6.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.45 |

 " Já, já nemůžu." měla jsem slzy na krajíčku a on se ke mně pořád přibližoval. Bylo vidět, že mě chce políbit. Ale to jsem nemohla dovolit. Stefan. Jedině Stefan je správná odpověď. Ale chci aby to tak bylo...?

" Damone už jdi. Jsem vážně unavená." Damon se ke mně přiblížil ještě víc a řekl: " Tohle mi jako odpověď nestačí."
" Je to Stefan. Damone, je to Stefan." řekla jsem a s dozněním mích slov Damon zmizel.
6. Kapitola
Další den ráno jsem se probouzela s domněním, že to byl jen sen. Ale nebyl. Poznala jsem to podle toho příšerného pocitu, který mě tížil. Vstala jsem a šla do koupelny. Zavřela jsem za sebou dveře a sedla si do rohu. Nevím proč, ale ten divný pocit mě pořád neopouštěl. A neměla jsem chuť vůbec nic dělat. Seděla jsem tam a koukala před sebe asi čtvrt hodiny a přitom jsem pořád musela myslet na to co se včera stalo. Vážně je to tak, že bych nakonec milovala toho druhého bratra?...Ne. Takovou otázku musím hodně rychle vyhnat z hlavy. Tohle by mě vůbec nemělo napadat. Vždyť mám přece Stefana a ten mě miluje.
Ještě chvíli jsem tam tak seděla a pak jsem usoudila, že v té koupelně nemůžu zůstat navěky. I když bych si to asi přála. Vylezla jsem ven, oblékla se a šla jsem ven na vzduch. Venku bylo pěkně a svítilo slunce a tak jsem bezmyšlenkovitě šla pořád dál a dál. Nakonec jsem se ocitla jen pár metrů od Stefanova domu. Ani jsem tam neměla v plánu jít, takže jsem vůbec nevěděla co mám dělat. Ale už jsem nic vymýšlet nemusela, protože Stefan otevřel dveře a šel přímo za mnou. Když už byl skoro u mě objal mě a řekl: " Já vím, taky mě ta včerejší hádka mrzí." tak zrovna tohle jsem nečekala.
" Mrzí." Špitla jsem. Když mě Stefan objímal uviděla jsem vzadu u domu Damona. Nevím proč, ale chtěla jsem Stefana pustit a běžet za Damonem, ale to jsem nemohla udělat. Stefan mě pustil a podívat se na mě. " Nechceš jít dovnitř ?"
" Jo, půjdeme." kývla jsem.
Když jsme vešli dovnitř byl tam Damon. Ale ani se na mě nepodíval. Posadila jsem se do obýváku a Stefan mi šel zatím udělat čaj. " Ahoj." špitla jsem na Damona. "
Eleno." pozdravil mě a odešel. Bylo vidět, že to co se stalo včera ho pořád mrzí. Asi po pěti minutách tu byl Stefan a podával mi čaj. Posadil se ke mně a řekl: " Nechceš tu dneska zůstat přeš noc?" " Já nevím Stefane..."
" Aspoň se o tebe nebudu tolik bát Eleno." "No když myslíš..." řekla jsem nakonec. Stefan mě chtěl zrovna políbit, když v tom se objevil v místnosti zase Damon. Začínala jsem si už pomalu myslet, že to dělá schválně. Ale podle toho jak se tvářil to asi schválně nebylo. Stefanovi najednou zazvonil mobil. Rychle si stoupl a šel telefonovat vedle. Určitě to bude zase něco důležitého a on se mi to pokusí zatajit.

Když se Stefan vrátil zpátky vypadal rozrušeně. " Musím jít za Bonnie, ale ty tady zůstaň.. Damon..." řekl a podíval se zoufale na Damona. " Damon tě zatím pohlídá."

" A proč jdeš za Bonnie?" vyptávala jsem se.
" Nic to není. Vážně."
" Už zase mi nechceš říct co se děje?!" říkala jsem už podrážděně.
" Eleno, vážně to nic není a za hodinku jsem zase tady."
" Za hodinu?" divila jsem se.
" Neboj." řekl a zmizel.
" Neříkal náhodou, že už mi tě nikdy nesvěří?" říkal pobaveně Damon.
" Jak ty to můžeš vědět?!" divila jsem se. " Takže tys tam byl?" Damon jen přikývl. " Cože?!"
" Eleno nerozčiluj se tolik. Vždyť se nic nestalo." říkal Damon naprosto v klidu.
" Takže ty už se semnou bavíš?" řekla jsem sarkasticky.
" Já se s tebou bavím pořád Eleno."
" To si vykládej někomu jinýmu, já vím svoje. A nechápu proč. Vždyť jsem ti říkala, že ti odpovídat nechci a..." Už jsem to neříkala, ale křičela jsem.
" Eleno.." Damon přišel až ke mně a lítostivým hlasem řekl: "...mrzí mě to."
To mě naprosto zaskočilo. Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla. Podívala jsem se na něj a nemohla jsem se přestat dívat do těch jeho krásných očí. Pořád jsem se na něj dívala a utápěla se v jeho pohledu.
" Vidíš Eleno. Pleteš se. Pořád si namlouváš, že to tam není, ale miluješ mě."
" Damone..." už to tady bylo znova.
" Můžu ti to dokázat." řekl a s odhodláním mě políbil. Nejdřív jsem se bránila, ale nakonec jsem se poddala a přitiskla se k němu, ovanula mu ruce kolem
krku a polibky mu opětovala. Nechtěla jsem přestat a bylo jasné, že Damon taky ne, ale musela jsem. Odtrhla jsem se od něj se slovy: " Stefan."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře