9.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.48 |

 " Damone stůj!." " Proč Eleno, proč? Copak tě zajímám? I kdybych zmizel navždy bude to všem úplně jedno." " Co? ale,..."

"Nad tím jsem taky uvažoval." " Damone ne, to nesmíš." zakřičela jsem a málem mi vytryskly i slzi.
" Eleno?" ozval se hlas za mou. Otočila jsem se a uviděla Stefana. Když jsem se otočila zpátky, Damon už tam nebyl. Stefan ke mně přišel a objal mě. Ještě jednou jsem se podívala na chodník kde stál Damon a pak jsem se rozbrečela.
9. Kapitola
Ležela jsem v posteli a připadala si naprosto ztracená. Pořád jsem si v hlavě přehrávala rozhovor s Damonem. "Přece nesmí odejít, NESMÍ!" špitla jsem si potichu sama pro sebe.
" Říkala si něco Eleno?" Otočila jsem se a uviděla Stefana.
" Co tady děláš?"
" Po tom jak si včera vypadala jsem tě nechtěl nechávat samotnou."
" Aha. ..díky."
" To je kvůli Damonovi, že jo?" tak tahle otázka mě zaskočila.
" Ne, není." Řekla jsem, ale moc přesvědčivě to neznělo. A Stefan to určitě taky poznal.
" Eleno, co se včera stalo? Víš, že mi můžeš říct všechno." To jsem sice věděla, ale zrovna tímto jsem Stefana nechtěla zatěžovat.
" Vůbec nic. Jen jsem pořád ještě v šoku z toho upíra. Jak je možné, že stále žije? A jak se dostal k nám do domu? Víš bojím se...o vás všechny." Už jsem nechtěla, aby se mě vyptával, tak jsem se snažila převést řeč na jiné téma.
" To opravdu nevím. Ale až to zjistím tak..." "...tak mi to povíš." Přerušila jsem ho.
" Eleno..."
" A je to tu zase."
" Je to pro tvoje dobro."
" Ale..." chtěla jsem začít protestovat, že to že nic nevím mě rozhodně neochrání, ale nechtěla jsem se hádat. Další osobu na které mi záleží ztratit nechci.
" Dobře." Řekla jsem nakonec a Stefan se na mě jen nevěřícně díval.
" Vážně?" ujišťoval se.
" Vážně. Chápu to." Pak se otevřeli dveře a do pokoje vtrhla Bonnie.
" Kde jste tak dlouho? Snídaně už bude dávno vychladlá."
" Snídaně?" zeptala jsem se okamžitě. Nejedla jsem už minimálně den. Rychle jsem se převlékla a rozběhla se za tou lahodnou vůní. Když jsem byla po snídani, Stefan a Bonnie přemýšleli nad tím vším co se za tu dobu událo. Mluvili hlavně o tom upírovi co mě unesl. Když jsem si na to vzpomněla, hned na to následovala vzpomínka na to, co se stalo v té jeskyni. A o tom jsem rozhodně přemýšlet nechtěla, tak jsem se rozhodla, že půjdu někam kde je klid. Nešla jsem nikam daleko. Sedla jsem si před dům na terasu a bezmyšlenkovitě jsem se zadívala do dálky.

Pak mě ale probudilo to, že semnou někdo zatřásl. Nebylo to silně, ale i tak mi to vadilo.

" Eleno, Eleno..."
" No?" ozvala jsem se nakonec. Zdvihla jsem se a podívala se kolem sebe. Byla už docela tma, takže jsem asi usnula.
" Už jsme s Bonnie skončili. Půjdeš semnou, nebo tu zůstaneš?" Jerremy je pryč. Bonnie jde za Caroline a já jsem dneska být sama rozhodně nechtěla.
" Jo, půjdu. Proč ne." Stefan jen přikývl.
**
Když jsme byli před domem uslyšela jsem hluk a hudbu vycházející v domu.
" Co se tam děje?" ptala jsem se zvědavě Stefana. Ten ale vypadal taky dost překvapeně.
" Damon." Odpověděl nakonec.
" Damon?" řekla jsem nadšeně. " Myslela jsem, že už se nevrátí."
" Já taky." Řekl Stefan. Ale v jeho tónu byla zloba a hořkost. Otevřela jsem dveře a hudba ještě zesílila. Rozběhla jsem se do obýváku, ale moje nadšení okamžitě pokleslo. Damon tam sice byl, ale rozhodně né sám.
" Já jsem Britney." Pozdravila mě a zase se začala lepit na Damona. A ten nevypadal, že by mu to vadilo. Ta holka měla dlouhé černé vlasy, které se jí dole zakrucovali. A štíhlou postavu. Musela jsem uznat, že byla krásná. Při slově krásná mnou projel pocit žárlivosti. I Když už to nebyla moje věc, na tu holku jsem žárlila.
" Damone co tu ještě děláš?" ptal se Stefan.
" Já? Promiň, že tě zklamu, ale nikam nejdu." Na chvíli jsem tohle všechno začala ignorovat."
" Vážně?" zeptala jsem se nadšeně. Damon kývl a pak dodal.
" Díky tady Britney." Řekl a usmál se na ni. A ten pocit žárlivosti tu byl zase.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře