13.kapitola

Jedna čarodějnice psala, že se to jednou stalo. Ta upírka byla skoro neporazitelná. Nedokázali ji zastavit ani kouzla, ani upíři. I původní s tím měli velký problém....Píše se tady, že zjistila až od duchů jejich předků proč se vrátila zpět....." Bonnie se na mě podívala znovu, ale tentokrát jinak. A to mě trochu vylekalo... "Jsi tu, aby si porazila Klause."

13. Kapitola

První slovo které jsem ze sebe dostala bylo: "Cože?" Myslela jsem si, že si ze mě Bonnie dělá legraci ale netvářila se tak. Stefan moc nadšený nebyl a Damon, na to že má vždy co říct, mlčel.

" Nejsem tak hloupá, abych Klausovi dala jakkoliv najevo, že jsem na živu. Natož abych se ho pokusila zabít."

" Ty se o to nemáš pokusit. Ty to máš udělat." řekla Bonnie.

" Nic jiného se v té knize nepíše?" ptala jsem se zoufale. Na to abych zabila Klause jsem se rozhodně necítila. Obzvlášť když mě před pár dny zabil on. Při pomyšlení na tu situaci mě napadla zase ta samá otázka.

" A jsem vůbec naživu?" Bonnie se zahleděla do knížky a začala prstem sjíždět řádek po řádku.

" Umřela si, ale čarodějnice tě vrátili zpět."

" A proč zrovna mě?" zvyšovala jsem hlas.

" Nejsi jediná kdo s tím má problém." Špitla Bonnie. Stefan se na ni káravě podíval, ale ona pokračovala.

" Co?! Šílená, manipulativní mrcha nás má zachránit?! Neříkej že věříš tomu, že Katherine začne nad hlavou problikávat svatozář!"

" Au." Vložila jsem se do toho. " To od tebe nebylo zrovna milé. Hlavně teď když mám vše co potřebuji a může tě klidně zabít." Dodala jsem.

" Jelikož se Klaus chystá pro Elenu, nemáme moc času to rozebírat." Řekl Damon.

" Pro Elenu?" Ztuhl Stefan.

" Ani mě to nepřekvapuje. Vybral sis Elenu a za pár dní bude i po ní."

" Počkat. Co?" divil se Stefan víc a víc.

" To že jsem předurčena zabít Klause, nebo jak to vlastně je, je Damonova vina. Já s tím nemám nic společného." Odpověděla jsem.

Stefan se výhružně podíval na Damona, ale ten si s toho nic nedělal.

" Uznávám, že jsem pár věcí s toho co jsem ti řekl vynechal, ale jen nepodstatných." Obhajoval se Damon.

" Nepodstatných?" Zopakoval Stefan.

" Tak trochu."

" No....tak já odsud mizím, než se tu ukáže." Řekla jsem a chystala se odejít. Všichni tři se na mě podívali a než se stihli uvědomit, co jsem právě řekla, byla jsem pryč.

Nevěděla jsem kam mám jít, nebo co mám vlastně dělat, ale rozhodně nepřipadalo v úvahu zůstat u Bonnie doma.

Nejdřív mě napadlo, že zmizím úplně. Někam hodně daleko. Ale nakonec jsem se rozhodla zůstat tady. Stejně si všichni budou myslet, že jsem pryč a kdybych se rozhodla odejít, mohla bych narazit na Klause a to jsem v plánu neměla.

Vyhlédla jsem si malý a odstrčený domek. Měla jsem štěstí, že tam nikdo nebydlel. Kdybych někoho musela zabít, sháněli by se po něm a já bych musela jinam.

Obešla jsem ten dům dokola a uviděla otevřené okno. Tak jsem vlezla dovnitř. Na to, že byl opuštěný, byl docela útulný. Přeci jen jsem byla zvyklá na větší, ale nic jiného mi nezbývalo.

Nic jsem sebou neměla, takže jsem byla ubytovaná hned. Ale jedna věc mi předci jen scházela. Krev. Byla jsem už úplně vyprahlá, ale teď jsem ven nemohla. Pořád dokola jsem si namlouvala, že ještě jeden den to vydržím, ale moc to nefungovalo tak jsem si šla lehnout.

Spala jsem asi tak dvě hodiny když mě probudily něčí kroky. Rychle jsem vstala z postele a rozhlížela se okolo. Hlavou mě proudily myšlenky typu: Kdo to je? Jak mě tu našel? Jestli je to Klaus, můžu ho opravdu zabít? Ale nikoho jsem neviděla.

Po chvíli vystoupila ze tmy temná postava, která si stoupla v oknu. Nevěděla jsem kdo to je, než mu měsíc odhalil tvář.

" Damone?" řekla jsem překvapeně. Ten se jen usmál.

" Myslel jsem, že by se ti hodilo tohle." Řekl a hodil na stůj sáček s krví.

Moje-kniha | 13.kapitola

13.kapitola

Chcete si článek přečíst?

Jak vypnout blokování reklamy?

Komentáře