7.kapitola

21. únor 2012 | 18.26 |

/gallery/damon.jpg

Stefan profesionálním baleťákem...

Všechno šlo podle plánu, zatím. Začínalo mě to vážně hodně znervózňovat. Ležela jsem v posteli a nad tím vším přemýšlela. Až potom mi to došla ta očekávaná díra v plánu. Stačilo jen ze ze zpod slyšet její otravný hlas. Křičela na Damona a dožadovala se odpovědi.

Rebecka alias Barbie Klaus.

Zvedla jsem se z postele, natáhla na sebe župan a vylezla z ložnice. Ten hlas byl slyšet teď mnohem hlasitěji, až mě z toho začala bolet hlava. Nechápu, že je tu s ní Damon schopen vydržet.

"Kde je Stefan?!" křičela.

"Klídek Beck," snažil se ji uklidnit Damon. "Myslím, že má dnes první lekci baletu."

"Přestaň si ze mě dělat legraci!"

"Nedělám, bral si sebou ten sexy růžový lehounký kostýmek a cvičky. Myslím, že brzy bude profesionální baleťák."

Teď už jsem došla do obýváku a viděla je. Ona stála ve dveřích a vražedně sledovala Damona, který se díval na televizi. Lea měla v uších sluchátka, aby ji nemusela poslouchat. Šikovná holka.

"Damone!" začala Rebecka, ale potom její pohled uvízl na mně. "A tohle je kdo?!"

Damon se jen uchechtl. "To je Mad, našel jsem ji včera s Leou ve městě, vzal jsem je domů a dali jsme si trojku."

S Leou jsme se na sebe nevěřícně podívali. To si dělá srandu?! Damonovi ta představa ale ani trochu nevadila. Snažila jsem se věřit, že to byla jediná možnost, kterou by mu Beck uvěřila, ale nešlo to.

Ale dost možná mu to vyšlo, protože se Rebecka naštvaně nafoukla a oddupala z obýváku.

Vzala jsem telefon a naklapala jsem pro Leu smsku. Myslíš, že s ní budou velký problémy?

Po přečtení se na mě jenom otočila a nahodila výraz, který přesně vystihoval větu: Nemám ani zdání! a hodila svůj mobil Damonovi. Chytil ho, aniž by odvrátil oči od obrazovky. Potom si rychle smsku přečetl a vrátil telefon Lee.

"Ne," odpověděl v klidu a dál se věnoval televizi.

Zaběhla jsem zpátky do svého pokoje, kde jsem se převlíkla a sešla jsem zase zpět dolů.

"Jdeš?" zavolala jsem na Leu, která se okamžitě zvedla a doběhla za mnou.

"Jdu taky," řekl nepřítomně Damon a vypnul televizi. Asi nám nevěří, že mu zatím jeho bratříčka nezabijeme.

"Copak? Máš chuť na Frappé?" utahovala jsem si z něho.

"Přece tě v té závislosti nenechám samotnou," ušklíbl se.

Damon chtěl mermomocí vzít své auto, protože Lea by ho nikdy nenechala řídit to svoje. Ale on chtěl dorazit ke stanici ještě dnes, což by s Leynou rychlostí asi nevyšlo.

Do půl hodiny jsme už otevírali dveře ke Stefanovi.

"Jak jde trénink baletu?" zeptal se ho Damon, hned jak vešel.

Stefan se na něj jenom nechápavě a zároveň naštvaně podíval. Ale mlčel, už je nejspíš dost zesláblý.

Damon sebou přivezl lahev krve a trošku přelil do malé skleničky.

"Máš hlad?" zeptal se a přešel k bratrovi. Na odpověď nečekal, přiložil mu sklenici k ústům a naklonil ji, aby ji Stefan do dna vypil.

"Jak se cítíš?" zeptala se Lea a trochu se posunula dopředu.

"To je dokonalá otázka," připustil ironicky. "Sedím tu připoutaný, zesláblý sporýšem ve stěnách, na klíně mám balíček krve, které se nemůžu napít. Jak si myslíš, že se sakra cítím?"

"Stačilo říct špatně," odsekla.

V tu chvíli Damonovi zazvonil telefon. Volala mu Elena.

"Jo?" řekl hned, jakmile přijal hovor.

Chvíli bylo ticho, pravděpodobně mluvila Elena.

"Jo jsme tady. Co kdybys dorazila? Ber to tak, že jsou návštěvní hodiny stanovené."

Za chvíli telefon položil a dal si ho zpátky do kapsy. Potom stočil pohled na nás.

"Za chvíli dorazí Elena," vysvětlil prostě, pokud bychom to náhodou nepochopily.

"Tak ji pozdravuj," řekla jsem a spolu s Leou jsem se otočila k odchodu.

"Kam jdete?" zeptal se nás.

"Už téměř dvacet čtyři hodin neměla Frappé, kam bys řekl, že jdeme?" vysvětlila pobaveně Lea.

"Zatím," zavolal s úsměvem a otočil se zpátky na Stefana.

My jsme vylezly schody a zamířily do Grillu.

Uvnitř jsem si objednala samozřejmě vanilkový Frappé a Lea si tentokrát vzala pouze sklenici vody. Sedly jsme si k jednomu ze stolů a začaly si povídat.

"Nelíbí se mi to," zamumlala jsem. "Všechno vychází až podezřele dobře.

"Nebuď taková pesimistka!" zprdla mě.

"Ale vážně! V každém plánu je vždycky nějaká mezera! A nemyslím si, že je Rebecka úplně blbá a uvěří Damonovi, že Stefan trénuje balet!"

Lea se zasmála. Nikdy nebere nic vážně. "Můžeme poupravit nějaké Stefanovi fotky, aby nám to spolkla."

Nastala chvíle ticha, ale potom k nám přiběhla Caroline a okamžitě se posadila vedle nás. Ani jsem si nevšimla, že sem přišla.

"Ahoj," zašvitořila. "Jak se máte?"

"Jde to," odpověděla jsem.

Lea mě ale okamžitě opravila. "Parádně! Máš přeci své Frappé, ne?"

"Jasně," přitakala jsem se smíchem. "Co ty?"

Caroline se na nás zazubila. "Fajn, mamka si toho, že jsem jí vzala klíče ani nevšimla."

"A ví o tom, že má ve sklepě na stanici rozparovače?" ptala jsem se dál.

"Ne, ale i kdyby to zjistila, asi by jí to moc nevadilo. Je lepší, když je ve sklepě než venku, ne? Jinak, kolik jsi vlastně za svůj život chytila rozparovačů?"

Zamyslela jsem se. Nikdy jsem to nepočítala, ale zaokrouhlené číslo bych mohla dát dohromady. "Asi dvacet," přiznala jsem.

"Wow!" vypískla. "A jak dlouho je lovíš?"

"Pět let."

"To je hodně," řekla uznale. "Jsi vážně dobrá."

"Nejde o to, že jsem dobrá, ale že jsem živá!" odporovala jsem. "Tohle je hra na život a na smrt, buď vyhraješ, nebo skončíš."

Lea pokývala hlavou. "Nepůjdeme se podívat zpátky za Damonem?"

"Mohly bychom," přitakala Caroline. Obě se zvedly a šly zaplatit útratu k baru. Já jsem zůstala sedět a dopíjela svoje pití. Lea to za mě určitě zaplatí.

"Půjdem napřed!" zavolala na mě a spolu s Car šla ke dveřím.

Já jenom přikývla a pozorovala, jak odchází.

Caroline vzala za kliku a ve dveřích se srazila s vysokým mužem. Okamžitě ztuhla a chytila Leu za ruku. Ta taky nevypadala zrovna nejlíp.

"Klaus," vykřikla Caroline a trošku couvla. On se jenom usmál a pohlédl na Leu. Obě je chytil za paži a vytáhl ven z baru.

Popadla jsem telefon a rychle vytočila Damonovo číslo.

"Je tu Klaus!" zašeptala jsem vyděšeně.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře