21.kapitola

20. únor 2012 | 20.03 |
› 

 OPUSTILI JSME POKOJ. Shay se v chodbě přeměnil do vlčí podoby stejně jako já. Hledači, co nás míjeli, si příležitostně vyměnili zamumlání, nebo nám věnovali vylekaný pohled. Ale nejčastější reakce byla respektující pokývání, nebo vědoucí úsměvy.

  Shay zavrtěl ocasem. Je hezké být součástí týmu.
  Pořád trochu divné. Šťouchla jsem ho do ramene. Ale ano. Je to hezké.
  Koukala jsem se, jak Shay zastříhal ušima,  oči varovné, když jsme se přemisťovali. Vypadal ve svém vlčím já tak přirozeně. Někdy se mi zdá, jako by byl opravdu vlk samotář, když jsem jej potkala – ještě jen nenašel svou vlčí polovičku. I když jeho "popovídání si" s Renem způsobovalo, že jsem je oba chtěla pořádně kousnout, jejich jednání o mém stavu bylo pro klasického alfu téměř legrační chování. Téměř.
  Klusali jsme chodbou Haldiského křídla, naše drápy cvakaly na mramoru. Anika seděla u velkého kulatého stolu s Bryn, Masonem, Anselem a Tess. Mason žvýkal ten největší sendvič, co jsem kdy viděla. Zachytil náš pohled a přiblížil si ho k hrudi. "Nepřišli jste do kuchyně. To nepřipouštím."
  Přeměnila jsem se a zasmála. "Nemyslím si, že zrovna teď můžu jíst."
  "Dobře,"zasmál se a vycenil tesáky. "Hladovím a tenhle sendvič je moje vlastní mistrovské dílo."
  Ansel si odkašlal. 
  "S Anselovou asistencí, samozřejmě,"Mason přikývl na mého bratra.
  "Budeš sedět vevnitř?"zeptala jsem se ho.
  "Jde,"řekl Mason s pusou plnou sendviče.
  Pohlédla jsem na Šíp. "Co?"
  Tess do toho vskočila, než mohla Anika odpovědět. "Zůstává se mnou, Callo."
  "Pomáhám s věcmi ohledně Elixírů,"řekl Ansel. Zamrkala jsem na obviňující pohled, co mi věnoval. "Tkalci budou přenášet poraněné z pole tak rychle, jak budou moci. Budou potřebovat pomocníky, co nebudou v boji."
 "To je skvělé, Ane,"řekla jsem. Sklopil oči, když zlost ustoupila ponížení.
  Skvěle, Callo. Pěkně. Přála jsem si, abych nezranila jeho city, ale pravda byla, že jsem nechtěla, aby byl Ansel kdekoliv poblíž boje. Bez svého vlka byl příliš zranitelný. 
  A nebylo to jen to, že jsem se bála, že nebude moci bojovat jako člověk. Se vším, čím si Ansel prošel – a jak jsem věděla, že se stále cítí – bála jsem se, že se úmyslně snaží sám zabít.
  Anika odsunula židli a já jsem si sedla vedle ní.
  Bryn na další židli se naklonila, aby mě objala.
  "Jsem ráda, že nepostrádám všechno to hrdinství okolo,"zašeptala. "Jsi v pořádku?"
  "Přežívám,"řekla jsem.
  Stiskla mi ramena. "To je to, co nám jde nejlíp."
  Popadla jsem její prsty a věnovala jí tolik úsměvu, kolik jsem dokázala.
  "Už jsou všichni tu?" Connor přišel do místnosti s Adne po boku. "Znamená to, že jdeme pozdě?"
  Oba se začervenali, ale odvedli dobrou práci na tom, aby vypadali slušně... nebo po "zdřímnutí" od posledního objevení vypadali jen trochu pomačkaní. Mason se uchechtl tak jako tak. Connor si nejistě promnul zátylek, ale na Adniny rty se vloudil rozpustilý úsměv. 
  "Ve skutečnosti jdete právě včas,"řekla Anika a pokynula, aby si sedli. Myslím, že jsem v jejím hlase zaslechla náznak smíchu, i když zůstala vážná.
  "To je dobré slyšet,"Ren se usmál, když vkročil do místnosti. Jeho vlasy byly vlhké. Myslela jsem si, že se rozhodne udělat si výlet do koupelen.
  Sedal si vedle mě, když e zastavil. Svraštil nos. Zíral na mě a pak na Shaye, co se na něj díval z druhé strany stolu, ruce překřížené na hrudníku.
  Z Renova krku se vydralo zavrčení. "Co to sakra..."
  Stopla jsem si. "Rene, ne. Ne teď."
  "Proč je tvůj pach všude na ní?"Ignoroval mě a díval se na Shaye. "Vy dva jste byli spolu? Co jste dělali? Myslel jsem, že jsme měli dohodu."
  "Stejně tak já,"řekl Shay. "Ale někdo mě přesvědčil, že to bylo hloupý a já se hodně, hodně mýlil."
  Ren se opřel o stůl a vrčel. "Je čas dát ti lekci, co trvá už dlouho."
  Shay se nepohnul, ale usmál se. "Rádo se stalo to zkusit."
  "Stop!"Strčila jsem do Rena tak tvrdě, jak jsem mohla, a poslala ho několik kroků od stolu.
  "Nepleť se do toho, Lilie!"Na vteřinku na mě pohlédl, než se otočil a pobouřeně civěl na Shaye.
  "Sakra, já budu!"Přešla jsem mezi něj a Shaye, přinutila Rena, aby se na mě díval. "Tenhle druh lásky ode mě chceš? Lásku, co mi bude vybrána, místo toho, aby byla moje vlastní?"
  Přestal vrčet. "Callo..."
  "Vím, že k tomuhle všemu jsi byl učen,"řekla jsem.
  "Ale takhle já nechci žít. Rozumíš:"
  "Takže... pak je to on,"sklopil oči.
  "Přestaň o něm mluvit,"řekla jsem. "Tohle je o mně. Můj život. Moje volba. A pokud ses opravdu pozastavil, aby ses nad tím zamyslel, nechtěl bys to po mně jinak. Pokud s tím máš problém, nakopu ti prdel. Právě tady. Právě teď."
  Pak se na mě podíval. "Jsi někdo jiný, Lilie."
  "Na to nezapomeň,"řekla jsem a ulevilo se mi, když se začal usmívat.
  Connor si odkašlal. "Takže, uhm... ke konci světa."
  Ren se zasmál a zamířil ke stolu. Když mě minul, sklonil hlavu a tiše pronesl. "Tohle není konec."
  Neodpověděla jsem. Ale pro mě to konec byl. Věděla jsem, co jsem cítila a koho jsem chtěla, ale sdílet to s Renem musí počkat po bitvě.
  Když jsme byli všichni okolo stolu, Anika rozprostřela velkou mapu. Civěla jsem na ni a popadla dech, když jsem pohlédla na pozemky Rowan Estate, ostře vyznačené přede mnou.
  Když jsem vzhlédla, setkala jsem se s Aničiným pevným pohledem.
  "Pokud to budeme následovat,"řekla. "Je to to, co se musí stát."
  Anika se odmlčela, bitevní strategie zvonila v našich uších. Renovy ruce spočívaly na stole před ním. Pokud bych ho lépe neznala, myslela bych sil že medituje. Shay přecházel okolo Aniky. Elementární Kříž visel ve dvou pouzdrech na jeho zádech. Cítila jsem jejich sílu, i odtud, kde jsem seděla, ale Shay se pohyboval normálně, jako by ani nezaznamenal přítomnost mečů.
  Bryn držela Ansela za ruku. Tess měla svou paži kolem jeho ramen.
  Přemýšlela jsem, jestli dokážu, co musím udělat. Zabít, koho musím zabít.
  "Jdeme všichni zemřít,"Mason se opřel na židli. 
  "To je jasné."
  Spolkla jsem zavrčení, když jsem se setkala se Shayovýma očima.
  "Sklapni, Masone,"řekla jsem.
  "Jen se snažím věci odlehčit,"Mason se zašklebil. "Myslím, že to bude dobrý boj. S tímhle jsem v pohodě."
  "Masone,"Bryn na něj zavrčela. "Jak řekla Calla, sklapni."
  "Naše šance jsou mizivé,"řekla Anika. "Ale je to jediná cesta."
  Ren se naklonil dopředu. "Plán běží k Nevovi a Ethanovi."
  Anika přikývla.
  "Slyšeli jste od nich něco?"zeptal se.
  "Ne,"řekla. "Ale nemáme čas čekat. Musíme zaútočit dnes večer předtím, než Strážci budou mít čas shromáždit síly, když si uvědomí, že máme kříž. Pokud nechytíme Strážce, co nebudou ve střehu, nikdy nebudeme moci skolit Harbingera."
  "Také spoléháš na Logana,"řekla jsem. Byla to část plánu, z které jsem měla pachuť v ústech. "A on není spolehlivej."
  Mason zavrčel. "Neměl by být toho součástí."
  "Nemáme na vývěr,"řekla Anika. "Jeho krevní přísaha mu umožňuje povolat Harbingera. Bez rituálu Scion selže."
  "Pokud se Logan neukáže,"řekl Mason, "jak provedete rituál?"
  "Rádi bychom chytili nějakého Strážce a přinutili ho to udělat,"řekla Anika. "A pořád k tomu můžeme přinutit Logana, pokud se ukáže jako zrádce."
  "A vy si opravdu myslíte, že pět z nás bude stačit?"zeptala jsem se a pohlédla na své kumpány.
  "Získali jste Pyralis,"odpověděla Anika. "A zbytek z nás bude zálohovat na hlavní frontě, až vkročíte na pozemek. Budeme vás bránit před útokem."
  "Až na ten od Bosquea,"zamumlal Shay.
  "Což přináší poslední problém,"řekla Anika.
  "Je tu nějakej další problém se Shayovým démonským strýčkem?"zeptal se Mason. "Nádhera."
  "Jakmile bude Bosque povolán, pravděpodobně si povolá na pomoc Padlé."
  "Ty zombie věci?"řekl Shay. "No aspoň, že nejsou rychlí."
  "Nejsou to zombie,"řekl Connor.
  Anika přikývla. "Možná se pohybují pomalu, ale jejich napadení nechává lidi šíleném utrpení. A jejich útoky jsou stejně smrtící jako fyzické."
  "Jejich útoky?"zachvěla jsem se, když jsem si vzpomněla na jejich příchod a Ethanův výkřik smutku, když si uvědomil, že jim propadl jeho vlastní bratr.
  "Jejich dotek přináší okamžité šílenství,"řekla Anika. "Nesmíte dovolit, aby se vás dotkli."
  "Mohou být zabiti?"zeptal se Ren.
  "Skácí se, pokud jim odseknete hlavu,"řekl Connor.
  "Ale pokud je kousnete, budete litovat. A nejspíš vás budeme muset zabít."
  Ren na něj zavrčet. "Muset co?"
  "Jeden z důvodů, proč nás Otřes přišel tak draho" – tvář Aniky zbledla –"byl příchod Padlých. Naši přátelé a rodiny byli strženi touto hrůzou a když se naši Ochránci pokusili proti nim bojovat..."
  "Ochránci bojovali proti Padlým?" založila jsem si ruce přes hruď, abych se neotřásla.
  "Ano. A jejich myšlenky předčily jejich nejhorší noční můry,"řekla Anika tiše. "Obrátili se proti sobě, proti nám. Dokud nebylo příliš pozdě, nerozuměli jsme tomu."
  "Takže poučení z tohoto příběhu je: vlčci nechají Padlé nám,"řekl Connor a upravoval si rukojeť meče.
  "S radostí,"Řekl Mason a strkal si do úst poslední sousta sendviče.
Do Haldiského křídla  přicházelo více Hledačů v malých skupinkách, jejich nálada byla melancholická.Jeden za druhým, Tkalci začali otevírat dveře a já věděla, že tohle nasazení se děje v celé Akademii, jak se Hledačská armáda přesouvala na pozemky Rowan Estate. Anika vstala ze židle.
  "Budeme bojovat se vším, s čím budeme muset, abychom vám získali čas,"řekla a pak se otočila k Shayovi. "Všechny naše naděje jsou s tebou."
  Věnoval jí letmý úsměv. "Díky."
  Když jsme si stoupli, přišla Tess a vzala mě za ruku.
  "Budeme pracovat z lékárnictví Eydis,"řekla. "To je tam, kam chtějí, abychom donášeli zranění."
  V mém krku se zformoval knedlík a já si stoupla. "Opatrujte se."
  "Děkuji, že mě necháš vést tvého bratra, Callo,"řekla.
  "Elixíry jsou také úžasné. Bude nám velkou pomocí."
  "Postarej se o něj,"řekla jsem.
  "Samozřejmě,"stiskla mi ruku.
  Ansel se snažil propašovat za Tess, ale já jsem ho chytila za ruku.
  "Neříkej sbohem,"zamumlal a nepodíval se na mě. "Nechci to slyšet."
  "Neříkám sbohem,"zaryla jsem své prsty do jeho paže a on na mě překvapeně zíral. "Tohle je varování, Anseli. Zůstaň s Tess. Jakýkoliv útěk, nebo hloupé hrdinství a já se vrátím tě zarazit bez ohledu na to, co se děje na bojišti. Pořád jsi můj bratříček a já jsem stále tvá alfa. Nenechám tě si ublížit."
  Přikývl, oči stále doširoka rozevřené. Objala jsem ho a věděla, že budu od něj příliš daleko, než abych ho kontrolovala. Ale doufala jsem, že mě aspoň poslouchal a pořád jsou tu nějaké instinkty, co mu říkají, aby následoval svého alfu.
  Otočila jsem se, když jsem za sebou někoho ucítila.
  "Bude v pořádku,"řekl Ren a vyhledal mé oči jeho vlastními.
  "Tess nedopustí, aby se mu něco stalo."
  "Já vím,"řekla jsem a přinutila se k úsměvu,
  "Takže tě plán opravdu sere, jo,"řekl, když jsme procházeli okolo Adne, co začala plést dveře, kterými se naše parta dostane do Vailu.
  "Očekávals, že budu nadšená, když to zjistím?"
   "Nechtěl jsem, aby ti o tom Shay řekl,"řekl Ren. "Podváděl."
  "Oceňuji upřímnost."řekla jsem. "To je vítězná vlastnost."
  "Upřímně budu hrát špinavě, abych vyhrál tento boj,"řekl. "Je tohle vítězná vlastnost?"
  "Nech toho."
  Shay a Connor stáli u Adne, dívali se, jak se třpytivý portál rýsuje.
  Pohlédla jsem na Shaye. Ren na něj zamával a Shay na něj udělal neslušné gesto, ale pak mi věnoval smutný úsměv, co stáhl mou hruď. Opravdu věřil, že nemůže tento boj přežít?
  Stísněnost mého hrudníku začala být bolestivá, takže jsem musela zavřít oči a pustit to z hlavy. Moje mysl musela být přítomna v tomto boji, nezávisle na čemkoliv, co může otřást mým srdcem. Nemohla jsem myslet na to, co mě tahle válka může stát.
  Mason k nám přišel, šklebil se. "Jste připraveni jít do toho, lidi?"
  "Vypadáš odporně šťastně,"varovně jsem na něj pohlédla. "Vzhledem k okolnostem."
  "Chybí mi Nev,"pokrčil rameny. "Jistě, tohle je válka a tak, ale aspoň tam bude. Vezmu si, co můžu."
  Ren ho poplácal po zádech. "Mám tě rád, chlape."
  "Jasně, že jo,"Mason si uhladil vlasy. "Jsem neodolatelný."
  Bryn si prohrábla kudrny. "Myslím, že tenhle boj bude zábava."
  "Doufám, že máš pravdu,"řekla jsem.
  "Dobře, pekelní ohaři." Connor na nás mával. "Dostaňte své zadky těmito dveřmi."
  "Nejsme pekelní ohaři,"zavrčela jsem. "Jsme vlci."
  "Opravdu?" Connor mi věnoval překvapený pohled. "Nelíbí se vám moje nová přezdívka pro vaši smečku? Myslel jsem, že je inspirovaná nebo možná hrozivě inspirující. Víš, jako Pekelní Andělé."
  "Taky nejsme motorkářský gang, vole,"řekl Ren, pak se přeměnil a přemístil se do portálu.
  "Jsou jeho vtipy vždycky tak špatné?"zeptala se Bryn.
  "Obvykle,"usmála jsem se na Connora. "Ale neříkej mu to. Nesnáším, když musím zranit jeho city."
  Connor zavrtěl hlavou. 
"Bohužel, budu vždy neopěvovaný."
 "Jo." Shay se usmál. "Řekl bych, že máš pravdu."
 "Díky bohu za to." Usmála jsem se na něho, přeměnila se a následovala Rena.
  Moje tlapy škobrtly o sníh, co sahal do poloviny mých nohou. Měsíc visel vysoko nad námi a nabízel nám světlo poslední hodiny. Adnin portál se otvíral na hřebeni na okraji lesa. Pozemky rowan Estate se rozkládaly pod námi. Zahrada se zakroucenými cestičkami a tvarovanými živými ploty byla zahalena do stínu. Zachyceny v brzké zimě, fontány byly suché a záhonky prázdné, bez života, co by dělal tuhle zahradu zvoucí.
  V intervalech podél lesa a blíž k zahradě se začaly objevovat další blikající světla. Stíny se pohybovaly pod noční oblohou. Hledači přicházeli, shromažďovali naše síly. Když byla naše čísla kompletní, útočné týmy se vydali k zahradě, propracovávali se k sídlu. Okna Rowan Estate byla černá. Okázalý dům byl tichý, takže nasvědčoval tomu, že byl prázdný.
  Zahrabala jsem tlapou úzkostlivě do země, když jsme čekali. S naší oddělenou misí ve hře, byli jsme jedni z posledních týmů, co se přemístily. Zvedla jsem čumák a testovala vzduch kvůli známkám nějakého nebezpečí. Nebo spojenců.
  Kde byla smečka Nightshadeů a Baneů?
  Stejně tak, jako tohle byl téměř překvapivý útok, Strážci náš příchod mohli očekávat. Anika a Hledači to věděli. Naši nepřátelé na nás čekali, ale kde?
  Bude můj otec schopen běžet s Emilovými vlky, připraven, až přijde správný moment? Byli teď na cestě?
  "Je čas,"Adne zavřela portál, schovala skeany a vytáhla svůj nebezpečný ocelový bič, co používala, když cvičila se Shayem, když jsme byli v Denveru.
  "Měla bys tu zůstat,"zamračil se Connor. "Nerad tě riskuju."
  Adne se zasmála. "Promiň, Connore. Všichni Tkalci jsou v boji. Včetně mě. Rozkazy Aniky, pamatuješ?"
  Zavrtěl hlavou s vydal se dolů s usmívající se Adne, co s ním držela krok.
  Ren, Mason, Bryn a já jsme zformovali ochranný kruh kolem Shaye a dvou Hledačů. Zaujmula jsem předek, zatímco Bryn a Mason klusali vedle nich. Ren zůstal za našimi zády. Když jsme vstoupli do zahrady, zavrčela jsem na mramorové incuby a sukuby, kteří byli kolem nás rozestavění jako hlídky. 
  "Neměj strach, Callo,"řekl Shay. "Dohlídneme na ně."
  "To jo,"řekl Connor. "A pokud se dostanou ze svých skořápek, budeme vědět, že Bosque už je tu."
  Okusila jsem vzduch, stále naježená.
  Tohle nás má nějak uklidnit? Mason na něj zaštěkal a vycenil na Connora zuby. Posunuli jsme se na pozemcích několik metrů, když se ozvaly první výkřiky z týmu před námi.
  "Vypadá to, že máme společnost,"řekl Connor.
  Shay vytáhl meče, zamhouřil do dáli.
  Čekala jsem, že uslyším zvonění oceli a vrčení vlků, čekala jsem, že naši Ochránečtí spojenci byli obdařeni odporem, když se dostali blíž k Rowan Estate. Ale Hledačské výkřiky nebyly bojové. Byly zmatené, vyplněné strachem.
  "Co se děje?"Adne a Connor stáli zády k sobě a rozhlíželi se zahradou kolem nás.
  Zavrčela jsem, chtěla jsem běžet, ať byl konflikt před námi cokoliv. 
  Ale naše úkoly byly držet se dál od boje.
  "Podívejte!"Shay namířil špičku meče na vysoké živé ploty, co lemovaly zahradní cesty. Ploty se pohybovaly. Ne pohybovaly, rostly.
  Connor zaklel, když se k nám na cestu doplazily větve, vytvářely kolem nás divoké vzory.
  Plot před námi šplhal, rostl nemožnou rychlostí.
  "Connore!"Adne zakřičela, když mezi námi vyrazila nová větev a blokovala nám cestu k němu. 
  Slyšela jsem ho křičet, ale neviděla jsem přes stěnu větví, co nás oddělovala.
  Adne běžela okolo plotu a křičela Connorovo jméno. Vedle mě se ozvaly výkřiky. Otočila jsem se a uviděla, že Mason byl zasažen novou větví, co vyrazila tvrdě a rychle, obtočila se kolem jeho těla. Bryn zaštěkala, skočila po něm, lapala po útočících výhoncích. Zavyla jsem ve frustraci, když se Bryn, Mason, Ren a Shay ztratili z pohledu.
  Otočila jsem se a uháněla k Adne, co stále běhala a křičela. Změnila směr, když se objevila nová větev a blokovala jí cestu. Vymrštila jsem se do vzduchu a narazila do ní. 
  Snažila se vyprostit, když jsem jí přišpendlila k zemi. "Přestaň, Adne, nech toho!"
  Těžce oddechovala, ale stáhla své pěsti zpět, už víc nebojovala proti mým ramenům a hrudi. "Musíme ho najít!"
  "Není to jen on,"stoupla jsem si a vytáhla ji na nohy. "Ztratili jsme i ostatní."
  "Co?" Její oči se rozšířily, když kroužila labyrintem, co explodoval ze země a obklopoval nás.
  "Jsme odříznutý." Přitlačila jsem ruku proti plotu a trny se zabodly do mé kůže.
  Vytí prorazilo nocí.
  Adne se na mě podívala a pozvedla oboší. "Přátelé?"
  "Ne,"řekla jsem tiše.
  Zaznělo další vytí a další. Výkřiky vlků se zvedaly jeden za druhým, vyplňovaly vzduch v bitevní písni. Otočila jsem se v pomalém kruhu, poslouchala jejich volání.
  "Jsme obklíčeni."
  Adne zaklela mezi oddechováním. "Oddělili nás. Vedou týmy od sebe."
  Přikývla jsem. "Čekali na nás."
  Procházela kolem stěn labyrintu, otáčela se v rozích a nacházela smrtící konce. "O co se chceš vsadit, že Strážci mají mapu, aby tohle rozluštili?"
  "To je dost pravděpodobné,"podívala jsem se na plot. Bylo to příliš vysoko, abychom vyskočily.
  "Sedíme tu jako kachny,"řekla Adne. "Vlci nás budou lovit, dostanou skupiny jednu po druhé a nikdo nebude vidět, odkud přicházejí."
  "Musíme najít cestu,"řekla jsem. "Pokračuj."
  Vytí teď bylo blíž. Stovky vlků běžely. Cítila jsem je, slyšela jejich tlapy narážející na sníh, jak sem sestupovali ze všech stran zahrady. Ostatní Hledači stále panikařili, křičeli, když se snažili odsud uniknout. Muži a ženy volali na ostatní, snažili se najít své spojence.
  Pak začal křik.
  Adne zavřela oči. "Začalo to."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář