30.kapitola

20. únor 2012 | 20.08 |
› 

 "JAK MŮŽETE NEVĚDĚT?" Shayovy zuby byly sevřené.

Anika stála na místě i přes Shayův pohled. "Nepředvídali jsme, že se staneš alfa Ochránců."
Pohlédla směrem ke mně, takže jsem uskočila.
"Byl jsi narozen jako člověk,"řekla. "Můj odhad je, že zůstaneš s námi."
"Ne jako vlk,"zašeptal. "Jsi si jistá?"
Něco uvnitř mě začalo křičet.
"Jak to můžete říct?"řekl Mason. "Je vlk. Teď je jedním z nás."
Nev přikývl, díval se na Shaye. "Vždycky jsi byl vlk, člověče. Ta změna byla jen technická."
"Je to pravda?"zeptal se Shay Aniky. "Můžu se i přesto stát vlkem?"
"Když se Trhlina uzavře, staneš se svým pravým já,"řekla Anika. "To je jediná odpověď, co tí můžeme dát."
"Já-" Shayův hlas selhal.
"Shayi,"Sarah vyšla kupředu, položila si ruku kolem jeho ramen. "Víš, že tohle musí být."
Podíval se na svou matku. Její oči byly laskavé, plné lásky.
Mé srdce pulzovalo těžkou vahou v mé hrudi. Pokud Shay zůstane člověkem, bude s ní moci zůstat. S rodiči, kteří mu byli ukradeni. Mohl by mít nový život.
Ale já bych neměla partnera, kterému bych náležela, co by se mnou lovil, vedl naši smečku.
Jako by mé myšlenky zvedly jeho pohled. Shayovy oči byly na mně. "Callo?"
Přinutila jsem se polknout tvrdý knedlík v mém krku.
"Anika má pravdu,"zamrkal, když ho má slova zranila, ale přikývl.
Anika natáhla ruku. "Děkuji ti."
Shay neodpověděl.
"Vydržte minutku,"řekl Connor. "Pokud si Sabine mohla vybrat být člověkem, nemohou všichni Ochránci také zůstat lidmi?"
"Sabine předala svou vlčí podstatu Anselovi,"řekla Anika. "Pokud si ostatní vyberou život člověka, znamenalo by to, že bychom museli zničit část vlka v nich."
Otřásla jsem se. "Jako to Strážci provedli Anselovi."
Přikývla.
"Ale byli byste lidé,"řekl Connor. "Takže - sklenice z poloviny plná, ne?"
"Vole,"řekl Nev. "Tys určitě nikdy nebyl vlk."
"Sabine chtěla zůstat člověkem,"řekl Connor.
"Pro mě je to jiné,"řekla Sabine s otřesením. "Život ve smečce pro mě neznamená to, co pro ostatní."
"Viděl jsi Ansela po tom, co byl jeho vlk zničen,"řekla jsem. "Také ho to zničilo. Vlk je ten, kdo jsme. Není tu na výběr."
Ethan se zamračil na Sabine. "Bude tě to bolet?"
"Fyzicky ano,"řekla. "Vím, že to bude bolestivé. Ale tohle chci. Anselův vlk mu byl vzat násilně. Postrádal ukradený život. Já jsem si vybrala stát se jen člověkem. Je to jiné.

"

"A vy všichni to cítíte jako Ansel?"zeptal se Connor. "Raději budete vlky?"
"Jsme smečka,"řekl Mason. "Patříme do divočiny."
"Ale co tvé zpívání?"dívala se Adne na Neva.
"Co myslíš, že je vytí?"zašklebil se Nev.
"Myslím, že to nechápu,"řekl Connor.
"Nikdy bych neřekla, že budeš,"řekla jsem. "Ale pokud bys mohl běžet s námi, lovit s námi. Když tě měsíc povolá o půlnoci do lesa... pak bys věděl, jak se cítíme."
Connor se na mě podíval, stále zmatený, ale já se dívala na Shaye. Jeho oči byly zastíněné. Přešla jsem k němu.
"Ale ty jsi to zkusil,"zašeptala jsem. "Rozumíš tomu."
Přikývl, propletl si prsty s mými. Jeho sevření bylo tak těsné, že to bolelo. "Pamatuji si první noc, cos mě přeměnila. Lovili jsme při měsíci. Nic na zemi není jako tohle."
Stála jsem mu tváří v tvář, nechala vzpomínky, aby po mě klouzaly. Můj partner. Můj alfa. Nechtěla jsem uhánět lesy bez toho, aby mi byl po boku. Ale co jsem chtěla zbledlo v tváři tím, co se stalo. Učinila jsem volbu následovat své srdce, k vykonávání zakázané lásky, ale ani Shay ani já jsme teď neměli na výběr.
"Mrzí mě to,"řekla jsem nakonec, opřela jsem si hlavu o jeho krk. "Ale musíme to udělat."
"Já vím,"řekl. Vzal mou bradu do své dlaně a políbil mě.
"Aniko?"Tess stála vedle ženy, co měla na sobě hluboce modré kápovité roucho, co se třpytilo jako hladina moře, když se uklonila Šípu. Zatlačila na nás zvědavost Hledačů a Ochránců, některých ve vlčí podobě, co naplnili knihovnu.
Anika k ní natáhla ruku pro Elixír. "Děkuji, že jsi přišla, Miriam."
Když Sabine a Ansel kráčeli k Elixíru, přikrčila jsem se, než jsem narazila na Shaye.
Když jsem se dotkla jeho ruky, věnoval mi letmý úsměv. "Pro Sabine je to docela oběť."
"Je,"řekla jsem. "Myslím, že je v pořádku. Takhle bude šťastnější."
"Šťastnější,"řekl tiše.
"Jak je tobě?"zeptala jsem se.
"Opravdu nevím, řekl. "Nedokážu rozluštit, co cítím - možná je to tak nejlepší."
Pak se na mě znovu podíval, tentokrát držel můj pohled.
"Co ty?"
"Mám strach,"vzala jsem ho za ruku. Nikdy předtím jsem to neřekla. Ale byla to pravda.
Měla jsem ztratit Shaye a byla jsem vyděšená.
"Kdybychom měli na výběr..."
"Já vím." Naklonil se, aby mě políbil. "Já vím, Callo. Nemusíš se omlouvat. Nechci, aby ses omlouvala."
Popadl mě do náruče a díval se na Miriam, dávající instrukce Anselovi a Sabine, aby propojili jejich ruce. Elixír spočíval na špičkách jejích prstů a na každém z jejich spánků. Začala mumlat. Tichá, ale rychlá řeka zvuku tekla z jejích úst.
Sabine zasípala. Ethan se pohyboval k ní, ale Connor ho zatáhl zpět.
"Musíš ji nechat udělat to samotnou,"řekl Connor.
Ethan zaťal zuby, bledl, když se Sabinino sípání měnilo na křik. Ansel těžce dýchal, ale nevypadal, že by měl bolesti jako Sabine. Sabine znovu zakřičela, dopadla na kolena. V stejném momentě Ansel vykřikl a jeho křik se stal vytím.
Tam, kde stál před minutou chlapec, teď zavrtěl čenichem mladý vlk.
"Je hotovo,"Miriam pokynula k Anice.
"Sabine!"Ethan odstrčil z cesty zvědavé diváky, aby se k ní dostal. Byla na kolenou, její tělo se třáslo.
Zvedla ruku. "Jsem v pořádku. Budu v pořádku." Ale nebránila se, když jí zvedl a kolébal v náruči.
Bronzový vlk vyrazil z řady Hledačů a vrhl se na Ansela. Bryn zavýskala a skočila na něj, dloubala ho packou a olizovala mu čenich. Další dva vlci vyskočili ze skrčení. Nev a Mason hravě šťouchali s štěkali, když kroužili kolem Ansela. Jejich schoulená skupinka brzy vypadala jen jako chumel vrtících ocasů.
"Měla bys jít za nimi,"řekl Shay. "Jsi jejich alfa."
Otočila jsem se v jeho objetí. "Stejně jako ty."
"Už ne,"jeho úsměv byl rozbit, když potřásl hlavou. "I když jsem někdy byl."
"Shayi-''
"Jen jdi." Odtáhl se ode mě, mizel v řadě Hledačů za námi.
Odstupovala jsem, abych náhle oddělila naše cesty, přeměnila jsem se a běžela se připojit k mým členům smečky.
Anseli! Procpala jsem se mezi Nevem a Masonem, abych se mohla zarýt do mého bratra.
Nemůžu tomu uvěřit. Ansel zavýskal, oběhl kolečko. Prostě tomu nemůžu uvěřit.
Bez tebe by to nebyla smečka. Kousla jsem ho jemně do ucha. Nikdo jiný není pro šéfa tak zábavný.
Když Nev začal náhle kňučet, otočila jsem se a uviděla Sabine, co stála poblíž. Pořád byla opřená o Ethana, dívala se na nás.
Ansel se přeměnil do lidské podoby a šel k ní.
"Cítíš se dobře?"usmála se a skoro se to dotklo jejích očí.
Přikývl. "Jsi v pořádku?"
"Budu,"řekla.
Ansel ji stydlivě objal. Zasmála se a padla do objetí.
"Děkuji ti," těsně ji stiskl. "Dlužím ti všechno."
"Udělej Bryn šťastnou,"řekla Sabine. "Něco takového."
Ansel se usmál, ale pak věnoval Ethanovi přísný pohled.
"Když o tom mluvíme, jestli někdy uslyším, žes jí zlomil srdce, ulovím si tě."
Ethan se zašklebil. "Budu to mít na vědomí."
Anika se objevila vedle nás a moje radostná nálada opadla. Shay stál vedle ní, jeho oči odhodlané.
"Je čas."
Vzala jsem Shaye za ruku a kráčeli jsme ke krbu.
Můj otec se zastavil přede mnou.
"Beru smečku ven,"řekl. "Nemyslím si, že by měla být omezena, když proběhne transformace."
Přikývla jsem.
"Rozumím, pokud chceš zůstal blíž,"pohlédl na Shaye. "Ale nečekej příliš dlouho."
"Já vím."
"Opustíte to tu, než bude konec?"zeptal se Shay mého otce, když se přeměnil a prodral se k rozbořené zdi. Ostatní vlci se vydali za ním, shromažďovali se na zasněžené ploše mimo Rowan Estate.
"Já neodejdu,"řekla jsem. "Ale musím si udržet vzdálenost. Vlci, co se cítí stísnění, jsou nebezpeční. Pokud zůstanu uvnitř-''
Zadržel mě. "Rozumím."
Nev, Mason, Bryn a Ansel proběhli místností, přeměnili se do lidské podoby vedle Shaye.
"Měli byste jít s mým otcem,"řekla jsem. "Není pro nás bezpečné zůstávat tu."
"Jistě," řekl Mason, dal si ruku kolem Shaye. "Ale myslíš si, že bychom vás opustili bez toho, abychom se rozloučili?"
"Pro zatím,"zamumlal Ansel a díval se do země. "Rozloučení pro zatím."
"Jsme stahování k tobě, člověče,"Nev sevřel Shayovu ruku.
"Tým Vlk!"
Shayovi se podařilo usmát se. "Dík."
"Nezávisle na tom, co se stane, opatruj se,"Mason podržel Shaye v objetí.
Nev na Shaye krátce kývl, než se s Masonem přeměnili zpět ve vlky a opouštěli nás s Bryn a Anselem.
Bryn nebyla schopna nic říct. Držela pohled na mně a na Shayovi, popotahovala a kňučela. Snažila se ze sebe dostat slova, ale nemohla mezi vzlyky popadnout dech. Nakonec zvedla ruce, vzala Shaye a políbila ho na tvář. Pak se přeměnila v bronzového vlka a vystřelila od nás.
Anselovy ruce byly strčené v jeho kapsách. Kopal do země a potřásal hlavou.
"Zasloužíš si být se smečkou víc než já."
"Nebuď osel,"Shay Ansela objal. "Jsi přesně tam, kde bys měl být.
Ansel Shaye pevně sevřel, mumlal něco příliš potichu, než abych to slyšela. Shay mu věnoval letmý úsměv.
"Uvidíme se brzy,"řekl mi Ansel. A pak byl od nás odpoután.
Shay mě zblízka sledoval. Pozvedla jsem obočí na podivný výraz v jeho tváři. Vypadal jako by se snažil nesmát.
"Co ti řekl?"
"Řekl, že nemůžu zůstat s Hledači,"zašklebil se Shay. "Protože jsem jediný, kdo tě může udržet od toho, abys do něj šťourala."
"Nešťourám do něj,"řekla jsem a vracela mu úsměv. "Jen, když si to zaslouží."
"Shayi!"Anika na nás zavolala od krbu.
"Myslím, že to nemůžu zůstat o nic déle,"Shay se začal otáčet.
Vzala jsem ho za ruku a otočila zpět. Ovinula jsem si ruku kolem jeho krku, přitiskla své tělo k jeho. Když jsem ho políbila, propustila jsem všechno, v čem jsem se kdy držela zpátky, do mého objetí. Potřebovala jsem, aby Shay věděl, co jsem cítila, co jsem chtěla, proč jsem se tolik bála nechat ho jít. Jeho ruce sklouzly po mých zádech, přitiskly se na mé lopatky.
Nechala jsem svá ústa váhat na jeho, než jsem se odstrčila.
Objel tvar mých rtů svým prstem. "Díky, žes mě zachránila."
"Nezachránila jsem tě,"řekla jsem. "To ty jsi zahnal Harbingera."
Opřel se, přejel po mých rtech jemným polibkem. "Nemluvil jsem o dnešku."
Pohledy řad Hledačů byly fixované na Shayovi, když kráčel k Anice.
"Budeš potřebovat Elementární Kříž." Pokynula k mečům na Shayových zádech.
"Co mám dělat?"zeptal se jí Shay.
"Drž meče překřížené, takže vytvoříš znamení Sciona,"řekla. "A řekni tato slova, než bude hotovo: obtineo porta."
"Obtineo porta,"zamumlal.
Pruh zeleného světla se objevil v hloubkách krbu, jako by se právě otevřela obrovská víčka.
Shay se podíval na Aniku. "Je to stále tu, že?"
Přikývla, pohlédla na kamennou strukturu, co opět potemněla. "To proto to musí být uděláno."
Shay stáhl ramena.
Hledači v knihovně upadli do ticha, dívali se, jak se Shay pohybuje s schované Trhlině.
Shay držel meče na délku paže. Meč země a vzduchu držel vertikálně, zatímco vodní a ohňový překřížil přes první čepel horizontálně. Zhluboka se nadechl a zastavil, otočil se a podíval na mě.
Přešla jsem k němu, položila si ruce na jeho záda hned pod krk, takže moje špičky prstů klouzaly po tetování kříže na jeho kůži. Otřásl se.
"Nevím, jestli to zvládnu udělat."
"Musíš,"řekla jsem, ale každý úder mého srdce narazil pomalu a těžce do mé hrudi, jako kdyby útok bušil se sklouznutím do země.
"Nemůžu tě opustit, Callo."
Zavřela jsem oči, věděla, co cítil, protože ten samý smutek hlodal mé srdce. Už jsem někoho, koho jsem milovala, ztratila a v další minutě jsem mohla ztratit dalšího. Ale co jsme mohli dělat.
Svět stvořený Strážci byl kovaný z chamtivosti a krutosti. Nebyl to svět, kde bychom mohli trpět za existenci, nezávisle na tom, co by to stálo.
Přinutila jsem se otevřít oči a najít Shayovy duhovky jako zimní mech, co na mě jemně svítili. Naklonila jsem se a přitiskla rty na jeho tetování. "Miluji tě."
Rozevřela jsem víc prsty na jeho zádech, doufala jsem, že dotknutí se ho může nějak způsobit, že vesmír uslyší můj důvod - že dá Shayovi jeho vlčí podstatě vyhrát nad lidskou. Pokud ne... byla bych sama.
Měla bych svou smečku, ale mohla bych s nimi zůstat. Pokud by Shay se mnou nepřišel, už jsem si představovala, co se stane. Stala bych se vlk samotář, vandrující, osamělý.
Můj otec by mohl být alfa mých členů smečky, jako byl vždycky.
Možná nám to tak bylo předurčeno.
"Callo,"jeho obočí se zamračilo. Viděl husí kůži pohybující se nahoru a dolu, když se mé svaly třásly.
"Miluji tě,"zašeptala jsem naposledy, pomalu se obrátila směrem k úniku do nočního vzduchu, co mě vábil k mé smečce. "Zavřete Trhlinu."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře