10.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.49 |

 " Damone co tu ještě děláš?" ptal se Stefan.

" Já? Promiň, že tě zklamu, ale nikam nejdu." Na chvíli jsem tohle všechno začala ignorovat."
" Vážně?" zeptala jsem se nadšeně. Damon kývl a pak dodal.
" Díky tady Britney." Řekl a usmál se na ni. A ten pocit žárlivosti tu byl zase.
10. Kapitola
Nevěděla jsem co mám dělat. Jestli mám brečet nebo se začít smát, ale věděla jsem, že je to moje chyba. " Britney?!" zopakoval Stefan. " Kdo to zase je Damone? A co tady dělá?" Damon Stefanovi věnoval šibalský úsměv a řekl: " Britney je taky upírka. Potkal jsem ji nedaleko v baru."
" Upírka?" vložila jsem se do rozhovoru. Damon kývl. " Snad nežárlíš?" řekl a věnoval mi krátký úsměv. Jako by ho ta představa těšila. " To určitě ne, Damone."
" Oba vypadáte trochu zmateně, takže mi zatím jdeme s Britney nahoru a vy se dejte dohromady." Otočil se a oba dva zmizeli. " Co to má zase znamenat?!" rozčiloval se Stefan.
" Nevím. Asi to, že si Damon někoho našel."
" Jo, do té doby než jí vrazí kolík do srdce." Řekl Stefan sarkasticky.
" Říkáš to jako by byl Damon nějaká stvůra."
" Taky že je Eleno a ty už bys to měla konečně pochopit."
" Tak tohle nepochopím nikdy!" řekla jsem a otočila se ke dveřím.
" Kam to jdeš?"
" Domů." Odsekla jsem. Pro dnešek už toho byl dost. Nejdřív Britney a pak tohle. Šla jsem docela dlouho, ale cesta mi ubíhala rychle protože jsem byla naštvaná. Když jsem došla domů rovnou jsem si to namířila do pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a lehla si na postel. Byla jsem tak naštvaná, že jsem nemohla ani usnout, ale nakonec se mi to po nějaké době podařilo. Dlouho jsem ale nespala, protože mě probudil mobil. Otevřela jsem oči a konečně ho nahmatala. Stiskla jsem zelené tlačítko a dala si mobil k uchu.
" Haló?" řekla jsem ospale.
" Ahoj Eleno, tady Caroline."
" Co potřebuješ Caroline?" ptala jsem se.
" Jen mě napadlo jestli by sis semnou někam nevyrazila. Už jsme spolu dlouho nikde nebyli."
" Teď?"
" No, teď. Do dvaceti minut bych byla u tebe." Když jsem dlouho nic neříkala, začala mě přemlouvat.
" Tak dobře. Půjdu." Řekla jsem a zavěsila. Nejradši bych nikam nešla, ale teď už bych stejně neusnula. Pomalu jsem si sedla na postel a po chvíli jsem se šla upravit do koupelny. Stihla jsem to tak akorát. Zrovna jsem si obouvala boty když Caroline zazvonila.
" To je super, že nakonec půjdeš. Už jsem tě dlouho neviděla."
" Jo.

" To byla jediná odpověď na kterou jsem se zmohla.

" A co Stefan?" ptala se zvědavě.
" Já...já se teď o něm nechci bavit."
" Dobře, chápu."
" A kam vůbec jedeme?" ptala jsem se.
" Na párty.
" Cože? Na párty? Říkala jsi, že si někam vyrazíme."
" Vždyť jo."
" Sami." Dodala jsem.
" Ale no tak Eleno. Kdy si naposledy někde byla? Od té doby co jsi se Stefanem, řešíš jen to kdo tě chce zabít." Tak to byla pravda. Už jsem nikde nebyla...dost dlouho. Podle mého výrazu Caroline zřejmě pochopila na co myslím.
" No vidíš." Řekla.
" A víš co?! Máš pravdu. Malou pauzu si zasloužím." Už jsme vjížděli na parkoviště. Bylo tady docela dost aut a hudbu jsem slyšela až autě. Vylezli jsme z auta a šli dovnitř. Caroline začala všechny zdravit a já jsem ty lidi ani neznala. " Na, tady. Vem si to." Řekla Caroline a podala mi skleničku. Nechápavě jsem se na ni podívala.
" Eleno, jsi na párty."
" Fajn." Řekla jsem a skleničku vypila. Pak následovala další a další. Už jsem pomalu ani nevěděla kolik jsem toho vypila, ale bylo toho dost. Zadívala jsem se na další skleničku a šla si pro ni. Vzala jsem ji do ruky a vypila. Když jsem se podívala okolo viděla jsem Caroline a tak jsem se rozhodla jít za ní, ale zamotali se mi nohy, zavrávorala jsem a už se viděla na zemi. Ale něčí ruce mě zachytily.
" Co to vyvádíš Eleno?" otočila jsem se a uviděla zděšenou Caroline. " Pojď, půjdeme už radši domů."
" Proč? Mě se tady líbí." Protestovala jsem. Ale Caroline mě táhla k autu.
**
Když jsem se ráno probudila, Caroline byla pořád ještě u mě. Seděla na kraji postele a mlčela. Což u ní bylo nezvyklé. " Caroline?" zavolala jsem na ni a ona se otočila.
" Už je ti lépe Eleno? Včera si toho dost vypila a...." Z toho večera jsem si pamatovala jen kousky. Ale zarazilo mě to "a" "Co a...?" Ptala jsem se. " Nóó.." Bylo vidět, že se jí do toho moc nechtělo. "Caroline!" " No dobře, dobře...Když jsem tě včera odvezla domů pořád si říkala...."
" Co jsem říkala?" ptala jsem se zděšeně. " No říkala jsi, že....že Miluješ Damona. Pořád si to opakovala. Dokonce i pak když si usnula. Myslela jsem, že jsi vzhůru, ale spala jsi."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře