5.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.44 |

 " A proč by to Elena dělala?" řekl sarkasticky. "Protože tě miluje." takovou odpověď nikdo nečekal. Damon se na mě podíval. A já nevěděla jak se mám tvářit a ani to jestli to náhodou není pravda.

5. Kapitola
Ještě chvíli jsme se na sebe všichni mlčky dívaly. Ten upír prolomil to ticho jako první. " Musím si ještě něco zařídit."
řekl a zmizel. Teď mi bylo opravdu trapně, protože když tu ten upír byl tak jsem aspoň s Damonem nemusela mluvit, ale teď...
" Mám plán Eleno. Dostanu tě odsud pryč."
" A co ty?" ptala jsem se napůl vyděšeně. " Já se o sebe postarám. Stefan už všechno ví."
"Takže nešel pro Katherine?" divila jsem se. " Ne. Šel za Bonnie."
Chtěla jsem se Damona zeptat na podrobnosti, ale ten upír se najednou objevil před námi. Ale už se netvářil tak arogantně, spíš docela nejistě. V tom momentu někdo rozbil okno. Takže do místnosti prosvítaly sluneční paprsky. Teď se ten upír tvářil opravdu zmateně. Ale nebylo to na dlouho. Asi po dvou minutách začal padat k zemi a držel se za hlavu. Damon pochopil, že to ho zdrží jen na pár minut tak vzal rychle kolík, který byl na zemi a vrazil mu ho do srdce. Pak mě chytil do náruče a vynesl mě ven. Běžel lesem až k autu, které bylo docela daleko. Když jsme byly u auta rozhlížela jsem se okolo. Damon se zatvářil pobaveně. " Co prosím tě hledáš?" "Stefana."
odpověděla jsem okamžitě. Bylo viděl, že se Damonovi má odpověď vůbec nelíbila. " Stefan tu není. Musel se ještě o něco postarat."
Tak jsem nasedla do auta a vyjeli jsme. Damon celou cestu nezvykle mlčel. Docela mi ty jeho sarkastický poznámky chyběli. Když jsme dojeli domů bylo rozsvíceno. Takže jsem poznala, že je Jerremy doma. Rychle jsem vylezla z auta a rozběhla se ke dveřím domu. Otevřela jsem je, myšlenkami už úplně někde jinde a až pak mi došlo, že je v autě Damon. Otočila jsem se, ale nikde nebyl. Bylo tam sice jeho auto, ale on ne. Ještě chvíli jsem se dívala do toho prázdna a pak jsem vešla dovnitř. "Eleno..." volal na mě Jerremy. Bonnie vykoukla z kuchyně a běžela mě obejmout. Nakonec se na schodech objevil Stefan. Vykroutila jsem se Bonnie z obětí a vrhla se do náruče Stefanovy. Stefan mě pevně stiskl ve svém obětí a políbil mě. " Tolik jsem se o tebe bál." " Já vím."
špitla jsem. " A s Damonem tě už nikam nepustím."
dodal pak rozzlobeně. "Ale Damon za to nemůže." hájila jsem ho okamžitě. " Ale může Eleno a ty to víš!" " Ne. Damon za to nemůže. Proč proti němu pořád něco máš? Vždyť je to tvůj bratr!" během těch dvou dnů jsem byla jako uzlíček nervů a teď to šlo všechno ven. "Eleno, nechci se s tebou hádat." řekl už tišším hlasem.

" Tak už jdi Stefane." Stefan se na mě jen nechápavě díval. "Jsem unavená." dodala jsem. Stefan se otočil a zmizel. Tak jsem šla do svého pokoje. Když jsem otevřela dveře, na posteli seděl Damon. " Zdravím." řekl. " Jak dlouho už tu jsi? A co tady vůbec děláš?" jen jsem doufala, že neslyšel ten můj rozhovor se Stefanem. "Chvilku." odpověděl..

" Přišel jsem si pro auto. A chtěl jsem vědět jak ti je."
"Už je to lepší. Vážně."
"Víš, chci se tě na něco zeptat." "Damone..." věděla jsem kam tento rozhovor směřuje.
" Chci znát pravdu Eleno. Aspoň jednou..."
" Na to teď opravdu není vhodná doba."
" Je to pravda?"
" Co myslíš?" snažila jsem se s toho rozhovoru vykroutit.
" To co říkal ten upír. Opravdu mě miluješ?" Nastalo ticho a já nevěděla co říct.
" Damone, já..."
" Prostě mi jen odpověz Eleno."
" Nemil....., nem...já...Damone..." říkala jsem už prosebně.
" Já, já nemůžu." měla jsem slzi na krajíčku a on se ke mně pořád přibližoval. Bylo vidět, že mě chce políbit. Ale to jsem nemohla dovolit. Stefan. Jedině Stefan je správná odpověď. Ale chci aby to tak bylo...?
" Damone už jdi. Jsem vážně unavená." Damon se ke mně přiblížil ještě víc a řekl: " Tohle mi jako odpověď nestačí."
" Je to Stefan. Damone, je to Stefan." řekla jsem a s dozněním mích slov Damon zmizel.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře