Moje-kniha | 5.kapitola

Otočila jsem se ke stolu, kde byla miska s ovocem. Sice mělo být původně jenom na ozdobu, ale co? Vzala jsem si hrušku a hladově se do ní zakousla. Došla jsem do obýváku, kde už ti dva seděli. Damon sledoval televizi a Lea usrkávala čaj.

"Taky jsi nenašla žádné jídlo a musela ses spokojit s hruškou?" zeptala jsem se a zapadla na gauč vedle ní.

"Ne, já měla jablko," odpověděla.

"Ty jsi mi vzala jablko?!"

"Měla jsi vstát dřív. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí!"

Ušklíbla jsem se. "Nějaké nové zprávy? O čemkoliv?"

Damon odlepil oči od obrazovky a odpověděl. "Elena jela na celý den nakupovat, Stefan ji pronásleduje, ostatní dorazí za půl hodiny."

"A co Rebecka?"

"Pravděpodobně si hraje na Tylerovu chůvu."

"Kdo je Tyler?"

Povytáhl obočí. "Ten hybrid."

"Takže ho Rebecka hlídá kvůli Klausovi?" zeptala se Lea.

Damon přikývl a dál zarytě sledovat televizi. Odpoutal se, až když se ozvalo klepání na dveře. Zdá se, že jsou tady.

"Je otevřeno!" zavolal, aby se nemusel zvedat.

Chvíli se nic nedělo, ale potom se do obýváku nahrnuli tři lidé. Jedna z nich byla ta blonďatá upírka, kterou jsme viděli včera v baru.

"Čau, já jsem Caroline," řekla okamžitě a přiběhla k nám.

"Já jsem Mad, tohle je Lea."

Potom se před nás postavil muž. Lea se nijak neznepokojovala, takže to bude nejspíš jenom člověk.

"To je Alaric," začal Damon. "Opatrovník Eleny a jejího bratra Jeremyho."

"Jste člověk?" ujišťovala jsem se.

Lea přikývla, ale i tak mi Alaric odpověděl. "Ano, ty jsi ale taky člověk, tak proč ti to přijde zvláštní?"

"Ne tak úplně," odporovala jsem. Když se na mě stočily tázavé pohledy, radši jsem změnila téma a pohlédla na poslední dívku, co přišla s nimi. Byla to černovláska s tmavou pletí. "A ty jsi?"

"Bonnie," odpověděla prostě.

"Čarodějka," zašeptal k nám Damon.

"A tohle jsou všichni, co o tom vědí?" divila se Lea.

Damon zavrtěl hlavou. "Ne, ale Elena je pryč kvůli tomu, abychom se zbavili Stefana, jejího bráchu Jera do toho zatahovat nebudeme a Rada je už hodně dlouho mimo."

"Co je Rada?" zeptala jsem se.

"Někteří zástupci z rodin zakladatelů, kteří o upíří existenci vědí."

"Fajn, co je za plán?" zeptala se Bonnie a přisedla si k nám na gauč.

"My máme plán?" zeptala jsem se.

"Ty máš vždycky nějaké geniální nápady, tak by ses mohla o ně podělit," řekla Lea ironicky.

"Já nad tím trochu přemýšlel," vložil se do konverzace Alaric. "Slyšel jsem, že jsi přežila zlomený vaz od Stefana. Teď se nebudu ptát, jak je to možné, ale v tom případě neví, že jsi naživu..."

"Chceš ji použít jako návnadu?" pochopila Bonnie.

"Správně," připustil. "Kdyby ji spatřil, chtěl by pravděpodobně dokončit to, co začal. Mohla by ho nalákat na místo, kde budeme my."

"Dobře," souhlasila jsem okamžitě. "Krátké, rychlé a snadno zapamatovatelné."

"A co budeme dělat my?" zeptala se Car.

První promluvil Damon. "Alaric ho střelí do zad, Caroline bude mít po ruce sporýš, Bonnie zařídí, aby se nám chvíli neprobudil a já s Leou ho nacpeme do auta."

Všichni přikývli, potom se ovšem naskytla jedna otázka, kterou položila Lea. "A kam ho chcete zavřít?"

Mlčeli, na Damonovi bylo vidět, že má pár nápadů, ale všechny si vždycky v duchu zamítl. Promluvila až Caroline.

"Co sklep u mámy na stanici?" zeptala se po chvíli.

"To je dobrý nápad," připustila Bonnie.

"Jaký sklep?" zeptala jsem se.

"Táta mě tam mučil, když zjistil, že je ze mě upír. Ve stěnách je sporýš, neměl by tam šanci nabrat sílu a osvobodit se."

"Dobře," souhlasil Damon. "Teď si jděte asi všichni sehnat potřebné věci a za dvě hodiny se sejdeme u Grillu. Elena slíbila, že se tam po nákupech zastaví, tudíž tam bude i Stefan."

Souhlasili jsme a ti, co přišli, zase rychle zmizeli, aby se stihli připravit.

Stepovala jsem před barem. Ruce jsem měla v kapsách a trošku poskakovala, byla mi zima a navíc jsem měla šílenou chuť na Frappé. Damon má možná přeci jenom pravdu, jsem závislák!

Ostatní už byli schovaní ve vedlejší uličce. Někdo se krčil za popelnicemi a někdo za zaparkovanými auty. Připadala jsem si hrozně nesvá. Už jsem šla proti upírovi několikrát, ale teď to bylo poprvé, co jsem v ruce nedržela kolík nebo kteroukoliv jinou zbraň. Měla jsem tu vlastně jenom sporýš, abych byla chráněná před ovlivněním.

Výhled jsem měla pouze na Leu a Damona. Nestáli s ostatními v opuštěné uličce, kam jsem měla Stefana nalákat. Byli za stromem a upřeně sledovali cestu a čekali na příjezd Eleny, aby mohli dát ostatním signál.

Bože, neměla přijet už před půl hodinou?! Připadala jsem si jako v nějakém hodně pitomém filmu s hodně pitomým příběhem a postavami, které nejsou schopné přijet včas!

Už mě to vážně děsně nudilo, potom jsem ale konečně spatřila, jak Damon mává na ostatní do uličky. Elena přijíždí. Sledovala jsem, jak Damon s Leou rychle vběhli za ostatníma a pak už věnovala pozornost přijíždějícímu autu. Zastavilo kousek přede mnou a vylezla z něho drobná hnědovláska.

Sakra! Ona vážně vypadá jako Katherine. Nevěřila jsem tomu, že bude dvojnice vyloženě identická. Nepoznala bych, která je která, kdyby vedle sebe stály. Samozřejmě do té doby, než by promluvily.

Elena zamknula auto a hezky podle plánu zamířila k baru. Stála jsem hned vedle dveří, takže kolem mě procházela. Od Damona jistě věděla, že tu budu stát, protože na mě kývla a očima lehce uhnula k příjezdové cestě. Potvrdila mi, že je Stefan někde za ní. Potom otevřela dveře a zmizela vevnitř.

Při otevření dveří se na mě vyvanul teplý vzduch a já to málem zabalila. Měla jsem tak velké nutkání si tam jít sednout a nic neřešit. Nutkání ale zmizelo okamžitě, co se na cestu přiřítilo auta. Řidiče jsem poznala okamžitě.

Udělala jsem krok vpřed a zamířila do uličky za ostatními. Šla jsem pomalu a dělala, že ho nevidím. Jeho pohled jsem cítila zabodnutý v zádech, hned jak zastavil. Teď už jen musím doufat, že půjde za mnou.