruči ve mně vyvolalo horké mrazení, ale věděla jsem, že je teď musím odvolat pryč. Jako už tolikrát jsem byla chycena mezi povinností a vášní. Bylo toho až příliš v sázce na to, abych to nechala panovat v mém srdci, musela jsem si to urovnat v hlavě. Pokud si teď vyberu svého partnera, naše nejisté spojenectví se rozpadne. Když jsem došla do Haldisské poradny, Anika a Pascal už tu byli. Doprovázeny skupinou z Hledačů z Tordisu, které jsem neznala. K mému překvapení Ren stál v jejich středu a vypadalo to, že dává pokyny. Předpokládala jsem, že byli Pascalův
návnadový tým a zamrazilo mě. Renův plán byl dobrý, ale riskoval sám sebe příliš brzy. 
Ren zvedl hlavu, skoro jako by mi četl myšlenky. Přikývl a obrátil svou pozornost zpět k týmu. Zamítla jsem přání připojit se ke skupině a vést je jako můj alfa kolega. Tohle nebyl můj boj. Dnes ne. 
Ethan a Sabine vešli do místnosti společně. Snažila jsem se nezírat. Nepovídali si nebo se nedotýkali, ale jediný pohled mi řekl, že ani síla přírody by je nemohla rozdělit ani o píď od sebe. Vidět je mi nabídlo pocit úlevy. Nakonec jsem nebyla jediná, co se musela vyrovnávat s romantickými komplikacemi. 
Snažila jsem se být všední jak nejlépe jsem to uměla a přiblížila se k nim.
      "Dobré ranko."
      "Ahoj, Callo," Sabine na mě podezřívavě koukala. Hrát všední nebylo mou silnou stránkou.
 Ethan prostě mlčel.
       "Postrádáme loď?” Zeptal se Connor. Vešel dovnitř s Adne.
       "Opravdu přesně načasované,” řekla Anika.

        "Sakra.”
Adne mi věnovala krátký pohled, mezitím co Connor pokračoval v rozhovoru s Anikou.
"Ahoj.” Poskočila jsem při doteku ruky na mém rameni.
"Spánek v pořádku?” zeptal se Ren.
"Uhm . . . jo.” Daleko lepší než v pořádku. 
Nevadí. Shay přišel s Masonem a Nevem. Všichni žvýkali rohlíky a ovoce.
Při vůni čerstvého pečiva mi začalo kručet v břiše.
"Hladová?” zašklebil se Ren.
"Vynechala jsem snídani.”
"Množství na rozdělení.” Mason mi hodil rohlík. Zakousla jsem se do něj a předstírala, že to byl hlad a ne úzkost, co mi bránilo v pohledu na Shaye. Stál přesně vedle Rena. Čekala jsem, až se něco stane. Úšklebek, arogantní pohled – cokoliv, co prozradí Renovi, kde jsem strávila noc.
Přesto, jak skvěle rohlík voněl a chutnal, když jsem polka, bylo to jako by mi ve střevech přistála skála. Vzhledem k tomu, jak těžko jsem si pod sprchou drhla kůži a po chvíli ji opustila rozbolavělá a zčervenalá, jsem doufala, že jsem smyla všechen Shayův pach, ale nedokázala jsem se mu podívat do očí. Teď když byl tak blízko. Cítila jsem vůni hřmění a deštěm zalité listy, která mi zvlnila vlasy. Do tváře mi vběhl žár. V zoufalé snaze odvrátit se jsem se zaměřila na Rena. "A co ty? Jakou jsi měl noc?"
"Nic moc,"ušklíbl se.
Snažila jsem se udržet svůj hlas nenucený, na to že jsem si představovala, jak Ren poslouchal za dveřmi od Shayova pokoje, co se tam dělo celou noc.
"Tvůj pokoj není dostatečně pohodlný?”
Usmál se. "To nebyl ten problém.”
Můj puls se změnil v bouřlivé staccato. Musel to nějak zjistit. Ren si třel spánky.
"Měl jsem společnost."
"Promiň?" Můj hlas se zvýšil na vysoký stupeň, protože se mi to vůbec nelíbilo.
Silas klopýtl, lapal po dechu.
Kdyby nebylo jeho kobaltových až černých vlasů, možná bych ho ani nepoznala. Vyměnil svůj rádoby-rockerský šatník za klasické Hledačské oblečení. Měl dokonce meč v pochvě zavěšený u pasu.
"Zmeškal jsem něco? Mám zpoždění?!”
Anika se zamračila. "Vzhledem k tomu jsem udělala pro tuto misi speciální výjimku, aby byla více aktuální."
"Omlouvám se, Aniko.” Silas si strkal své bláznivé vlasy z obličeje.
"Nemohl jsem se rozhodnout, které psací prostředky jsou nejlepší na cestování. Usoudil jsem, že tužka a pero – každé jednou, a zápisník.” Zvedl je hrdě. 
"Navíc jsem celou noc doučoval našeho nováčka." 
Ren vzdychl dost na to, aby zachytil Silasovu pozornost. Písař se kysele zatvářil.
"Byl to poměrně obtížný student."
"Silas?” Podívala jsem se na Rena ze šíleného účesu odborníka.
"On byl tvá společnost?”
"Pořád žárlíš?” Mrkl na mě Ren.
"Nežárlila jsem,” konstatovala jsem.
"Vážně?” Dodal Ren. "Takže normálně mluvíš tónem harpie?"
Tváře mi opět zčervenaly, ale tentokrát to nemělo nic společného s mým tajným přespáním u Shaye.
"Ty vole, pokud chceš změnit tým, vítej na palubě.” Mason se usmál. 
"Ale můžeš si zvolit lepší cestu než punk-a-doodle-do.”
Silas zčervenal jako řepa a zaprskal "Dával jsem mu důležité informace o naší misi."
Mason pokrčil rameny. "Všechno, co se děje v ložnici, je důležité.”
"Neplete se.” Nev přehodil paži kolem Masonova ramene.
Silas otevřel a zavřel ústa, ale nic neřekl, Ren s ním soucítil.
"Pověděl mi o tom, jak jsi důležitej,"řekl a věnoval Shayovi nepřátelský úsměv.
"Díky tvé mnoho-pra-babičce Eiře, která nás dostala do této situace, když se stala milenkou démona.”
 "Dík, žes mi to připomněl,"řekl Shay. "Tak teď už víš, proč jste ty a Calla byli předurčeni rozřezat můj krk místo dortu na vaší svatbě. Tak blbý, že se to nestalo."
  Ren ztuhl. "Není mi líto, že jsi z Vailu vyvázl živý. Pokud jde o zbytek... prostě si počkáme, jak to dopadne, ne?"
Shay se pomalu usmál. "Určitě." Zadržela jsem dech a očekávala, že se Shay vytasí s mou návštěvou v jeho pokoji. Ale on jen zíral na druhého alfa vůdce. Štěstí pro nás všechny. Vypadalo to, že Shayův mozek není kompletně přeplněn jen jeho mužským egem.
  "Nedal jsem ti všechny podklady, cos potřeboval,"Silas se trochu vrátil ke svým staronovým lekcím. "Vrčel jsi na mě."
  "Nazvals mě ohavností." Renovy zuby byly ostré. "Cos čekal? Polibek?"
  Mason zakašlal. "Udělal bys líp."
  Silas ho ignoroval. "Jen jsem uvedl skutečnosti. Ochránci byli v rozporu s přírodními zákony.Jste-"
  Renovy ruce se ocitly na Silasově krku, aby byl na špičkách a přiškrtil svá slova. "Řekni to znovu a budeš toho litovat."
  Adne vzala Rena za paži a táhla ho pryč od písaře. "Nechtěl způsobit šarvátku."
  Ren se usmál, když pustil Silase. "Jen se ujišťuji." 
  Adne mu vrátila úsměv a zasmála se. "Všichni víme, že to byla jen maličkost, velký bratře, nemusíš to odůvodňovat."
  "Má štěstí, žes přišla na jeho záchranu," Ren jí dal ruku kolem ramen. "Tohle je podruhé."
  "Podruhé?"zeptala jsem se.
 "Včera v noci a teď,"řekl Ren.
 "Pozdě v noci jsem byla vzhůru,"řekla Adne. "Slyšela jsem Silasovu přednášku, když jsem šla do Renova pokoje a musela jsem se tam dostat dřív, než se věci staly ošklivými."
  "Už to bylo ošklivé,"řekl Ren. "Ale ještě to nebylo drsné. Přesně sis to načasovala."
  "V tom jsem skvělá,"ušklíbla se Adne. "Ty a já ještě máme hodně co dohánět."
  "Ren se na Adne usmál víc než jsem ho kdy viděla. Connor se na ně také díval. Přes ústa mu prolítl hořkosladký úsměv a já věděla, že si přál, aby Monroe svoje děti viděl pohromadě.
  "Co tady ještě dělá ten knihomol?"Connor se přestal dívat na Rena a Adne a věnoval svůj pohled Anice.
  "Jdu s tebou,"Silas strčil svůj zápisník a psací potřeby do brašny na svém rameni.
"K čertu s tebou!"
Silas se napřímil. "Tohle jsou poslední dny. Všechno, co má vyjít najevo, musí být zaznamenáno."
Connor vyslal k Anice soudící pohled. "Prosím, řekni mi, že je to vtip."
"Má pravdu, Connore,"Anika se lehce usmála. "Je tu přednost. Písaři dávají dohromady jádro týmu na mise, co konstruujeme jako ‚historické.‘"
  "Profesor může v naší hře udělat bordel,"přiskočil Ethan.
  Anika zavrtěla hlavou. "Ponech si své osobní pocity, Silas je plně trénován na operace a boje jako všichni požadovaní Hledači. Jde také."
  "Nemůže nám jen dát diktafon a my bychom nahráli všechny záznamy pro potomstvo místo něho?"zeptal se Connor.
  "Nebuď směšný,"řekl Silas. "Nemůžeš dát dohromady věty o nic líp než zaznamenat nuance, co poznamenají epochu Sciona."
  "Epochu?"Shay se zasmál. "Teď mám svoji epochu?"
Silas se na něj podíval.
  "Fajn." Connor se otočil od Aniky k Adne. "Jen se nám nepleť do cesty."
  "Jsou týmy připraveny?"zeptala se Anika.
  "Skoro."odpověděl Ren. "Sabine, doufal jsem, že půjdeš do fronty návnady."
  Obočí ji vystřelilo nahoru. "Ty ji vedeš?"
  Přikývl.
  Pohlédla na Ethana, co zavrtěl hlavou. "Vedu v Tordisu se Scionem."
 Sabine si překřížila ruce na hrudi a vystrčila bradu k Ethanovi. "Jdu tam, kam on."
"S Hledačem?" Ren se načepýřil a zvědavě se na ni podíval. "Vážně?"
  "Zeptej se na něco dalšího a já tě kousnu do ucha, Rene." Sabine se zasmála a zablýskla tesáky.
  Ethan zůstal tichý, ale viděla jsem, jak se koutek jeho úst zvedá do úsměvu. Adne zabodla Renovi loket do boku, když se snažil znovu protestovat. Alfa pohlédl na svou sestru. Když zavrtěla hlavou, pokrčil rameny. 
  "Jestli je to to, co doopravdy chceš,"řekl.
  "Převezmu její místo v návnadovém týmu,"řekl Nev a hodil pohled po Sabine. "Může jít do Tordisu a zůstat se svým chlapem."
  "Polib mi,"zavrčela Sabine pohybujíc se blíž k Ethanovi, který vypadal, že neví, jestli se má smát nebo vzít do zaječích. 
"Kde je Bryn?" Zeptala jse se a už jsem věděla odpověď.
,,Zůstává s Anselem,"řekl Mason. "Tess má dnes povolení pracovat s ním na zahradě. Bryn ho nechce opustit."
Přikývla jsem, očekávala jsem něco takového. Vědomí, že Bryn bude s Anselem, mě utěšilo. 
Stejně tak jako beta bojovníci na mé straně dokázali být nápomocní, bylo lepší pořád doufat, že její neochvějná oddanost vytáhne mého bratra z cyklu sebenenávisti. 
"Tak je to nejlepší,"řekla jsem. "Je tam, kde má být."
Moje oči se setkaly na malý moment se Shayovými a mé srdce začalo bušet. 
Nic jiného, než záblesk v jeho mechově zelených očích nedával najevo. Nezáleželo na tom, jak hluboká láska, chtíč a žárlivost byla mezi námi třemi. Dnes jsme před sebou měli jinou bitvu.. 
,,Dobře Neve,"řekl Ren. "Proč se nejdeš seznámit s týmem? Okolo minuty vyrážíme. Neumíš francouzsky, že?"
,,Jazyk je teď požadavek?" Zasmál se Nev při tom, co kráčel pryč. "Člověče, to jste mi měli zmínit, než jsem se přihlásil."
Náš malý tým se obrátil k Anice a dalším Hledačům čekajíce na rozkazy.
 "Až budete připravení, Pascale." Anika pokynula k Tordiskému Vůdci.
Pascal kývl na jednoho ze svých členů, který vytáhl skeany ze svého opasku a začal vytvářet portál. 
  "Jak se dozvíme, když Ochránci dostanou návnadu?" Zeptala jsem se.
 "Pascal potřebuje jen pět minut," odpověděla Anika.
Connor se zasmál. "Je dobrý ve vytváření dějiště."
 "Merci." Zašklebil se na něj Pascal.
Anika zasalutovala, jak Pascal, Ren a jejich týmy zmizeli v zářícím portále.
Z místa, kde jsem stála, jsem nemohla vidět nic jiného než blýskavě bílou a blankytně modrou. Sníh a oblohu. Narostl mi knedlík v krku, když se Nev přeměnil a klusal dveřmi.
Ren, který byl stále v lidské podobě se k nám otočil. Zachytil můj pohled a usmál se, potom se přede mnou objevil uhlově šedý vlk klusající k týmu.
Za chvíli potom se dveře zabouchly.
 "Co teď?" Zeptala jsem se a sevřela pěsti. Byla tu válka a já v ní nebyla. Moje kůže se mi zdála tak těsná. Chtěla jsem být vlk v bitvě. To je to, co jsem byla. Co vždy budu.
 "Počkáme," řekla Anika věnujíc mi sympatický úsměv. Setkala jsem se s jejíma očima a uvědomila si, že jako Šíp dává rozkazy, ale jen zřídka se připojuje k boji. Ocelový záblesk v jejích duhovkách mi naznačoval, že nesnášela, když chyběla, stejně jako já. V místnosti nebyly žádné hodiny, ale měla jsem pocit, že se mi tep zaškrtil každou minutou, co byli  pryč.
Anika, která přecházela po pokoji, se náhle zastavila. "Teď, Adne."
Adne se hned dala do pohybu, úplně ztracená v intrikovaném tanci svého vlnění. Mnohobarevné mihotavé světlo příze vycházející z jejích skeanů se vlnilo, zaplétalo, pomalu se formovalo v malbu, co by mohla být našimi dveřmi.
  Dveří kam?
Tordis čekal. Pokud bychom to dokázali, Shay by mohl mít první meč do elementárního kříže. Při vzpomínce na Loganova ohavná stvoření, která na nás čekala v Haldisu, jsem se otřásla. Co se schovávalo v Tordisu?
  "Dobře,"Adne těžce oddechovala. Když kolem ní Connor ovinul paži, opřela se o něj.
  "Jsi v pořádku?"zeptal se.
  Přikývla. "Jen se ujišťuju, že jsme přímo na vrcholu."
Ethan vykročil ke dveřím. Sabine ve vlčí podobě mu byla v patách. Kývl na Aniku předtím, než prošel portálem. Podívala jsem se do dveří. Třpytivým portálem jsem zahlédla téměř oslepující bělost sněhu, občas přerušenou černými kameny.
 Poskočila jsem při něžném doteku na mých zádech.
 "Promiň." Shay se na mě usmíval. "Jsi připravená?"
 "Jo,"řekla jsem a vrátila mu škádlivý úsměv. "Jsi nervózní?"
 "Ne." Otočil se zpět rameny. "Jsem vyvolený, pamatuješ?"
Zasmála jsem se, když se otočil, aby mi ukázal připoutané cepíny.
 "Pro štěstí," řekl. "A protože jsme zamířili do jiných hor."
 "Pojďme doufat, že máme víc než štěstí, co pro nás pracuje."
Connor se zasmál, protáhl se kolem portálu a hodil znechucený pohled na Silase, který si horlivě zapisoval poznámky do zápisníku. "Neříkejte nic trapného, protože se všechno zaznamenává. Od teď."
Adne přešlapovala. "Mohli byste se prosím přemístit,lidi? Druhý tým by pravděpodobně ocenil, kdybychom to udělali co nejrychleji." 
"Ano pane!" usmál se Shay. Vzal moji ruku, stiskl mi prsty, než se otočil, aby následoval Connora. Místo toho, abych ho nechala jít, jsem si ho k sobě přitáhla, stoupla jsem si na špičky a něžně ho políbila na rty.
 "Nepotřebuješ štěstí." Řekla jsem "Ale jsem pořád ráda, že sis vzal ty sekery."
Přitáhl si mě na dlouhý polibek až Connor začal pískat. Shay zavrtěl hlavou a nechal mě následovat Hledače do portálu.
  Teplo Shayovým pochopením bylo nahrazeno studeným dotekem. Pohlédla jsem dolů na Masona, vlka, co na mě zíral. Přeměnila jsem se a jeho hlas v mé mysli mě přivítal.
  Následujte vůdce. Dámy první.
 Nejsem dáma, na to nezapomínej. Rafla jsem ho do ramene.
  Dobrý postřeh. Masonův jazyk visel z jeho tlamy. Nemyslím si, že správné dámy se nechávají takhle líbat.
  Sklapni, Masone.
  Jen mi řekni. Zavrtěl ocasem. Nechala bys svého přítele být tak blízko, kdyby byl Ren pořád v místnosti?
  Řekla jsem sklapni.
  Jen chci vědět, jakou bych měl asi šanci u Neva. Vyštěkl, když jsem ho kousla do boku pronásledující ho k třpytivým dveřím.
  Když jsem narazila do země na druhé straně portálu, myslí mi prolétly dvě myšlenky. Že vzduch proudící do plic byl studenější, svěžejší, než jsem kdy dýchala. Jak vysoko jsme byli?
  Když jsem se rozhlížela kolem, dostala jsem odpověď. Zem byla vůči mé noze v úhlu, jaký se zdál nemožný. Když jsem udělala krok dolů, byla jsem si jistá, že nebudu schopná zastavit se, dokud nebudu na úpatí. Otočila jsem se na druhou stranu, kde jsem spatřila na obzoru modrou oblohu částečně blokovanou unášeným mrakem. Mrakem ve výši očí.
  Shay se otočil v pomalém kolečku, dával pozor, kam šlape. "Kde to jsme?"
 "Nadmořská výška čtrnáct tisíc sedm set padesát stop,"vychrlil Silas. "Teplota sedm stupňů, zeměpisná délka čtyřicet šest."
  "Ve Švýcarských Alpách,"dokončila Adne a zavřela portál. "Nedaleko od Mürrenu."
  Ukázala jedním ze svých skeanů na obsidiánovou skálu před námi. "Tohle je průchod do Tordisu."
  Shay zíral na černou zeď a v mysli vyjádřil své myšlenky. "Ale není tu vchod."
  "Je tu vchod,"řekla Adne posouvajíc ostré hroty zpět do svého pouzdra na pásku. "Jen je špatně vidět."
  Ethan už byl otočený k černé ploše. Když tam dorazil, dal si ruce dolů a šel bokem, celou dobu se dlaněmi posouval po stěně. Zastavil se, zaúpěl a pak zmizel.
  Sabine zakňučela, spěchala ke zdi. Očichala okraj a začala hrabat do černého kamene. Najednou se objevila ruka, co po ní chňapla. Vyjekla a dala se na ústup. Skočila jsem dopředu, protože jsem se bála, aby nezapočala dlouho trvající pád dolů na úbočí. Zaryla jsem čelisti do kůže na jejím krku, zapřela jsem se o svůj zadek a zadníma nohama kopající zadníma nohama do sněhu.
  Pusť mě, Callo. Zavrčela.
  Ne dokud zase nezačne pracovat pravidlo zemské přitažlivosti. Zavrčela jsem nazpět.
  Masonův hlas byl vyvolán k nám oběma. Přestaň s ní bojovat, Sabine. Nechceš z tohoto vrcholku spadnout. Nebyla bys přitažlivá placka. 
  Zavrčela, ale přestala se vzpínat. 
  Díky, Masone. 
  Podívala jsem se na ni, pravděpodobně jsem použila svoje zuby trochu silněji, než jsem potřebovala, ale ona málem způsobila náš nechtěný seskok. Byla jsem naštvaná. Když jsem si byla jistá, že jsme obě v bezpečné poloze, pustila jsem ji. Věnovala mi jeden zlý pohled, než se otočila zpátky ke skalní stěně.
  Ethanova hlava, která vypadala jako useknutá plovoucí na černé hladině, se objevila tak nečekaně jako ruka. "Pardon! Jen jsem vám chtěl ukázat cestu."
  Sabine a já jsme se pohnuly směrem k Ethanově beztělé hlavě. Zkoumající skálu jsem stále ještě neviděla, kdy byl jeho zbytek ukryt. Uviděla jsem ho teprve až když jsme byli prakticky na vrcholu. Křivý vchod skály se schoval. Za Ethanem ležela jen temnota. Chtělo se mi fňukat, ale kryla jsem to vrčením.
  Shay byl hned vedle mě. "Jak hostinné."
  Ethan se otočil k nám. "Pojďme."
  Řev plný bolesti a vzteku mě vytrhnul.
  To, co se řítilo ze svahu táhnoucí se svým probuzením sníh a led, byl medvěd. Ale byl větší než jakýkoliv, kterého jsem kdy viděla. Jeho obvod byl dvojnásobný, než grizzlyho, co napadl Shaye blízko Haldisu. Tohle stvoření vypadalo jako něco dávného z doby ledové.
  "Ethane!"zařval Connor. "Vypadá to, že kolem mají jinačí tým." 
  Ethanova kuše se ze skály objevila dřív než jeho tělo. Když jsme se plně objevili, už střílel. Sabine, Mason a já jsme byli pronásledováni létajícími šipkami. Náš poplatek za gravitaci tu byl příliš rychle. Neměli jsme přehled, kdy narazíme na medvěda, což znamenalo, že první úder musel počkat. Když jsme se přiblížili, ucítila jsem měď a sůl. Medvěd už byl zraněn.
  Pochází to z dalšího úderového týmu. Vyslala jsem myšlenku svým členům smečky. Snažte se najít rány.
  Rozumím, šéfe. Mason vyskočil do vzduchu. Dopadl na medvědova záda a zaryl své zuby do jeho ramene, aby se udržel před otřesy. Vysoko šel jen Mason, Sabine se rozhodla jít do spodu. Zatnula končetiny těsně ke svému tělu, aby přilnula ke svahu, takže se mohla dostat pod medvěda. Když byla pod ním, udeřila. Zakousla se medvědovi do podbřišku. 
Medvědův řev slábl. Otáčel se v kruzích a snažil se vlky setřást. Když se otočil, viděla jsem na jeho boku ráno. Vyskočila jsem a udeřila jsem tak mocně, jak jen to šlo, do krvácející rány. Kousala jsem, dokud jsem nenarazila na kost. Medvěd se vzepjal na zadní nohy a řval zuřivostí. Mason a já jsme sletěli, naše těla narazila na sněhem pokrytou cestičku. Ale medvědovo zoufalství z našich zaťatých zubů šelmu vyvedlo z rovnováhy. Převážil se. Sabine stále zakousnutá v podbřišku teď ležela na medvědovi, co ležel na zádech. Nezaváhala ani na chvíli, Sabine se zakousla do medvěda a skartovala mu břicho. Medvěd se po ní vyhoupl, ale ona uskočila z cesty.
Medvěd se snažil převrátit, ale útok Sabine byl fatální. Krvavá kalužina vytekla na led, čímž se vytvořila karmínová řeka, co přetekla přes okraj útesu. Medvěd jednou zařval, než definitivně utichl.
  Nic víc? Mason zvedl čenich do vzduchu.
  Ne, řekla bych. Otočila jsem se k Sabine. Hezká práce.
  Popotáhla. Cokoliv.
  Klusali jsme zpátky nahoru do svahu.
  "Je to v pořádku?"zeptal se Ethan.
  Přeměnila jsem se. "Byl jen jeden."
  "Dobře." Přehodil si přes rameno kuši.
  "I když mě to nepřekvapuje. Pascalův tým není sentimentální. Bude zuřit, pokud se od nich dostane ještě jeden."
  "Možná si mysleli, že se nedostaneme daleko,"řekla jsem. "Medvěd už byl zraněný. Sabine prostě tu práci dokončila."
  "Samozřejmě,"řekl Connor, naklonil se k Ethanovi a nahlas šeptal. "Hej, kámo, tvoje přítelkyně je trochu strašidelná."
  Ethan se na něho zamračil a Sabine zavrčela.
  Connor ukázal na její vyceněné zuby. "Vidíš. Podívej se na to."
  "Říkáš si o kousnutí,"řekla Adne a odtáhla ho z dosahu Sabininých tesáků.
  "Pojďme."
  Ethan se zasmál a zmizel v jeskyni.
  Sabine následovala Hledače, Mason se jí držel po boku. Byla jsem pár metrů od ní a cítila jsem Shaye, jak mě následuje blízko vedle mě.
  Ohlédla jsem se přes rameno, abych spatřila Connora, Silase a Adne na konci naší skupinky.
  Temnota zazářila rudě, když Ethan zažehnul oheň odrážející se v karmínové na stěnách, takže to vypadalo, jako by kameny začaly krvácet. Tunel byl úzký. Mačkali jsem se, abychom prošli, Ethan se do chodby skoro nevešel. Zadržela jsem dech, když něco zabručelo a protlačilo se to dopředu. Museli jsme se přeměnit do lidské podoby, abychom se mohli rozestoupit v drsných stěnách jeskyně. Truchlivé a znepokojující vzdychání hnal vítr jeskyní. 
 Ethanova louče zhasla, ale místo toho, aby nás to uvrhlo zpět do temnoty, průchod zůstal osvětlený. Už ne červeně, stěny dostaly jemně opálový nádech. Slyšela jsem, jak Ethan popadl dech. Koukal se na nás přes své rameno. "Nejsme sami."
  "Ochránci?"zeptal se Connor.
  Ethan přikývl. "Tři z nich. Stále lidé."
  Proplížila jsem se vedle něj a zírala do světla. Tunel se otevřel do zasněžené dutiny, téměř dokonalého kruhu vyříznutého do hory. Místo schované před vnějším světem, přístupné jen úzkou chodbou, kterou jsme právě prošli. Na druhé straně otvírajícího se prostoru byla skála pokrytá ledem. Sluneční světlo zahalovalo její povrch a tvořilo nespočet stínů modrého třpytu, takže to vypadalo jako drahokamy. Světlý odraz dělal skoro neuvěřitelným vidět obrys otevřeniny v ledu, ale já jsem věděla, že Tordis ležel v tom ledovci. Ale mezi Tordisem a naší partou se k obloze zvedal kouř. Tři lidé byli schouleni kolem malého táboráku. Byli zcela vybaveni náčiním do zimy, dost na odolávání náhlému drsnému počasí na hoře. 
  "Bylo by lepší, kdybychom zaútočili když ještě stále máme moment překvapení,"řekl Connor. 
  "Nemyslím si, že máme,"řekl Ethan. "Předpokládám, že jen čekají, až se ukážeme. Tuhle oblast jsme již prohledávali v minulosti a nenarazili jsme na žádné Ochránce za prvním vchodem. Tahle skupina je nová.
  "Strážci jsou teď opatrnější,"řekl Shay. "Vědí, že jdeme po kouscích. 
  "Není toho moc, co teď můžeme udělat, že?"řekl Connor vytahujíc své meče.
  "Počkej,"položila jsem ruku na jeho rameno.
  "Na co?"řekl Connor.
  "Jsou to Ochránci,"řekla jsem. "Jako my."
  "Tak nějak,"Ethan se zamračil.
  "Nech mě si s nimi promluvit."
  "Zbláznila ses,"řekl Ethan. Sundal si z ramene kuši.
  "Ne,"řekl Shay. "Čím více spojenců, tím lépe. Možná se medvědům taky nelíbí místní zaměstnanci."
  Ethan mu poslal zničující pohled.
  "Budeš hned za mnou,"řekla jsem. "Pokud se cokoliv pokazí, zaútočíš. Budu v pořádku."
  Connor se podíval na Ethana, který pokrčil rameny. "Je to alfa."
  "Dobře, Callo,"řekl Connor. "Pokud si myslíš, že to stojí za to zkusit, jdi na to. Jen mysli na to, že medvědi jsou nevrlá a tvrdohlavá zvěř."
  "A páchnou,"řekl Ethan.
  "Chceš, abych šel s tebou?"zeptal se Mason.
  "Ne,"řekla jsem. "Budu míň hrozivá na vlastní pěst."
  "Hodně štěstí,"řekl Shay a já jsem vyklouzla z úzké uličky na sluneční světlo.
  V tom momentě, co jsem stoupla na otevřené prostranství, tři Ochránci byli na nohou, sledovali mě a přistupovali ke mně.
  Zvedla jsem ruce, jdoucí opatrně kupředu. Nepřeměnili se, což jsem shledávala jako znamení naděje. Nezaměnitelná vůně medvědova pižma mě udeřila a já jsem svraštila nos. Ethan se nemýlil ohledně jejich pachu. Nepříjemný. 
  Jeden z Ochránců vystoupil, odhalil svou kapuci. Zírala na mě žena se zapletenými měděnými vlasy
"Pourquoi vous ętes ici, le loup?”
Proč jsi tu, vlku?
Moje tři a půl roku ve třídě zaměřené na francouzštinu mi moc nedaly. Vlčice. Věděla, kdo jsem. Ale neexistoval způsob, jak bych jí mohla odpovědět ve francouzštině. 
"Mí přátelé a já něco hledáme," řekla jsem a doufala, že rozumí anglicky.
Usmála se. "Máš přátelé, kteří hledají." Dokonce ani její zlomyslný přízvuk nezamaskoval její důraz na slovo hledat.
"Hledači jsou přátelé našeho druhu." Pořád jsem šla vpřed. Další dva Strážci zaujali bojovnou pozici okolo první ženy. "K naší smůle nás naši páni naučili věřit jiným."
"Možná, že jste byli v mládí uvedeni do omylu."
"Dozvěděla jsem se pravdu o válce,"řekla jsem. "A my bojovali na špatné straně."
Zasmála se a hodila pohled na její společníky, kteří se zašklebili. "Ne, vlče, tví přátele jsou jen další zoufalý podvod, protože vědí, že tuhle bitvu prohrají."
  Nevěděla jsem, jestli jsem se otřásla kvůli poryvu studeného vánku, který mě praštil, nebo kvůli drsnosti jejího tónu. 
"Vlci se mohou zbláznit." Zvedla ruku a já sledovala, jak se jí nehty prodloužily do drápů.
"Mais nous ne craignons pas la guerre.” V dalším momentě se objevil stín obrovské bestie a blokoval slunce. Zapotácela jsem se.
"Callo!" Slyšela jsem Shaye křičet, když mě udeřila obrovská medvědice, ale já už jsem se skutálela do sněhu, přeměňovala jsem se do vlčí podoby, jak jsem padala. 
Když jsem se vyškrábala na nohy, zařvala drápající se po kuši, která ji vyčnívala z její temné srsti. Hněv medvědici naplnil ohlušujícím řvaním.
Šipky z kuše proletěly vzduchem. Medvědice je ignorovala, zaujatá mou odplatou.
Ochránila jsem se před jejím útokem, zahlédla jsem Masona a Sabine zablesknout po setkání s nátlakem Strážců. 
Mé oči zachytily záblesk zlato-hnědé srsti a já jsem věděla, že v tomto souboji nejsem sama. Shay udeřil na bok medvědice těsně předtím, než mě dostihla. Úder ji dostal nepřipravenou.
Otočila hlavu a já se na ni vrhla, uzavírající své čelisti kolem jejího krku. Pod mými zuby projela silná šlacha, ale nemohla jsem dostatečně uchopit její průdušnici. Vstala na zadních nohou. Stále visící na ní jsem se houpala jako hadrová panenka. Slyšela jsem pode mnou Shayovo štěkání. Medvědice zabručela bolestí, a já věděla, že znovu udeřil. 
Kopáním s mou zadní nohou jsem se od ní hnala, uvolnila jsem své sevření, obracejíc se ve vzduchu. I když to nebylo zrovna elegantní, podařilo se mi přistát nohama na zemi.
  Medvěd už z rány krvácel, tak jsem přešla na její krk a na kousance, které Shay napáchal na jejím boku. Connor teď byl vedle něj, jednou rukou ovládal meč a druhou širokou čepel katary. Když Shay strhl medvědovu pozornost, Connor se přibližoval. S neuvěřitelnou rychlostí sekl do rány na jejím krku, rozšířil ji a poté ponořil kataru do její hrudi. Medvědice se otřásla. Connor měl tak akorát čas na úskok pryč a uvolnění čepele, než zkolabovala.
  "Pojďme,"řekl Connor mířící k ostatním. Dorazili jsme za Sabine zrovna když uskočila před dvěma medvědy, jedním černým a jedním jasanově hnědým, když se po ní vrhli. 
  Chundelatý černý medvěd zařval a skácel se k zemi. Ethanova šipka vyčnívala z medvědova levého oka. Hnědý medvěd si schoval obličej do tlap, jako by se bál, ale následně vyslal ránu po Sabine. Ethan zařval a běžel na její stranu. Medvěd zařval, udeřil do otřeseného vlka. Mason stál na svém místě mezi Sabine a medvědem.
  Kolem mě a Shaye proletěla čepel. Ostrá břitva Connorova meče klesla na stranu medvěda. Zařval, ale jinak nic. Connor zaklel. Vrhla jsem se na medvědovy zadní nohy a on byl na chvíli ochromený, ale minula jsem a narazila do země. Shay chytil medvědovu levou patu do čelisti. Medvěd prudce kopl, zatřásl s ním, aby se uvolnil a Shay přistál na zemi vedle mě.
  Medvěd náhle  narazil, jeho pravou přední nohu držel v nepřirozeném úhlu. Stříbrný provaz se táhl na jeho ramenu a vyváděl jej z rovnováhy. Chvíli mi trvalo, než jsem rozpoznala Adnin špičatý řetězec. Silas měl ruce kolem jejího pasu. Ti dva řídili bič, co přetáhl medvěda na jeho boku. Zařval v bolesti plácající se ve vzdálenosti biče.
  "Connore!" Adne zbělely klouby, když sevřela druhou stranu biče a Silasova tvář byla tak bledá jako její neprokrvené ruce.
  Connor se vymrštil v před, natáhl levou ruku. Když měl medvěd přilepený pohled na Adne a Silasovi, Connor vrazil čepel katary do rány na medvědově krku a ponořil ji hluboko do medvědova krku. Bestiino zařvání přešlo v bublání a pak klesla do klidu.
  Connor se zamračil, když vytahoval čepel z medvědova krku a čistil ji sněhem. "Někteří bojují."
  "To je pro alianci příliš,"řekl Ethan. Sabine se přeměnila do člověčí podoby. Pomohl jí na nohy a studoval její tvář.
  "Jsem v pořádku,"řekla. "Nebyla to moje první bitva."
  "Ten medvěd tě uhodil tvrdě." Dotkl se její tváře.
  "To zvládnu."
  Usmál se. "Raději bych, kdybys nemusela."
  Shayův nos se přitiskl na mou čelist. Jsi v pořádku?
  Jo. Strčila jsem do něho, když jsme se zvedli. Díky za pomoc.
  Potěšení na mé straně. Jeho zelené oči rošťácky zazářily. Před chvílí jsem koukal na vzpomínky v podobě medvěda. 
  Zavrtěla jsem ocasem a poslala do jeho myšlenek svůj smích.
"Čas na hlavní poslání,"Connor stál vedle nás. Díval se na Shaye. "Myslím, že k tomu budeš potřebovat ruce."
  Myslím, že legrace skončila. Shay mi olízl čelist a já jsem se znovu zasmála.
Legrace?
  Samozřejmě. Ty ses nebavila?
  Stále se na mě koukal, když se proměnil v člověka. Položila jsem mu bradu do dlaně a olizovala mu prsty. Bojování se Shayem na mé straně bylo víc než zábava. Bylo to všechno.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář