Moje-kniha | 4.kapitola

4. Kapitola

"Cože?" zhrozil se Stefan. "Ztratil si....Elenu?" Damon jen přikývl. " Zase si ze mě střílíš Damone, že? To nemáš nic jiného na prací než mě otravovat?!" rozčiloval se Stefan. " Je to pravda." Obhajoval se Damon. " Ale jestli mi nevěříš, tak si jdi a přesvědč se. Ale měl by sis pospíšit, protože jestli Elenu někdo unesl, tak nemáme moc času." "Vážně Damone? Je to pravda?" ujišťoval se Stefan. " Jde o Elenu." Stefana ta slova co řekl Damon sice docela znervózňovala, ale teď šlo hlavně o Elenu.

*

Byla jsem schoulená na gauči a pomalu se probouzela. Ale nechtělo se mi otevřít oči. Dokud je budu mít zavřené, můžu se pokoušet vsugerovat si, že je to všechno jen zlá noční můra. V polospánku jsem slyšela kroky. Jakoby někdo chodil po místnosti sem a tam. A o chvilku později už byli slyšet i hlasy. Rozpoznala jsem hlas toho upíra ze včerejška, ale byl tam ještě někdo. Byl to ženský hlas. Docela mě to udivilo a chtěla jsem se podívat jak ta žena vypadá, ale zároveň jsem chtěla slyšet ten jejich rozhovor a tak jsem dělala, že pořád ještě spím.

" Pane"

" Liso?"

" Bratři Salvatorovy už přišli na to kde ji mají hledat. Je to moc nebezpečné. Pro nás, je to moc nebezpečné."

" Nečekal jsem, že to bude tak brzy. Ale čím dřív, tím líp."

" Ale pane..."

" No tak Liso. Teď teprve začíná zábava. A teď už běž!"

" Ano, pane."

Protože už bylo ticho, usoudila jsem, že teď už bych se mohla doopravdy probudit. Otevřela jsem oči, ale v místnosti už nikdo nebyl. Posadila jsem se a znovu si v hlavě přemítala ten rozhovor. "Bratři Salvatorovy už přišli na to kde ji mají hledat." To né. Musím něco vymyslet. Nechci aby se jim něco stalo. Ale nějaký hlas mě vytrhl z méno přemýšlení. "No konečně jsi vzhůru. Už jsem si myslel, že tě budu muset vzbudit abys to všechno nezaspala."

řekl s arogantním úšklebkem. " Co všechno?" "Už jsou skoro tady. Slyším jejich auto." "Stefan a Damon?

vyděsila jsem se. " Oni jsou tady?!" chtěla jsem vymyslet plán jak jim zabránit v tom, aby se sem dostali a teď, teď vůbec nevím co mám dělat. "Lépe řečeno už jsou u dveří." "Už zase jsem začínala panikařit a bylo mi špatně. Na jedu stranu jsem byla ráda, že si pro mě přijeli, ale né v případě, že se jim něco stane. To by byla ta nejsobečtější věc na světě.

" Zdravím."

říkal s úsměvem na tváři ten upír.

" Ale já moc rád nejsem." Odsekl mu Damon.

Pak se strhla bitka a já vůbec neměla přehled, kdo prohrává a naopak. Bylo to příšerné a ty kůly byli hrůzostrašnější než jindy. Seběhlo se to tak rychle, že jsem si vůbec nevšimla jak se to stalo. Ale ten upír mě držel pod krkem.

" Tak a dost!" zařval. A oba bratři se zastavili. Lapala jsem po dechu, ale né proto, že by mi ubližoval, ale měl velmi pevný stisk.

" Ještě krok a zlomím jí vaz!"

" Okamžitě ji pusť."

volal Stefan.

"Něco, za něco." Bylo vidět jak se v tom úplně vyžíval. A měl pravdu když říkal, že zábava začíná, ale jen pro něj.

" Chci Katherine, a dovedeš mi ji ty!" a ukázal na Stefana. " Atˇ mám jistotu, že zatím nevymyslíte nějaký plán B. Stefan se nejdříve zarazil, ale pak kývl a zmizel. Co jiného mu taky zbývalo.

" A ty. Ty se o nic nepokoušej, nebo tě zabiju. A každého kdo by mi přišel do cesty."

Když to dořekl podíval se na mě. Damon to pochopil a hned se toho chytil. " A proč by to Elena dělala?" řekl sarkasticky. "Protože tě miluje." takovou odpověď nikdo nečekal. Damon se na mě podíval. A já nevěděla jak se mám tvářit a ani to jestli to náhodou není pravda.