8.kapitola

19. únor 2012 | 09.30 |
› 

 Kakofonie zvuku, co mi zaplavila uši, když jsem dopadla na druhou stranu portálu, způsobila, že jsem se naježila. Byla to panika? Strach?

  Byla jsem polapena událostmi v ledové jeskyni, prohrála jsem se vzpomínkami na Tordis, na meč, Shaye – takže jsem skoro zapomněla, že zbytek týmů byl na jiné misi.
  Kolik jsme toho ztratili pro to, aby Shay mohl získat čepel? 
  Můj rostoucí strach se roztříštil,  když se ukázalo, že nejhlasitější zvuk byl chraplavý a nekontrolovaný smích. Slavnostní hluk utichl a zbytek mé party se ukázal na druhé straně v Adnině portálu. Když se objevil Shay, místnost se najednou utopila v tichu.
  Anika předstoupila. Shay nemluvil. Jen pozvedl meč, ostří ožilo a já uslyšela vítr jako pleskot křídel, přinášející naději – světlo tónováno jemnou září Haldisu s pevným teplem jako sama země. 
  Místnost znovu propukla. Tentokrát byl jásot ohlušující. Jen Anika mlčela, řasy mokré neprolitými slzami. Hledači se vyrojili za Shayem, prohlíželi si meč, ale byli opatrní, aby se ho nedotkli. Vytvořil se doprovod, co sledovol jeho nové formování ve skoro hmatatelné síle meče, a já opět pocítila těsnotu ztráty a smutku – jako neviditelnou ruku kolem mého krku.
  Ztratím ho. Drala jsem se od nich pryč a  doufala, že senzace opadne. Connor se prodral mezi davem a začal vykládat o naší cestě, z útržků jsem měla pocit, že si to trochu přibarvuje. Moje podezření se potvrdilo, když Silas odstrčil Connora stranou, mával zápisníkem a začal vyprávět svou verzi příběhu. Connor zvolil strategickou polohu hned za Silasem a dělal obličeje a surové imitace Silase ve vhodných – nebo spíš nevhodných – okamžicích. 
  "Chceš mrknout na naše kluky?"Mason mě chytil za ruku a škubl bradou směrem k Renovi a Nevovi, kteří mluvili s Pascalem. Setkala jsem se s Masonovým škádlícím pohledem a přemýšlela jsem, kam přesně směřoval s těmi našimi kluky. Nev byl jeho partner, ale myslel tím, že by Ren měl být můj? Při té myšlence jsem se naježila a skoro jsem se musela držet, abych na něj nezačala vrčet.
  "Jistě."
  Ohlédla jsem se a očekávala, že se k nám Sabine připojí. Ale stála mimo, vedle Ethana. Jejich ruce byly spojené, těla otočená směrem k tomu druhému, rty se pohybující v rychlém šepotu. Ruch místnosti se jich nedotkl, jako kdyby byli jediní lidé stojící zde. 
  Nev a Ren se usmívali. Alfa se opřel o masivní dřevěný stůl, vypadaje se sebou spokojenější než kdykoliv. Nev seděl na židli, tedy na jejím opěradle, a nohy měl na křesle. Podívala jsem se z jednoho na druhého, v rozpacích, ale byl to Mason, kdo se zeptal první.
  "Co?"
  Nevovy oči zazářily. "Chlape. Medvědi!"
  Mason se zamračil. "Ty jsi šťastný z medvědů?"
  Ren pokrčil rameny.

"Odvedli dobrý boj."

"Oui,"Pascal se zasmál, poplácal Rena po zádech. "Les loups ont été trop pour les ours."
  "Mais oui!" Nev vzal Masonovy ruce a přitáhl si ho do objetí. "Vlci nakopali medvědům zadek. Jak to šlo vám, lidi?"
  Mason si opřel tvář o Nevovu. "Žádné ztráty. Dostali jsme meč. Řekl bych tomu výhra. Ty?"
  Ren se usmál; jeho špičáky byly ostré. "Jak řekl předtím. Chlape. Medvědi!"Otočil se k Pascalovi. "Mimo to jsme měli dokonalý tým, co nás kryl."
  "Merci." Pascal si založil ruce na prsou a zadíval se na Rena. "Ale vy jste dělali naši práci... o nic méně složitěji, než je obvyklé."
  "Bylo nám potěšením,"řekl Nev.
  Pascal naklonil hlavu. "Je mi líto, že jsem pochyboval. Les loups byli tak dlouho počítáni jako naši nepřátelé. Ale vy jste udělali les bon guerre. Lepší, než les ours."
  "To nechápu,"řekl Mason.
  Nev do něho šťouchl loktem. "Není divu, že ode mě opisuješ domácí úkoly do Francouzštiny. "Říkal, že si vedeme ve válce dobře, lépe než ti Švýcarští medvědi. 
"Strážci to zbabrali,"řekl Ren stále mluvící k Pascalovi. "Medvědi nejsou dobří bojovníci. Jsou příliš osamělý. Mohli jsme je držet mimo rovnováhu, protože se raději hádají mezi sebou místo toho, aby fungovali jako tým.
  "Do toho, smečko!"Nev narazil do Renovy pěsti.
  "Myslím, že máš pravdu," Pascal si promnul bradu. "Často narazíme na les ours osamotě. Zřídkakdy vyhledávají druhé, aby měli společnost."
  "Doufejme, že Strážci mají další zpackaniny, kterých můžeme využívat. "Že, Cal?"
  Přikývla jsem, ale moje mysl vířila. Dívala jsem se na Pascala blíže. Pozorovala jsem způsob, jakým hleděl na Rena. Vypadalo to, že k němu chová veliký obdiv. Když Ren promluvil, Pascal ho poslouchal. Nevěděla jsem, jestli mě to má překvapovat. 
  Vítězný tým byl jedním z Renových nejsilnějších vlastností. Byl přirozený vůdce a měl tolik charisma, že jste se v něm mohli utopit. Bolestivé píchnutí zachytilo můj hrudník, na chvíli mi ukradlo dech. Když jsem hleděla na Rena, viděla jsem alfa partnera, který mohl být můj a viděla jsem v něm, jak mohla vypadat naše budoucnost. Jak skvělý vůdce to mohl být pro Haldiskou smečku, síla, kterou jsme mohli jako alfa partneři sdílet. Odtrhla jsem tohle od něj? Nebo mohly být zase naše smečky spolu – byla naše budoucnost přetrvávající a čekala na rozlousknutí? Prudké svírání v hrudníku převzalo bušení mého srdce. Jako kdyby cítil můj pohled, Renovy oči se setkaly s mými a já se nemohla odtrhnout, nemohla jsem dýchat.
  Byl to hlas Aniky, co konečně přerušil to kouzlo. Otočila jsem se k ní a uviděla ji stát vedle Shaye.
  "Scion!"zvedla Shayovu ruku a vysoko ji zvedla. Shay pozvedl meč v jeho druhé ruce. Zablýskl se a jeho čepel ožila. Můj závodící puls ochladl, když jsem slyšela povyk Hledačů oslavující jejich nového šampióna.
  Patřil teď jim? Byla jsem blázen, když jsem si myslela, že by Scion mohl být partnerem Ochránce? Pohlédla jsem zpět na Rena, přemýšlela jsem, co si myslí o Shayově rychlém vzestupu. 
    Ale Ren se nekoukal na Shaye nebo na meč. Jeho oči byly stále na mně. Držela jsem jeho pohled a přemýšlela, co si myslí, co cítí. Najednou mi věnoval polovičatý úsměv a moje kolena se trochu zatřásla. Pak se přeměnil.
  Stále mě pozoruje temnýma očima, uhlově šedý vlk zvedl hlavu a zavyl. Zvuk naplnil místnost, radostný, vzrušující. Mé srdce poskočilo, tohle vytí bylo opakem toho, co jsem naposledy slyšela od Rena. Tu noc, co jsem ho nechala v lesích.
  Tu noc, co jsem utekla se Shayem opustila své spojení s Renem. Tu noc, co vyl a já jsem myslela, že ten smutek v tom mě roztrhne vedví. Právě teď, v tomhle vytí nebyly žádné stopy smutku nebo pochybností. Byl tam jen alfa, co si liboval ve svém triumfu. 
  Instinkt nade mnou převzal kontrolu, přeměnila jsem se, zvedla svůj vlastní čumák a přidala se k jeho křiku. Naše hlasy byly spojené, oslavující vítězství. Nev a Mason se připojili. Sabine zaváhala a sledovala. Nepřeměnila se, ačkoliv její oči zazářily pod zvukem našeho sboru. 
  Koutkem svého oka jsem zachytila Shaye. Pokračoval v držení meče zvednutého, ale světélkování v čepeli teď probíhalo za hněvu. Ženoucí se bouřka připravená explodovat. Stejně jako Sabine se nepřeměnil, ale uvažovalo se mu nad tím moc snadno. Jeho pohled se pohyboval mezi mnou a Renem, oči zúžené.
  Když jsem se proměnila zpátky, narazila do mě vlna vyčerpání sající sílu z mých končetin. Adrenalin z naší mise vyprchal. Shay přišel ke mně a Ren, i když jsem ho neviděla, věděla jsem, že už se přeměnil a stál vedle mě. Dva alfa vůdci opět usilovali o svou pozici. Oba mě chtěli. Oba z nich nesnášeli toho druhého. To jsem nemohla přijmout. Předtím, než nějaký z nich promluvil nebo se mě dotkl, otočila jsem se a vyběhla z místnosti. Břemeno udržování míru mezi nimi mi ničilo nervy. Dnes jsem viděla své rádoby kamarády vsázící se o jejich místa v podivném novém světě, co jsme nalezli. Ren by stále ještě mohl být alfa mezi jeho někdejšími nepřáteli. Mohl by je vést a oni by ho mohli následovat. Shay byl Scion, na němž závisel život Hledačů a oni prolili svou krev, když jej hledali. Oba věděli, kam patří a co chtějí. Já utekla od života, co mi byl předurčen Strážci, ale i zde jsem byla lapená, neschopna vybrat si svůj vlastní osud.
  Běžela jsem halami, šlapky mi dopadaly na mramorovou podlahu, přála jsem si, abych byla ve vlčí podobě a mohla běžet rychleji, ale myslela jsem si, že spoustu Hledačů nejsou zvyklí na Ochránce a neocenili by bílého vlka běžícího plnou rychlostí přes Akademii. Běžela jsem tak rychle, jak jsem mohla, dva moje kroky daly za čtyři, potřebovala jsem najít ty dva, kterým jsem důvěřovala nejvíc a doufala jsem, že pro mě možná budou mít nějaké odpovědi.
  Následovala jsem jejich vůni než jsem je objevila v skrytém rohu nádvoří. Tess klečela v půdě až po lokty v prachu. Ansel byl vedle ní. Neviděla jsem Bryn, dokud jsem nebyla skoro před nimi.
  "Ahoj, Callo!"usmála se a zhoupla se dolů z větve jabloně, na které lenošila. 
  "Děláš konkurz na kočku Šklíbu?" reptala jsem a vracela jí objetí.
  "Kočku?"nakrčila noc. "Uch! Nikdy."
  "Dobré vědět, že máš stále standardy."
  "Takže jsi tu,"řekla, udělala pár kroků zpět a prohlédla si mě nahoru a dolů. "Vypadáš zdravě. To beru jako že mise byla úspěšná."
  Přikývla jsem. "Žádné ztráty na obou koncích."
  "Žádné?"Tess na nás vzhlédla. "To je podivuhodné."
  "Medvědi se vlkům nemohou rovnat."
  Bryn si odfrkla a založila si ruce v bok. "Samozřejmě, že nemohou. Každý z nás by mohl sejmout medvěda bez toho, aby si zlomil dráp."
  Usmála jsem se na ni.
  "A Shay?" Zeptala se Tess. "Má ten meč."
  "Ano." Přála jsem si, aby mě nezamrazilo pokaždé, když na to pomyslím. "Má ho. Jsme v půli cesty k plně funkčnímu Scionovi."
  Tvář Tess byla vážná. Přikývla a pak se otočila zpátky ke svému sázení. Ansel se vyškrábal na nohy, čistil si z rukou špínu. Ještě stihl zvládnout tmavou šmouhu přes jeho čelo, když si odstrkoval vlasy.
  "Ahoj, ségra," naklonil se dopředu a podržel mě v rychlém objetí, předtím, než dal ruce zpátky do kapes a zadíval se pryč.
  "Ahoj, Ane,"v krku se mi okamžitě zformoval knedlík. "Tak co děláš?" Snažila jsem se udržet nenucený tón s vědomím, že svěžest by pobral jako lítost. A lítost byla ta poslední věc, co potřeboval. 
  "Učím se o bylinkách,"řekl ukazuje na koš. Rostliny, které se mohly chlubit nejrůznějšími tvary listů a nespočetnými odstíny zelené, byly pečlivě tříděny a svázány do svazků vyplňujících tkané obaly. 
  "Bylinkách?"
  "Na Elixíry,"odpověděl. Když jsem se zamračila, pokračoval,"Jsou tu léčitelé, co pracují v Eydiské svatyni."
  "Také jsme sbírali bylinky pro alchymisty v Pyraliském Lékárnictví,"dodala Tess. Ovládala zahradnické nůžky a já se zděsila, když jsem si vzpomněla, jakou práci jsem s nimi odvedla na svých vlasech. "Ale zabere to pár lekcí. Tyhle bylinky jsou složité a trochu nebezpečné." Ansel blýskl k Tess úsměvem a já byla ráda, že konečně vidím, jak mu skutečné nadšení ohřívá výraz. "Poberu cokoliv mi předhodíš. Stačí jen říct."
  "Jedno po druhém." Tess mu opětovala úsměv, než si stoupla a vzala do každé ruce jeden koš. "Můžete si dát pauzu, než tyhle donesu do Eydisu. Nejspíš byste rádi slyšeli Callin příběh."
   "Můžeme ti pomoct je odnést, Tess,"řekla Bryn. "Je tu víc košů."
  "S tím si nedělej starosti,"odvětila. "Na zpáteční cestu nám přinesu nějakou limonádu. Citróny byly natrhány dnes ráno, takže bude skvělá."
  "To zní dobře!"Ansel se usmál , podpíral se na špíně. Bryn se uvelebila vedle něj, stočila se mu do náruče. 
  Neodtáhl se, nebo se ji nesnažil odstrčit. Můj krk se začal znovu stahovat a musela jsem se podívat pryč zaměstnaná zíráním na třešně, které visely na větvích nedalekého stromu. Těsnost mého krku dodávala mým ústům náhlé zalévání.
  "Takže co jste dělali, když jste se vyrovnávali s civilisty, Cal?"zeptala se Bryn, když jsem ležela na lavičce přes cestu od místa, kde seděli. "Neměli byste mít v úmyslu svrhnout Strážce?"
  "Předpokládám." Lehla jsem si na záda a nechala středomořské slunce hladit mou kůži.
  "Předpokládáš?"Něco v jejím hlase mě přimělo se na ni podívat. Bryniny modré oči byly zúžené, pátrající. "Co se děje?"
  Zatnula jsem zuby. "No...to je jen... já...."
  "Ven s tím,"řekla.
  "Něco jsem chtěla zkusit. Potřebovala jsem..." Bože, tohle je tak těžké.
  "Potřebovalas co?" Ansel na mě zíral a ustaraně svraštil obočí. 
  "Potřebuju si promluvit o mých pocitech,"vyhrkla jsem nakonec a okamžitě cítila, jak se mi krev hrne do tváře. Byla jsem si jistá, že má tvář by teď v zrcadle byla sametově červená jako okolní růže. Ansel s Bryn oba propukli v smích. 
  "Díky,"zavrčela jsem. "Vaše podpora je zaznamenána."
  "Promiň, Cal,"řekla zubící se Bryn a otírala si z tváře slzu. "Jenom... jsi rozkošná."
  "Rozkošná?"vycenila jsem na ni tesáky. "Potřebuju pomoct!"
  "Pomůžeme ti,"Ansel se pořád smál. "Ale je legrační vidět, jak se svíjíš jen proto, že s námi chceš mluvit. Mluvení s přáteli je to, co lidi dělají, Callo."
  "Není to to, co dělám já,"zavrčela jsem. "Ráda si vyřeším věci sama."
  "My víme,"Bryn se přestala usmívat. "To znamená, že tě něco opravdu dostalo."
  "Určitě,"řekl Ansel. "Co se děje?"
  Do tváří se mi znovu nahrnulo horko. Zírala jsem na dlažební kostky na cestě.
  "Ou...ou,"řekla Bryn. Vzhlédla jsem a uviděla, jak na mě s Anselem vrhají významný pohled.
  "Ach Bože,"zabořila jsem tvář do dlaní.
  Bryn políbila Ansela na tvář a přišla ke mně.
  "Posuň se. Musím sedět tady."
  Udělala jsem pro ni místo na lavičce.
  "Chceš, aby to byly jen holčičí řeči, nebo může tvůj bratr zůstat?"
  "Zůstane,"řekla jsem rychle. "Potřebuju slyšet, co si oba myslíte.
  "O tvém milostném životě?"dobíral si mě Ansel. 
  "Víš, že tě můžu kousnout-"začala jsem, ale okamžitě svých slov litovala.
  Jeho oči se na chvíli zatemnily, ale přinutil se k úsměvu. "Nasadím ti náhubek, pokud se začneš chovat jako vzteklé zvíře."
  "Dost,"zakročila Bryn. "Teď je čás být vážní. Co máš na mysli?"
  Koho mám na mysli byla lepší otázka.
  "Nevím,"řekla jsem. "Jen se cítím... zmatená."
  "Z čeho?"Bryn ztišila hlas. "O tom, že jsi spala se Shayem? Myslíš, že to byla chyba?"
  Zčervenala jsem a pohlédla na Ansela. Zase se usmíval jako blázen.
  "Ne,"řekla jsem. "Nemrzí mě to. Ale nevím, jestli to doopravdy něco změnilo."
  Anselův úsměv zmizel. "Říkáš, že chceš být s Renem?"
  "Chtělas někdy být s Renem?"Bryn se na mě podívala jako kdybych byla vzorek pod mikroskopem. Moje kůže byla horká, nepohodlná, a nemyslela jsem si, že to způsobuje sluneční světlo.
  "Nikdy jsem si to moc nemyslela,"řekla jsem odtahujíc se od ní, snažila jsem se, aby se má mysl uklidnila. "Jen jsem myslela, že budu s ním."
  "Ale Shay-"řekla Bryn pomalu.
  "Říkalas, že ho miluješ,"Anselova slova zněla skoro jako obvinění.
  "Milovala,"setkala jsem se s jeho pohledem, znala jsem cenu, kterou za tuto lásku zaplatil. "Nelhala jsem, Ane. Miluju Shaye. Chci být s ním."
  "Tak jaký je problém?"
  Zkroutila jsem prsty kolem kamenné lavičky. "Nevím, jestli ke mně patří." Když jsem to řekla nahlas, moje srdce začalo nepříjemně dunět jako kámen, co klesá k mému hrudnímu koši.
  "Nerozumím,"řekla Bryn. "Miluje tě. To je jasné."
"Já vím," řekla jsem Bryn. "Ale je Scion. Myslím . . . myslím, že ho to možná změní."
Bryn zaklonila hlavu. "Byl jiný? Po tom, co dostal meč?"
Přikývla jsem. Nastalo trapné ticho, prolomené jedině zvukem cikád a ptáků cvrlikajícími nad našimi hlavami a šustěním listí ve větru.
 "Nikdy jsem o tom nepřemýšlel," řekl nakonec Ansel.
Bryn se nedokázala setkat s mým pohledem. "Já také ne."
 Kousla jsem se do rtu, pomalu a dlouze jsem se nadechla. "Takže, co mám dělat?"
 "Chceš stále Rena?"
Na chvíli, než jsem odpověděla, jsem poslouchala svůj vlastní srdeční tep. "Ano."
 "To je pěkně zmatený, Cal." Usmál se na mě Ansel. Málem jsem na něj zavrčela, než jsem si  uvědomila, že se jen snažil odlehčit situaci. 
 "Zníš jako Mason," řekla jsem se slabým pokusem o smích.
 "No, je to můj nejlepší kámoš," řekl Ansel.
Bryn mě vzala za ruku. "Callo, Ren je alfa, ale to Shay také. Je pochopitelné, že tě přitahují oba. Ty a Ren máte společnou historii, což dělá tuto situaci těžší."
 "Je tu nějaká odpověď?" Přinutila jsem se zasmát mačkajíc její prsty.
 "Říká ti, že tu není odpověď," řekl Ansel, usmál se, když mu Bryn poslala vzdušný polibek.
 "Není tu odpověď?" Nemohla jsem přijít na to, proč vypadají tak šťastně. Tak tímto si myslí, že mi pomáhají? Pak jsem si vzpomněla: byli stále zahříváni dětská láskou. Proč jsem nemohla prožívat dětskou lásku? Zažila jsem jen lásku typu : "Nemůžu se rozhodnout, jestli ti chci rozervat hrdlo, nebo tě políbit" láska. Fuj.
 "Zatím tu není odpověď," ukončil to Ansel. "Ren a Shay tě oba milují. Oba by mohli být tvými partnery."
 "To neznamená, že oba budou tví partneři." Ušklíbla se Bryn. "Nemyslím si, že jsou výstřední... ale mohla bys je do toho dostat,"
 "Bryn!" Odstrčila jsem ji z lavičky.
 "Pěkně." Ansel se začal smát dvakrát tolik.
 "Lidi já vás nenávidím," řekla jsem stále zahanbená. "Není divu, že nemluvím o svých pocitech."
 "Nemusíš nás nenávidět." Smála se Bryn. "Miluješ nás. A my milujeme tebe."
 "Vždycky budeme, Callo," řekl Ansel. Nemůžeme ti odpovědět, protože ty jediná to můžeš vyřešit. Musíš si vybrat."
 "Ačkoli bych počkala, až tato válka vyzní," dodala Bryn. "Jestli je Ren ochoten bojovat s Hledači, nemůžeme ho ztratit. A Shay-no, pokud odejde, válka skončí dřív, než začala."
 "Já vím," řekla jsem. Usoudila jsem, že jsem se zasekla ve stejném bodě, ve kterém jsem byla, když poprvé Shay vstoupil do mého života, mezi dvěma láskami, dvěma osudy. A nevypadalo to, že jsem se z toho tenkrát poučila.
 "Ale my tu pro tebe budeme," dodala Bryn. "Máme tě rádi bez ohledu na to, jak se rozhodneš."
 "Díky," řekla jsem.
"Tihle kluci se můžou kdykoli vytratit," řekl Ansel. "Ale ty jsi  naše jediná jednička, Cal.
Jsi alfa." 
Tentokrát jsem to nemohla zastavit. Slzy mi stékaly z rohu mých očí.
 "Hej, podívej."Smál se Ansel. "Ona vážně dokáže vnímat pocity!"
 "Sklapni." Zasmála jsem se utírajíc čmouhy slané vody z mé tváře. "A děkuju."
 "Rádo se stalo." Vstal. Stále se usmíval, ale jeho pohled měl tvrdé lemování. Pořád jsem přemýšlela nad jeho divným výrazem, když jsem uslyšela Tess.
 "Kdo má žízeň?" Mávala a lákala nás ukazujíc na železný altánek.
 "To nevypadá jako limonáda,"řekla Bryn. "To vypadá jako piknik."
 "Tess válí,"Ansel odběhl za příslibem oběda, opustil nás pro dobro svého žaludku.
  Bryn mi dala ruce kolem zápěstí. "Opravdu to s ním začíná být lepší. Myslím si, že bude v pořádku."
  "Dobře,"řekla jsem a položila si svou hlavu na její rameno. Poprvé za dlouhou, dlouhou dobu se moje srdce uklidnilo a moje svaly odpočívaly. Nevěděla jsem, kde mě povede láska, ale moje smečka bude vždycky na mé straně. Víc než cokoliv jiného, tohle bylo teď to důležité.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře