19.kapitola

20. únor 2012 | 20.01 |
› 

 CONNOR NÁS VEDL když jsme šplhali přes ostré kameny, co se mi zabodávaly do tlap. Nebylo to dlouhé šplhání, ale bylo to unavující. Museli jsme se vyhýbat hlubokým prasklinám v zemi, které vybuchovaly jedovatým plynem nebo párou, z kterých bychom mohli zvracet, aniž bychom byli upozorněni. Na rozdíl od živého lesa na pobřeží, bylo Whakaari bez života, naprosto cizí prostředí. I když dech beroucí, krajina byla příliš zlověstná na to, aby byla krásná, spíš se jevila jako, že slouží k tomu, aby varovala vetřelce. 

  "Je to tady!"zavolal na nás Connor a mával na nás ze předu. 
  Dosáhli jsme bodu, kde se svah náhle zešikmil. Přesně před námi byla v kamenné tváři trhlina. Sloupce páry vyklouzly z trhliny a tančily jako hedvábné stuhy ve větru.
  Když jsme se přiblížili k otvoru, viděla jsem světlo, co pára zachycovala v jeskyni. Jeho barvy se pohybovaly od stříbrné do zlaté, vylétaly z temnoty do vzduchu nad našimi hlavami.
  Mason přiběhl ke vchodu, začichal a zahrabal úzkostlivě do země. Connor pozvedl obočí a Mason se přeměnil.
  "Chcete jít sem... to jako vážně?"Zíral do jeskyně. "Smrdí to jako smrt. Hrozná, děsivá smrt."
  "Je snad nějaký jiný druh?"zeptal se Connor.
  "Má pravdu,"Adne nakrčila ústa a nos. "Smrdí to hrozně."
  "Chystáme se vyrobit si voničky, s kterými půjdeme dovnitř?"Connor ukázal do jeskyně.
  "Opravdu víš, co je to vonička?"Adne se zasmála.
  "Jsem ohromena."
  "To je neuvěřitelné,"řekl Mason. "Jsi hodně z devatenáctého století. To není velmi mužné... voničky."
  Adne položila ruce na Connorovu hruď. "Neposlouchej je, zlatíčko. Pořád tě shledávám jako velmi mužného."
  Connor zaklel a vklouzl do jeskyně, zatímco se Adne zasmála.
  "Nejsi na něho míň náročnější, po tom, co ti to řekl, že?"zeptala jsem se.
  "Vysvětli mi pak, co na tom bude legrace,"řekla a usmála se na mě.
  "Bude lepší držet ho no při zemi," řekl Ren a následoval Connora. "Budu zklamaný, pokud to neuděláš."
  "A já nechci zklamat svého staršího bratra."
  "Hodná holka," Blýskl na ni úsměvem a zmizel v jeskyni.
  Protáhla jsem se do jeskyně. "Vzduch byl horký, svírající a hrozně smrděl.Okamžitě jsem se začala potit. Škodlivé plyny byly v každém mém nádechu, nepříjemné, ale ne natolik, abychom si nasadili masy. Tunel byl úzký, ale ne příliš nízký; mohli jsme se pohybovat bez toho, abychom byli shrbení. 
   Blikající odstíny osvěcovaly naši cestu. Mírný svah mi napovídal, že se pomalu dostáváme do jádra sopky. Connor se náhle zastavil, dopad na břicho a plazil se vpřed.

Když jsem se dostala blíž, uviděla jsem proč. Tunel se rozevíral do široké římsy. Connor se plazil po okraji a koukal se z ní. Jeden za druhým jsme se položili vedle něj. Můj dech se zastavil, když jsem spatřila strmý sráz. Cesta pokračovala přes římsu, kde se ostře svažovala dolů, do těsné spirály.

Víc, než po sto stop níže jsem viděla otevřený prostor, ohraničený přesným kruhem přes sopečné kameny. Jeho povrch byl rozbitý jen trhlinou, z níž stoupala pára. 
  Vystupující kamenný blok – co mi nepříjemně připomínal obětní stolec ze Strážcovské komnaty pod Edenem – ležel uprostřed prostoru. Hned nad oltářem byla třpytivá figura ženy. 
  Průsvitná rudozlatá róba plavala kolem jejího těla, propůjčovala jí kvalitní látku, která tu ve skutečnosti nebyla.
  "Cian,"vydechl Shay.
  Connor vypustil pomalý proud nadávek. "Není sama."
  Následovala jsem Connorův kamenný pohled na tři táborové ohně, které jako by hlídkovaly kolem Cianiné zářící formy.
  "Počkej chvíli,"Mason se zamračil. "Jak se může oheň hýbat?"
  Plameny přemisťovaly svojí pozici, cestovaly okolo bloku v pomalém kruhu. Podívala jsem se na ně dolů a zjistila, že nejsou beztvaré. Tančící zlatá a rudá každého ohýnku měla formu. 
  "Ach můj Bože,"zašeptala jsem. "To není možné."
  Ren na mě pohlédl a přikývl. "Já vím."
  "Ano, je." Adne semkla rty do tenké linky. "Jsou to vlci."
  "Myslel jsem, že byly mýtus,"řekl Connor a třel si spánky. "Nedivím se, že se nikdo nevrátil zpět."
  "Co jsou?"zašeptal Mason a zíral na ohnivá stvoření, co kroužila kolem Cian hluboko pod námi.
  "Lyulfové,"řekla Adne. "Ohniví vlci."
  "To nejsou vlci,"sykla jsem a nenáviděla tu vůni sýry a uhlí, co nás obklopovala.
  "Ne ten druh se srstí,"řekl Connor. "Ale jsou to vlci. Lyulfové byli Hambringerovi oblíbení mazlíčci. Používal je v první bitvě mezi Strážci a Hledači. Jen on je může povolat a-"
  Odmlčel se, když mu Adne věnovala varovný pohled. 
  "A co?"zeptala jsem se.
  "Na tom nezáleží,"řekla Adne. 
  "Jen nám to pověz,"Shay si posunul meč na zádech a nahl se pro lepší výhled na tři Lyulfy.
  Connor se zašklebil. "Strážci se nima inspirovali k vytvoření Ochránců."
  "Ne tak docela přesnou kopii,"zasmál se Mason. "Nemůže se ze mě stát lidská pochodeň... nebo vlčí, v tomto případě."
  "Nezáleží na tom, jestli byli k něčemu inspirací, nebo kde se vzali,"řekl Shay. "Jak je zabijem?"
  "Nemůžeme,"Connor se převalil na záda a zíral na strop jeskyně. "To je ten problém. Lyulfové jsou mocní Nesmrtelní, jako přízraky. Vlastně horší, než přízraky."
  "Je těžký věřit, že by něco bylo horší, než přízraky,"řekla jsem.
  "Podporuji tvou nedůvěru,"řekl Ren.
  "Už sis někdy spálila jazyk?"zeptal se Connor.
  "Líbilo se ti to?"
  Zamračila jsem se na něj. "O čem to mluvíš?"
  Jak si plánuješ zakousnout něco, co je tvořený ohněm?"
  Pohlédl na mě. "Spálíš si plíce a budeš v minutě mrtvá. Nemůžeme s nimi bojovat. Nevím, co budeme dělat."
  "Zabrzdil jsem ten přízrak,"řekl shay. "Tady udělám to samé."
  "Nemůžeš zabrzdit tři z nich najednou,"řekl Connor.
  "A potřebujeme tě k dostání čepele."
  "Rozptylování,"řekl Ren. "Jako s netopýry. To musíme udělat."
  Connor se setkal s jeho pohledem a odvrátil se. "Nebudeme to dělat."
  "Nemáme na výběr,"řekl Ren. "Mimoto, nejsme to jen my právě proto? Protože jsme věděli, jak to všechno udělat."
  Connor mírně zaklel a vytáhl svoje meče. "Nevzpomněl si někdo a nevzal si vodní pistoli? To by mohlo činit všechno jinak."
  "Takže jak to uděláme?"zeptal se Shay a ignoroval ho.
  "Upoutáme útok Lyulfů,"řekl Ren.
  "Když je budeme moct udržet ve štvanici, můžeme pro tebe získat nějaký čas a možná předejít vážným zraněnám. Získáš čepel. Connor vezme Adne do bezpečí a můžeme se odsud dostat tak rychle, jak se zpakuješ."
  Connor se k němu neotočil tváří, ale přikývl.
  "Pojďme,"Ren se přirčil a přeměnil se. Pohlédl na mě. Přikývla jsem, pohlédla na Masona a oba jsme skončili ve vlčí formě. Tři z nás sestupovali dolů po spirálovité cestě do jádra vulkánu, kde ohniví vlci kroužili kolem Cian, věčně lovící ty, kteří se opováží přiblížit. Pohlédla jsem zpět na Shaye, Connora a Adne, co nás následovali v plíživém tempu.
  Můj vztek narostl, když jsme sestoupili, zvedl se mi žaludek. Zatřásla jsem čumákem, když mé nozdry zažívaly nepohodlí.
  Mohlo to být o moc lepší, kdybychom nemuseli dýchat, stěžoval si Mason. 
  Renovi myšlenky k nám přicestovaly zpět. Zůstaňte soustředění.
  Mason sklonil čumák v souladu. Držela jsem se u Rena. Byli jsme dost blízko na to, abychom je slyšeli. Nízké vrčení vycházelo z Lyulfů, když si rázovali svou neměnnou cesti, svaly natažené, samý plamen, jejich pohyb byl jako prsten ohně okolo Pyralisu.
  Ren se zastavil ve stínu skalního výklenku. Poslední míto, kde jsme byli z dohledu končilo a nechávalo před námi jen širokou komnatu. Dalších pár kroků a byli jsme na otevřeném prostranství, tváří v tvář Lyulfům.
  Snažte se je držet oddělené a v pohybu. Nenechte se zahnat do kouta.
  Zvedl čumák a zavyl. Lyulfové se zastavili ve svém kroužení, otočili se po zvuku, co nyní zaplnil jeskyni. Ohnivý vlci zvedli své hlavy v odpovídajícícm křiku. Kouř jim stoupal od tlam.
  Ren vyklouzl ze svého schovaného místa se mnou a Masonem v patách. Lyulfové si drželi své pozice a dívali se na nás, jak přicházíme. Když jsme se přiblížili, viděla jsem jejich oči, doutnající uhlíky v plamenech jejich těl. Prázdnota vyplněná nenávistí a touhou po zabíjení.
  Ren se dostal k nim. První Lyulf se přikrčil a vyrazil na něj. V posledním možném momentě Ren uskočil, odkulil se a Lyulf ho minul. Ren byl opět na nohou. Zaštěkal a zavrtěl ocasem. Posmíval se vlkovi. 
  Rozdělte se. Zakřičela jsem své myšlenky na Masona a Rena. Držte jejich pozornost. Musíme  získat Shayovi čas.
  Oddělila jsem se od Rena a vrčela na druhého vlka, zatímco Mason klapal čelistí na třetího. Horko, co vycházelo z Lyulfa, bylo jako v peci. Když jsem se vyhýbala jeho útoku, cítila jsem, že se mi připaluje srst. Rázovala jsem si to na druhou stranu komnaty, doufala jsem, že udržíme ohnivé vlky od cesty, kterou se musel dát Shay. Nepotřebovala jsem se otočit, abych věděla, že mi byl Lyulf v patách. S každým rychlejším pohybem jsem cítila vedro, plameny olizující můj ocas. 
  Uslyšela jsem Masona zakňučet a otočila jsem se, hledala ho. Pořád běžel před lyulfem, ale z jeho boku se kouřilo.
  Jen si udrž běh, Masone. Uskočila jsem před mým vlastním útočníkem. Drž se!
  Uskakovala jsem, měnila směr, dělala jsem vše, co jsem mohla, abych zůstala mimo dosah. Moje jediná možnost byla utíkat. Bojovat nebylo řešení. Koutkem oka jsem zahlédla rozmazaný pohyb. Zlatohnědý vlk běžel přes místnost a dostal se ke kamennému bloku, kde se vznášela Cian. Přeměnil se, natáhl k ní ruce. Plamen přejel mými patami a já vyskočila do vzduchu. A ztuhla. 
  Místnost potemněla. Zůstala jsem ve vzduchu, visela v prázdném prostoru. Žádné světlo. Žádný zvuk. Pořád jsem mohla dýchat, ale nechtěla jsem. Všechny naše naděje závisely na této chvíli.
  A opak jsem padala. Narazila jsem tvrdě do země, moje tělo padlo na kámen.
  Lyulf byl stále za mnou. Zavrtěl čenichem, z jeho nozder stoupala pára. 
  Když se na mě jeho oči soustředili, zavrčel a vrhl se na mě. Přetočila jsem se na záda, opět jsem cítila spáleninu, ale podařilo se mi vyhnout útoku.
  Shay zakřičel. "Adne, otevři dveře!"
  V protějším rohu jsem uviděla blikající světla, když Adne začala plést. Lyulf to uviděl také. Otočil se ode mě, ohnivý vlk zavyl, přemístil pozornost na vlka, co pronásledoval Masona. Druhý vlk vydal své vlastní zavytí a hořící bestie se vrhly k Adne.
  Musíme je zastavit, zavolala jsem na Masona. Zatímco jsme pronásledovali Lyulfa, neviděla jsem v jeskyni žádné známky po Renovi. 
  Když ho mé oči našly, moje srst se naježila. Kulhal, držel se na jedné noze a snažil se vyhýbat útokům ohnivého vlka. Ale ten se k němu přibližoval a tlačil ho k trhlině ve skále.
  Nevěděla jsem, co dělat. Další dva Lyulfové uháněli k Adne. Nemohla jsem blokovat jejich útok a pomáhat Renovi. 
  Callo? Mason také uviděl, jak ohnivý vlk pronásleduje Rena.  
  Dřív, než jsem mohla odpovědět, uslyšela jsem Connorův křik, "Callo! Dostaň svůj zadek odtamtud!"
  Viděla jsem, jak Connor vysoko pozvedl své meče, tvářil se chmurně, když se vlci přibližovali. Moje srdce se zdálo, jako by bylo rozpolceno vedví. Věděla jsem, co mám dělat.
  Ren má pořád proti Lyulfovi lepší šance, než Connor. Vyslala jsem myšlenku k Masonovi. Adne je naše jediná cesta odtud.
  Já vím, odpověděl Mason a nasadil další vzplanutí rychlosti.
  Drž se v pohybu, Rene, zavolala jsem na něj a už se k němu víc nepodívala. Budeme tam tak rychle, jak budeme moci.
  Jen ji udržte v bepečí. Jeho odpověď přišla téměř okamžitě. Nedělejte si se mnou starosti. 
  Zmlkni, zavrčela jsem. A zůstaň naživu.
  Skoro jsme chytili vlky. Dala jsem veškerou svoji sílu do výskoku a přeskočila jsem tělo plamenů a dopadla před ně a donutila je zastavit se před Connorem. Přecházela jsem kolem, vrčela. 
  Moje zjevení vylekalo Lyulfa a ten zaskřípal svými rozžhavenými zuby. 
  Udělala jsem výpad vpřed, škádlila jsem ho tím, že jsem se ho skoro dotkla a pak jsem hned ucukla od jeho zubů. Koutkem oka jsem viděla, že Mason napodobil mé chování.
  Vypadalo to, že to funguje. Hněv a jejich neschopnost na nás dosáhnout odvedla pozornost vlků od Adne a Connora.
  Zkusme je dostat k Renovi.
  Už už jsme je vedla k Alfovi, ale když jsem se otočila, šokovalo mě, že se Ren řítí přímo na nás. Viděla jsem v jeho pohybu bolest, když narazil do země jeho poraněnou tlapou. Lyulf byl hned za ním a byl teď rychlejší, když byl Ren zraněn.
  Zaštěkala jsem na varování, když ohnivý vlk vyskočil, ale nebylo tu nic, co bych mohla udělat. Plamenité stvoření se vzneslo do vzduchu a dopadalo na Renova záda.
  Odkul se! Zakřičela jsem varovně a doufala, že mě Ren uslyší včas. Odkul se na stranu!
  Ren se odkulil od dopadajícího vlka. Ale v té samé chvíli byl na Renově místě další vlk a útočil na Lyulfa. Ale pak tam žádný vlk nebyl, zatímco to byl Shay s mečem v obou rukách. 
  Dvojčata mečů prořízly vlka. Zařval, říhal kouř. A pak tam nebylo nic, než popal, co dopadal na Shayova ramena. Prudce se otočil a setkal se s mýma očima. Shay ovládal čepele tak rychle, že jsem nemohla dost dobře sledovat jejich pohyby. Druhý křik signalizovat pád mého vlastního útočníka Lyulfa.
  Connor zavýskal. "Scion!"
  Slavnostní pokřik byla hrozná chyba. Lyulf, co se soustředil na Masona, se otočil a jeho hořící oči se zúžily, když zamířil k Hledači. Mason zavyl, snažil se upoutat jeho útok, ale Lyulf ho ignoroval.
  Connor pozvedl meče, když vlk skočil. "Adne, drž se zpátky!"
  Běžela jsem, až příliš si jistá, že se tam nemůžu dostat včas.
  Shay byl u mě, ve vlčí podobě, jeho drápy rachotily po kamenné zemi, po které jsme běželi.
  Adnin křik prořízl komnatou. "Ne!" A pak odstrčila Connora na stranu.
  Její náhlé zjevení vlka vylekalo a přesměrovalo jeho útok trochu jinam. Zvedla ruce a Lyulfovy čelisti se semkly kolem jejího bicepsu. Zakřičela, když ji strhl k zemi.
  Connor se překulil na nohy. "Adne!"
  Vrhl se na vlka, ale já u něj byla první a sthla ho na stranu. Shay se přeměnil, běžel k Lyulfovi, i když stál nad Adne. Vlk se zatřásl a rozpadl se, pokryl Adne popelem.
  "Slez ze mě!" Connor mě ze sebe odstrčil a vyškrábal se na nohy.
  Spěchal k Adne.
  "Connore,"Shay klečel vedle ní. "Jen počkej."
  "Nech mě ji vidět!" Odtáhl Shaye a dokolébal se k Adne. Její oči byly velmi skelné a nehýbala se.
  Connor začal vzlykat. Přeměnila jsem se do lidské podoby a sehnula se k němu. Můj dech se zastavil, když jsem viděla na co zíral. Adnina ruka od konečků prstů do ramene byla k nepoznání. Její kůže byla do černa spálená a zahlédla jsem bělost kostí tam, kde se vlkovy čelisti prokosaly skrz maso. Její košile byla částečně spálená, odhalovala rudé puchýře na jejím krku a hrudi.
  Ren dokulhal k nám, kňučel. Přeměnil se a klekl si vedle její hlavy.
  "Dýchá?"zeptal se.
  "Nevím,"dusil se Connor. "To nedokážu říct."
  "Dejte mi ji,"řekl Ren.
  Mason odtáhl Connora, Ren se natáhl vedle své sestry a položil si hlavu na její hruď. Po chvíli se zhluboka nadechl. 
  "Je to slabé, ale je to tam,"řekl Ren. "Musím jí dát krev."
  "Je v šoku,"řekl Shay. "Nevím, jestli bude schopna ji polknout."
  "Jediné, co můžeme udělat, je to zkusit."
  Když se Ren kousl do ruky, viděla jsem, že jeho vlastní ruka je nepěkně popálená, kůže roztrhlá a plná puchýřů.
  "Podrž jí ruku,"dával Shayovi instrukce. Když ji Shay zaklonil bradu a její ruka spočinula v jeho rukou, Ren jí opatrně otevřel ústa a nechal do nich pomalu skapávat krev. Začínalo to plnit její ústa, červené pramínky jí stékaly po bradě.
  "No tak, Adne,"zamumlala jsem. "Jsi bojovnice."
  "Prosím,"Connor se vyprostil od Masona a dopadl na kolena vedle ní. "Prosím, vrať se ke mně.
  Její krk se začal hýbat. Polkla.
  "Víc,"řekla jsem. Ren jí zatlačil rukou na ústa. Znovu polkla. A znovu. Její ruce se zvedly, prsty obtočily okolo Renova zápěstí, když pila. Pomalu se její tělo začalo navracet do normálu. Rány a puchýře z její hrudi a krku zmizely. Nové maso potáhlo její paži, zuhelnatělé zbytky spadly, když pila Renovu krev. Po další minutě, všechno napovídalo tomu, že Lyulfův útok byl pryč. Posadila se a otřela si ústa.
"To bylo neuvěřitelné,"Shay shlédl na její uzdravenou ruku, když pohnula prsty.
  Connor ji vzal do rukou. "Sakra, holka." Políbil ji a obtočil své tělo okolo jejího. "Co za šílenost to bylo? Už se mě nikdy nesnaž zachraňovat."
  "Málem jsi se obětoval, abys mě zachránil,"usmála se na něho. "Nebyla tu možnost, abych tě nechala z našeho vztahu vyklouznout tak lehce."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře