Moje-kniha | 3.kapitola

"Nedopila jsi svoje Frappé," zavrčel Damon. "A dlužíš mi whisky!"

"Doufám, že tě to nezruinovalo," zacukrovala jsem.

"Fajn, přišly jste mi zabít bráchu, ale co chcete po mně?"

"Tvou pomoc," reagovala Lea.

Damon se jenom uchechtl. "Můj bratr se teď vážně chová jako kretén, ale vážně si myslíte, že vám pomůžu ho zabít?"

"Tak se měj, zvládneme to i bez tebe!"

"Co jste zač?!" nevzdával se.

"Mladý pitomý vlkodlak a závislačka na Frappé, ne?" neodpustila si Lea rýpnutí.

Obě jsme se otočily a vzaly za kliku od auta. V tu chvíli však byla Lea čelem přitisknutá na kapotě a ruce měla zkroucené za zády. Damon ji držel v šachu a upřeně mě pozoroval.

"Zeptám se ještě jednou a naposled! Co jste zač?!"

"Jsem lovec," odpověděla jsem po pravdě.

"Výborně... A co kdyby sis vybrala jinou oběť než mého bratra?" zavrčel.

"Ona nemá na vybranou!" vykřikla Lea a pokusila se dostat z Damonova sevření.

"Vlkodlaku sklapni, mluvím se závislačkou!"

"Mám ti zopakovat, co řekla nebo jsi ji přeci jenom vnímal?!" zeptala jsem se naštvaně.

"Zopakuj to!"

Zhluboka jsem se nadechla. "Já nemám na vybranou!"

"Ale no tak," začal. "Jsi jenom obyčejný člověk, který se rozhodl pro zabíjení a vyhlazení upírů! Máš na výběr!"

Vyhrnula jsem si rukáv a natočila na něho svou jizvu na zápěstí. "Tohle znáš?"

"Spálila ses při vaření?" zkusil.

"Prosím tě," zavrčela Lea. "Vsadím se, že jsi o tom už slyšel!"

Přestal se usmívat, určitě věděl, o co jde. "Ty jsi z rodiny Původních lovců?"

"Správně, takže víš, že nemám na výběr. Když se mi objeví jizva, jsem nucena najít vraždícího rozparovače a zneškodnit ho."

"Nikdy jsem ale nepochopil, proč jsi nucena to dodržet!"

Než jsem stihla odpovědět, začala Lea jednat. Využila jeho nesoustředění a svým podpatkem ho kopla rovnou do mužských slabin. Zaskučel a ona se vymanila z jeho sevření. Rychle se postavila vedle mě a vražedně ho sledovala.

"Fajn," zamumlal Damon, když se narovnával. "Teď stojíme naproti sobě rovnocenně, tak byste mi měli odpovědět na otázku. Proč kruci nemáš na výběr?!"

"Moc toho o té jizvě nevíš, co?" neodpustila jsem si.

Leu to kecání už přestalo bavit, takže si znuděně oddechla. "Můžeš mu to už říct, ať vypadneme?"

"Dobře," rezignovala jsem. "Pokud nezabiju rozparovače, kvůli kterému se mi jizva zjevila, zemřu já a jizva se začne objevovat někomu jinému z rodu, jež to bude muset dokončit!"

"Správně, a radši tvůj bratr než moje kámoška!" prskla Lea.

Obě jsme nasedly na auta. Tentokrát nás nechal. Nejspíš nechtěl riskovat další Leyin podpatek.

"Kde bydlíte?" zeptal se najednou.

Pochybovačně jsme se na něho podívaly. "Zatím nikde a rozhodně ti to neřekneme, až budeme. Proč?"

"My máme celkem velký dům," začal.

"Cože?" vykřikly jsme obě naráz.

"Přátele si drž u těla, nepřátele ještě blíž... Sice mi to přísloví zní jako pitomost, ale vyzkoušet ho můžu, ne?"

Lea se uchechtla. "Pamatuješ si, co se stalo, když ses mě naposledy snažil držet u těla?"

"Příště by z toho mohlo kápnout něco pro oba." Usmál se. "Tak chcete mít kde spát?"

"Jaký v tom je háček?" zeptala jsem se.

"Mám pár podmínek. Nezabijete mi bratra, nezabijete mě, povíte mi zbytek vašeho příběhu a nepozvracíte mi můj perský koberec!"

"To první ti nemůžeme slíbit," zamumlala jsem. "Vážně se mi nechce umřít kvůli slibu, co ti dám."

"I mrtvoly můžou být sexy! Já jsem toho důkazem." Samolibě se usmál.

"Ale já nebudu živá mrtvola!"

"Koupím ti pořádnou lahev balzámu, v rakvi budeš vypadat dobře."

"První podmínku neslíbím!" řekla jsem rozhodně.

Bez zeptání se posadil na zadní sedadlo auta a naklonil se dopředu k nám. "Je možnost, že by se rozparovač napravil a ty ho tudíž nemusela zabíjet?"

"To by možná šlo," souhlasila Lea.

"Fajn, s tímhle vám klidně rád pomůžu! Už jsme se ho pokoušeli zavřít."

"A jak to dopadlo?"

"Ne zrovna v náš prospěch," připustil. "Ale všichni, co do toho byli zapletení stále žijou. To je úspěch... A teď už jeď."

"Ty teda dokážeš člověka parádně povzbudit." Ušklíbla jsem se.

Vešly jsme dovnitř, každá se svou taškou. Damon šel kousek před námi.

"Paráda!" zavolala Lea, jakmile spatřila obývák.

"Bydlela jsem i v lepších," pokoušela jsem se ho naštvat. "Ale v téhle prdeli světa je to asi to nejlepší, co tu je, ne?"

"Dostaneš tu nejhorší ložnici, co tu máme!" zavrčel.

"Takže tu tvou? Ne díky, spokojím se s půdou."

"V tom případě po schodech nahoru a po schodech nahoru!"

Ušklíbla jsem se a otočila se ke schodům. Lea si ale sedla na křeslo a čekala na Damonovy otázky.

V patře jsem hodila své věci do první prázdné ložnice, kterou jsem našla a seběhla zpátky dolů k Lee a Damonovi.

"Tak co chceš vědět?" zeptala jsem se.

"Začneme tím, jak se jmenujete?"

"Lea... A do příjmení ti je kulový," odpověděla pohotově.

"Já jsem Madlline, ale jestli mi tak jednou řekneš, půjčím si od Ley podpatek a vrazím ti ho někam, kde bys ho rozhodně nechtěl," reagovala jsem.

"Tak jak ti mám říkat?"

"Mad," řekla jsem.

Nadechoval se k další odpovědi, ale Lea mu skočila do řeči. "Jestli je tedy Stefan zpátky ve městě, kde je potom Klaus? Slyšela jsem, že si spolu dopřávali menší dovolenou."

"Pravděpodobně hledá smečku vlkodlaků, aby z nich udělal hybridy."

Zakuckala jsem se. "Cože?! Tak on vážně zrušil kletbu?!"

Přikývl. "Byl jsem toho svědkem."

"Říkala jsem to!" vykřikla výsměšně Lea. Já tak nesnáším, když má pravdu!

"Tak si to užij," zavrčela jsem.

"Užívám!... Takže dvojnice je mrtvá?"

"Ne," odpověděl Damon. "Máme celkem schopnou čarodějku."

Nemohla jsem tomu stále uvěřit. "Jestli ale existuje dvojnice, proč trvalo Klausovi tak dlouho, než sem dorazil?"

"Třeba cestou píchnul," neodpustila si Lea.

Její odpověď jsem ignorovala. Radši jsem svoje otázky začala směřovat opět na Damona. "Jak Klaus vypadá?"

"Promiň, ale během toho spěchu jsem ho zapomněl požádat o autogram s fotkou," odpověděl a ušklíbl se.

"Výborně, takže se jdu vysprchovat. Nazdar!" zavrčela jsem naštvaně. Zvedla jsem se z křesla a zamířila znovu ke schodům.

V tom se ale otevřely dveře a v nich stál vysoký muž. Na můj vkus měl až příliš gelu ve vlasech.

"Damone?" zavolal do domu. "Přinesl jsi mi svačinku?"

"Stefan Salvatore?" zeptala jsem se.

"Jo?"

"Ráda tě poznávám!"