17.kapitola

20. únor 2012 | 19.58 |
› 

 MŮJ OTEC DOPADL na zemi, šedo-hnědý vlk blokoval Emilovi cestu ke mně. Emil se přeměnil, prskal a vrčel. Rozběhl se k nám. Můj otec vydal varovné vrčení, čenichem funěl, jak se připravoval k útoku.

  "Ale no tak." Efron Bane se procházel v místnosti s Lumine po boku. "Nemáme čas nechat naše chlapce zápasit."
  Dva alfové si stále byli tváří v tvář, zuby vyceněné, hlavu pozvednutou.
  "Dost," Luminin rozkaz se nesl místností. "Přeměňte se zpět."
  Oba vlci neochotně poslechli, jejich vrčení přešlo ve zlobné pohledy, když se vrátili do lidské podoby. Můj otec stále stál přede mnou, jeho tělo mě zastiňovalo.
  "Nějaké úspěchy, Stephene?"zeptala se Lumine.
  Zavrtěl hlavou. "Je to hrozně tvrdohlavá dívka, paní. Nemohl jsem ji přimět."
  "Dej mi pár minut,"odfrkl si Emile. "Přiměju ji."
  Můj otec zaťal pěsti, ale Efron si položil ruku na Emilovo rameno. "Ale no tak. Svět se točí, což rychle přesouvá okolnosti, pamatuješ? Nemůžeme ti dát čas užít si zábavu s touto dívkou."
  Emile setřásl Efronovu ruku. "To je omyl. Ta malá mrcha je zrádce a měla by zemřít."
  Sledovala jsem jejich výměnu a stále jsem byla zmatená. Co se stalo?
 Lumine přešla místnost a měřila si mě pohledem.
  "Zřejmě sis udělala mezi Hledači nějaké přátele, Callo."
  "A oni mají něco, co chceme my,"dodal Efron.
  "Váš syn byl hlupák, že se nechal chytit,"odfrkl si Emile. "Měl bys ho nechat hnít v Hledačské díře."
  Emile se zhoupl na patách a Efron ho uhodil.
  "Pamatuj, vlku. Syn tvého pána si zaslouží tvůj respekt."
  Emile na něj pohlédl, ale sklonil hlavu v poddání. 
  Moje mysl rotovala. Logan? Logan lhal, že byl unesen. Co se to sakra děje?
  "Pojď se mnou, Callo,"pokynula mi Lumine. "Nechceme se zpozdit."
  Podívala jsem se na otce a pak jsem jí vyšla po boku. Dotkla se mých krátkých blonďatých pramínků. 
  "Velká škoda tvých vlasů,"řekla Lumine. "Co sis myslela?"
  Neodpověděla jsem jí.
  "Stephene, počkej, až se vrátím,"řekla a našpulila rty, když se dívala na mého otce. "Ty a já máme stále hodně věcí, co máme prodiskutovat."
  "Jistě, paní,"sklonil hlavu.
  Když jsem následovala Lumine ven z místnosti, potlačila jsem nutkání se na něj ohlédnout. Právě teď jsem musela být tvrdohlavá, rebelská dcera, která nemá respekt ke svému otci. Nemohla jsem dovolit Strážcům zjistit, že jen dvě věci ze tří jsou pravda.
  Neviděla jsem přes temně tónovaná okna limuzíny, ale jeli jsme asi hodinu.

Má mysl byla zpátky ve Vailu. Přála jsem si, abych mohla nějak mluvit se svým otcem. Pomohl by nám. Bojoval by proti Strážcům. Ale jak bylo možné navázat spojení mezi jeho smečkou a Hledači?

  Moje tělo bylo vyčerpané. Moje mysl v šílenství. Pořád jsem nevěděla, kam mě vezou, nebo co se stane, až se tam dostaneme. Nezávisle na tom, jak moc jsem to chtěla zjistit, zvědavost zvítězila, když se auto zastavilo.
  "Kde jsme?"
  "Na strašně nepohodlném místě, co obléhají tví přátelé." Efron si podal skleničku brandy, kterou po cestě popíjel. "Měli bychom být pochváleni za naši spolupráci."
  Emile tiše zavrčel. Po celý výlet na mě zíral. Věděla jsem, že mě chce zastrašit, ale akorát způsobil to, že jsem ho ještě víc nenáviděla. Když lezl přese mě, aby následoval Efrona ven z limuzíny, zašeptala jsem, "Jednou se budu dívat, jak umíráš."
  Usmál se na mě. Všemi zuby. "Moc se bojíš pokusit se zabít mě sama?"
  Vyslala jsem k němu tvrdý úsměv bez mrknutí oka. Strach v tom nehrál žádnou roli, ale byl tu seznam Emilových nepřátel, kteří si zasloužili vykonat pomstu víc než já.
  Jako můj otec. Jako Ren.
  "Jdi, Callo,"řekla Lumine a šťouchla do mě dlouhými nehty.
  Vylezla jsem z auta. Emile stál u mě, hrál roli střežitele vězně, zatímco Strážci vyrovnali řadu  ve svých Chanel a Gucci outfitech. Řidič a další muž opustili auto. Zaregistrovala jsem dva ze starších Baneů. Zaujali pozice vedle Strážců.
  Rozhlédla jsem se, snažila se zjistit, kde to jsme. Stáli jsme na okraji malé louky, roztínající les borovic. V dálce jsem viděla vrcholky hor, kde sněhová oblaka kroužila kolem skal. Vzduch byl moc svěží na to, abychom byli blízko města, ale taky jsme nebyli v okolí Vailu. 
  Také jsme ujeli vánici. Tady občas proplula kolem sněhová vločka, ale nebyla tu žádná známka větru a sníh sahal jen po kotníky.
  Zachytila jsem mezi stromy přes prostor pohyb. Postavy vykročili z lesa a pohybovali se směrem k nám.
  Když jsem zachytila kaštanové vlasy, skoro jsem zavolala. Connor byl naživu. 
Jen vidět ho mi dodávalo naději, že možná mise v Eydisu neskončila jako katastrofa. Bez rozmyšlení jsem se vydala k němu. Emile mě chytil za ruku, zaryl mi prsty do masa dost na to, abych tam měla modřiny. Ignorovala jsem bolest v mých očích a pohybovala jsem se za zbytkem skupiny, ale nenašla jsem, koho jsem hledala. Dvě osoby, které jsem očekávala, že mě přijdou zachránit, Shay a Ren, tu nebyli k vidění.
  Stejně tak Bryn, Mason nebo Nev.
  Connor vedl zhroucenou postavu, která klopýtala ve sněhu. Logan vypadal o moc hůř, než když jsem ho viděla naposledy. Když se dostal blíž, viděla jsem jeho oteklý ret a monokl. 
  "Otče!"vykřikl Logan. Connor  mu šťouchl loktem do žeber a Logan zdvojnásobil kašel.
  "Jak se opovažuješ vztáhnout ruku na mého syna!"zakřičel Efron s planoucíma očima. Viděla jsem, jak se žene síla z jeho ramen, skoro jako světlo a doufala jsem, že Connor ví, co dělá. I když byla výměna dohodnuta, pokud byl ve hře přízrak, pochybovala jsem o našich šancích dostat se odsud živí.
  Anika pohlédla na Connor a zavrtěla hlavou. "Dost."
  Connor pokračoval s držením pohledu na Loganovi a přejel prstem po jeho krku. Mladý Strážce se skrčil a hodil prosebný pohled na svého otce.
  Skoro jako show, kterou na Strážce hrají.
  Prosím, ať to vyjde.
  I když to nebylo v plánu, věřila jsem, že je to tak dobře.
  Hrdá ztuhlá postava, jejíž zápěstí bylo v ocelových poutech, držela krok s Anikou. Sabininy oči byly podlité krví, končetiny se třásly zimou.
  Sabine? Co tu dělá? A proč má na zápěstích železné okovy? 
  Dva další Hledači ozbrojení kuší stáli na boku malé skupiny. Drželi zbraně namířené na Emila a další dva Baney. Malá skupinka přišla pět metrů před nás a zastavila se.
  "Nabídl bych vám občerstvení, ale odmítli jste moji pohostinnost,"řekl Efron Anice, zatímco se díval na Sabine. Vypadal, že je z jejího objevení tak zmatený jako já.
  Jeho pohled byl tvrdý, měnil se v něm vztek a zvědavost, zatímco ona měla oči sklopené.
  "Vaše kanceláře jsou stěží místo pro pohostinné setkání, Efrone,"řekla Anika s chladným úsměvem.
  Efron se zamračil."Můžeme provést obchod?"
  "Jak jsme se dohodli,"řekla Anika. "Vlčice za tvého syna?"
  Efron přikývl.
  Sabine klopýtla dopředu k Efronovým nohám. "Počkejte! Slíbili jste, že můžu mluvit!"
  Baneové se proměnili a vyskočili vpřed. Kráčeli kolem Sabine.
  Efronovy rty se zvlnily v úšklebku, když se koukal na třesoucí se dívku na kolenech před ním.
  Zírala jsem na ni. Co to sakra dělá?
  "Prosím,"řekla. "Prosím."
  "Co to má být?" Efron si odplivl.
  "Ta holka je nám k ničemu,"řekla Anika upjatě. "Ale na rozdíl od vás nejsme monstra. Nepopravujeme vězně bez důvodu a nemůžeme riskovat, že uvidí naše operace. Je záruka."
  Sabine vzlykala a snažila se vytrhat si vlasy z pout. "Nevěděla jsem to. Omlouvám se. Udělala jsem hroznou chybu."
  "To je k pláči,"řekla Lumine. "Jaká radost, že nesdílíme tvé břemeno svědomí," Podívala se na Baney a pozvedla ruku. Nemohla jsem dýchat, protože jsem věděla, že se chystá vydat rozkaz k odstranění Sabine.
  "Ne,"Efron ji věnoval ostrý pohled. "Tohle mám řešit já."
  Lumine si povzdychla, nechala svoji ruku spadnout. "Jak si přeješ."
  "Prosím, odpusťte mi, pane,"Sabine na něj zírala, její obličej byl mokrý slzami. "Ukažte mi svou laskavost. Vezměte mě zpět."
  Bylo mi na zvracení, věděla jsem, že to není pravé, ale nebyla jsem s to uvěřit, jak tohle může být součástí plánu Hledačů. Proč by se Sabine vracela k Efronovi? K čemu by to bylo dobré?
  Úsměv pomalu zkřivil Efronova ústa. "Drahá Sabine, proč bych ti měl otevřít náruč? Zrada řeže jako nejostřejší nůž. To jistě víš."
  "Já vím," prosila. "Nerozuměla jsem tomu. Ale nezůstanu s nimi. Zůstanu s tebou." Otočila se a zamračila se na Aniku. "Jsou to blázni, chci žít. Dovolte mi vrátit se k Baneům."
Efron přikývl. "Vždy jsi k nám patřila."
Kývla.
"Dax a Fey uvítají tvůj návrat," dokončil, líně vlekl ruku přes její zlatavé vlasy.
"Zejména u třetího člena se ukázalo, že za tebe byla špatnou náhradou."
Moje krev byla studenější než vzduch okolo nás. Ale ne. Lumine se krutě zasmála. "Říkala jsem, že nebyla poslední."
Efron pokrčil rameny.
Sabine se nepohnula. Dívala se na Efrona, ale nepromluvila. Můj hlas se zlomil.
 "Cosette?"
Tato otázka mi vysloužila ránu do hlavy od Emila, ze které mi zvonilo v uších, jak jsem padala po všech čtyřech na sníh.
 "Drž hubu, děvko."
"Jak křehká dívka. Nic moc ani na vlka." Efron pomalu zatřásl hlavou, jak předstíral lítost. 
"Den po vašem odchodu, jsme ji  našli viset na jednom ze stromů za územím Baneů. Jen jeden den."
  Jeho pohled sjel po Sabine, pohled ostrý jako břitva. Neuhnula, ale zašeptala: "Cosette byla vždy slabá."
"Jistě." Efron nabídl svoji ruku Sabine. Vzala jeho prsty, nechala ho vytáhnout jí nahoru. 
"Vítej doma, drahoušku."
"Děkuji." Sklonila hlavu.
"Můžeme se přesunout společně?" Connor najednou zařval, strkal Logana na kolena. "Tohle smrdí jako jeho chcánky."
  Efron na něj civěl. "Jestli jsi ublížil mému synovi . . ."
 "Žádné trvalé poškození se nestalo," řekla Anika. "Ujišťuji vás."
 "Dej nám ho," řekl Efron, ačkoliv držel kontrolu nad Sabine. "Hned."
 "Ne dřív, než budeme mít vlka," namítla Anika.
 "Emile." Efron kývl hlavou ke Connorovi. S pohybem paže mě Emile zvedl na nohy a kopl mě k Hledačům. Ve stejnou chvíli Connor nakopl Logana, který se začal škrábat sněhem, Connor za ním. Zastavili jsme se méně než třicet centimetrů od sebe.
  Emil se na Connora ušklíbl. "No dobře. Neviděl jsem vás od chvíle, kdy jsem z vašeho vůdce udělal kus masa."
  "Zapomněl jsem zmínit mé díky," řekl Connor.
  "To mě těší," dodal Emile.
Connor vzal Logana za rameno a tlačil ho ke Strážci před sebou. "Prostě to pojďme udělat."
 "Jak se patří," zavrčel Emile, uchopil mě kolem pasu. "Promiň, že jsme neměli více času k popovídání, Callo."
 Zírala jsem na něj. "Táhni k čertu."
I přes mé rozhořčení mi srdce bušilo, když jsem se přes rameno ohlédla na Sabine. Nemohli jsme jí tu opustit. Prostě jsme nemohli. Pak jsem byla strčena dopředu a viděla jsem Logana padat okolo mě. Hodila jsem po Connorovi děkovný pohled. Emile mě nechal jít.
  Connor zakřičel dřív, než jsem popadla dech a v příští chvíli jsem byla v Hledačově náruči a sněhem jsme běželi na druhou stranu louky. Zazářilo světlo, jak se před námi otevíral portál a já slyšela hlasy volající mé jméno.
  Baneové na nás zaútočili, ale Hledači očekávali zradu Strážců. Kuše vystřelily, když mě Connor nesl do třpytivých dveří s Anikou u nás, dávajíc rozkazy, i když jsme běželi přes zasněženou louku. Přetočila jsem se v jeho rukou a dívala se na Sabine. Jakmile mě ozářilo světlo portálu, setkala jsem se s jejím pohledem a myslím, že jsem viděla její úsměv.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře