6.kapitola

21. únor 2012 | 18.25 |

/gallery/damon.jpg

Stefan

Zašla jsem za roh. Ostatní jsem neviděla, ale byla jsem si jistá, že tu jsou. Neměla jsem jinou možnost, než si tím být jistá. Vlastně, i kdyby tu nebyli, dost pochybuju, že by Stefana napadl způsob, jak mě může zabít. Byla to slepá ulička, vybrat si pro tento účel normální by byla hloupost. Šla jsem v klidu se zvednutou hlavou dál, když už jsem byla skoro na konci, zastavila jsem se a pomalu se otočila.

Byl asi tak dvacet metrů za mnou a pořád se nic nedělo. Že by plán selhal? Ne, to je hloupost, musela jsem si pořád připomínat. Stefan se stále přibližoval, zastavil se až dva metry ode mě.

"Myslel jsem si, že jsem ti včera zlomil vaz," prohlásil klidným hlasem.

"Zlomil," snažila jsem se působit stejně klidně.

"Neměla bys tedy být mrtvá? Ale nevadí, můžu to teď dokončit," ve tváři se mu objevil ten děsivý upíří výraz a začal se přibližovat. Zůstala jsem na místě, ale čím blíž byl, tím víc jsem cítila nesvá. Normálně bych teď v ruce svírala kolík nebo jinou zbraň, ale já neměla vůbec nic. Už jsem si začínala myslet, že se stanu jeho potravou...

V tu chvíli se za ním objevil Alaric a střelil ho do zad, jednou, dvakrát, až padl k zemi. Neměl šanci nijak zareagovat. V tu chvíli nad ním stála Caroline a dala mu vypít docela velkou lahvičku sporýše. Při tom, jak začal Stefan prudce kašlat, mi ho bylo i celkem líto. Bonnie stála opodál, byla tu jen pro případ, že by se nám Stefan probudil.

Lea s Damonem se přiřítili skoro vzápětí. Každý ho popadl z jedné strany a přenesli na sebe celou jeho váhu. Potom ho odtáhli do auta a my je následovali. Nacpali jsme ho do kufru a nasedli.

Celou cestu jsme mlčeli. Nikdo nevěděl, co říct. Ticho prolomil až Damonův mobil. Vytáhl si ho z kapsy, a aniž by se podíval na displej, zvedl ho.

"Neříkal jsem ti, že ti potom zavolám já?!" zavrčel do něho. "Co kdybychom ho ještě nedostali, a ty jsi nás svou nedočkavostí prozradila?!" Chvíli mlčel. "Jo, dostali jsme ho... Klídek, stanovíme pro tebe návštěvní hodiny."

Hned, jak to dořekl, telefon položil a pro jistotu si ho ještě vypnul.

"Elena?" zeptala se Bonnie.

Damon jenom přikývl a v autě se rozhostilo opět ticho.

K policejní stanici jsme dorazili asi o pět minut později. Caroline pravděpodobně vzala své mámě klíče, protože šla první a bez problému otevřela.

Stefan byl stále v bezvědomí a visel na Damonovi a Lee. Dělalo jim trošku problémy sejít s ním točité schody do sklepa, takže si ho nakonec přehodil Damon jenom přes rameno a snesl ho dolů sám.

Alaric zůstal sedět v autě, Bonnie šla ale s námi. Stále existovala šance, že se nám Stefan probere dřív, než by nám přišlo zrovna vhod.

Damon ho složil na kamenné křeslo a spolu s Caroline mu k němu připoutali ruce a potom i nohy. Pak ale museli rychle pryč, ve vzduchu byl cítit sporýš více, než by bylo příjemné, a tak jsem tam s ním zůstala jenom já, Lea a Bonnie. Chvíli jsme čekaly, jestli se neprobere, ale dávka sporýše, kterou do něj Caroline dostala, byla příliš velká. Nakonec jsme ho tam nechaly a šly vše oslavit do Grillu.

Damon měl zase kecy proti mému Frappé, ale naprosto jsem ho usadila tím, že z Frappé není kocovina, jako z toho, co pije on. Tím jsem ale trošku naštvala Leu, protože si objednala úplně to samé jako on. Omluvila jsem se jí pohledem, ale samozřejmě tak, aby si toho Damon nevšiml. Kdybych se omluvila jí, byla by to vlastně omluva i pro něj, ne? A to v žádném případě nechci!

Nakonec jsem tam zůstala jenom já, Lea a Damon. Caroline a Bonnie odjeli spolu a Alaric musel dát přesné informace Eleně, o tom jak to probíhalo.

"Je čas na vaši část dohody," utrousil Damon.

"Hm?" nechápala Lea.

"Chci odpovědi!" vysvětlil.

"Takže chceš vědět, jak mě zabít?" zeptala jsem se přímo.

Lea se lehce zakuckala, protože do sebe zrovna klopila panáka.

"Tak nějak," připustil.

"Ublížíš jí a seš mrtvej!" zavrčela Lea a vražedně si Damona měřila pohledem.

"Nechci jí ublížit, jenom chci vědět, jak je možné, že přežila zlomený vaz," ujistil ji.

"Nemyslíš si, že kdybych šla zabít tak snadno, neměla bych žádnou šanci?!" poznamenala jsem.

"První co mě napadlo, bylo to, že máš ten kouzelnej prsten, ale ty ho nemáš!"

"A k čemu ti bude vědět, jak mě zabít, když mě podle svých slov zabít nechceš?"

"Tomu se říká zvědavost nebo touha po informacích."

"Pokud se mi zjeví jizva, znamená to, že mám poslání zabít nějakého rozparovače a díky té jizvě jdu zabít pouze jako každý upír," přiznala jsem rezignovaně.

"Takže kolík?" zeptal se.

Přikývla jsem a dopila zbytek svého Frappé.

"Co se stane, když se nebude Stefan Klausovi hlásit?" zeptala se Lea. Možná aby změnila téma, ale spíš aby zjistila pravdu. Tohle je celkem závažná otázka.

"Velmi pravděpodobně sem dorazí," připustil Damon. "Takže bys možná měla na chvíli zmizet z města."

"Ani náhodou!" odporovala. "Odjedeme, až Mad zmizí ta pitomá jizva. Teprve potom bude v bezpečí. Nezapomínej, že pokud se rozparovač nenapraví nebo nezemře, zemře ona!"

"Myslel jsem jenom tebe," nedal se. "To, že je ve městě další vlkodlak mu nebude dělat problém zjistit. Chceš se snad stát hybridem?"

Lea se při té představě otřásla. "Ne, ale neuteču odtud. Odjedu až spolu s Mad." Byla naštvaná, přímo nesnášela, když se o ni někdo stará a říká jí, co má dělat.

"Zatímco vy dva se tu dohadujete o Leyně přítomnosti a nepřítomnosti v tomhle zapadákově, Stefan se už pravděpodobně probral, takže bychom tam mohli zajít, ne?" snažila jsem se je umlčet.

A povedlo se mi to, oba zmlkli, zaplatili a zvedli se ze židle.

Měla jsem pravdu, Stefan už byl vzhůru a přímo zuřil. Damon zůstal stát mimo místnost, aby nebyl kvůli sporýši ve stěnách oslaben, ale byly otevřené dveře, tudíž na sebe dobře viděli.

"Tak už bys mi mohl říct, kdo jsou naše sestřenice přes pět kolen z matčiny strany, ne?" zavrčel Stefan a škubal sebou, aby se vyprostil z řetězů. Marně.

Nezúčastěně jsem si vyhrnula rukáv a ukázala mu svou jizvu. "Malá nápověda: Nespálila jsem se při vaření!" S tím jsem se podívala na Damona. Ten se jenom uchechtl.

"Původní lovec?" zeptal se překvapeně Stefan.

"Bingo!" zavolala Lea.

"Myslel jsem, že to jsou jenom pohádky," zamumlal si sám pro sebe.

"Myslíš stejně jako upíří?" neodpustila jsem si malou narážku.

"Takže mě chcete zabít?" zeptal se a svůj pohled stočil na bratra.

"Téměř, ale ne," připustila jsem po pravdě. "Poděkuj svému bratříčkovi."

"Našel jsem skvělé řešení, jak pomoct téhle holce s jejím posláním a sobě s tebou. Prostě tě tu budeme držet a uděláme z tebe zase toho příšerně nudného abstinenta," odpověděl mu Damon na původní otázku.

"A musíme to stihnout do čtyř týdnů, než mě ta jizva zabije!" doplnila jsem ho.

"Tak to jsi toho asi hodně vypila!" odsekl Stefan.

Damon se zasmál. "Říkal jsem jí, že je Frappé zabiják!"

"Stefane," promluvila opět Lea. "Být tebou, tak upřímně doufám, že se nám to povede, protože jinak zemřeš."

Vešla jsem do místnosti a položila mu na klín balíček krve. Tohle je pro upíra asi nejhorší utrpení, jaké může existovat, ale takhle si mohl zvyknout na její pach.

Naklonila jsem se k němu. "Cvič!"

Potom jsem se vrátila k Lee a Damonovi. Zavřeli jsme za sebou dveře a odjeli.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře