10.kapitola

19. únor 2012 | 09.39 |
› 

 MŮJ ŽALUDEK KRUČEL , ale já byla stále vykolejená z mého náhlého setkání s Renem v koupelnách. Nemohla jsem riskovat běžením k Shayovi, když byly mé pocity tolik zmatené. 

  ... a když bylo pravděpodobné, že na mé kůži ulpěla Renova vůně.
  Sakra, Callo. Proč se od něj nemůžeš držet dál?
  Od obou z nich? 
Naučila jsem se, jak mocná může být touha a láska a daleko víc, ale stále mě frustrovalo, jak můžu ztratit kontrolu, když mi začne vřít krev.
  Vzhledem k tomu, že jsem zavrhla připojení se k Haldiskému týmu na snídani, vydala jsem se do sadu, abych našla nějaké čerstvé ovoce. Jelikož bylo tak brzy, překvapilo mě, když jsem našla Ansela sbírajícího pomeranče z malého lesíku.
  "Dobré ráno,"usmál se na mě.
  "Nějaká šance, že bych mohla dostat jeden z nich?"řekla jsem a ukazovala na z poloviny plný košík.
  "Jasně,"jeden mi podal.
  "Jsi vzhůru brzo," začala jsem loupat pomeranč.
  Jeho ramena se napjala. "Nebylo jednoduché spát."
  Žvýkala jsem kousek ovoce a užívala si jasnou chuť citrusu na jazyku. Pomeranč byl šťavnatý, perfektní. 
  Ansel zůstal potichu, tahal pomeranče z větví.
 "Vypadáš lépe,"řekla jsem pomalu.
  "Opravdu?"
  Zakašlala jsem, trochu jsem se dusila pomerančovou šťávou. Anselův hlas byl tak plechový, že mě bolely kosti tak, jako když jsem se poprvé dozvěděla, jak ho Strážci potrestali.
  "Necítíš...se v pořádku?"zeptala jsem se.
  Otočil se ke mně. I když jeho oči už nebyly prázdné, vzhledem k tomu, jaký byl v Denveru, byly beznadějné. 
  "Nikdy nebudu v pořádku, Callo,"řekl a otočil pomerančem ve svých rukou. "Ne skutečně."
  "Ale..."zírala jsem na něj a přála si, aby neřekl věci, co řekl. Chtěla jsem věřit, že to byl nějaký druh sebelítosti, ale věděla jsem, že nebyl. "Ale Bryn."
   "Miluju Bryn,"řekl. "A nemůžu ji vidět v bolesti."
  Sledovala jsem jeho tvář. Vypadal starší, než ten mladší bratr, jakého jsem znala. Starší a naštvanější.
  "Předstíráš, že jsi v pořádku, takže ji nezraňuješ."
  Přikývl. "Vypadá to, že mě pořád miluje. Snažil jsem se to rozbít, ale neposlouchala mě."
  "Ty už s ní nechceš být?"zeptala jsem se.
  "Vždycky ji budu milovat,"řekl Ansel. "Ale nejsem pro ni dobrý partner. Zaslouží si víc."
  "Jak to můžeš říct?"chtěla jsem na něj křičet, ale po dlouhém přemáhání jsem to řekla klidným tónem. "Jsi pořád ta samá osoba."
  "Nejsem.

" Ansel podržel pomeranč a nehty se zaryl do kůry. "Věř mi. Nejsem."

  "Ano, jsi,"řekla jsem. "A Bryn tě miluje."
  "Už se jí nerovnám. Nemůžeš mít partnera bez opravdového partnerství. Ty bys tomu měla rozumět ze všech lidí nejvíc. 
  "Samozřejmě, že rozumím,"zamračila jsem se. "Ale mýlíš se. Už jsem ti říkala, že Hledači a Ochránci byli v minulosti spolu. Měli rodiny."
  "Já vím,"řekl Ansel. Jeho úsměv byl zlomyslný. "Slyšel jsem. Od tebe. Od Tess. Ochránci a Hledači. Corrine a Monroe. On a ona, ona a on. 
  "Takže jaký je problém?" zmáčkla jsem v pěsti zbytek pomeranče. Šťáva se mi roztekla mezi klouby. "Fungovalo to. Byla to pravá láska, skutečné partnerství. Lidi pro to umírali."
  "To není to samé,"řekl a sklopil oči.
  "Proč?"
  "Protože jsem se nenarodil jako Hledač. Nemám jejich sílu." Znovu se na mě podíval, šedé oči jako bouřka. 
  "Jsem míň, než jsem býval. Nikdy nebudu víc. Jednou si to Bryn uvědomí. A odejde. Bude to tak nejlepší."
  "Co když to neudělá?" zírala jsem na zbytky pomeranče, ležící v mých rukou, a připadalo mi to, jako kdybych zírala na Anselovo zničené srdce. "Co když chce být s tebou a mít rodinu?"
  "Kde bych hrál otce smečce mláďat vlků?"
  "Tak to chodí,"řekla jsem.
  "Já vím,"řekl. "Tess mi vysvětlila celou tu podstata-druhu-matky věc. Ale na biologii nebo magii nebo co to je, nezáleží. Není to o tom, že bychom já s Bryn mohli být spolu a mít rodinu. Je to o tom, co bychom měli být."
  "Jen tomu dej čas, Anseli,"nevěděla jsem, co dalšího říct. Nenáviděla jsem tu bezmoc v jeho hlase, konečnost.
  "Slibuju, že Bryn nikdy neublížím,"řekl. "Neřeknu jí, jak se doopravdy cítím. Budu s ní, když mě bude potřebovat a když bude chtít, nechám ji jít."
  Stáli jsme tam, zírali jeden na druhého. Nebylo tu nic dalšího, co říct.
  Ansel se usmál, úplně prázdný, podal mi další pomeranč. 
  "Pořád potřebuješ snídat A první pomeranč si zavraždila."
  "Díky." Snažila jsem se ta slova protlačit krkem.
  "Tady jsi!"hlas Bryn mě přiměl se otočit. Skákala po cestě, celá zářila. "Promiň, dávala jsem si extra dlouhou sprchu. Je to nebe na zemi! Hledači by opravdu měli najít způsob, jak to protlačit na trh. Promluvím o tom s Tess. Čichni si k mé kůži – jsem jako růže a tymián!"
  Otočil se k ní a já spatřila, že se to stalo. Maska se zvedla a můj zlomený bratr se změnil v toho Ansela, co jsme vždycky znali.
  Nemohla jsem tu být. Ne teď. Nechtěla jsem, aby má tvář Bryn cokoliv prozradila. Omluvila jsem se, že mám schůzku s Anikou, spěchala jsem od nich a snažila se zaměstnat pomerančem. Ale jen jsem zdolala půl cesty, když mi další věc připomněla, jak pomíjivá život může být.
  Connor se uvelebil na kamenné lavičce u cesty. Jeho košile byla rozepnutá. Jeho hruď s ostře řezanými svaly byla poseta škrábanci. Škrábanci, jaké jsem poznávala.
  Přemýšlela jsem o tom, že se otočím, ale uvědomila jsem si, že musím pročistit vzduch s mými vlastními nevyřízenými účty s ním.
  "Takže kolik Ochránců jsi zabil?"
  "Snažil jsem se,"odvětil bez otevření očí. "Ale jak vidíš, všichni byli tak laskavi, že mi nechali suvenýr,"přejel si rukou po škrábancích.
  Plácla jsem sebou na lavičku vedle něj a nechala sluneční teplo dojít na můj krk a ramena. Můj puls vyrazil tryskem, ale přinutila jsem se dokončit to, co jsem začala. 
  "To, co jsi viděl dnes ráno..."jemné teplo mě rozbrnělo a krev se mi nahrnula do krku a do tváří.
  "Hej, žádné soudy,"řekl Connor. Založil si ruce za hlavu a naklonil ji tak, že na mě mohl zírat. 
  "I když, pokud ztratíme Sciona kvůli tomu, že na sobě nemůžeš udržet kalhoty, zaplatíš za to. Doslova."
  Když jsem zavrčela, zasmál se.
  "Nechtěl jsem se ptát na vaše mlhou opařené, sladké tváře,"řekl. "S tím jsi začala ty."
  Objala jsem si rukama kolena a položila na ně bradu. "Jen jsem chtěla, abys to pochopil."
  Koutek jeho úst zaškubal. "Pochopil co přesně?"
  "Že já, Ren a Shay jsme v komplikované situaci."
  "Komplikované?"Jeho úsměv se rozšířil. "Mně se to zdá pěkně jasné. Dva chlapi tě vzrušují. Musíš si jednoho vybrat."
  "To není všechno-"
  Connor mě přerušil mávnutím ruky. "Samozřejmě jsou tu nějaké detaily, ale ty musíš scvrknout na základy. Jedna ty a dva oni. Láska je mrcha."
  "Pěkné,"přála jsem si, abych ho mohla nazvat lhářem, ale jeho vylíčení mého životního příběhu bylo docela logické.
  "Podívej, zlatíčko, nechci si na nic hrát. Jen tomu říkám tak, jak to je." Odhrnul si své kaštanové vlasy z tváře. Stále byly po sprše trochu vlhké. Už se začal pod středomořským sluncem opalovat. 
   "Myslíš, že všechny ty tvoje výroky jsou jen řeči?"ušklíbla jsem se. "Kdo by to řekl?"
  Věnoval mi dlouhý pohled, ale neodpověděl.
  "Víš, co si myslím?"
  Pozvedl obočí.
  Otočila jsem se k němu. "Myslím, že všechny ty bezbarvé řeči jsou jen tvůj způsob, jak odvést pozornost od faktu, že je tu jedna osoba, na které ti záleží."
  "Opravdu si myslíš, že jsem člověk pro jednu ženu?"Connor se usmál, ale jeho oči zůstaly tvrdé.
  Držela jsem jeho pohled. "Myslím, že jsi zamilovaný do Adne."
  Odvrátil pohled první a zadíval se do fontány.
  "Udělal jsem s Adne chybu,"řekl pomalu, ponořoval se do svých vlastních myšlenek. "Asi před rokem."
  "Chybu?"zamračila jsem se. "Ou... ty myslíš, spal jsi s ní?"
  Odpověděl s ledovým smíchem. "Ne."
  "Nespal jsi s ní?"Nechápala jsem úsečnost jeho úsměvu.
  "Definitivně ne,"řekl. "A myslím, že to byla chyba."
    "Teď se v tom ztrácím."
  Přehodil nohy přes lavičku a dal si ruce na stehna. "Adne byla jen dítě, když jsem ji potkal. Mně bylo šestnáct. Nafoukaný jako peklo."
  "Jo, od té doby ses úplně změnil."
  Usmál se, ale ne na mě. "Měla to těžké."
  "To mi říkala,"řekla jsem a pamatovala si, jak Adne popisovala, jak jí byl Connor přítelem, když ho potřebovala poté, co jí zemřela matka.
  Connor se na mě díval, v jeho očích zaplál alarm. "Co ti řekla?"
  Zamračila jsem se, když jsem viděla, jak zbledl. "Jen jak jsi s ní žertoval, když ztratila mámu."
  "Ach...dobře,"Connor se vrátil do normálu.
  "Ale bylo by ti líp, kdybys mi řekl, co sis myslel, že řekla."
 Zavrtěl hlavou a potichu promluvil. "Je jí šestnáct."
  "To vím."
  Pohlédl na mě. "Minulý rok jí bylo patnáct... a mně dvacet. Vždycky jsme byli po zimním slunovratu spolu. Ethan, Kyle, Stuart a já jsme přišli z Denverské základy. Adne si dávala pauzu od učení."
  Přikývla jsem. Zatím to nebylo nic prazvláštního. 
  "Po oslavě – hostina, hodně pití a tance – jsem se šel zhroutit do svého pokoje. Adne se mě zeptala, jestli s ní můžu na chvíli ven."
  Můj puls nabíral obrátky. Věděla jsem, kam to směřuje a byla jsem nervózní za ně oba.
  Connor si přejel po zátylku. "Nebyla úplně při smyslech. A měla dost silný argument pro to, co měla na mysli."
  "Snažila se tě svést?" Nebylo těžké představit si Adne, jak jde po tom, co chce.
  "Jo. Hodně."
  "A tys řekl ne?" To byla část, které se těžko věřilo.
  "Bylo jí patnáct,"řekl. 
  "Já vím." Patnáct byl hodně mladý věk, ale Adne byla stará duševně. Nemyslela jsem si, že by to Connor bral jako výhodu. A taky jsem věděla, že když se Adne pro něco rozhodne, nedá se dost dobře zastrašit.
  "A je Monroova dcera."
  "Ach." To mi dávalo smysl.
  "Když jsem se jí snažil vysvětlit, že ‚my‘ by byl špatný nápad, nevzala to moc dobře."
  "To si umím představit." Ve skutečnosti jsem si představovala létající objekty, rozbité sklo a možná Connora s monoklem. "Takže to bylo před nebo po sázce se Silasem?"
  Rychle se nadechl. "Ona ti o tom řekla."
  "Řekla, že nic z toho nebylo."
"Sázka byla první, ale jen pár hodin," řekl.
"Vyšlo to z toho, že já a Adne už jsme kolem sebe nemohli dál tancovat. V momentě, když jsem jí políbil, nemohl jsem..."
  "Nemohl jsi předstírat, že jsi do ní nebyl zamilovaný."
  Věnoval mi nepřátelský pohled.
  "To je jasné,"řekla jsem.
  "Nemohl jsem to předstírat sobě,"řekl. "Ale myslel jsem, že bude nejlepší předstírat jí."
  "Myslím, že ses mýlil." Moje vlastní mysl se vrátila k Renově zpovědi. Kdybych věděla, co ke mně doopravdy cítí, byly by naše životy jiné? Po té otázce se mi zjevil Shay. Chtěla bych, aby to bylo jinak? Neuměla jsem si představit Shayovu nepřítomnost. Moje srdce bolelo při pomyšlení, že bych se do něj nikdy nezamilovala.
  "Možná,"Connor se postavil a protáhl se. "Rozhodně to neprošlo tím způsobem, jak jsem doufal."
  "V co jsi doufal?" zeptala jsem se. "Chceš vidět Adne s někým jiným?" 
  Náhlé bodnutí v jeho tváři mi prozradilo, že je to to poslední, co by chtěl.
  Držela jsem se své pozice. "Pak by bylo lepší, abys něco udělal."
  "Uděláme dohodu,"pomalu se usmál. "Vyřeším mě a Adne, když si vybereš svého kluka."
  "To je nefér." Byla jsem na nohou a oplácela mu pohled.
  "V lásce a válce je všechno fér,"odvětil Connor a vydal se po cestě. Předpokládala jsem, že tím je rozhovor u konce.
  "Takže co?"zavolala jsem za ním. "Neuděláš nic?"
  "Budu následovat svého alfa,"otočil se a usmál se.
  "To znamená co?"založila jsem si ruce v bok.
  "To znamená, že se chystám vyhrát tuhle válku,"zasalutoval.
  "Romance počká."
  Zírala jsem na něj, frustrovaná tím rozhovorem. Ale nakonec jsem se alespoň dozvěděla něco z minulosti Connora a Adne.
  "Callo!"Otočila jsem se a uviděla jsem Bryn, jak na mě mává, za ní Ansel, koš ovoce už plný. Mason byl s nimi.
  "Co je?"zeptala jsem se, když jsem byla u nich.
  "Musíme do tábora trestanců,"řekla.
  "Do tábora trestanců?" Zeptala jsem se. "Proč?"
  Mason se na mě podíval a povzdechl si. "Logan chce schůzku."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář