9.kapitola

19. únor 2012 | 09.31 |
› 

 Plány na získání Eydisu – jílce vody – byly již v pohybu. Chodby Rovingské akademie se třásly nadšením. I vlákna na stěnách se zdála, že září o něco jasněji, jako by svítila nadějí po našem úspěšné získání prvního meče.

  "Eydis je v Yucatánu,"  Ren šel z večeře vedle mě. "Zakládají naše dějiště s Eydiskou Vůdkyní – jmenuje se Inez. Úkryt je v Tulúmu.  Anika si myslí, že my všichni se potřebujeme dobře vyspat předtím, než vyrazíme do dalšího útoku. Takže vyrážíme zítra odpoledne."
  "Ne ráno?"zeptala jsem se.
  Zavrtěl hlavou. "Říkala něco o přílivu a odlivu. Což moc nechápu."
  "Takže jsi se stal hlavním Ochráncem pro Hledače,"řekla jsem. "Dobrá práce, alfo."
  "Dík,"usmál se, ale věnoval mi dlouhý pohled. "Je to tak v pořádku?"
  "Takový jsi,"snažila jsem se, aby můj hlas zněl přirozeně.
  "A čím víc Hledačů nám bude věřit, tím lépe."
  "Souhlasím."
  V těch několika hodinách, co jsme byli zpět, už jsem zaznamenala na Akademii proud změn. Před útokem na Tordis se na mě většina Hledačů koukala v nejlepší případě zvědavě, v nejhorším pobouřeně. Teď se pobouření změnilo na zvědavost a zvědavost rostla v otevřený obdiv. Několik Hledačů mě dokonce na chodbě zastavilo, aby mi poděkovali, že jsem se k nim připojila. Bylo to trochu uhozené.
  Ren se zastavil, zamračila jsem se na něj a pak jsem si všimla, že stojíme před mými dveřmi.
  "Tohle jsi ty,"řekl přiškrceně. Přemýšlela jsem, jak ví, který pokoj je můj. Jen zaznamenal moji doznívající vůni, nebo si udělal čas, aby zjistil, kde přebývám?
  "Spánek, jo?" Vyhýbala jsem se jeho pohledu. "No, jsem vyčerpaná, takže ráda budu následovat Aničiny rozkazy."
  "Callo, musím se tě na něco zeptat."
  Mé srdce mi začalo šplhat do krku. "Ano?"
  Obdařil mě tvrdým pohledem. "Nech mě přijít."
  "Cože?" Zadusila jsem se už jen tím slovem. Přijít kam? Do mého pokoje? Aby se mnou spal? Moje ruce se začaly třást.
  "Zítra,"řekl. "Aničina mise má jen jeden tým a říkala, že ty ho vedeš, protože jsi jediná, které Shay věří."
  "Ach!"zasmála jsem se a můj žaludek se přestal obracet. "Myslím..."
  "Co?" Vypadal zmateně, když jsem zaváhala.
  Teď bylo na mě, aby musel uhnout pohledem. "Musím vědět, jestli já můžu věřit tobě."
  Opřel se o mé dveře. Nedokázala jsem vycítit, jestli je zraněný nebo naštvaný. Nebo obojí. 
  "Nevěříš mi."
  "Se Shayem,"dokončila jsem.

  Zatnul zuby, ale nepromluvil.
  "Shay je Scion,"udržovala jsem si klidný hlas. "Je hlavní část mise. Pokud by se dostal do potíží, musím se ujistit, že..."
  Odpoutal se od dveří a pohlédl na mě. Myslíš, že bych naschvál nechal Shaye, aby si ublížil? Nebo bych mu ublížil sám?"
  "Předtím jsi ho napadl," skoro jsem se nemohla udržet, abych nezačala křičet. Když přijde na Shaye, všechny mé instinkty se kopali se zuřivostí. "Víckrát, než jsem počítala!"
  "To je jiné, Callo." Jeho hlas se stával hlasitějším a vysloužil si několik pohledů Hledačů, co chodbou procházeli. "Má se to tak. Tohle je mezi námi. Válka má jiná pravidla. Nikdy bych-"
  Přestal mluvit, zatnul pěsti a zhluboka se nadechl. "Nikdy bych neriskoval někoho tak důležitého, jako je v této oblasti Scion." Odplivával svá slova. "Rozumím tomu, co je v sázce."
  Přinutila jsem se shodit svůj vztek, pohltit jeho hořkost. Věděla jsem, že mluvil pravdu. "Fajn. Věřím ti. Můžeš přijít."
  Renovy pěsti byly stále zaťaté, žíly na jeho předloktí pulzovaly. Natáhla jsem se po něm, ale on se odtáhl. 
  "Ne," nedíval se mi do očí.
  Připadalo mi, jako by mě praštil do břicha a část mě si přála, aby to doopravdy udělal. Raději bych s Renem bojovala, než abych viděla jeho ztrátu napsanou ve tváři. 
  "Rene,"zašeptala jsem. "Jsem ráda, že chceš přijít. Zítra tě budu potřebovat."
  Otočil se, aby na mě pohlédl a já zachytila náhlé vzplanutí v jeho očích. "Jen zítra?"
  Ztěžka jsem polkla, neschopná uhnout před jeho pohledem, ale ani schopná promluvit. 
  Koutek jeho úst zaškubal v pokřiveném úsměvu. Natáhl se a položil mi prsty pod čelist, tak lehce, že jsem to sotva cítila. 
  "Děkuji, Lilie," jeho prsty se mi pohybovaly přes bradu, aby mohly spočinout na mých rtech. Druhou rukou vzal tu moji; ale ne dřív, než zíral na moje prsty a já zjistila, že jeho palec krouží po safíru na prstýnku, co jsem nosila. Prstýnku, co mi dal on.
  "Dobrou noc."
  Otočil se a mizel v chodbě. Dívala jsem se, dokud mi nezmizel z pohledu,přemýšlela jsem, kde je jeho pokoj a předstírala jsem, že nepřemýšlím, kde je jeho pokoj.  Opřela jsem se o své dveře, otočila knoflíkem a spíš jsem do místnosti padla, než abych do ní vkráčela. Tahle mise, tahle práce přetváření světa způsobovala, že jsem zažila únavu, jakou jsem nikdy předtím nepoznala. Nebylo to jen fyzické vyčerpání, byla to tíha emocí, kterou jsme na této cestě nesli. A Shayova ramena jí musela nést nejvíc. Když jsem se zhroutila na postel, přemýšlela jsem, jestli je v pořádku. Byl většinu dne zavřený s Anikou a Silasem, zkoumaje nové zásady Elementárního kříže. A poté šel s Ethanem, Connorem a Adne cvičit. Teď měl jeden z mečů a nechtěli ztrácet čas, kdy by nevyužíval svoji novou zbraň.
  Skončil už? Byl teď ve svém pokoji jako já, zíral na noční oblohu tak pokrytou mraky, že jste neviděli žádné hvězdy, nebo trochu měsíčního světla? Část mě se za ním chtěla vydat, najít jeho pokoj jako předchozí noc. Spát s jeho tělem stočeným vedle mého, co nabízelo pocit pohodlí jako nic jiného, a ležení v posteli bez něj ve mně vyvolalo hlubokou bolest. Vyhrabala jsem se z postele, udělala pár kroků ke dveřím, než se moje frustrace vyřvala a já se přesunula zpět na matraci.
  Obtočila jsem se pokrývkou jako kokonem, zahrabala jsem prsty do přikrývky; nemohla jsem jít za Shayem, nezávisle na tom, jak magnetické se jeho tělo zdálo. A on se po mně nesháněl, což bolelo víc, než jsem si přiznávala. 
  Moje srdce a myšlenky byly kompletně protkány konfliktními impulsy. Nechtěla jsem hledat jednoho nebo druhého alfu jen proto, abych se dalšího rána mohla vyplížit z jeho postele. 
  Minulá noc se Shayem byla sobecká a už jsem se těmhle tendencím nemohla déle oddávat. Obzvlášť, když se ukázala Renova důležitost pro Hledače. Nelhala jsem mu – zítra jsem ho potřebovala. Kromě toho... nemohla jsem tam jít. Ještě ne.
  Nepamatovala jsem si, že bych usnula, ale vzbudila jsem se ve změti prostěradel, což ukazovalo, jak neklidná byla noc. 
  S kalnýma očima a víc než trochu mrzutá, jsem se rozhodla, že nejlepší řešení bude dlouhá sprcha. Když jsem k tomu přidala možnost omelety a společnost Hledačů v zahradě, trochu se mi zvedla nálada. 
  I když jsem se do koupelen musela plahočit, zařízení bylo působivé. Stála jsem pod širokým proudem obklopujícím mě teplou vodou, tlakem jako vodopád. 
  Užívala jsem si koupelovou sůl, co jsem si vybrala – z mnoha mýdel a olejíčků vyrovnaných v leptaných křišťálových lahvích na poličkách u sprch – drhla jsem se a snažila se ze sebe smýt přetrvávající spánek. Vůně levandule a máty nalitých dohromady mi v drhnutí pomáhala; mezi sklenicemi byly různé vůně. Vše bylo obstaráno z čerstvých květin a bylinek. Je zřejmé, že zahrady Akademie poskytovaly víc, než jen potraviny a medicíny pro Hledače. Bryn musela být z této štědrosti celá bez sebe, byla jsem překvapená, že v koupelnách nestrávila celý den. 
  Vylezla jsem ze sprchy, obtočila jsem si kolem těla ručník a mířila zpět k místnosti, kde jsem nechala své oblečení. Když jsme vstoupila do husté mlhy v prostoru mezi koupelnami a šatnou, ztuhla jsem. Na moment jsem myslela, že jen sním, ale voda, která mi odkapávala z vlasů na ramena a klíční kosti mi říkala, že tomu tak není.
  "Ahoj,"mé srdce vyskočilo do krku. Ren stál přímo přede mnou s odhaleným hrudníkem. Dokončil upevňování ručníku kolem boků a hromadu oblečení nechával ležet na židli vedle něj. Podíval se zpět na dveře ke koupelnám. "Jsem...uh... jsou tohle dívčí koupelny? Byl jsem tu včera a neviděl jsem...uh..."
  "Jsou tu spojené šatny," rozpačitě jsem se smála. "Myslím, že Hledači oddělili jen sprchy."
  "Jak pokrokové,"ušklíbl se Ren. Jeho oči sklouzly k mým vodou-pokrytým končetinám. "Vypadáš dokonale čistá, Lilie."
  "Jo." Přešla jsem ke dveřím šatny. 
  Bohužel to znamenalo, dostat se blíž k Renovi. Cítila jsem teplo jeho kůže, vůni jeho potu, co se míchala s levandulovým olejem, který ulpíval na mé kůži. "Půjdu ti z cesty."
 "Můžeš zůstat." Chytil mě za ruku, abych se k němu otočila.  Měl zakřivený úsměv.  
"Umyj mi záda."
Pěknou chvíli jsem se Renovi nepodívala do tváře. Setkání s jeho pohledem to nijak neusnadnilo. "Ty víš, že nemůžu."
 "Opravdu?" Řekl a přitáhl si mě blíž. Jsem si celkem jistý, že nic takového nevím."
 "Stop." Nevěřila jsem sama sobě. Bylo tu až moc páry z termálních bazénů a příliš málo látky, která by pokrývala naše těla.
S povzdechem mě pustil. Ďábelský úsměv zmizel, opustil jeho rysy.
 "Neviním tě za to, že jsi to udělala," řekl a zaklonil hlavu, aby se díval místo mě na strop.
 "Zasloužím si to. Po tom, co jsem ti udělal."
 "O čem to mluvíš?" Zeptala jsem se.
 "Že sis vybrala jeho...neviním tě za to,"
 "Nevybrala jsem si ho," řekla jsem a vracela se zpět ke dveřím šatny.
 "Řekla jsem vám oběma, že si nebudu vybírat, když jsme ve válce.
Podíval se přímo na mě, bylo to, jako by mi udeřil do hrudi šíp. "To není to, co myslím."
I když bylo v místnosti teplo, naskočila mi husí kůže. "Co tím myslíš?"
 "Neviním tě za to, že sis ho vybrala, aby byl tvůj první." Zněl mnohem víc smutněji, než naštvaně.
Třásly se mi končetiny. Nepromluvila jsem, ale od z mého pohledu vyčetl otázku.
 "Sabine mi to řekla."
 "Neměla právo – "
 "Nemusíš se na ní zlobit," řekl s temným smíchem.
 "Vzala si mě stranou. Řekla mi, že jsem tě ztratil. Že jsem v podstatě arogantní blbec a mám, co jsem si zasloužil. A to nezahrnuje tebe."
 Odtrhla jsem od něho pohled. "Nijak to s tebou nesouviselo. Je rozrušená od té doby-"
 "Cosette," řekl. "Já vím. Potom, co přestala křičet, jsem si popovídali. Zlomilo jí to. Nemůžu ji za to vinit. Přál bych si, aby Dax a Fey byli tady."
 "Kdyby to nebylo smutný, bylo by to celkem vtipný." Řekla jsem a opírala se o stěnu vedle něho.
"Jak to?"
"Faye a Dax byli naši nejsilnější bojovníci," řekla jsem. "Ale nakonec se báli bojovat za sebe."
Ren přikývl.
"Nespala jsem se Shayem, aniž bych se pro tebe vrátila." Mluvila jsem tak rychle, že jsem nevěděla, jestli mě Ren slyšel. "Já...on..."
Když další chvíli neodpovídal, byla jsem si jistá, že neslyšel. Ale pak si odkašlal.
 "Vím, že k němu něco cítíš. To je jasné," řekl. "Ale vážně nerozhodneš, než válka skončí?"
 "Já...ano." Musela jsem. Když si zvolím buď Rena nebo Shaye, aby jeden z nich byl mým alfou, ten druhý vlk by mohl odejít. Byl to způsob alfa samce. Jeden z nich získal svoje místo, o které oba usilovali. Ostatní možnosti byly vyloučeny, nesnášejí podřízené místo ve smečce. Nemohla jsem dopustit, aby se něco takového stalo. Z myšlení nad odchodem jednoho z nich mi také tuhla krev.
 "Potom potřebuji, abys něco věděla." Najednou se otočil, aby mi pohlédl do tváře. Jeho předloktí se opřela o stěnu vedle mých ramen a věznili mě uvnitř.
 "Nedělej to." Nevěřila jsem si, když jsem u něho byla tak blízko. Jednou už jsem selhala se Shayem, když jsem si sama slíbila, že si udržím odstup. Kdybych to samé udělala s Renem, nemohla bych sama se sebou dál žít. A část mého já věděla, že chci, aby se mě Ren dotýkal, protože jsem poslední noc strávila sama a doufala jsem, že Shay jemně zaklepe na mé dveře. Ale nikdy to neudělal. Čím víc byl Shay vtahován do světa Hledačů, tím víc se ode mě vzdaloval.
 "Jen mě poslouchej, Callo." Jeho oči mě nenechali. "Pamatuješ, když jsme byli v Edenu?"
Přikývla jsem, příliš neklidná, abych promluvila. Nevím, jestli bych byla vůbec schopna slyšet své vlastní slova přes bušení srdce. Ta noc v Edenu mi připadala jako uplynulá věčnost, nedokázala jsem si vybavit, proč to Ren vytáhl právě teď.
 "Zeptala ses, jestli mám kvůli něčemu strach," řekl.
Vzpomínám si." Mezi zuby jsem si skousla rty, jak se mi vzpomínky promítaly v mysli. 
 "Řekl si, že jedné věci." Naklonil se a zašeptal mi do ucha. "Jen kvůli jedné věci, jsem měl vždy strach. A stále mám."
Mé tělo opět přimrzlo ke zdi, zamčené v místě jeho slov. "Kvůli jaké?"
Jeho hlas se chvěl. "Že mě nikdy nebudeš milovat. Ne skutečně."
 "Rene – " Mé ruce se třásly.
 "Nemohl jsem vynechat šepot," řekl. "Způsob, jak se na mě někteří Baneové dívali. Jak můj otec....myslím Emile ....mluvil o mé matce. Byla mrtvá, ale bylo to, jakoby ji stále nenáviděl. Bylo zřejmé, dokonce i mě, že když byli spolu, tak ji vládl, bez jakékoliv lásky.
Můj dech se stával mělkým. Nevěděla jsem, jestli to snesu dál poslouchat, ale nemohla jsem se přimět zastavit ho.
Jeho rty se otíralo o mé ucho. "Poprvé, kdy jsem tě viděl, když jsme si byli navzájem zaslíbeni, přísahal jsem si, že tě nebudu nutit, abys mě milovala, že najdu cestu, abych si tě získal."
Něco uvnitř mě vřelo. "Když jsi mě chtěl tolik získat, proč jsi strávil všechen čas na střední randěním s jinými dívkami?"
V mé otázce bylo víc zloby, než jsem očekávala. Všechno to čekání, neschopnost řídit mou vlastní vášeň, zatímco jsem sledovala, jak si Ren užívá té své. Nenáviděla jsem to. 
Dělalo to Renovo přiznání nefér, možná i nepravdivé. Opřel se čelem proti mému spánku. 
"Myslel jsem, že když uvidíš, jak mě jiné holky chtějí, ale vědomí, že já chci jen tebe, něco změní.
Z úst mi uniklo lehké zavrčení. "Sabine měla pravdu. Jsi blbec."
 "Pomohlo by, kdybych s tebou souhlasil?” Usmál se, ale jeho pohled byl tvrdý.
Otočila jsem se od něj, hněv, naděje, touha, vše se ve uvnitř mě rvalo.
"Měl jsi mi říct, co cítíš."
"Chtěl jsem," řekl. "Chtěl jsem ti to říct, když jsem ti dal ten prsten...ale zarazil jsem se."
Podívala jsem se na něj a věděla jsem, viděla jsem, že se začal červenat a věděla jsem, že všechno, co řekl, byla pravda.
 "Já...." Slova nepřicházela. Co jsem měla říct?
 "Všechno o co žádám, je aby to bylo fér," řekl. "Vím, že šance jsou proti mně, Shay se objevil a změnil ti život. Zachránil tě."
 "Já zachránila jeho. A sebe."
 " Myslím tím, že on je hrdina po celou dobu. Samozřejmě, že ho chceš. Ale my máme historii, naši minulost. Ne vše bylo špatné."
"Já vím."
"Nemusíš mi říkat, že když jsme byli v tom domě o samotě, část tebe tam nechtěla zůstat."
Sevřela jsem ručník pevněji, abych ho neupustila. Měl pravdu. Alespoň částečně. 
Pořád jsem ho přitahovala – toho, kdo byl evidentně můj protějšek. Partner, myslela jsem,že s ním strávím zbytek života. Bála jsem se opustit minulost, která nás svázala. Cesta byla zcela známá. Věděla jsem, jaký mohl být život s Renem, kdybych se ponořila do tohoto výjevu a hluboce se o něj starala. Pokušení přitáhnout si ho blíž se do mě vytrvale zahryzlo.
 "Vždy jsme tu měli být jeden pro druhého, Callo," řekl a já se zachvěla pocitem, že četl mé myšlenky. 
"Dovol mi ukázat ti, jaké by to mohlo být." Jeho rty se sotva dotýkaly mých. Nemohla jsem mu už déle odolat a nechala jsem své prsty sledovat kontury jeho hrudi. Tiše zavrčel, jeho ruce se proplétaly mými mokrými vlasy, když mě líbal. Moje prsty sjely dolů, hladily jeho břicho, hledaly na okrajích ručník omotaný kolem jeho boků. Políbil mě mnohem drsněji, naléhavěji. Dveře místnosti se rozlétly a Connor vešel dovnitř. Neměl košili, jen kalhoty od pyžama a ručník přehozený přes rameno. 
Zastavil se a zapískal, když uviděl Renova nahá záda a mě přitisknutou na stěně.
 "Ó můj Bože! Moje oči!" Connor si zakryl tvář. "Moje nevinnost!"
 "Sklapni, Connore," řekla jsem úlevou i zklamáním z přerušení. Vykroutila jsem se z Renova sevření, přešla jsem tolik kroků přes otevřený prostor ke dveřím šatny a vešla jsem dovnitř.
Tahala jsem na sebe ve spěchu oblečení, abych uprchla z koupelen, kde jsem byla pokořena. Když jsem se hnala chodbou, minula jsem pár Hledačů s ospalýma očima, směřujících do horkých sprch, snažila jsem si namluvit, že už neslyším Connorův smích.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře