4.kapitola

21. únor 2012 | 18.23 |

 Damon s Leou ke mně rychle přiběhli. Pravděpodobně se báli Stefanovy reakce.

"Máš ochranářské pudy?" zeptala jsem se pobaveně Damona.
"Ne, ale kdyby se do tebe Stefan pustil, můj perský koberec by hodně utrpěl!"
"Kdo je to?" zavrčel naštvaně Stefan.
"Naše sestřenice přes pět kolen z matčiny strany se svou kamarádkou," odpověděl pohotově Damon.
"Hm," zamumlal Stefan. "A sestřenice je ten vlkodlak nebo člověk?"
"Ten člověk," usmál se Damon.
"Kdo je to?!" zeptal se znovu Stefan. Už byl naštvaný.
"Odhalil jsi nás!" promluvila Lea. "Jsme sestřenice přes sedm kolen."
Stefan udělal rychlé kroky vpřed, ale Damon se před Leu postavil. "Já tu trpím tvoji Rebecku, tak ty přežiješ tyhle dvě!"
"Co kdybyste se tu hádali jen vy dva? Já si zamlouvám koupelnu," prohlásila jsem sebejistě a šla po schodech nahoru.
Sprcha byla vážně parádní, už jsem ji vážně potřebovala. Svaly jsem měla uvolněné, večer se konečně po dlouhé době vyspím a budu jako dřív. V životě jsem v luxusnějším baráku nebydlela. Zajímalo by mě, jak ho Salvatorovi získali. Ve svém pokoji jsem se převlékla, vzala jsem si riflové kraťasy a žluté tílko.
Seběhla jsem schody, ostatní byli v obýváku a bylo slyšet, že se hádají. Stefan nejspíš nemůže překousnout, že mu Damon nechce říct, kdo jsme.
"Rebecka je ale jenom jedna!" vrčel Stefan. "To znamená, že tu můžeš mít taky jenom jednu a něco mi říká, že by Klaus rád viděl vlkodlaka, takže se zbavím tý druhý holky!"
Hned, jak to dopověděl, stál přede mnou. Nikdo nestihl zareagovat a on uchopil mou hlavu do dlaní.
"Mad?" křičela Lea. "No tak! Už to není legrace, vstávej!"
S námahou jsem otevřela oči. Lea s Damonem se nade mnou nakláněli. Ona klidná, on mírně překvapený. "Ten kretén mi zlomil vaz?!" rozkřičela jsem se.
"Správně!" odpověděl Damon. "Takže jak je možné, že žiješ?!"
"To ti asi tak budu říkat, když je v domě tvůj bratr, který mě mimochodem před hodinou zabil!"
Lea se jenom usmála. "Není tu, hned jak tě zabil, zmizel. Ale i tak to Damonovi neříkej!"
"Neboj se, nejsem pitomá!" zamumlala jsem a promasírovala si krk. Fakt to bolí!
Zatvářil se ublíženě. "Jsi jenom člověk, nejsi upír. Takže by mě vážně hodně zajímalo, jak je možné, že jsi přežila!"
"Pro zatím se budeš muset smířit s nevědomostí! Snad to tvoje velké ego přežije.

"

Lea se ke mně sklonila a vyhoupla mě na nohy, potom se stočila k Damonovi. "Je ti doufám jasné, že tvého bratra musíme zavřít, co nejrychleji, že? Je ve městě ještě někdo, kdo by mohl pomoct?"
"Je jich tu plno," připustil.
"Skvělé a řekneš nám kdo?"
"Nevědomost je sladká," řekl pobaveně. "Zítra sem někdo přijde a domluvíme se, hm?"
"Fajn," odsekla Lea. "My teď půjdeme do města."
Nečekaly jsme na jeho odpověď. Vyšly jsme z domu a zamířily k Leinému autu. Nasedly jsme a vyjely.
"Máš v plánu mu to někdy říct?" zeptala se po chvíli.
"Ne," řekla jsem prostě. "Nevěřím mu natolik, abych mu řekla, jak mě může zabít. Vlastně mu nevěřím téměř vůbec."
"Ale řekla bych, že nám se Stefanem pomůže," odporovala.
"Ale jenom proto, že je to i v jeho zájmu. Slyšela jsi, už se ho jednou pokusili zamknout, ale nevyšlo to. Teď jsme tu my a tak toho využívá."
"Jo, to máš asi pravdu," připustila. "Ale postavil se za nás, když se dohadoval se Stefanem."
"A co měl asi dělat? Říct: Brácho, tohle je lovec upírů, který tě přišel zabít, a její kamarádka?!"
Přikývla. "Fajn, máš pravdu. Nedá se mu věřit."
"Kam teda jedeme?" zeptala jsem se.
"Do baru, hádám, že po své smrti chceš jako první okusit Frappé," usmála se.
Zasmála jsem se.
"Damon má přeci jenom v něčem pravdu."
"V čem?" zajímala jsem se.
"Že jsi závislačka na Frappé!"
Nastal výbuch smíchu. Já ale nejsem závislá, jen jsem nikdy nic lepšího nepila!
Zaparkovaly jsme úplně na stejném místě jako minule a přesunuly se přímo k baru. Já si objednala svoje milované Frappé a Lea opět whisky. Asi budu nazpátek řídit já!
Pily jsme, povídaly si a smály se. Lea v sobě měla už několik skleniček, ale vůbec to na ní nebylo vidět. Alkohol asi působí na vlkodlaky jinak. A já zjistila, že vanilkový Frappé tu je mnohem lepší než čokoládový.
Lea se po chvíli ale prudce otočila a očima kmitala po celém baru.
"Co se děje?" zeptala jsem se a podívala se na stejné místo jako ona. Nic zvláštního jsem ale neviděla.
Naklonila se ke mně a začala šeptat. "Cítím tu takový divný pach. Něco z upíra a něco z vlkodlaka."
"Hybrid?" začala jsem mírně hystericky.
Ona si přiložila prst na rty a přikývla. Bezva, takže tu sdílíme místnost s hybridem.
"Kdo?" zeptala jsem se, tentokrát potišeji.
Ukázala na černovlasého kluka u kulečníku. Byl tam s nějakou blondýnkou. Lea se natáhla pro mobil a opět mi tam naklapala zprávu.
Ta holka je upír, on pravděpodobně hybrid!
"Odcházíme!" řekla jsem rozzuřeně. Hodily jsme na bar pár bankovek a vrátily se k autu. Myslela jsem, že budu řídit, ale Lea svého miláčka prostě nikomu nepůjčí.
Takhle rychle snad nikdy nejela. Byla vážně naštvaná a její výraz mě v tom jenom utvrzoval. Před domem zastavila s pořádným smykem a ani se neobtěžovala auto zamknout. Obě jsme vylezly a vrazily dovnitř.
Damon seděl v obýváku, a když uviděl naše výrazy, trochu se polekal. Okamžitě se postavil a byl ve střehu.
"Proč jsi nám neřekl, že je ve městě hybrid?!" zavrčela jsem.
"Nevědomost ti začala vadit?" odsekl pobaveně.
"Sklapni!" zakřičela Lea. "Proč jsi nám to neřekl?! Nechápeš, jak je to důležité?"
"Ne, nechápu. Proč by to mělo být důležitý? A navíc jste se na to neptaly!"
Uchechtla jsem se. "Nenapadlo mě, že by tu mohl být hybrid."
"Tak teď to víš. Diskuze uzavřena."
Byla jsem naštvaná, ale nemá smysl se s ním dohadovat. To jeho ego nemůže vůbec nic rozhodit. Pak se mi ale na rty vkradla jiná otázka. "Kdo je ta Rebecka, o které jsi před tím mluvil se Stefanem?"
"Barbie Klaus," odpověděl a sednul si zpátky do křesla.
"Ehm?" nechápala Lea. "Barbie Klaus? Co to zase meleš?"
"Klausova sestra."
"Cože?" zaječely jsme obě najednou. "Myslím, že je čas, abys nám řekl všechno, co víš!"
"A jak jsi ty přežila zlomený vaz?" Dal si podmínku.
"Dobře," rezignovala jsem. "Uděláme dohodu. Ty nám řekneš, co víš a pomůžeš nám zamknout Stefana a potom ti zodpovíme tvoje otázky!"
"A jakou mám záruku, že svůj slib dodržíte?"
"Naše slovo ti nestačí?" zeptala se Lea.
"Po pravdě? Ne! Nevěřím vám."
"To jsme na tom stejně."
"Zítra sem přijde pár lidí! Tím pádem uvidíte, kdo je do toho zapletený a zodpoví se vám otázky. Potom vymyslíme plán ohledně Stefana, ok?"
"A jak zařídíš, aby Stefan nebyl v domě?" zeptala jsem se.
"Snadno," nedal se. "Má od Klause nařízeno hlídat Elenu, což je dvojnice. Prostě ji pošlu nakupovat do vedlejšího města a máme ho z krku!"
"Proč ji má hlídat?" Lea přimhouřila oči.
"Její krev je klíčem k přeměně hybridů!"
Obě jsme se na sebe důležitě podívaly. Vážně toho tolik nevíme?!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře