14.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.33 |

 Rychle jsem vstala z postele a rozhlížela se okolo. Hlavou mě proudily myšlenky typu: Kdo to je? Jak mě tu našel? Jestli je to Klaus, můžu ho opravdu zabít? Ale nikoho jsem neviděla.

Po chvíli vystoupila ze tmy temná postava, která si stoupla v oknu. Nevěděla jsem kdo to je, než mu měsíc odhalil tvář.
" Damone?" řekla jsem překvapeně. Ten se jen usmál.
" Myslel jsem, že by se ti hodilo tohle." Řekl a hodil na stůl sáček s krví.
14. Kapitola
" Jak jsi mě tu našel?" divila jsem se a přitom nespustila oči z krve.
" Zamyslel jsem se nad tím, kam bych šel já a napadlo mě to."
" A to s tebe Stefan spustil oči?" Damon se zatvářil provinile.
" Vlastně, najít tě, mě poslal Stefan." Po téhle informaci jsem nevěděla jestli mám Damonovi utrhnout hlavu, nebo ho něčím probodnout, ale zachovala jsem klid.
" A od kdy ty posloucháš Stefana?" ptala jsem se trochu naštvaně.
" Kdybych mu to neodkývl, tak by šel se mnou."
" Nevyjde to na stejno? Jestli mě zpátky odtáhneš ty nebo Stefan?!" Na to mi nic neřekl.
Podívala jsem se na Damona, který měl zamyšlený výraz a šla si sednout na postel.
Po chvíli si Damon sedl vedle mě.
" Víš...někdy si připadám jako bych to už nebyla já."
" Protože jsi umřela?" zeptal se Damon.
" Nevím. Jestli sis všiml, tak jsem už dlouho nic neprovedla, nikoho nezabila...."
" ...A teď nás máš zachránit." Dokončil mou větu.
" Na dvě minuty jsem na to konečně zapomněla." Řekla jsem naštvaně.
Chvíli bylo ticho. Tenhle rozhovor mě přestával bavit. Takhle spolu mluví Elena se Stefanem. Né já a Damon. My by jsme se měli hádat, chtít se navzájem zabít a podobně. Vážně je možné aby mě ta smrt změnila? Ptala jsem se sama sebe.
Už jsem ty myšlenky nemohla vystát tak jsem se je pokusila zahnat zpátky. Nejdřív se to nedařilo, ale nakonec se to povedlo.
Damon se díval jak zápasím sama se sebou, ale pořád mlčel. Pak se ke mně naklonil blíž a políbil mě. Nejprve něžně, pak tvrdě a hladově. Přitiskla jsem se k němu blíž a ovanula mu ruce kolem krku.
Stále jsem nevěděla jestli to dělám proto, že ho nemůžu mít, nebo proto, že mi na něm záleží. Ale věděla jsem, že dokud si to neujasním musím s tím přestat.
I když jsem se od Damona odtrhla, ruce jsem měla stále omotané kolem něj. V té blízkosti jsem si něčeho všimla. Tohle nebyl Damon, který mě nesnáší. Tohle byl Damon kterého někdo ovlivnil. Nechápala jsem jak se to stalo, ale pak jsem si uvědomila, že od té doby co si Klaus myslí, že jsem po smrti Damon neměl sporýš.
" Klaus." Vykřikla jsem nahlas a pustila Damona.

Ten se mezi tím vzpamatoval.

" Co je s Klausem?" divil se Damon.
" Ovlivnil tě. Musel to být on. Nikdo jiný takovou moc nemá."
" Ovlivnil?" Najednou Damonovi všechno došlo. Podíval se na postel na které jsme před chvílí seděli a pak zpátky na mě.
Byla jsem docela zklamaná, že to bylo Klausovo ovlivnění. Mělo mi to dojít už na začátku.Věděla jsem, že Damon bez sarkastických poznámek není Damon.
" Takže už o tobě ví?" zeptat se Damon.
Najednou jsem úplně zkoprněla. " Jak by se to tak rychle dozvěděl?" divila jsem se.
" To nevím, ale musíme odsud zmizet." Řekl Damon.
" To si nemyslím." Řekl další hlas. Když jsem se otočila, objevil se přede mnou Stefan.
" Věděl jsem, proč tě mám sledovat." Řekl odměřeně a podíval se na mě, jako by úplně všechno viděl.
" Copak ses úplně zbláznil?" řekl naštvaně směrem k Damonovi.
" To ses ještě nepoučil?!"
" Ovlivnili ho." Vložila jsem se do toho, aby se tu náhodou nepoprali. I když bych ráda věděla kdo vyhraje. Ale teď na to nebyl čas.
" Ovlivnili?"
" Klaus. ....Asi."
" Asi?" zopakoval Stefan.
" Neznám nikoho jiného, kdo by to dokázal." Řekla jsem.
" Možná to bude vědět Bonnie." Nabídl Stefan.
" Bonnie? Zase?" Nevím proč do všeho tahá Boniie,ale teď by se mi utéct stejně nepodařilo tak jsem musela jít taky.
Když jsem vešla do domu Bonnie už čekala. Všichni si šli sednout do obýváku a já doufala, že se mi podaří utéct, když se nikdo nebude dívat. Když ta chvíli nastala, rozběhla jsem se směrem ke dveřím, ale dveřmi se mi projít nepodařilo. Ať jsem se snažila sebevíc nešlo to.
Najednou se za mnou objevila Bonnie.
" Říkala jsem si, že proč se mě nikdo nepokusil zastavit."
" Odsud se nedostaneš dokud já neřeknu." Odpověděla nadřazeně Bonnie.
" Kouzlo?" zeptala jsem se naštvaně a Bonnie přikývla.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře