3.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.43 |

 Rozběhla jsem se ke dveřím, ale byli zamčené a ty druhé dveře taky. Na oknech byli mříže a jiný východ už tu nebyl. Tak jsem si šla sednout zpátky na sedačku a čekala na to, co se bude dít.

3. Kapitola
Seděla jsem a čekala. Ale nic se nedělo. Čekala jsem celý den. A doufala, že se odsud co nejdříve dostanu. Už se začínalo stmívat a ani né za hodinu padla tma. Chtěla jsem si rozsvítit světlo, ale nemohla jsem najít vypínač. A tak jsem tam seděla po tmě. Pak vrzly dveře. Byl to příšerný a pronikavý zvuk. Ale teď mě trápila jiná věc. " Co se semnou stane?" špitla jsem si pro sebe. Najednou se světlo rozsvítilo a ozval se hlas. " Na to ti můžu hned odpovědět."
Rozhlédla jsem se kolem, ale nikoho jsem neviděla. Ale srdce mi tlouklo tak rychle, div mi nevyskočilo z hrudi. Po chvíli se ten dotyčný objevil. Už podle toho hlasu jsem poznala, že to byl muž. Byl vysoký, hubený a moderně oblečený. Taky byl mladý. Mohl být klidně stejně starý jako Stefan nebo Damon. Teda kdyby nebyli upíři. Ale i tak mi připadal tak nějak starší. Ten člověk nebo spíš asi upír si mě začal prohlížet a pak se mi podíval do očí. Myslela jsem si, že se mě snaží ovlivnit, ale on se jen díval. Pak přestal. Vzal mi mojí ruku a políbil mě na ni. " Zdravým drahá." Nevěděla jsem co si mám myslet, ale měla jsem větší a větší strach. " Co jsi zač?" vykoktala jsem ze sebe. " Já? Já jsem drahá ten kdo tě zabije." teď už byl jeho hlas tvrdší. Zase se mi roztlouklo srdce strachem. A on si toho asi všiml. "Ale no tak, ššššš. Neboj se. Nezabiju tě hned. Ještě tě potřebuji." " Na co? Co semnou chceš udělat?
ptala jsem se. "Uvidíš." řekl s úsměvem na tváři. " Co semnou chceš udělat?!" trvala jsem si na svém. " Jsi vážně odvážná, ale to se ti teď nemusí vyplatit."
po třetí jsem zopakovala.: "Co se mnou chceš udělat?" ten upír vypadal vážně udiveně, ale už to vypadalo, že mi na moji otázku odpoví. " Víš, ty jsi taková návnada pro bratry Salvatorovy. Kteří určitě jak se dozví, že jsi byla unesena, ti přijdou na pomoc. To proto jsem nechal Damona naživu."
jakmile zaznělo Damonovo jméno, probleskly mi hlavou vzpomínky na minulou noc. Bezmyšlenkovitě jsem vykřikla: "Damon, je Damon v pořádku?" ten upír se na mě divně podíval a pak se zatvářil, jako by mu něco došlo. Ale nic neřekl. " Co s nimi chceš udělat?" pokračovala jsem ve vyptávání. "Ti dva mi přivedou Katherine." Teď mi to trochu začínalo zapadat. To jak se na mě předtím díval. Ale nechápala jsem proč zrovna Stefan a Damon? Proč si pro ni prostě nejde sám? "Katherine?" zopakovala jsem. "Katerina mě zradila a každý kdo mě zradí si zaslouží smrt!"
Zalapala jsem po dechu. " Takže zabiješ i Stefana a a...Damona?" jen přikývl. Začínalo mi být špatně. Zatmělo se mi před očima a musela jsem se posadit, abych neomdlela. To se nesmí stát! To nesmím dopustit! říkala jsem si pro sebe.
*
Damon vystoupil z auta. A jakmile bouchl dveřmi. Objevil se Stefan v hale a čekal na vysvětlení. Damon se zastavil a podíval se na Stefana. Kterému už začínala pomalu docházet trpělivost. Damon se jen ušklíbl a řekl: " Ztratil jsem ti Elenu."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře