8.kapitola

21. únor 2012 | 18.27 |

/gallery/damon.jpg

S velkým zpožděním, já vím, ale trošku jsme se zasekli. Buďte prosím trpěliví...

Vylítla jsem z baru tak rychle, jak to jen šlo. Matt za mnou ještě křičel, ať to frappé zaplatím. Hodila jsem po něm peněženku. Drobné mi bude muset vrátit později. Okamžitě jsem se rozběhla směrem ke stanici, udělala jsem sotva třicet kroků a už přede mnou stálo Damonovo auto.

"Nasedej!" křikl na mě a já okamžitě vklouzla na místo spolujezdce. "Kam šli?"

"Nemám ponětí," přiznala jsem a snažila se zklidnit zrychlený dech. "Seděla jsem na baru."

"Klaus je nejspíš trošku naštvanej, takže bude u nás hledat Rebecku a Stefana!" vydedukoval Damon.

"Vypadá to, že nám Rebecka nejspíš nespolkla, že chodí Stefan na balet," poznamenala jsem suše.

"Nejspíš," souhlasil neochotně, a dál sledoval cestu před námi.

"Fajn, přijedeme k vám, vrazíme dovnitř, pozdravíme Klause, a pak co?"

"Požádám ho o autogram, a ty nás spolu vyfotíš," odvětil.

"A pak všichni umřeme," doplnila jsem ho.

"Jsi velká optimistka," poznamenal ironicky.

"Copak ty nemáš plán?" zeptala jsem se.

"Možná sis toho ještě nevšimla, ale plánovat je zbytečnost!"

"Vážně? No jo, tvoje improvizace skvěle funguje. Třeba jako když si jednoho dne ráno řekl Klausově sestře, že Stefan chodí na balet, a ještě odpoledne toho dne sem Klaus dorazil. Parádní improvizace, vážně!"

"Fajn, měl jsem jí říct, že se učí řídit tramvaj, ale zrovna jsem poslouchal Labutí jezero, tak mě prostě napadl balet, promiň!"

"Ty seš fakt kretén!" ulevila jsem si.

"Kretén, co jede zachránit blondýnu a tvoji kámošku!"

"Ale jenom proto, aby neutrpěl tvůj perský koberec!" setřela jsem ho.

"Správně, takže vystup, ať nepřijde k úhoně!" rozkázal mi.

Otevřela jsem dveře auta, připravená vystoupit, i když pojedeme stovkou, ale stáli jsme, bohužel před domem Salvatorů. Sakra! Nesnáším improvizaci!

Vyběhla jsem za Damonem, který rázným krokem mířil ke dveřím. Gentleman, že by na mě aspoň počkal?! "To máš ten koberec moc rád, co?"

"Starožitnost, za pár set let ho prodám, a bude ze mě milionář," vysvětlil mi.

"Vážně si myslíš, že se toho dožiješ?"

"Jasně, protože kdyby ne, tak by mě to vážně naštvalo."

"To nemůžu dopustit," řekla jsem ironicky. "Slibuju, že když tě někdo zabije, tak tě pomstím!" ujistila jsem ho.

"Paráda!" souhlasil nadšenou ironií. "A jestli lžeš, tak tě budu strašit!"

Vešli jsme dovnitř, ale nikoho jsem neviděla. Podívala jsem se na Damona, ten přejížděl očima celou místnost a taky neviděl nikoho.

"Klausi?" zavolala jsem do domu.

"Není tu," řekl prostě Damon a padl na gauč.

"Takže teď máme čas na plánování!" podotkla jsem nadšeně.

"Spíš musíme přijít na to, kde jsou..." zamumlal Damon nepřítomně. Wow, on začal přemýšlet – to by chtělo foto! Vytáhla jsem mobil, abych si ho vyfotila. Na ploše na mě ale čekalo překvapení – SMS. Otevřela jsem ji, byla od Ley.

"Myslím, že jsou ve škole," oznámila jsem Damonovi.

"Co by tam dělali?" zeptal se, a já po něm okamžitě hodila svůj telefon. "Jsme ve škole," přečetl nahlas. "Jo možná máš pravdu," uznal neochotně a rozešel se ven k autu.

"Stůj! Nemyslíš, že je to past? Kdyby Klaus nechtěl, abychom věděli, kde jsou, urval by Lee ruce a mobil zahodil..."

"Možná se budeš divit, ale taky mě to napadlo..."

"A co s tím chceš dělat?"

"Ty si ta, co má vždycky plán. Neříkalas to?"

"Ty nepoznáš ironii, ani kdyby se před tebou producírovala nahá!" obvinila jsem ho.

"Možná, ale i tak bych ji pozval k sobě do postele!" oznámil mi hrdě.

"Seš nechutnej," zavrčela jsem a sedla si k němu do auta.

"A i přes to seš ochotná se mnou sdílet prostor o třech metrech čtverečních. Tomu říkám zoufalství!" vysmíval se mi. Přicházely mi na jazyk slova, která by se mu vážně nelíbila, ale nechtěla jsem riskovat, že mi přestane pomáhat.

"Copak, došly ti slova?" zeptal se posměšně. "Klidně si to najdi na Googlu, já počkám."

"Kdybych ti řekla, to co si myslím, urazil by ses a přestal mi pomáhat," přiznala jsem svou situaci.

"Pochybuju, že bys mě zvládla urazit!" snažil se mě dál vyprovokovat. A mezi námi: Vážně se mu to dařilo. Měla jsem ohromnou chuť mu zakroutit krkem, ale nestihla bych jeho mrtvolu odstranit z místa řidiče a vystřídat ho dřív, než bychom nabourali. To mám dnes ale smůlu. Damon nejspíš nemá rád ticho, protože zase začal mluvit. "Je s tebou vážně nuda, když mlčíš a nehádáš se. Víš to?"

"Jo, vím, když mlčím, tak se nudíš, a to tě štve!" oznámila jsem mu radostně. "Mám to promyšlený!"

"Takže tě taky baví srát lidi?" chtěl se ujistit.

"Ne! Baví mě srát tebe," opravila jsem ho.

"Tak to máme něco společnýho..."

"Taky se rád sereš?" uchechtla jsem se.

"Ne, seru rád tebe."

"Tak to se ti to moc nedaří..." zalhala jsem.

"To abych se začal snažit víc," poznamenal spíše sám pro sebe.

"Jen to ne," požádala jsem ho. "Nerada bych usnula."

"Jestli chceš, můžu zastavit a koupit ti Red Bull," navrhl mi.

"Chceš přenést moji závislost z Frappé na energy drinky?"

"Takže ty sis tu závislost už přiznala?"

"Dávno, proč?"

"Chceš říct, že jsem měl pravdu?" zeptal se Damon povýšeně.

"Ne, nechci. Pravda se přeceňuje..."

"Blbost!"

"Řekl upír, který si není schopný přiznat, že to co dělá, nedělá pro svůj perský koberec, ale pro Car a Leu, pro dvě osoby na kterých mu očividně záleží..."

"Pleteš se," odpověděl klidně. Nechtěl se hádat, což bylo vážně divné.

"Vážně?" zeptala jsem se pochybovačně. "A ty si ani neužiješ to, že by si mi dopodrobna vysvětloval v čem přesně?"

"Ne," usmál se. "Protože ty jsi hrozně vlezlá, a nesnášíš, když něco nevíš. Bude tě to štvát a štvát. Nejspíš tě to sere už teď..."

Sakra! Jak to ví? Jak mě může tak dobře znát? Nesnáším ho! "Seš úplně mimo!" zalhala jsem, dneska už asi po třetí.

"Kecáš," oznámil mi v klidu.

"Cože!?" nevydržela jsem to a rozkřičela jsem se.

"Kdyby to byla pravda, neřešila by si to, bylo by ti to fuk..."

Otevřela jsem pusu, chtěla jsem mu něco říct, něco vážně hodně škaredýho, něco, čím bych mu natrhla prdel a ještě ho do ní nakopala, ale nic mě nenapadlo, tak jsem ji zase zavřela.

"Když jsem byla malá, chodila jsem do skautu, a tam jsme plnili bobříky. Nejtěžší byl pro mě bobřík mlčení. Nikdy jsem ho neudělala. Tak co kdybychom si ho teď zkusili?" navrhla jsem.

"Fajn, než dojedeme do školy, budeme oba ticho," souhlasil. A ticho vážně zavládlo – zhruba tak na pět vteřin. "Tak, tohle je škola v Mystic Falls," oznámil mi. "Škola, kterou bys nikdy v životě nezvládla!" dodal téměř okamžitě.

"Pokud z ní dneska vyjdu po svých, budu naprosto spokojená. Jako bych ji vystudovala dvacetkrát s vyznamenáním."

"Tak to vážně jenom jako..." neodpustil si rýpnutí.

Ublíženě jsem se na něj podívala: "Seš trapnej jako stěrače u ponorky!"

"Stěrače u ponorky? To by mohlo být praktické!"

"Jo, asi jako záchodová štětka v kuchyni!" odsekla jsem.

"Pokud máš v kuchyni hajzl, tak proč ne?"

Naštvala jsem se a vší silou ho flákla do zad. "Au," zakňučel, ale ironie z něj přímo sršela. "To vážně bolelo..."

Oba jsme se zastavili před vchodem do školy. "Ty první," řekl Damon. Nechtěla jsem mu otevřít dveře, tak jsem je otevřela jen natolik, abych jimi prošla já. Chtěla jsem za sebou zavřít, ale Damon tam strčil nohu. Takže se dveře nezarazily o futra, ale o něj. To ho už muselo bolet, aspoň trochu.

Vešli jsme do budovy a všude bylo ticho. Damon se ale nerozhlížel, přesně věděl, kam jde. Mlčela jsem a šla asi tak čtvrt kroku za ním. Nebála jsem se, čekalo mě setkání s původním vraždícím monstrem, ale já se nebála. Neměla jsem ponětí proč. Spíš jsem si dělala starosti o Leu. Co kdyby ho napadlo udělat z ní hybrida?

Pak tu byl ještě někdo, o koho jsem se bála, sice ne moc, ale v životě bych to nepřiznala. Damon nám pomohl se vším, Car sice taky, ale ona není tak podstatná. A jestli ho Klaus zabije, budu muset zabít já jeho. Bože, proč jsem Damonovi slíbila, že ho při nejhorším pomstím?! Sliby z nerozvážnosti mě už vážně štvou.

Najednou se před námi objevily dvoukřídlé dveře. Damon je otevřel dokořán a vešel. Byla jsem těsně za ním.

"Už jsem myslel, že nepřijdete!" řekl pobaveně Klaus. Stál uprostřed tělocvičny.

"Teď máš čas na ten autogram s fotkou," zašeptala jsem k Damonovi. Ten jenom přikývl a dál z něj nespouštěl oči.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře