17.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.35 |

 " Vidím jak tu sama ze sebou zápasíš. A navíc...proč bys to dělala?!"

" Tohle rozhodnutí nezáleží na mě. A taky...chci aby šel ke dnu a je mi jedno tak toho dosáhnu."
" A co když se to nepovede? Co když tě to ovládne?!"
" Pak mě budeš muset zabít dřív než se o to pokusím já."
17. Kapitola
Další den ráno už vše bylo připraveno. Sešla jsem schody dolů a rozhlédla se okolo. Byli tu všichni. Všichni kromě Eleny. Stefan pro případ, že bych se pokusila utéct, Bonnie kvůli kouzlu a Damon jako podpora, kterou jsem opravdu potřebovala.
Když jsem se podívala na Bonnie, stála v kruhu který tvořili bílé svíčky.
" Co mám dělat?" zeptala jsem se odhodlaně.
" Stoupni si vedle mě a chyť mě za ruce." Řekla Bonnie.
Byla jsem hrozně nervózní. Hlavně proto, že možná ztratím jedinou osobu, která mi věří.
Udělala jsem dva kroky k Bonnie, ale pak jsem se otočila zpátky na Damona. Zhluboka se nadechla, udělala pár kroků k němu a políbila ho. Bylo mi jedno, že nás Stefan nebo kdokoliv jiný uvidí. Bude to možná naposledy co ho takhle uvidím.
" Nedělej to." Zašeptal mi ho ucha.
" Musím." Odpověděla jsem.
Ještě naposledy jsem se na něj podívala a pak šla k Bonnie. Když mě chytila za ruce, ucukla jsem. Moc často se k čarodějnicím tak blízko nepřibližuji.
Bonnie se na mě podezíravě podívala a začala zaříkávat. Tomu co říkala jsem nerozuměla, ale zrovna pozitivně to neznělo. Držela mě za ruce tím dál tím silněji a vítr foukal víc a víc. Uběhla sotva minuta, ale bylo to jako věčnost. Najednou jsem začínala mít divný pocit. Jako kdybych se sama sobě ztrácela. Otevřela jsem oči, ale nic jsem neviděla. Všude byla tma a já cítila jak upadám do bezvědomí.
" Žije?" Slyšela jsem hlasy kolem sebe.
" Myslím, že ano. Ale ještě pořád nevíme, jak se bude chovat až se probere."
Cítila jsem, že ležím na zemi, ale nechápala jsem proč. Když jsem otevřela oči, vyděsila jsem se.
Na rukou jsem měla řetězy a všichni se tvářili nervózně.
" Co se děje?" zeptala jsem se a pokusila si sednout.
" Jak se cítíš?" zeptal se Stefan.
" Myslím.....že pořád stejně. Možná se mi trochu motá hlava." Odpověděla jsem.
" Proč mám na rukou řetězy?" ptala jsem se naštvaně.
" Jen pro jistotu." Řekla naštvaným hlasem Bonnie.
Nic jsem na to neřekla, jen jsem se usmála a trhla rukama. Řetěz se okamžitě roztrhl a já si konečně stoupla.
" Ještě něco o čem bych měla vědět?" řekla jsem a pořád se usmívala.
" Myslím, že ne." zakoktala Bonnie.
" Co se s vámi děje. Necítím žádný rozdíl, asi to kouzlo nefungovalo."
" Ty to nevidíš?" zeptal se Damon.
" Co?" divila jsem se.
" Je světlo a ty nemáš řetízek." Vysvětloval, ale já jsem se tvářila pořád nechápavě.
" Měla bys shořet." Dokončil.
" Takže jí nevadí slunce." Řekla Bonnie. " Ještě něco?"
" Konečně s toho mám něco i já." Řekla jsem nadšeně a šla ke dveřím.
" Kam si myslíš, že jdeš?"
" Ani nevím. Ale konečně odsud můžu vypadnout."
" Máš přeci zabít Klause." Připomenul Stefan.
" Řekněme si to na rovinu. Teď mám Bonnie sílu, takže mě v odchodu zabránit nemůžete.
Stefan začínal zuřit. " Ale můžeme se o to pokusit!" řekl a rozběhl se směrem ke mně.
Chtěla jsem ho odrazit, natáhla jsem k němu ruce, ale on proletěl zdí aniž bych se ho dotkla.
" Co to...?" divila jsem se a prohlížela si ruce.
"Začíná mě to bavit."
" Vypadá to, že se přestává ovládat." Řekla vyděšeně Bonnie.
" Co se stane pokud se s tím co nejdříve nesrovná?" zeptal se Damon.
" Zemře."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře