2.kapitola

Seděla jsem na gauči u Ley v obýváku a v ruce svírala skleničku vanilkového Frappé. Lea stála s překříženýma rukama opřená o futra dveří a upřeně mě pozorovala. Asi ještě pořád nemůže uvěřit tomu, že jsem se vrátila.

"Nějaké otázky?" zeptala jsem se, když už se ticho nedalo vydržet. Ani jsem ji nenechala odpověď. "Žádné? Paráda, tak přejděme k věci."

"Vlastně, pár otázek bych měla. Například... Co tu děláš?!" zeptala se.

"Potřebuju tvou pomoc," přiznala jsem. Nemám čas chodit dlouho kolem horké kaše.

"Bylo mi jasné, že jsi nepřišla jenom navštívit svou nejlepší kamarádku, po které se ti stýskalo," odsekla.

Vyrhnula jsem si rukáv a natáhla k ní zápěstí. Ona se okamžitě odlepila od dveří a došla až ke mně.

"Jak dlouho tu jizvu máš?" zeptala se okamžitě, když jí došlo, co to je.

"Asi týden."

"Takže chceš vědět, o koho jde, že?" pochopila.

Přikývla jsem a čekala na její odpověď.

"Tak to vážně netuším, ale poslední dobou bylo hodně zavražděných těl po celém východním pobřeží."

"A v jakém byli stavu?" zajímala jsem se.

"Řeknu ti to takhle, než je strčili do rakve, potřebovali opravdu hodně balzámu a lepidla," odpověděla.

"Takže to bude nejspíš můj rozparovač."

Souhlasila a posadila se naproti mně. "V tomhle světě se pohybuju už nějaký čas, takže jsem leccos zaslechla."

Zmučeně jsem zakňučela. "Víš, že nesnáším tuhle omáčku, chci jméno!"

"Stefan Salvatore."

Nebyla jsem si jistá, jestli si ze mě nedělá srandu. "Stefan Salvatore? Ten Stefan? Pokud vím, tak je jako vystřižený z reklamy na zeleninu."

Koutky úst se jí povytáhly nahoru. "Bývávalo. Teď je z něho rozparovač a zaslechla jsem, že se pohybuje v přítomnosti Klause."

Prudce jsem vyprskla svoje úžasné Frappé. Klaus? To si snad dělá legraci! Nemůžu přeci hledat Stefana, pokud s ním je Klaus! To bych si rovnou podepsala ortel smrti. Ale pokud ho hledat nebudu, skončím stejně.

"Kolik ti zbývá času?" zeptala se starostlivě Lea.

"Ještě měsíc, plus mínus pár dní," připustila jsem po pravdě.

"Pomůžu ti!" řekla rozhodně.

"Paráda, a jeho poslední trvalé bydliště? A tím myslím místo, kde se zdržel déle jak dva dny."

"V Mystic Falls má bratra, začala bych tam."

"Výborně, takže můžeš vzít své milované autíčko a jedeme. Čím déle tu budeme kecat, tím blíž je moje smrt."

Trošku se usmála. "Ty už tomu neříkáš uzávěrka?"

"Ne, už jsem se smířila se slovem smrt. Smrt, smrt, smrt, smrt!" začala jsem křičet.

Nezmohla se na nic jiného než na výbuch smíchu.

Hned jak se uklidnila, si rychle zabalila jednu cestovní tašku a dala ji do auta. V garáži si ze sejfu vytáhla několik svazků šalamounku a sporýš si vzala ze stolu, kde se jí zrovna sušil.

"Co jsi celých těch pět let dělala?" zeptala se a obezřetně sledovala cestu. Za volantem byla vždycky opatrná, až mě ta jízda podle předpisů nudila.

"Řídila se svou jizvou, tudíž zabíjela upíry, zabíjela upíry a zabíjela upíry. Nějaké další otázky?"

"Proč o tom nechceš mluvit?" začala se vztekat.

"Nejde o to, že bych nechtěla, jen je toho hrozně moc. Takže polož přesně mířenou otázku a odpovím ti."

"Víš, že pokud je pravda, že je Stefan spolčený s Klausem, tak ti Klaus pravděpodobně nedovolí zabít jeho loutku, že? Jak to chceš teda udělat? Dost pochybuju, že máš všemohoucí zbraň, která zabije Původního hybrida!"

"Hybrida?" zeptala jsem se nechápavě. "Vždyť vlkodlačí část je v něm potlačena."

"Ty to nevíš? Nedaleko odsud byla zavražděna vlkodlačí smečka. Klaus se z nich pokusil udělat hybridy, takže zabil dvojnici a zrušil kletbu."

"Cože? To je pitomost!" odporovala jsem. "Věděla bych, kdyby po světě najednou běhali hybridi. Jsem přeci lovec, musela bych o tom něco vědět!"

"Jak myslíš," řekla povýšeně. "V Mystic Falls se dozvíme pravdu. Vlastně ty se dozvíš pravdu, protože já ji znám!"

Odfrkla jsem si. To určitě!

V autě nastalo naštvané mlčení. Obě jsme si byli jisté, že máme pravdu. Řekla bych, že jsme ty nejtvrdohlavější holky na světě.

"Tohle ticho je vážně nuda," zabrblala nakonec Lea.

Jo jo, nikdy nevydrží být potichu dýl než já. "Co navrhuješ?"

"Já se už ptala. Je řada na tobě."

"Fajn, jak zvládáš úplňky?"

"Jde to," odpověděla a dál už mlčela. Tohle není zrovna její nejoblíbenější téma.

"Chodíš pořád s Jamiem? Měli jste spolu přeci odjet na vysokou," zajímala jsem se dál.

"Už dávno ne. A do tý školy jsme nakonec nešli. Uvědomila jsem si, že by to byla děsná nuda a Jamie chtěl zůstat v rodném městě."

"Takže ses na vejšku úplně vykašlala, jo?"

"Á, zase nasazuješ ten tón maminky?" ptala se. "Je to vážně milý, vzhledem k tomu, že jsi mě posledních pět let neviděla!"

"Chtěla jsem tě tím chránit! Udržet tě od toho všeho dál!"

"To zní jako..." hledala správné slovo. "Jako turecká telenovela. Přestaň s tím. Chránit?! Připadá ti, že jsem od všech těch věcí daleko? Vždyť jsem vlkodlak!"

"Ale od upírů jsi byla pryč. Kdy jsi naposledy nějakého viděla?" nevzdávala jsem se.

"Mám pocit, že nějakého uvidím už dnes večer, ale možná se mýlím. To přeci dělám často."

"To ty jsi mi řekla, že mi chceš pomoct."

"Ano, a to samé jsem ti řekla před pěti lety."

Opět nastalo dlouhé mlčení. Na tohle jsem jí neuměla odpovědět... Měla pravdu. A já tolik nesnáším, když ji má! Sakra!

"Mad, vstávej!" volala Lea a třásla se mnou.

"Drž ten volant a nesahej na mě," zamumlala jsem nevrle, aniž bych otevřela oči.

"Jen tak mimochodem, stojíme a jen tak mimochodem po druhé, jsme v Mystic Falls."

"Cože?" trhla jsem sebou a podívala se na ni.

"Jo a není lepší místo pro získání informací než místní bar, takže vstávej a jdeme se napít."

V baru bylo vážně narváno. Nejspíš tu není žádná jiná restaurace. Bože, to je Mystic Falls taková díra?!

Lea se dívala po celém baru, a i když to nebylo vidět, věděla jsem, že větří.

"Tak jaké je dnešní menu?" zeptala jsem se a otočila se na ni.

Sáhla po mobilu a naklapala krátkou zprávu, kterou mi okamžitě poslala.

Vytáhla jsem telefon z kapsy a smsku si přečetla: Damon Salvatore, bar, whisky, sám.

"Tak si jdeme dát do nosu," řekla jsem nadšeně a přesunula se spolu s ní k baru.

Každá jsme se posadila vedle něho z jedné strany. Lea si poručila whisky stejně jako Damon a já čokoládové Frappé.

"Čokoládové Frappé?" podivil se Damon. "Vážně?"

"Máš problém s jejím vkusem?" vložila se do konverzace Lea. "No nic, ty jsi Damon Salvatore, že? Egoista, alkoholik a upír."

"Přeměněný v roce 1864 Katherine Piercovou." dokončila jsem větu.

"To není novinka. Já jsem hvězda a zná mě každý," odpověděl pobaveně a otočil se na Leu. "A ty jsi mladý, pitomý vlkodlak, když dráždíš upíra a ještě ke všemu nepřeměněnou packou."

Lea se jenom usmála. "Nejsem tu sama."

"Vážně? A kdo je tvůj bodyguard? Tahle závislačka na Frappé?"

"Nejsem závislák!" odsekla jsem, vytrhla mu skleničku whisky z ruky a jedním lokem ji do sebe hodila.

"A co chcete?" zeptal se.

"Zabít tvého bratra," odpověděla jsem v klidu. Spolu s Leou jsme se zvedli a rychle vycouvali z baru.

Moje-kniha | 2.kapitola

2.kapitola

Chcete si článek přečíst?

Jak vypnout blokování reklamy?

Komentáře