26.kapitola

20. únor 2012 | 20.06 |
› 

 "ODEJDI OD NÍ," Můj otec si stoupnul mezi Shaye a mě.

Byla jsem stále stočená kolem Renova těla. Slyšela jsem mou krev pulzovat v žilách, ale nic jsem necítila.
"Ale-" Shay na mě pohlédl, jeho rysy tvrdly odhodláním. "Stále musíme čelit Bosquemu. Potřebujeme ji." Adne byla zavěšena na Connorových pažích, tiše plakala.
"Ztratit druhého alfu je jako ztratit část sebe."
Stephen vycenil ostré špičáky na Shaye.
"Tomu rozumím." V Shayových očích zazářila výzva, ale ustoupil a postavil se vedle Adne a Connora. "Ale nemění to to, co je v sázce. Nemůžeme se zastavit. Pořád musíme přivolat Bosqua."
Sabine k nám pomalu přistoupila. Ethan jí byl v patách, ale udržoval si úctyhodnou vzdálenost, když se sklonila vedle Rena.
Nehýbala jsem se, dívala se na její nataženou ruku, co se ho dotkla.
Nahnula se, umístila polibek na temeno jeho hlavy.
Na moment ke mně obrátila očí a já v nich uviděla odrážet se můj žal.
Teď jsem rozuměla, proč Shay ke mně přišel ve vlčí podobě. Proč mě přemlouval, abych se přeměnila. Už věděl, že tu pro Rena nebude žádná naděje, ale věděl taky, že nebudu schopna čelit takové ztrátě. Že bych mohla napadnout nějaké vetřelce - stejně jako jsem skoro napadla Adne -, co by se přiblížili moc blízko Renově tělu.
Ale ten čas pominul, nechával mě otupělou, vyčerpanou. Teď bych nemohla na nikoho zaútočit. Nemohla jsem nic dělat. Bitva možná neskončila pro Shaye. Ale pro mě to byl konec.
Pochyby a lítost mi ukradly vůli bojovat.
Sabine stáhla ruku a postavila se, nechala Ethana, aby ji vzal do svých paží.
"Pojď," řekl Connor a pokynul Shayovi. "Je čas to skončit."
Shay přikývl. "Proberte Logana." Otočil se ke mně. "Callo?"
Chňapla jsem po jeho prstech, nechtěla jsem odejít od Rena. No a co, že tohle byla poslední bitva? Ztratili jsme Rena. Nechtěla jsem bojovat. Nemohla jsem se podívat na Shaye.
Nemohla jsem přestat myslet na Renův hlas, jeho slova hřející mou kůži. Vždy jsme byli předurčeni být spolu, Callo.
Miloval mě, ale já našla partnera v jiném vlkovi, jiném alfovi. Byla jsem se svým výběrem bezohledná? Mohla jsem udělat víc, abych zachránila Rena? Bojovala jsem s ostatními Ochránci, chutnala vlčí krev, co proplouvala mezi mými tesáky, zabíjela své vlastní členy smečky. A teď tohle. Co mohlo být horší, než ztráta Rena?
Varovné zavrčení vyklouzlo z prostoru mezi mnou a Scionem. Vše, co jsem chtěla, bylo, aby mě nechali na pokoji. Shay vycenil zuby, ale otočil se ode mě, následoval Connora k Loganovi.
Bryn zůstávala na místě, dívala se na mě, ale nepokoušela se dostat o nic dál.
Connor kopl do Strážce, ne dost tvrdě, ale Logan konečně zvedl tvář. "Je konec?"
"Začíná to,"řekl Connor. "A ty jsi zahajovací část."
Logan se nepohnul. Prohlížel si místnost s mrtvolami Emila a Rena. Těžce polkl a začal se třást, když vzhlédl na Connora.
"Pokud to udělám,"zašeptal, "slíbíš mi, že mě necháš naživu?"
Jeho pohled sklouzl ke mně. Vycenila jsem na něj zuby, vrčela.
"Dej mi slovo!"Obrátil oči na Shaye.
"Pokud dáš slib ty, dáme ho my,"řekl Shay.
"Nebude ti ublíženo."
"Teď se dostaň na nohy,"řekl Connor. "Naši přátele venku stále umírají."
Logan se vyškrábal nahoru, klopýtal vpřed, jako by byl stěží schopný donutit své svaly pracovat. Zavrtěl sebou, když dopadl na kolena před krb. Rozepnul si košili, odsunul si hrubou látku z těla. Sabine zasyčela a můj dech se zadrhl. Loganova záda byla pokryta šrámy.
"Krevní přísaha,"zamumlal Connor a díval se na Loganovu zjizvenou kůži. "Je to mrcha."
Logan začal opěvovat, jeho hlas byl nízký a horečný.
"Ach Bože,"Shay ustoupil, když se šrámy na Loganových zádech začaly jeden po druhém otevírat.
Čerstvá krev začala prosakovat z jeho ran. Pak začala téci, rozlila se po jeho zádech a kapala na lakovanou dřevěnou podlahu.
Prázdný a tichý krb se probral. Bylo to jako jemný vánek. Jako by se ve vysokém komíně zachytil dech větru, takže jsme ten zvuk stěží zachytili. Šumivý zvuk narůstal. Tvar v temnotě se začal rýsovat. Zlobný hluk bzučel jako opilý roj hmyzu.
Můj otec zavrčel, přecházel neklidně v prostoru mezi mnou a ohništěm.
Proudící hmota začala tuhnout, rozprostírala se do tvaru člověka. Hnilobná zelená aura se pohybovala kolem těla, co stálo ve stínu.
Connor zaklel, přikryl Adne, když to odporné světlo narůstalo na záři. Za temnou figurou blikaly uvnitř a vně zářící zelené bytosti, co zůstávaly těsně z dohledu.
"Je to tady,"zamumlal Ethan. "Trhlina."
Sabine se přeměnila ve vlka, pozvedla hlavu. Shay se posunul vpřed, takže stál těsně za opěvujícím Strářcem.
Loganův hlas rostl v křik a pak zkolaboval.
Bosque Mar se zasmál, když vystoupil z krbu.
Bryn zavrčela, vyškrábala se na nohy a přemístila se přede mě, jako by se bála, že nebudu schopna bojovat sama.
"Logane, Logane," Bosqueův úsměv se třpytil jako čepel. "Co to máš za lubem?"
"Pane,"Logan vydechl, když utíkal zpět jako krab, zastavil se, když narazil do knihovny.
Bosque se rozhlédl po místnosti; jeho oči se zastavily na Efronově těle. "Jak tragické."
"Těžce,"řekl Shay.
"Vítej zpět, synovče,"Bosqueův hlas byl skoro vřelý. Otočil se s kamenným pohledem na Logana. "Vedly tvé akce k otcově předčasnému úmrtí?"
Logan něco zamumlal, ale slyšela jsem jen drkotání jeho zubů.
"Myslím, že poznáš, že cena zrady je docela vysoká,"zamumlal Bosque. Logan zasténal, přitiskl své tělo těsně ke stěně.
Shay se přesunul, blokoval Bosqueovi výhled na Strážce. Pomalu vytáhl Elementární kříž. Síla čepelí reagovala okamžitě na Trhlinu, vzduch kolem Shaye zapraskal, jako by ožil elektřinou. Ten pohled něco ve mně vyvolal. Přinutila jsem se na nohy, svůj pohled jsem připoutala na Shaye.
Callo? Bryniny uši zastříhaly, když na mě nejistě koukala.
Jsem v pořádku. Vycenila jsem zuby. Připravena na boj.
Připlížila jsem se k Shayovi, své tělo jsem ponechávala nízko. Zaujala jsem pozici za ním, přikrčila se, připravena skočit na jakékoliv ohavné stvoření, co by mohl Bosque vykouzlit.
Bosqueův pohled přejel po Shayových mečích. "Jak pěknou hračku jsi mi to přinesl."
"Lépe řečeno s kterou tě zabije,"řekl Shay. Za ním pozvedl Ethan kuši a Sabine zavrčela.
Bosque pohlédl na dva Hledače. "Ach, mí vojáci na hraní."
Stiskl si zápěstí a muži vyletěli. Narazili do protější stěny, knihy začaly kolem nich padat dolů Sabine zakňučela a rozběhla se přes místnost.
Jdi! Nechtěla jsem opustit Shaye, ale Bryn ostatním pomoci mohla. Bez zaváhání se Bryn hnala za Sabine.
"Ne!"křičela Adne, běžela ke spoušti dřeva stránek a končetin, kde už Sabine začala hrabat ve snaze najít Ethana a Connora.
"Jak krásná mladá věc,"Bosque sledoval, jak se Adne pohybuje, přejel si jazykem přes rty, jako by ochutnával vzduch.
"A s jakou silou. Hrála sis s mou zahradou, milá. Bez povolení."
Zavlnil prsty a Adne klopýtla. "Prosím, zůstaň chvíli. Myslím, že mi můžeš být docela užitečná."
Přetočila se, chňapla po koberci pod nohama, který se začal párat. Jeho volné nitě se splétaly v pevné lano, které ji chytilo za kotník a pokračovalo ovinout ji kolem celého těla.
"Logane, udělej to!"zakřičela. "Udělej to hned! Dokonči rituál!"
Logan se krčil, jeho oči se otočily na Bosquea plné strachu.
Můj otec běžel k Adne. Objevila se další lana, co ji svazovala, i když žvýkal první šňůry, co vyrazily z koberce.
Civěl na mě a pak na Bosquea, co se smál tomu, jak se ji můj otec snažil osvobodit.
"Nech ji jít!" Shay se posouval k Bosquemu. Čepele Kříže se přesouvaly s takovou rychlostí, že jsem nebyla schopna postřehnout zbraň. Vypadalo to, jako by Shay šel s ohnivým tornádem, co mu čistilo cestu.
"Proč ne?"řekl Bosque. "Stále mám v srdci místo pro odpuštění ti.
Shay zavrtěl hlavou, vrhl se na něj. Bosque pozvedl ruku. Shay nebyl vržen zpět jako Connor a Ethan, ale jeho meče se zasekly, jako by hodil Bosque štít.
Shay zavrčel a tasil znovu meče, ale nemohl se dostat přes - jakoukoliv sílu už Bosque používal - k útoku. Bosqueho lidská skořápka ho chránila. Museli jsme ho z ní dostat.
Slyšela jsem sténání a ulevilo se mi, když jsem viděla Ethana a Connora vylézající zpod trosek, když se Sabine s Bryn prohrabovaly rozbitými policemi a kupami knížek.
"Ty zbabělče!" Shay vycenil zuby a sklonil meče. "Bojuj se mnou."
"Ale ta bitva se tu neděje, že?" Bosque zavřel oči a usmál se.
"Vypadá to, že máme shromáždění spíš venku,"pozvedl ruce. "Věřím, že navštívím pár dalších hostů."
Zvuk poslal mrazení mými údy nahoru a dolů. Zaštěkala jsem varovně na Connora a Ethana, když stovky trápících povzdechů začaly ve vzduchu kolem nás růst.
"Jsou to Padlí!"zařval Ethan.
Povzdechy začaly přecházet v sténání, ale na výkřiky Padlých se začalo vrstvit více zvuků. Ječení a syčení následovalo praskání kamene. Sochy na Rowan Estate ožívaly.
"Nejen Padlí,"zaječel Connor. "Přicházejí!"
"Blokujte dveře!"zakřičela Adne, stále se snažila vykroutit z lan kolem ní. Zavrtěla hlavou na mého otce. "Jděte jim pomoci. Nemůžete mě z tohoto dostat!"
Bosque se smál. Z toho zvuku se moje hruď stahovala, míchala se ve mně lítost a sebelítost, takže napětí v místnosti praskalo jako elektřina v mé srsti. Radostný lesk v jeho nelidských stříbrných očích ve mně rozproudil krev. Už jsem dnes ztratila příliš. Nemohla jsem ztratit nic dalšího.
Vrčící jsem vystřelila přes pokoj k místu, kde se krčil Logan. Stočil oči na mě.
"Jen mě nech na pokoji,"zakňoural. "Běž jako o život, Callo. Dostaň se odsud."
Zaštěkala jsem na něj, vycenila zuby blíž k jeho krku, takže mohl cítit můj dech. Zaklonil se při pohledu na mé tesáky, ale zavrtěl hlavou. "Neudělám to. Zabije mě."
Přeměnila jsem se a sevřela mu prsty kolem krku.
"Je příliš pozdě,"řekl chraptivě.
"Nikdy není příliš pozdě,"řekla jsem. "Ten rituál. Teď."
Hromada těžkého nábytku se řítila po dřevěné podlaze, zaplňovala pokoj, když Connor, Ethan a můj otec zabarikádovali dveře do knihovny. Už jsem slyšela těla plazící se po dřevě, drápy trhaly bariéru.
Stěsnila jsem své sevření. Loganovy oči se rozšířily a on zaskřehotal, "Přestaň, prosím, udělám to."
"Hned,"zasyčela jsem.
Logan se dotkl svých zad, rozmazal si krev, která dosud unikla z ran. Používal krev jako inkoust a kreslil na zem symbol, začal něco mumlat tichým hlasem, takže jsem ho stěží slyšela.
Bosqueův smích okamžitě zemřel. Očividně nezáleželo na tom, jak tiše Logan opěvoval, Harbinger vycítil, že rituál začal. Potok Loganova šepotu zaváhal.
"Neopovažuj se přestat,"vycenila jsem na něj zuby. "Přestaneš a zabiju tě."
Pokračoval ve svém horečném šepotu, ale jeho oči byly divoké když se pohybovaly tam a zpátky ze mě na Bosquea.
"Tohle není moudré Logane,"Bosque udělal krok směrem k nám.
Ale byl tu Shay, držel Elementární kříž v Harbingerově úrovni očí. Bosque se zamračil, ale zarazil se v pohybu.
Moje srdce poskočilo. Štít pracoval na obou stranách. Shay nemohl útočit na Bosquea, ale Bosque se také nemohl pohybovat za meče.
Když si uvědomil, že Bosqueův pokus dostat se k němu byl zmařen, přestal se Logan třást. Jeho hlas narůstal na síle a stabilitě.
Škrábání dveří knihovny se stalo boucháním. Pomalé těžké údery signalizovaly, že Padlí přišli.
"Rychle!"zařval Ethan. "Nemůžeme je udržet."
"Ne." Bosque se otočil od Shaye. "To nemůžete."
Vedl ruku do vzduchu a Ethan, Connor, Sabine a můj otec byli odhozeni. Bosque máchl pěstí a dveře se rozletěly.
"Nedotýkejte se Padlých,"Connor tasil meče, křičel na Sabine a mého otce. "Ethan a já s nimi budeme bojovat. Postarejte se o ostatní."
Ostatní se objevili, když sukuby a incubové vletěli do místnosti, jejich křik bodal do mých uší. Ethan sejmul dva svou kuší, než tasil své vlastní meče postupoval ke sténajícímu Padlému. Hledači začali setkávat s pomalu postupující hmotou, co naštěstí tvořila bariéru ve dveřích. Rány začaly vyrovnávat pronikavé výkřiky, když Connor a Ethan oddělili hlavy Padlých od jejich těl. Můj otec, Bryn a Sabine se vyhýbaly oštěpům okřídlených stvoření, kteří se jim na zemi posmívali, než po nich vlci vystartovali.
Logan byl na nohou, křičel. Natáhl dlaně k Bosquemu, prsty též natažené. "Aperio!"
Bosque zařval. Jeho oči zablýskaly jako světélka, když se díval na Logana. "Zaplatíš-"
Jeho slova se zastavila, když znovu zařval, tentokrát dvojnásobně, chytil se za břicho.
Když zvedl hlavu, jeho oči byly rozšířené jako disky, vypoulené jako fotbalové míče a přesně tak velké. Jeho zřítelnice se zbarvily do červena, když se stahovaly do útrob. Jeho rysy povadly, pak se pomalu začaly nafukovat, jako kdyby někdo vháněl vzduch do prostoru mezi jeho svaly a kůží. Pokračoval v rozšiřování, kůže se nafukovala a začala trhat, začínala na vrcholku hlavy a následovala linii dolů do středu jeho těla.
Bosqueho lidská skořápka praskla, otevřela se jako slupka. Želatinově žlutá látka vytékala z trhliny. Hrozný smrad naplnil vzduch rozkládajícím se tělem na čpavek, co pálil mé oči a nos. Padla jsem na kolena, než mi bylo špatně.
Shay napodobil zvracení, klopýtl dozadu a snažil se zůstat na nohou.
Hroty ho pokryly a ježily se tam, kde bylo Bosquevo tělo. Pak další. A další.
Šest segmentových končetin tlačilo jeho kůži a protlačovalo se stranou, kde se chtělo osvobodit. Věc, co setřásla svou roušku člověka se protáhla do plné výšky, tyčila se nad námi všemi. Jeho ohromné stříbrné oči byly zasazeny do jeho skoro-lidské tváře, co představovala Bosqueův orlí nos a plná ústa.
Pár klepet z jeho tváří o sebe narážel, když otevřel a zavřel rty se zasyčením. Jeho uhlazené vlasy se transformovaly do tvrdých, špičatě pozvednutých bodců, co se vlnily po povrchu jeho lebky a pokračovaly dolů podél páteře.
Kůže, co pokrývala jeho tělo byla skvrnitě šedá a černá, kapal z ní sliz. Křídla, duhová jako vážka a pokrytá tou samou vrstvou žlutého slizu jako zbytek těla, vyčnívala z jeho zad. V intervalech mávaly, snažily se zbavit lepkavé kapaliny.
Bosqueho torso stále připomínalo muže, až na ostře vyřezávané svaly na hrudníku, co se nesvažovaly do lidského břicha, ale místo toho do zakřivené hmoty, kde se kůže měnila v lesklého raka. Jeho dolní část těla skončila v jehlově ostrém zakřivení páteře, co se leskla a dávala mi podezření, že byla jedovatá. Zrůda protáhla své čtyři horní končetiny směrem ke stropu, otřásla svým tělem jako by se právě probudila z dlouhého spánku. Sliz nás potřísnil a já vykašlala žluč, když žlutě stékala po mé kůži. Čtyři z jeho končetin se divoce zpevnily, v zuřivosti chňaply do vzduchu. Zařvalo to a jekot stvoření z Podsvětí sílil. Opustili útoky na vlky a Hledače, táhli se ke krbu, vznášeli nad hlavou stvoření.
"Ach můj Bože,"Connor náhlý let Bosqueho přisluhovačů, popadl jeden ze svých mečů, když uviděl, co stojí před Trhlinou.
Ethan ho strčil na stranu, zhoupl své čepele, když jeden z Padlých mířil na Connora. Hlava stvoření odletěla.
"Pojď," Ethan přitáhl Connora do středu místnosti, kde byla Adne stále vázána na podlahu. Sabine, Bryn a můj otec je následovalo. Schoulili se v těsné skupince okolo Adne.
Padlí je nenapadli, ale stáli blízko dveří do knihovny. Jejich prázdné oči hleděly k Thlině, ústa dokořán, když nesmyslně drželi své pozice.
Logan padl dozadu, zíral na stvoření, co zaujalo místo Bosquea Mara. "Požehnejte Harbingerovi. Mistru Podsvětí a Pánu Strážců."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář