2.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.42 |

 " No tak Eleno, nastup si. Buď půjdeš dobrovolně nebo si pro tebe dojdu." dořekl a usmál se na mě. No aby si Damon pro mě přišel jsem fakt nechtěla. A on by byl schopnej to udělat. Tak jsem neochotně nastoupila do auta.

2. Kapitola
Jen co jsem za sebou zavřela dveře od auta, divně mě zamrazilo. Nevěděla jsem jestli mám být ráda, nebo ne. Ale asi jsem ráda byla. I když bych si to nikdy nepřiznala.
Damon ze začátku mlčel, ale pak se na mě podíval a řekl. " Co se stalo, že jsi vystoupila z Carolane auta ?" " Jako by to někoho zajímalo." Řekla jsem. "Mě to zajímá, vážně" dodal a usmál se na mě. Nejdřív to vypadalo, že ho to doopravdy zajímá. Ale po chvilce jeho pohled vystřídal ten sarkastický. " Nic. Vážně nic co by se mi chtělo opakovat."
Když jsme přijížděli do Mystic Falls už byla tma.
"Damone..." začala jsem. Damon se na mě otočil a čekal na to co řeknu. Najednou se, ale ozvala rána, auto nadskočilo a zastavilo se. Už jsem nedořekla to, co jsem chtěla říct. " Damone, Damone co se stalo? Co to bylo?" panikařila jsem.
"Nevím, ale půjde se podívat." Řekl Damon a vystoupil z auta. Chvíli jsem tam seděla a čekala.
Pak byl slyšet divný hluk . Nedalo mi to a musela jsem se jít podívat. Vylezla jsem z auta, ale nikde nikdo nebyl. "Damone?" zavolala jsem nejistě. Ale nic. Rozhlížela jsem se všude. Po chvíli byla vidět u lesa nějaká postava krčící se k zemi. Bez rozmyšlení jsem se k tomu místu rozběhla. Čím blíž jsem byla tím víc se dali rozpoznat obrysy té postavy a ano byl to Damon. "Damone, jsi v pořádku?" no byla to hloupá otázka, ale byla jsem ráda, že mi odpověděl. "Eleno, ten kůl. Vytáhli mi ho. Bolí to." Už zase jsem začínala panikařit. Ale nezbývalo mi nic jiného než Damona poslechnout, protože na to jak trpí jsem se dívat nemohla. Damon už skoro ztrácel vědomí, tak jsem chytla kolík oběma rukama a vytáhla ho ven. Pak se mi všechno začalo rozmazávat a já pomalu upadala do bezvědomí.
*
Když jsem se probrala. Hnedka mi došlo, že nejsem doma. Byl to nějaký starý dům, ale udržovaný s pozlaceným nábytkem. Nevěděla jsem kde to vlastně jsem, ale došlo mi ,že se musím od tama dostat pryč. Rozběhla jsem se ke dveřím, ale byli zamčené a ty druhé dveře taky. Na oknech byli mříže a jiný východ už tu nebyl. Tak jsem si šla sednout zpátky na sedačku a čekala na to, co se bude dít.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře